Pyramida v New Yorku i dům jako hora. Dokument ukazuje, kdo stojí za návrhem Vltavské filharmonie
Dánský architekt Bjarke Ingels a jeho studio BIG za sebou mají prestižní projekty po celém světě. Od New Yorku po Šanghaj.
Vedení Prahy před pár dny oznámilo, že po několika dekádách hlavní město konečně dostane novou budovu filharmonie. Soutěž vyhrálo dánské studio Bjarke Ingels Group (BIG) nesoucí jméno jednoho z nejvyhledávanějších architektů dneška. O koho ale vlastně jde a co motivovalo představený vzhled filharmonie? Zajímavé odpovědi nabízí několik let starý dokumentární film o Ingelsovi s názvem Big Time.
Plánovaná stavba, pojmenovaná prostě Vltavská filharmonie, by podle plánů měla být hotová do deseti let a nacházet se bude nedaleko stejnojmenné stanice metra.
Designem se výrazně liší od všeho, co ji obklopuje. Svou členitostí, pochozími střechami a výškou ale zároveň dobře zapadá do svého okolí. Na první pohled je zřejmé, že spíše než o klasickou budovu s interiérem a exteriérem má jít o komplexní urbanistický objekt, který vybízí k interakci.
Všechny tyto aspekty jsou pro styl studia BIG poměrně typické. To vychází z dánské pospolitosti, inspiruje se tradičními architektonickými styly, ale má zároveň snahu posouvat svět kupředu. Díky takové kombinaci si Ingels vybudoval zvučné jméno a například v roce 2016 ho americký magazín Time zařadil do svého žebříčku stovky nejvlivnějších lidí světa.
Návrhy dnes sedmačtyřicetiletého architekta si získaly širokou pozornost už na začátku nového tisíciletí. Dlouho předtím než vzniklo studio BIG. Spolu s kolegy navrhl koncertní síň v Norsku, za kterou v roce 2004 získal Zlatého lva na bienále architektury v Benátkách. Koncem následujícího roku se však jeho tehdejší skupina rozpadla a Ingels založil nové studio.
Také ono na sebe začalo rychle strhávat pozornost velice kreativními a inovativními stavbami. Mezi první projekty patřil obytný komplex s několikapatrovým parkovištěm Mountain Dwellings v Kodani, který se vyznačoval složitou geometrií a mnoha úrovněmi. Výsledek působí jako futuristická malá čtvrť a ne jen jedna budova.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsPo několika dalších stavbách začalo být ambicióznímu studiu měřítko malé evropské země příliš omezující a BIG začalo expandovat do zahraničí. Postupně jeho díla vyrostla například v Koreji, Spojených arabských emirátech či americkém Washingtonu, mnoho dalších po celém světě je v různých fázích vývoje a konstrukce.
Dokument Big Time z roku 2017 se zaměřuje hlavně na vznik velkého obytného komplexu v New Yorku. Pro Ingelse to byl první projekt v této světové metropoli. A rovnou šlo o rozsáhlý mrakodrap v západní části Manhattanu. Stejně jako vždy se architekt se svým týmem snažil vytvořit nezvyklou budovu, která však otevřeně komunikuje se svým specifickým okolím.
VIA 57 West tak má tvar velké asymetrické pyramidy s výřezem uprostřed. V něm se nachází malý park odkazující ke slavnému Central Parku. Snímek sleduje práce na stavbě a řešení překážek s ní spojených, přibližuje ale také Ingelsův život a zkoumá, jak přemýšlí o svých vlastních projektech, ikonických architektonických dílech ostatních architektů i o oboru obecněji.
Pro představený návrh Vltavské filharmonie je přitom relevantních několik bodů. Hned v úvodu dokumentu architekt navštěvuje svůj rodný dům a vypráví o tom, jak rád chodil po jeho nízké střeše, i když mu to rodiče zakazovali. Později se pochozí střechy staly jedním z typických prvků jeho návrhů.
Ještě zajímavější je pak poslouchat Ingelse mluvit o jedné z ikon světové architektury – budově opery v Sydney. Ingels zmiňuje kombinaci futuristického pojetí s inspirací ve východoasijských pagodách, okamžitou rozeznatelnost a dodnes aktuální estetiku. „Pracovat na své vlastní opeře v Sydney je myslím ultimátní sen každého architekta,“ říká v dokumentu.
Nakonec je tak poměrně snadné poznat, jak se do návrhu pražské filharmonie promítá mnoho jeho oblíbených prvků. Primárně je zde samozřejmě příležitost postavit důležité kulturní centrum, které bude význačné v celosvětovém měřítku. V konkrétních detailech je ale vidět začleňování tradičních prvků do moderního designu, vztah architektury s veřejným prostorem i dětská záliba v chození po střechách.