Je polovina osmnáctého století a Karlín ještě ani není oficiálně obcí, natož aby byl připojen k Praze. V blízkosti Invalidovny, v níž tou dobou pobývá stále více vojenských vysloužilců, vzniká na relativně opuštěném místě nový hřbitov. A právě ten se v současnosti stal doménou archeologů a antropologů, kteří v jeho areálu odkrývají hromadné hroby. Jde o vojáky, kteří bojovali a byli zraněni v napoleonských válkách.

Pozemek v Pernerově ulici, kde až dosud především parkovala auta, bude zastavěn. Stavebním četám ale předchází důkladný archeologický průzkum. Probíhá od jara. K objevení jam, ve kterých se skrývají kosterní nálezy tu po dvaceti, tu po stovkách lidí, ale došlo až nyní.

„Na začátku jsme pracovali na ploše blíž k železniční trati, kde se nacházely klasické hroby. Až po nějaké době jsme narazili na jeden hromadný. Na podzim nám byla předána další plocha, kde jsme objevili několik hromadných hrobů vedle sebe,“ vysvětluje pro CzechCrunch vedoucí archeologických prací Martin Vyšohlíd ze společnosti Archaia Praha.

Vojenský hřbitov vznikl v dnešním Karlíně v návaznosti na výstavbu nedaleké Invalidovny, která měla – jak její název napovídá – sloužit válečným invalidům. Jde mimochodem o dílo slavného barokního architekta a stavitele Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Ale zpátky na hřbitov. Pozemek, kde byly hromadné hroby objeveny, je novější částí hřbitova. Ta byla vybudována až v roce 1801 jako mladší důstojnický hřbitov. Nová část se nejspíš zaplnila jen z malé části, a tak byly v roce 1813 vykopány velké jámy, kde skončili vojáci.

Jde nejspíš o muže, kteří právě v roce 1813, konkrétně v srpnu, bojovali v bitvách u Drážďan a u Chlumce. „Vojáci, kteří zemřeli při bitvách, byli pohřbeni v blízkosti bitevního pole. Zranění pak leželi v okolních vesnicích. Vojáci, kteří byli schopni převozu, odjeli do Prahy a leckdy skončili například v Invalidovně, případně v dalších pražských lazaretech. Zprávy hovoří o tom, že někteří vojáci mohli klidně i ležet v některých domácnostech nebo dokonce na ulici. Šlo o asi tři a půl tisíce lidí, pro které v Praze nebyl prostor,“ vysvětluje archeolog.

Vojáci sice zvládli transport, v hlavním městě ale pak umírali. Někteří si mohli přivézt zranění, které je dohnalo až časem, jiní zemřeli na nakažlivou nemoc. Na tyfus nebo na choleru, které se zákonitě rozšířily spolu s větším množstvím oslabených lidí.

Výsledkem jsou metry odhalených kostí. Jámy mohly být klidně otevřené i týden, než se zaplnily, proto ony vrstvy. Byť většinu mrtvých podle antropologů tvoří mladí muži, v hromadných hrobech leží i ženy. Mohlo jít o ošetřovatelky, manželky vojáků, které je doprovázely a před smrtí se o ně staraly, přičemž odměnou jim byla nákaza.

Po čase se hřbitov začal využívat opět normálně. A tak přibyla další vrstva. Tentokrát důstojnické hroby, pro které byl hřbitov zamýšlen. Spolu s nimi tu leckdy leží i jejich rodinní příslušníci. Na bývalém hřbitově se právě proto našly i některé kosterní pozůstatky dětí. Z této doby jsou také zbytky několika cihlových hrobek.

V této části hřbitova bylo objeveno také velké množství kamenných náhrobků. Archeologové jich napočítali asi dvě stovky. To se při archeologických pracích ve starší části hřbitova v roce 2013 nestalo. Z náhrobků tam zbylo jen pár zlomků. Důvodem je, že ve starší prostoře leželi především vojíni a byla zde také část evangelického hřbitova. Náhrobky náležely až vyšším šaržím.

Všechny nalezené kosti musí pracovníci očistit, aby byla kostra vidět celá. Zaměří se místo nálezu a nafotí se. Proto tu ostatně také létá dron, který doprovází klasické fotografování. Antropologové pak kostru odborně rozeberou a vše roztřídí tak, aby se informace z místa neztratily. Zároveň poznamenají zjištění archeologů – o jaké šlo pohlaví, věk, patologie, nemoci nebo zranění.

Na kostech jsou přitom vidět i některé nemoci. Zatímco cholera ani tyfus se neprojeví, na kostech je poznat, pokud měl člověk například dlouho syfilis. V tomto případě jde ale zejména o kosti z důstojnických, nikoli hromadných hrobů.

V příštích dnech se budou pozůstatky postupně odvážet. Podle toho, komu patřily. Kosti v původní poloze, tedy in situ, najdou místo v depozitáři Antropologického oddělení Národního muzea. Pak jsou tu kosti, které byly nalezeny v druhotných polohách. To znamená, že už se s nimi hýbalo. Mohli je přemístit hrobníci, když potřebovali místo. Nebo na ně narazili dělníci při výstavbě továrny, která tu hřbitov nahradila. Tyto kosti budou převezeny na Olšanské hřbitovy.

„Tyto ostatky pohřbíme po dohodě s investorem. Vybrali jsme k tomuto účelu kaplovou hrobku s dostatečně velkým podzemním prostorem, do kterého budou kosterní ostatky vyskládány po vzoru středověkých kostnic,“ uvedl pro CzechCrunch ředitel Správy pražských hřbitovů Martin Červený. Převezeny budou na Olšany také části náhrobků nalezených právě při archeologickém průzkumu.

Předmětem bádání budou také předměty z hrobů. Mohlo jít o knoflíky, ale i křížky, růžence nebo medailonky, případně pozůstatky výzdoby rakví. Jde o nálezy z důstojnických hrobů, v těch hromadných se předmětů našlo jen velmi málo. Zajímavostí je, že nalezené náboženské předměty jsou zhruba o století starší než jejich majitelé. Svědčí to o tom, že si je lidé předávali z generace na generaci.

„Odkryli jsme sedm set hrobů a hrubým odhadem také okolo dvanácti set kosterních pozůstatků. Číslo se ale bude ještě navyšovat, takže tu nakonec může být patnáct set až dva tisíce těl,“ říká Vyšohlíd. Archeologové sice v průběhu listopadu s pracemi skončí, vrátí se sem ale znovu na jaře na zhruba měsíc nebo měsíc a půl. Zbývá prozkoumat poslední část někdejší nástavby hřbitova.

A zatímco tu jsou stále vidět zbytky obvodové zdi hřbitova, jeho osud se změnil už v roce 1894. Tehdy místo posledního odpočinku zaniklo. Kapacita se vyčerpala už ve dvacátých letech devatenáctého století. Přesto se tu pár pohřbů ještě odehrálo. Uvádí se, že tu byla uložena například těla některých vojáků, kteří padli v roce 1848 při dobývání Prahy.

Důvodem zrušení hřbitova bylo i to, že se začal rozrůstat Karlín. V roce 1922 se stal součástí Prahy, ještě před tím se ale z obce stalo průmyslové předměstí. Vznikly továrny i činžovní domy. A konečně vojáci i důstojníci se začali pohřbívat na Olšanech, hřbitov u Invalidovny už nebylo potřeba udržovat ani provozovat.

„Pozemek vojenského hřbitova byl předán karlínské obci, která na jeho ploše původně zamýšlela zřídit sad, pokusné a zásobní zahrady. Nakonec jej roku 1906 prodala Akciové společnosti strojírny, dříve Breitfeld, Daněk a spol.,“ líčí historik architektury Vladimír Czumalo.

Výstavba činžovních domů tu nepřipadala v úvahu. Nikdo by na místě bývalého hřbitova bydlet nechtěl. I proto je koupila zmíněná firma, pozdější ČKD, tedy Českomoravská-Kolben-Daněk, která měla v okolí provozy. Nad bývalým hřbitovem vznikly především sklady. A také železniční vlečka s točnou. Ta byla pro archeology takovým malým překvapením. Vlak jezdil mimochodem do budovy, která dodnes stojí přes ulici. Vozil především velké strojírenské díly.

Kostry nejsou jediným pozůstatkem této doby. Je tu i jeden mnohem viditelnější. Malá kaplička, která byla součástí starší části hřbitova. „Dochovala se jen barokní hřbitovní kaple Panny Marie, postavená s největší pravděpodobností při zřízení hřbitova pro důstojníky posádky v roce 1753. Stala se součástí továrního areálu a byla těsně obestavěna jeho budovami. Od roku 1964 je památkově chráněna, nicméně ČKD používalo kapli jako strojovnu dieselagregátu,“ doplňuje Czumalo.

Kaplička byla v roce 2004 opravena a podle Czumala také opatřena novým, barevně poněkud sporným nátěrem. Dnes je možné se jít podívat přímo k ní.

Místo pro bydlení na pozemku nevyroste ani v současnosti. Možná ze stejných důvodů. Buduje se tu administrativní budova, jejíž výstavbu podle Vyšohlída současný výzkum příliš nezbrzdí. Bydlení vznikne na prázdném pozemku hned vedle. I sem budou časem přivoláni archeologové, očekávají se ovšem především nálezy zbytků někdejších domů. Ty ostatně odkryli archeologové i nyní. Ještě před hřbitovem tu stála zemědělská usedlost, po níž zbyly základové zdi a studna.

Současný nález vzbudil velký zájem. Především pak pro přítomnost hromadných hrobů. Zajímavý je ale i proto, že neexistuje mnoho zaniklých hřbitovů z novověku, kde by se kopalo. Zrušená místa posledního odpočinku sice existují, jde ale spíš o pozůstatky ze středověku.

„Hřbitovy byly dřív okolo každého farního kostela, spousta zaniklých je tedy právě tam. Ty všechny byly zrušeny v důsledku josefínských reforem. Pokud se v místě něco děje, často se tam zkoumá. Stejně tak se objevují různá pravěká pohřebiště, kterých jsou tisíce. Z hlediska novověkého hřbitova je to spíše výjimečné,“ uvádí archeolog.

Častěji se hřbitovy ukrajují. To je případ Malostranského hřbitova na Smíchově, který musel částečně ustoupit z každé strany silnici. U Žižkovské televizní věže se musel před výstavbou sklonit židovský hřbitov, zbyla jen jeho část. Zcela pak zanikl židovský hřbitov, který se nacházel v Praze na Novém Městě. I jeho brány se však zavřely už v pozdním středověku. Dodnes tu na něj archeologové narážejí.

Archaia v minulosti dělala průzkum i na Masarykově nádraží, kde staví Penta budovu od architekty Zahy Hadid. Objevila tu například i nádrže z druhé světové války, o kterých se dosud nevědělo.