Psychedelický mejdan, akorát doma. Ve virtuálním klubu Quarantäne okusíte atmosféru slavných berlínských klubů
Berghain je čtyřpatrová, šedá, kvádrovitá, na první pohled nepříliš zajímavá budova ve východní části Berlína. Je to také jeden z nejuznávanějších nočních klubů zaměřených na elektronickou hudbu na světě a Mekkou věhlasného německého techna. Naneštěstí je od března – stejně jako většina ostatních berlínských klubů – zavřený, několik promotérů se ale rozhodlo přijít s alternativou, respektive virtuálním klubem.
Berghain se znovu otevřel na konci července, ale pouze jako galerie pro zvukovou instalaci. Ta se nyní rozšiřuje na více různých typů umění, přičemž jsou dveře snad poprvé v historii klubu otevřeny každému návštěvníkovi. V době před pandemií, kdy zde pravidelně probíhaly několikadenní hudební akce, totiž u vchodu stojí vyhazovači s velmi specifickými (a nepříliš čitelnými) kritérii pro to, kdo může dovnitř. Když je otevřeno, před dveřmi je téměř konstantní řada dlouhá desítky metrů.
Podobný zájem násobený přístupností panoval také při pokusu o přenesení nočního života online, takže dosud tři proběhnuvší akce celkem přivítaly kolem 700 tisíc návštěvníků. Nádech exkluzivity, typický pro jinak velmi tolerantní berlínské kluby, se přitom objevil i jako součást konceptu virtuálního prostoru Club Quarantäne. Jen za první noc se dovnitř nedostalo 40 tisíc zájemců.
Každý musel odpovědět na několik otázek ověřujících jejich autentičnost jako člena místní scény. Návštěvníci musí například říct, jestli znají jména hrajících DJů, nebo přiznat, zda jsou jejich fanoušky. Podobně jako u slavného vyhazovače Svena Marquardta z Berghainu ovšem není vůbec jasné, jak zní správná odpověď.
„Je to náhodný výběr. Trochu si tím děláme legraci ze sekuriťáků a pořadatelů akcí v nočních klubech. Někdy se opravdu zdá, že výběr těch, kteří se dovnitř dostanou a kteří ne, je náhodný,“ řekl pro Business Insider jeden z promotérů stojících za vytvořením Club Quarantäne, Carlo Luis Ruben Schenk. Oproti fungování skutečných podniků je tu ale jeden zásadní rozdíl – stačí stránku obnovit a pokusit se dovnitř dostat znovu.