V místnosti s nízkými stropy se nachází tři velké nádrže, úplně vzadu se pak schovává jedna menší. „První měsíc jsou v malém, pak je přesouváme do větších nádrží. Korigujeme všechno podle velikosti, protože potřebují stále větší prostor,“ říká o péči o postlarvální krevety zakladatel české firmy Pure Shrimp Josef Kouřil. Ta teď registruje poptávku i od Rohlíku a se svým byznysem chce změnit zavedené postupy nejen na našem trhu.

Když člověk přichází do současného sídla v pražském Suchdole, nemůže se ubránit pocitu, že tady přece nemohou být chovány krevety. A vůbec cokoliv živého. Z nízké budovy na kraji Prahy, která je obklopená odstavenými auty a paletami, se ale přece jen táhne známá vůně mořské vody. Že by?

I když se tomu jen těžko věří, opravdu se na tak překvapivém místě nachází první česká farma na krevety. To, co začalo před dvanácti lety ve sklepě na Vinohradech a pokračovalo přes prostory v klášteře, dnes oslovuje ty, kteří si potrpí na kvalitu a čerstvost. Farma Pure Shrimp vám dodá čerstvé krevety jen několik hodin po jejich výlovu, stačí si je jen objednat.

Do Suchdola se druh Litopenaeus vannamei, tedy krevet bílonohých, importuje na začátku jejich životního cyklu, a to především ze Spojených států nebo Rakouska. „Za účelem konzervace vajíček krevet – a zároveň pro snížení uhlíkové stopy – existují na každém kontinentu líhně, které jsou napříč mnoha druhy chovanými v rámci akvakultury tím nejudržitelnějším řešením,“ říká pro CzechCrunch současný jednatel farmy Pure Shrimp Toby Mazanec. V Suchdole krevety stráví šest měsíců života. V současné době jich je v několika nádržích asi padesát tisíc, firma se chce ale rozrůst až osminásobně.

Nápad na vybudování farmy na krevety přitom přišel docela náhodou. „Asi před dvanácti lety jsem jel v autě a poslouchal reportáž Českého rozhlasu. Daný reportér mluvil z Německa o nějakém farmáři, který se pokoušel o chov krevet,“ vzpomíná s úsměvem zakladatel farmy Josef Kouřil. To ho zaujalo, proto začal nakupovat knížky, které se chovu krevet věnovaly, a postupně se v této oblasti vzdělával.

To ale nešlo snadno, vědomosti ohledně chovu mořských krevet byly tehdy (a vlastně pořád jsou) v Česku značně omezené a začátky firmy se tak nesly v duchu pokus-omyl. K těm navíc docházelo ve sklepě na Vinohradech, kam Kouřil rozmístil klasická mořská akvária.

„Koupil jsem dva kompletní systémy, přivezl z Ameriky postlarvální krevety a vhodil je do nádrží. Jak byl systém recirkulační, tak krevety plynule odcestovaly do filtrace a během dvou minut bylo vše vyčištěno. Všechny malé krevety byly ve spodní části filtrace mrtvé,“ směje se během rozhovoru pro CzechCrunch Kouřil.

I proto se rozhodl přizvat k projektu Alisu Souček Loginovou, vystudovanou neurobioložku, která teď ve firmě zastává pozici vedoucí provozu a laboratoře. Ze sklepa se farma časem potřebovala přesunout do větších prostor, což se jí i podařilo – našla volné místo v řeporyjském klášteře, kde dříve bývaly haly na opravu těžké techniky. A ačkoliv nový prostor i nájemník všem stranám původně vyhovoval, po čase přišly problémy.

Chov krevet se totiž neobejde bez většího hluku vytvářeného vzduchotechnikou a kompresory. „K našim prostorám měly řádové sestry přistavený denní statutář, kde přes den i odpočívaly, zároveň u toho měly i nemocnici pro dlouhodobě nemocné, o které se staraly. Chodily pak za námi, že si kvůli hluku nemohou odpočinout, a žádaly nás, jestli bychom nemohli odejít,“ vzpomíná Kouřil s tím, že mu původní smlouva dávala právo s farmou v prostorech zůstávat, dokud bude chtít. Pokora k práci sester ho ale nakonec prý přiměla Řeporyje opustit.

Nové místo pro krevety ale hledal dlouho. Všechny nádrže proto přestěhoval do kontejneru, který si platil přes zimu. „Už jsme skoro byli rozhodnutí, že končíme, že takhle to dál nejde, že to už nenastartujeme. Pořád jsme ale hledali prostory a nakonec jsme našli ty současné. Nejdříve jsme si pronajali menší část a od té doby se rozrůstáme po celém areálu. Nastěhovali jsme se sem a chov se nám zase rozběhl,“ vypráví Kouřil v provozu, který je opravdu cítit slanou mořskou vodou.

Až tady se ke Kouřilovi a Souček Loginové přidal také současný jednatel Toby Mazanec, bioložka Nikol Škňouřilová a několik dalších kolegů a kolegyň v provozu. Oproti klasickému chovu, ve kterém jsou krevety vhozeny do uměle vytvořených rybníků pod širým nebem a pravidelně krmeny antibiotiky, se s krevetami v Pure Shrimp snaží zacházet co nejšetrněji a přiblížit se tak jejich přirozenému chovu.

„Snažíme se jim zajistit ideální hloubku, světelné podmínky, salinitu a bakterie, které jsou důležité pro jejich kvalitu. To je samozřejmě velmi náročné, jelikož bakterie ovlivňují všechno kolem. My se ale snažíme najít interakci, která by krevetám prospívala, ať už v rámci růstu, nebo chování,“ říká Alisa Souček Loginova s tím, že chov krevet je spíš výzkum než výroba produktu.

V Pure Shrimp je navíc využívána takzvaná Biofloc technologie, která zajišťuje co největší udržitelnost celého chovu. Jedná se o typ chovného systému, který využívá veškeré přítomné bakterie a řasy. Ty společně dokážou zrecyklovat odpad vzniklý chovem (včetně třeba exkrementů nebo zbytku uhynulých krevet) k tomu, aby jej přeměnily na zdroj přirozené potravy. Díky tomu dochází k jakémusi cyklu, který má být udržitelný jak pro krevety, tak pro mechanismus chovu jako takového.

„Vývoj není ze dne na den a není to samozřejmé ani jednoduché. Kdyby s tím někdo chtěl nyní začít, tak bych mu asi koupila tabulku čokolády a víno, aby se na to připravil,“ směje se Souček Loginova. To potvrzuje i Kouřil, podle kterého je založení farmy na krevety záležitostí na několik let.

„Existují organizace, které zprovozní firmu na klíč, ale jejich smlouvy jsou vždycky nastavené minimálně na dva a půl roku, který potřebují na rozjezd. Oni vám to postaví, pak vám to hotové předají, ale stabilizace celého systému je na dlouho,“ říká a zmiňuje, že i díky tomu má Pure Shrimp na českém trhu velkou výhodu.

A vlastně nejen na tom českém. Podobné farmy ve světě stále nejsou obvyklé, nacházejí se spíše jen na vyspělých trzích. V Evropě jsou farmy na krevety rozšířené ve Francii nebo Španělsku – paradoxně i přesto, že země mají moře i oceán. I přesto tam stát podporuje podobné inciativy do velké míry i finančně. V Česku je ale stále nejvíce podporováno rybářství s produkcí kaprů, a to i přesto, že už má svůj vrchol oblíbenosti dávno za sebou.

Podle Kouřila přitom člověk nedostane lepší krevetu ani v případě, když si ji z moře sám vyloví. „Takové krevety jsou plné těžkých kovů a plastů. A když to někomu řeknu a on si to uvědomí, už nemá žádný argument, kterým by šel proti našemu způsobu podnikání,“ vysvětluje Kouřil možnou kontaminaci mořských plodů. Výhodu si v tomto ohledu uvědomuje celá firma, která bere v potaz jak směřování k udržitelnosti v rámci evropských politik, tak preference mladých generací.

I proto hraje doba Kouřilovi do karet, jak sám tvrdí. S Pure Shrimp se snaží být co nejvíce soběstační, instalují tepelná čerpadla a budou také překupovat přebytky energií od jednotlivců. „Až se jednou přestěhujeme do velké haly, bude celá postavená jako nezávislá,“ avizuje Kouřil.

Zákazníci si podle něj dnes potrpí i na kvalitu a čerstvost, což jde ruku v ruce s myšlenkou celé farmy. „Vím, že nikdy nebudeme pro skupinu lidí, kteří mají velké mrazáky a v nich roky mražené maso,“ říká. Nijak ho to ale netrápí – v současné době je jejich farma v černých číslech a poptávku vnímá i od lukrativních českých odběratelů.

Mezi ty, s kterými farma už jednala, se řadí například Rohlík, který má zájem pravidelně kupovat desítky kilogramů krevet týdně. A ačkoliv podobná obliba lidi z Pure Shrimp těší, prozatím nejsou schopni takovou poptávku pravidelně uspokojovat. Měsíčně zatím vyloví jen sto kilogramů krevet, a prozatím tak obchodují primárně s koncovými zákazníky, kteří si určitý počet krevet mohou objednat online při příležitosti výlovu.

I díky přímému kontaktu s koncovými zákazníky si ale farma šlape svou vlastní unikátní cestu českým trhem. Ačkoliv dosahuje počáteční investice od začátku projektu až k dnešnímu dni asi 12 milionů korun, Pure Shrimp plánuje během letošního roku obrat tři miliony. Na rok 2025 by pak měl být dvakrát vyšší.

„Naším snem je velká a soběstačná hala, ve které budeme mít vlastní líheň a ve které budeme schopni rozšířit své portfolio o mušle a kraby. U farmy chceme postavit malé bistro, aby se stala i výletním místem třeba o víkendech. Plánujeme pak provádět i malé prohlídky provozu,“ líčí plány do budoucna Mazanec. Kouřil s úsměvem přitakává: „Pokud se nám povede pořádná farma, budeme vědět, že děláme radost lidem okolo. Peníze jsou důležité, ale nejsou nejdůležitější,“ říká zakladatel Pure Shrimp a dodává: „Tohle je o emocích, snech a smyslu života.“