Inflace šplhá nejvýše od roku 1993. Základní úroková sazba se zvedla na nejvyšší úroveň od roku 1999. Nejen tuzemská ekonomika se tak dostává do tíživé situace. Reagovat se snaží Česká národní banka, ale ani přes zvyšování sazeb nelze očekávat okamžitou léčbu. Jaké další dění tedy může nastat?

O tom ve svém komentáři pro CzechCrunch píše Štěpán Hájek, analytik finančních trhů ve společnosti XTB, který vysvětluje, proč má Česko jednu z nejrychlejších inflací v Evropě, co ji způsobuje a zda je skutečně do značné míry dovezená, nebo si za ni můžeme sami.

***

Poslední zasedání bankovní rady ČNB provázela už poněkolikáté podobná nálada. Inflace šplhající nejvýše od roku 1993 let a bankovní rada si znovu nemůže oddychnout od zvyšování úrokových sazeb. Ty nakonec dostala až na rovných 7 procent. Zároveň šlo o poslední zasedání pod guvernérem Jiřím Rusnokem, který je od samého začátku příznivcem zvyšování sazeb.

Jeho nástupce Aleš Michl je názorově diametrálně odlišný a naopak už několik zasedání po sobě hlasoval pro stabilizaci úrokových sazeb. Možná proto bankovní rada zvýšila základní sazbu rovnou o 1,25 procenta, aby si vytvořila polštář před možnou změnou komunikace vedoucího bankovní rady.

Konsenzus ohledně dalšího zvyšování sazeb se však zdá, že zůstane beze změny. Alespoň by tedy měl, i když řada politiků svádí inflaci na válku na Ukrajině a vyšší ceny energií. Podobně jako Aleš Michl, který si stojí za tím, že inflace je z velké části nabídková, tedy dovezená. To je částečně pravda, ale při bližším pohledu zjistíme, že inflace má své kořeny hluboko v tuzemské ekonomice. To podporuje další agresivní zvyšování úrokových sazeb.

Foto: Denis Poltoradnev

Podle některých analytiků se řítíme do ekonomické mlhy

Fakta hovoří jasně. Z evropských zemí máme čtvrtou nejrychlejší inflaci a zároveň nejnižší nezaměstnanost vůbec. Nejnižší nezaměstnanost je potřeba si zapamatovat, protože hraje naprosto zásadní roli. Pokud základní inflaci očistíme o ceny energií a potravin, máme v Evropě nejvyšší inflaci vůbec. Pokud se podíváme na inflaci v sektoru služeb, kterou ovlivňuje především domácí poptávka, také jsme v Evropě s 11,7 procenty premianti.

Podobně jsou na tom také ceny v restauracích, hotelech, v turistice a zábavě, kde máme inflaci buď vůbec nejvyšší nebo se dělíme o druhé místo. Opět jde o jasný důkaz toho, že inflace je především domácího původu. Naopak ceny energií jsou v Česku na 33 procentech, což je sice vysoko, ale zdaleka to nedosahuje ani průměrných hodnot ostatních evropských zemí. Inflace tedy není dovezená, ale naopak si inflační tlaky vytváříme přímo v naší ekonomice. Proti zvyšování sazeb toho tedy v inflaci příliš nenajdeme.

Bludný kruh uzavírá návrat k trhu práce, který zůstává nejsilnější v Evropě a od pandemie se ještě více utáhl. To je důsledkem kombinace monetární a fiskální politiky, která mnoha programy cíleně udržela zaměstnanost, ačkoliv se nevytvářel žádný produkt. To logicky způsobilo přeliv poptávky nad nabídkou, která byla omezená právě kvůli zastaveným výrobním linkám.

Vyústěním je inflace vysoko nad cílem ČNB, který má svou horní hranici na třech procentech. Ačkoliv banka začala v reakci zvyšovat sazby jako jedna z prvních, stále to bylo pozdě a nezaručuje to, že se inflace vrátí na svůj cíl o to rychleji. Svými kroky banka musí bezpodmínečně zpomalit ekonomiku, a to klidně za cenu růstu nezaměstnanosti.

Přebytečnou hotovost z běžných účtů už lidé stahují na spořicí nebo termínované vklady čím dál rychleji, což poptávku jistě zpomalí. Co nám vezme inflace, tím ale nenahradíme, a ještě se řítíme do ekonomické mlhy, ve které se budou orientovat jen ti nejodvážnější.

ČNB vyššími sazbami nabíjí baterie do mlhovek na maximum a jakmile začnou inflační tlaky odeznívat, rozjasní ekonomice cestu snad za dalším blahobytem. Jen se musí náš řidič věnovat řízení a nabíjení nechat kolektivně rozhodnout zbytek posádky.