První recenze Apple Vision Pro: Nejlepší headset pro AR/VR na trhu, ale stále jen příslib budoucnosti

V pátek do prodeje v USA vstoupí Vision Pro, brýle od Applu pro rozšířenou a virtuální realitu. Vyjdou asi na 80 tisíc korun a nemají konkurenci.

Tomáš ChlebekTomáš Chlebek

ijustine

Reprofoto: iJustine/YouTube

Technologická youtuberka iJustine

0Zobrazit komentáře

Ve spojitosti s Vision Pro, prvními brýlemi pro rozšířenou a virtuální realitu (zkráceně AR a VR) od Applu, se už od uvedení řeší jedna hlavní otázka: stojí za částku v přepočtu 80 tisíc korun? Podobné téma u produktů této značky není nové, v případě brýlí jde ale o poněkud hlubší otázku týkající se toho, proč vlastně podobné zařízení – a s ním i celá jeho kategorie – vůbec existuje. První recenze novinky na ni odpovídají různými způsoby, shodují se však, že je to komplikované.

Samozřejmě se najdou lidé, kteří jsou buď velkými nadšenci do AR/VR a cena pro ně není překážkou, nebo jednoduše patří k bohatší části společnosti, takže pro ně bude headset další „hračkou“ pro volný čas či zpestření práce. Podle informací serveru MacRumors se brýlí Vision Pro, které do ostrého prodeje vstoupí tento pátek (zatím jen ve Spojených státech), v předprodeji udalo přes 200 tisíc kusů. Od jeho spuštění přitom trvalo jen několik hodin, než se vyprodala zařízení s dobou doručení v pátek.

Přesto nejde o závratně vysoké počty a především: výše zmíněná zmínka o publiku AR/VR headsetů platí i pro stávající zařízení jiných značek jako Meta Quest, HTC Vive, Valve Index a další. Nabízejí svým uživatelům zajímavou, nevšední zkušenost a mohou být skvělým prostředkem pro zábavu, většinou jde ale pouze o doplněk, který z různých důvodů nelze používat příliš dlouho v kuse.

Apple se nicméně s Vision Pro snaží předkládat zcela novou vizi lidské interakce s počítačem, která má blíže rozšířené realitě než té virtuální. Ze strany vedení firmy už před lety zaznívaly představy klasicky vypadajících brýlí, jež skutečný svět obohatí o interaktivní virtuální prvky. Vision Pro je takovému popisu díky skvělému transparentnímu módu, sledování pohybu rukou a očí nebo displejům s vysokým rozlišením dosud nejblíže ze všeho, co se kdy objevilo na trhu. Stále je to ale produkt plný kompromisů.

Vision Pro se nesnaží prezentovat jako pouhý AR/VR headset, ale jako zařízení pro „spatial computing“, volně přeloženo počítač v prostoru. Jeho ambicí tedy není nic menšího než nově definovat počítač a způsob, jak a k čemu ho používáme. V první verzi brýlí je skutečně zřejmý potenciál a snaha to všechno učinit, ale zároveň jsou jasně vidět důvody, proč to zatím není tak docela možné.

Například dvojice displejů Vision Pro nabízí rozlišení více než 4K pro každé oko, což je výrazně více, než má konkurence. Dá se tak hovořit o podobné zkušenosti jako s „retina“ displeji u iPhonů či Maců místo pixelace, na kterou je třeba si zvyknout u jiných zařízení. Stále jde ovšem o ohraničené displeje několik milimetrů od očí. Transparentní mód ukazující skutečný svět, ale také virtuální prostředí a vše ostatní je tak vždy ohraničen černou clonou, kde displej končí – jako bychom se na věci dívali skrze dalekohled.

Totéž platí o vestavěných kamerách. Jsou na výrazně vyšší úrovni než jinde, takže v ideálních podmínkách dokážou vytvořit dojem, že máme na očích průhledná skla, a ne kamery s displeji. Jsou zde ale všechna známá omezení kamer, v horších světelných podmínkách se tak ztrácí ostrost a přibývá digitální šum, některé objekty jako displeje se nezobrazují zcela správně a sám Apple odrazuje od používání Vision Pro jinde než ve zcela bezpečném, kontrolovaném prostředí.

Zásadní posun oproti všemu, co v minulosti přišlo na trh, Apple učinil také v ovládání. Podobně jako iPhone zavrhl stylus, se zase Vision Pro obejde bez externích fyzických ovladačů a vystačí si s pohyby očí a rukou. V operačním systému, který vypadá jako kombinace macOS a iPadOS s výraznými prostorovými efekty, se prvky uživatelského prostředí vybírají prostým pohledem na ně a potvrzují spojením prstů ruky třeba pohodlně položené v klíně.

Někdy ale přesnost pokulhává, třeba u webových stránek nebo menších ovládacích prvků. Jednak kvůli limitům technologie, jednak proto, že ve skutečnosti nejsme uzpůsobeni popsaným způsobem oči a ruce používat. Tehdy se používání Vision Pro stává frustrující. Recenzenti si stěžují, že nezáměrně klikali nebo se jim nedařilo vybrat to, co chtěli. Nejhorším příkladem je virtuální klávesnice – na jednu stranu je ohromující, že s čistě digitálním objektem lze takto vůbec interagovat, na druhou je zcela nevhodný pro více než pár krátkých vět.

Zmíněný operační systém visionOS lze samozřejmě ovládat pomocí hardwarové myši (respektive trackpadu) a klávesnice připojené přes bluetooth, v takovém případě nabízí zajímavou zkušenost. Okna s aplikacemi jednak mohou být takřka libovolně velká a jednak je lze umisťovat kamkoliv v prostoru kolem uživatele nebo i různě po pokoji. Multitasking tím dostává nový rozměr. VisionOS ovšem zároveň schází efektivnější nástroje pro práci s okny jako Mission Control či Stage Manager v macOS, takže pracovní prostor může být poněkud chaotický.

Jedním z otevřených oken se přitom může stát desktop z bezdrátově připojeného počítače Mac. Primárně tím dostaneme velký virtuální externí monitor, díky ekosystému Applu lze ale mezi visionOS a macOS snadno a rychle přenášet soubory, téměř jako bychom pracovali na jednom zařízení. Připojení Macu je také jednou z mála možností, jak si užít hry, samotné Vision Pro totiž pro pokročilejší tituly nemá dostatečný výkon a nabídka VR her je na něm třeba oproti Meta Questu velice chabá.

Apple to kompenzuje jinými způsoby zábavy, jaké jsme už přiblížili dříve. Filmy ve 3D, ale také klasické, „ploché“ tituly zde mohou působit lépe než v kině a dedikovaný formát prostorového videa diváka obklopí a dokáže zcela pohltit. Alespoň do doby, než na sebe Vision Pro upozorní svojí váhou, která je i bez zabudované baterie o desítky procent vyšší než u konkurence.

Dlouhodobé pohodlí a použitelnost jsou posledními z hlavních aspektů novinky od Applu, které přinášejí poněkud smíšené reakce. Někteří novináři s brýlemi na hlavě vydrželi i mnoho hodin v kuse, byla to ovšem spíše výzva než zkušenost, jakou by za normálních podmínek dobrovolně vyhledávali. Po několika desítkách minut je potřeba si od Vision Pro zpravidla odpočinout, ať už kvůli váze a tlaku na tvář, nebo možné nevolnosti z virtuálního prostředí. „Odpojit se“ donutí také baterie, která od plného nabití vydrží asi tři hodiny kontinuálního používání.

Vision Pro podle prvních recenzí funguje především jako zařízení pro zábavu, kterou skutečně posouvá na novou úroveň. Ve většině dalších ohledů je to ale spíše příslib budoucnosti, kterou v současnosti provází takřka nevyhnutelné kompromisy. Místo radikální vize nového typu počítače máme spíše co do činění s velice pokročilým a velice nákladným headsetem pro rozšířenou a virtuální realitu.

Rubriku Tech podporujítrask-retina

Diskuze (0)

Novinka

Anonym