Jednašedesátimetrová budova s označením písmenem I uvnitř objektu Vlněna, bývalého brownfieldu v Brně, se má stát zdejší novou dominantou. Jakmile se dokončí, bude mít šestnáct podlaží, ekologické certifikace, solární panely, technologické systémy hlídající třeba hladinu oxidu uhličitého uvnitř budov, ale mezi ostatními především jednu velkou novinku – speciální šachtu vedoucí k helipadu na střeše. To proto, aby tu mohly přistávat drony se zásilkami. Projekční činnost je hotová, části šachty ve výrobě.

Luboš Lněnička, majitel společnosti 3L Robotics, teď hledí poměrně vysoko. Přesně do výšky mezi jednašedesáti a sto metry. To je totiž prostor mezi výškou zmíněné budovy, první s heliportem jeho firmy, a maximální úrovní, kde se drony mohou podle současné legislativy pohybovat, splní-li k tomu řadu dalších podmínek. Například takový Amazon v Americe už doručování dronů v omezené míře nasadil.

Jenže Lněnička poněkud předbíhá. Předstihl už poptávku po doručování v oblacích, která tady ještě kvůli nedostatečným technologiím není, a také legislativu, která v Česku i celé Evropě něco takového zatím odmítá. V jeho očích totiž drony poměrně brzy mohou autonomně dovážet balíčky mimo dopravní zácpy i další běžné přízemní problémy. Vytváří síť doručování vysoko nad hlavami lidí.

Nejspíš už během pěti let tu drony se zásilkami skutečně budou létat, představuje si. Tehdy na to má být připravená jak legislativa, tak síť přistávacích míst, kterou už buduje. Projekční činnost má hotovou, spolupráci s developerem nastavenou, první díly vyrobené a další helipady zvažuje firma CTP, která areál Vlněna staví, i pro své jiné projekty. A o dalších místech a celém systému se odborníci z 3L Robotics baví s dalšími velkými firmami.

Foto: 3L Robotics

Vizualizace první budovy s helipadem

Do vývoje technologií a samotných součástí staveb už dal miliony a než se zrealizují, počítá s tím, že nižší desítky milionů ještě vydá. „Dokud nebude vytvořená síť, nebudou moct létat drony,“ krčí rameny. „Je to jako nabíječky pro elektromobily… Když nejsou, nemůžou jezdit. V některých zemích ale drony určitou přepravu na starost mají,“ přidává hned.

První koncept řešení představili v roce 2019, Lněnička na projekt posbíral kolegy a kamarády z Leteckého ústavu, jenž funguje pod VUT, a také se spojil s odborníky na design budov, strojové vidění i drony jako takové. A letos se na finálním místě a podobě s developerem domluvili, přičemž jednotlivé díly už zadali do výroby.

Koridorem k cíli letu

Finální představa zahrnuje přístroje mluvící s jinými přístroji. Zásilky bude přepravovat několikakilogramový dron, výrazně větší zařízení než to, které je prodávané pro domácí využití. Musí mít speciální mechanismus pro uchycení zásilek. A bude znát nejen cíl cesty, ale i koridory, kterými se může ve vzduchu pohybovat.

K budově, kde by měl přistát, jej přiblíží GPS. Jenže ta funguje s přesností na několik metrů, zatímco dron potřebuje najít svůj prostor s odchylkou maximálně pár centimetrů. Proto když se k budově přiblíží, oskenuje si z ní QR, aby zjistil, jestli se nachází na správném místě. Naváže komunikaci s helipadem – a ten už stroj s potřebnou přesností donaviguje na správné místo.

Jakmile na něm dron přistane, systém převezme balík a odveze jej výtahovou šachtou určenou výhradně pro balíčky dovnitř budovy. A tam jednou budou další roboti, kteří z výtahu zásilku převezmou a doručí konkrétnímu adresátovi. Dron se zatím může před svou další cestou nabíjet.

Lněnička vysvětluje, že než se taková představa skutečně zrealizuje, bude tu mezifáze: žádní roboti uvnitř budov, ale ani žádné autonomní drony. Především kvůli legislativě je bude muset řídit člověk. „I pokud budeme chtít létat nad městem, potřebujeme výjimku,“ vysvětluje omezení komerčních dronů.

Přesto věří, že připravit se na budoucnost je třeba už dnes. „Jakmile legislativa umožní spuštění provozu dronů nad městem, budova je připravena,“ říká. Možný koridor pro létání existuje už teď. CTP uvažuje o přidání helipadu na dalších možné stavby. 3L Robotics jedná i s dalšími developery a společnostmi.

„Nemůžu jmenovat firmy, můžu jen říct, že se bavíme s logistickými společnostmi, architektonickými studii a také s významným hráčem na poli letectví, který sám aktivně vyvíjí řešení pro městskou mobilitu, a to včetně letecké přepravy,“ přibližuje Lněnička.

Viděl jsem zajímavý trend

Lněnička se popisuje jako fanda do technologií. Kdysi byl v managementu společnosti Mautilus, která vyvíjela aplikace pro televizní vysílání a videotéky, tu později koupila firma 24 Media. Tak se vydal cestovat do světa, kde si v Asii všiml velkého trendu různých rozvážkových služeb i doručovacích boxů.

Luboš Lněnička, zakladatel 3L Robotics

„Už tehdy jsem si říkal, že by to byl zajímavý trend i pro Česko,“ popisuje. Boxy nakonec spustil, dal jim název 247Box a nasměroval je pro lidi, kteří mají vlastní dům nebo zahradu, kam se dají nerezové schránky podobné krabicím umístit. Další projekty připravuje třeba pro farmáře, aby mohli jednoduše prodávat svou produkci, nebo do coworkingových prostor, developery toužící po moderním vzhledu takové schránky ale neoslovily.

Drony, do kterých je velký fanda, ovšem ano. „Kompletně jsme to pro ně nadesignovali. Aby i na střeše a za větru bylo vše plně funkční a izolované. Aby se z ní daly balíčky transportovat do budovy. Víme, kde bude šachta, a museli jsme zajistit, aby nefungovala jako komín a tudíž byla bezpečná i pro případ požárů. Rozeběhli jsme vývoj samotných technologií helipadu,“ říká Lněnička.

Dodává, že teď je systém uzpůsobený do standardů, jak aktuálně drony fungují – a jak by mohly přistávat. „Může se stát, že standardy začnou fungovat v jiném módu, že se nám změní pravidla. Tak bychom upravili helipad,“ říká.