Při investování jsme buď akční, nebo jako pštrosi. Obojí je špatně, říká investor a psycholog v jednom

Petr Šimčák je investičním ředitelem české pobočky společnosti Amundi. V rozhovoru hodnotí výhled na rok 2023 i chyby běžných investorů.

Luboš KrečLuboš Kreč

simcak-aRozhovor

Foto: Amundi

Petr Šimčák, investiční ředitel české pobočky Amundi

0Zobrazit komentáře

Poslední tři roky jsou pro investory jako jízda na horské dráze. Ale ještě k tomu porouchané. V listopadu 2021 vystoupaly všechny indexy a ceny na historická maxima, načež přišel prudký propad během roku 2022. Zmizely stovky miliard dolarů. Do toho úřadovalo krypto, pak nastoupila vysoká, v českém případě téměř dvacetiprocentní inflace. „Poučení? Doufám, že už nikdy nezažijeme nulové úrokové sazby. Rozhodily tržní ekonomiku,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch Petr Šimčák, behaviorální ekonom a investiční ředitel společnosti Amundi.

Petr Šimčák patří k veteránům investování v Česku. Po absolvování ekonomie na Masarykově univerzitě v Brně nastoupil ve druhé polovině 90. let do poradenské společnosti Moneco, v jejím dresu pak přispíval i do odborného magazínu Fond Shop. V roce 2004 nastoupil do české pobočky nadnárodní skupiny Pioneer, která se před pěti lety stala součástí francouzského investičního domu Amundi, který je největším správcem aktiv v Evropě. Šimčák, který sedí i ve správní radě Nadace Charty 77, zastává v českém Amundi post investičního ředitele a člena představenstva.

V letech 2010 až 2015 si ale k ekonomickému titulu ing. přidal ještě magistra z psychologie, protože jej vždy zajímalo propojení čísel a peněz s tím, jak lidé přemýšlí o investování a jak to ovlivňuje jejich chování a emoce. „Když chcete jako neprofesionál investovat na rizikových trzích, což třeba akcie jsou, musíte se cítit dobře, mít optimistickou náladu,“ vysvětluje v rozhovoru pro CzechCrunch. Během něj došlo i na to, jak mají lidé o investování přemýšlet, proč si jednou chce koupit bitcoin nebo na to, že inflace v nás upevňuje pocit bezmocnosti.

Obligátní otázka: Jak pohlížíte investičně na letošek?
Když to hodně zjednoduším, na akciových trzích loni platila taková mantra, že první půlrok letos bude všechno špatné a druhý se už bude zlepšovat a celkově to dopadne pozitivně. Rychleji klesající inflace, znovuotevření Číny a pokles cen energií ale ukazují, že první polovina roku může být lepší, zejména v Evropě a Číně.

Takže na Evropu a vůbec na rok 2023 pohlíží trhy aktuálně optimisticky?
Ano, k ekonomickým revizím nahoru dochází jak v Evropě, tak v Číně. Čeká se zpomalení, ale výhled není tak negativní, jak byl, což trhy posílá vzhůru. Situace je ale pořád komplikovaná, protože valuace firem hlavně v Americe jsou stále poměrně vysoké. Předpokládá se, že ziskovost firem půjde v důsledku zpomalení ekonomiky dolů, ale trhům jakoby se nechtělo jít dolů s cenami akcií. Otevírá se tu potenciální riziko pro další korekce na akciovém trhu, protože poklesy marží jsou podle mě nevyhnutelné. Ostatně škrty a úspory, které ohlašují velké firmy jako Microsoft nebo Alphabet, to naznačují.

Třeba se investoři nechtějí vzdát svých zisků a věří, že marže sice možná klesnou, ale že centrální banky už nebudou tak prudce zvyšovat úrokové sazby, ne? Ostatně americký Fed to naznačil. A i data o inflaci z eurozóny jsou příznivější, než se čekalo.
Ano. Pořád mi ale přijde, že rozdíl mezi komunikací hlavních centrálních bank a očekáváním trhu je značný. Přikláním se spíš k tomu, že trh je moc optimistický. Centrální banky jen tak neustoupí, budou chtít vidět, že inflace je fakt pod kontrolou. Prostor pro zklamání investorů je stále značný.

Nepřipomíná to hru nervů?
Hra nervů to trochu je. Nebo možná netrpělivost Wall Streetu. Určitě tam je cítit skoro až závislost na nízkých sazbách a naděje, že zase půjdou razantně dolů. Jenže to se nestane, centrální banky jsou dneska v módu inflace, inflace, inflace… Bojovat s ní chtějí i za cenu, že kvůli vyšším úrokům bude někdo muset krvácet. A i když budou sazby snižovat, tak nikoliv na nulové hodnoty.

simcak-petr-b

Foto: Amundi

Investiční ředitel Amundi Petr Šimčák

A jak byste v takové situaci radil běžnému investorovi, že se má chovat? Jak má o investování přemýšlet?
Ideální přístup je stále stejný, má si vytvořit určitý finanční plán a podle něj postupovat. Vím, že to je takový obecný blábol, ale tak to je.

Řekněme, že to je někdo, kdo může měsíčně dávat stranou vyšší jednotky tisíc až třeba nižší desítky tisíc. Nebo někdo, kdo má volných pár set tisíc korun.
Člověk tohoto typu není příliš vzdálený profilu, který je typický pro neutrální rozložení portfolia podle pravidla třetin. Chce to využít jak úrokové produkty, tak reálná aktiva, jako jsou akcie, nemovitosti, ale třeba i fondy. Zkrátka třetina akcie, třetina nemovitosti, třetina úrokové produkty, tedy dluhopisy a hotovost. Tohle bych si stanovil jako strategický cíl a začal budovat své portfolio. Pokud mám před sebou horizont 15 až 20 let, chce si to nastavit pravidelnou platbu do akciového fondu v duchu desetina měsíčního příjmu jde na investice.

No a pokud mám velkou část v hotovosti a teď chci začít investovat, tak bych to rozsekal na kousky a akciovou pozici si vybudoval v příštích šesti až dvanácti měsících. A je jedno, jestli by šlo o 100 tisíc korun nebo miliony. Prostě bych půl roku každý den postupně nakupoval. Půlrok je 125 obchodních dní, takže bych to rozdělil na 125 dílů a sypal bych tam každý den kousek. Vybral bych si zhruba pět fondů, aby to bylo vybalancované a odpovídalo to globální strategii se zastoupením globálních růstových i hodnotových firem. Nad rámec širokého indexu má smysl uvažovat o tématu energetické transformace a fondech, které na tomto tématu mohou participovat.

navratil-hp

Přečtěte si takéInflace děsí všechny, nejvíc ale bere chudým, říká ekonom NavrátilInflace děsí všechny, nejvíc ale bere chudým. Češi se musí naučit investovat, radí ekonom Navrátil

A nemovitosti?
Ty ať si každý řeší sám podle toho, co může. Jsou k dispozici i rozumné nemovitostní fondy. Ale většina lidí stejně nějakou nemovitost vlastní.

To je právě ono. Myslím, že v běžném portfoliu nejsou nemovitosti 30 procent, ale spíš 90 procent, pokud vezmeme rodinný dům či byt k bydlení jako investici.
Ano a to znamená, že už není třeba tuto složku dál navyšovat. Chce to spíš posilovat zbylé investiční nohy. Tématem se to pak stává spíše pro velmi movité investory, kde vlastní bydlení tvoří výraznou menšinu celkového majetku.

Zmínil jste hotovost. Jak s ní můžu jako drobný investor pracovat? Mám si prostě jít vyměnit eura do směnárny?
Já bych lidi od výraznějšího investování na měnových trzích spíš zrazoval, protože když si spočítáte, o kolik se ve směnárně na ulici hraje, je to dost riziková hra za málo muziky. Jasně, koruna letos hodně posílila. Pokud toho chcete využít, jděte do směnárny, nakoupíte nějaká eura. Ale co pak? Vyměníte je zpátky na koruny, až bude vyšší kurz? Při každé transakci zaplatíte poplatky. A o kolik koruna posílila? O dvě, tři, čtyři, pět procent? Musel byste mít miliony, aby se dalo hovořit o zajímavém výdělku, navíc už se v takovou chvíli nebavíme o investování, ale o spekulacích s pochybným výsledkem. A lepší než směnárny jsou ověřené obchodní platformy.

Když začnu investovat podle určité strategie, nejlepší pak asi je se na svůj účet klidně několik let nekoukat, že? Abych nepropadl emocím, že mi to stouplo nebo naopak kleslo…
Ano, není potřeba to kontrolovat každý den či týden. Akorát riskujete, že zbytečně znervózníte a podlehnete jak emocím, tak informačnímu šumu. Vaše strategie má být koncepční a dlouhodobá. Když moc často kontrolujete svůj investiční účet a jste laik, hrozí, že buď budete vyčkávat, ale šanci promeškáte, nebo naopak nakoupíte blbě. Trefit dno či vrchol se povede jen málokdy a málokomu. Takže je to jasné – prostě zavřít klapky, nastavit pravidelný příkaz a pak se k tomu vrátit vždy jednou za čas. A uvidíte, že vaše prostředky se zhodnotí. Ale dovolím si zopakovat, že se bavíme stále o budování akciové pozice pro běžného neprofesionálního smrtelníka, který má od odborníka komplexní finanční plán. Jinak je to takové plácání se ve větru.

simcak-d

Foto: Amundi

Petr Šimčák z Amundi

Vy jste v poslední době neupravil svou investiční strategii?
Upravil jsem ji drobně před pár dny. Ačkoli i sám u sebe aplikuji pravidlo třetin, měl jsem akciovou složku trochu poddimenzovanou. Teď jsem si ale nastavil právě ty denní akciové nákupy, chci tuto pozici znovu trochu posílit. Jsem fondový investor, nekupuji jednotlivé tituly. Mám pět akciových fondů a chci využít poklesu, ke kterému došlo. Rozložil jsem si každodenní nákupy na dvanáct měsíců, nad rámec dlouhodobé, pravidelné měsíční investice, kterou již mnoho let nijak nemodifikuji. Nakupuji růstové fondy, hodnotové fondy a tematické fondy na energetiku, infrastrukturu a vodík. Jádrem je pro mě ale globální trh.

Poslední dva až tři roky byly pro laické investory nesmírně vzrušující. Řada z nich se dala do investování kvůli turbulentnímu dění na trzích a kvůli chybné vidině nekonečného růstu. Jak tu dobu vidíte vy?
Trefil jste na něco, co je strašně složité téma. Nulové či dokonce záporné úrokové sazby totálně rozhodily tržní ekonomiku. Nejde jen o finanční a kapitálové trhy, ale také o ocenění dluhopisů, akcií, vznik zombie firem, odpovědnost vlád ke státnímu dluhu… Když si to všechno sečtete, vyjde vám, že teď platíme – a ještě budeme platit – cenu za politiku nulových sazeb. Pevně věřím, že už se k nim nikdy nevrátíme. A když chcete říct cokoliv trochu chytrého, citujete Warrena Buffetta. Takže ho budu parafrázovat: Teprve při odlivu se pozná, kdo plave nahatý. A to dnes vidíme.

A co krypto, další fenomén posledních let?
Krypto je spekulace, ne investice. Vůbec mi ale nevadí bitcoin, ten vnímám jako součást hotovosti v peněžence, ve které mám koruny, eura, dolary nebo zlato. Tohle všechno jsou pro mě peněžní instrumenty, jen každý s jiným příběhem a s jiným profilem. Nicméně pořád ještě nevlastním žádný bitcoin, ale jsem přesvědčen, že dvě až tři procenta svého portfolia bych v bitcoinu chtěl, možná i měl mít. Takže se chystám k nákupu. Už mám i peněženku.

Hardwarovou?
Jedině hardwarovou, mám koupený Trezor. Takže i hezky česky. Už půl roku mi po něm lezou pavouci v šuplíku. Letos už ale snad opravdu nakoupím. To, jestli bitcoin roste nebo klesá, pro mě nehraje roli. Nechci s bitcoinem spekulovat, ani jej považovat za investici jako třeba akcie či nemovitosti. Prostě jen inteligentní, riziková a decentralizovaná hotovost na blockchainu. I když raději bych kupoval levněji. Jako ta eura ve směnárně. Teď nicméně hovořím výhradně jako soukromá osoba, protože kryptoměny jsou nástroje, do kterých Amundi jako správce aktiv neinvestuje.

Když si to všechno sečtete, vyjde vám, že teď platíme – a ještě budeme platit – cenu za politiku nulových sazeb.

Vidíte, to je přece jedna ze zásad Warrena Buffetta, že máte nakupovat, když jsou ceny dole, ne když jdou nahoru. Čím to vlastně je, že se lidé této zásady neumí moc držet?
Odpovím vám otázkou. Proč se nezkušený lyžař v panice na prudké černé sjezdovce, když se dostane do problému, zakloní? Proč se nepředkloní do pokrčených kolen, což je jediná strategie, která ho zachrání? Je to intuitivní reakce proti strachu. Abyste nakupoval na rizikových trzích, což třeba akcie jsou, musíte se cítit dobře a optimisticky. V obchodech tento pocit vyvolá sleva. Na trzích bohužel růst. Tedy zdražení.

Takže když cena akcie stoupá, dostane člověk pocit, že je vlastně ve slevě, že ještě poroste, a proto ji chce mít?
Přesně. V tomto jsou finanční trhy zrádné. Slevu na akcie dostanete jen tehdy, když se mluví o konci světa, což je přesně ten moment, kdy běžný investor určitě nemá náladu utrácet peníze za akcie. V souvislosti s emocí strachu se hovoří o dvou fenoménech. Jednomu se říká action bias a druhému pštrosí efekt.

Action bias vás nutí jednat hned, okamžitě něco udělat. Třeba všechno prodat. Efekt pštrosa zase symbolizuje neschopnost cokoli udělat, pořád si říkáte, že je špatná doba a že počkáte, až bude líp. Jenže až bude, tak už budou trhy zase nahoře. A pak tu je ještě jeden zásadní fenomén. Všichni jsme dlouhodobí investoři, zvlášť když si o tom povídáme u oběda. Ovšem zisky chceme nejlépe hned a každý rok.

A co nás v tomto směru naučí vysoká inflace, se kterou se potýkáme už rok a zřejmě se ještě dlouho potýkat budeme?
Právě inflace vyvolává strach, je všudypřítomná a je těžké se jí vzepřít. Amplifikuje úzkost a buduje v nás takzvanou naučenou bezmocnost. Jde o psychologický koncept, který byl ověřen experimentem. Dali pejska do ohrady s elektrickými výboji, které šly i z podlahy. Nejdřív se snažil utéct, ale když zjistil, že není úniku, tak si prostě lehl na zem, kňučel a dostával šoky. Tomu se říká naučená bezmocnost a inflace na nás v něčem působí podobně. Vyvolává vztek na autority, je nebezpečná, hůř zasahuje nízkopříjmové skupiny. V kapitalismu nás před ní ochrání jen lidský kapitál, tedy ochota podstupovat rizika, kreativita, tvořivost a podnikavost a samozřejmě zodpovědnost vlády a centrální banky. To je hlavní poučení, které musíme mít na paměti.

Rubriku Investice podporujíxtb-retinajet-investment_logo_srgbjt-bankaamundi

Diskuze (0)

Novinka

Anonym