Je to jedenácté největší město v Česku, do kterého se zejména ti ze západních částí země možná nikdy nepodívají. Sedmdesátitisícový Zlín nicméně za první republiky proslul díky Tomáši Baťovi a i dnes se sem stahují zejména mladí lidé ze všech stran. Místní univerzita, která nese jméno obuvního průkopníka, totiž dokáže nabídnout moderní technické vzdělání, což potvrzuje nově otevřená laboratoř robotiky.

Ve vestibulu Fakulty aplikované informatiky se potkávám se Zdeňkem Úředníčkem. Právě on projekt nové laboratoře vedl. Bez velkého zdržování mě odvádí rovnou na místo činu, kde se vybavení za 34 milionů korun nachází. Otevírá dveře do rozlehlé haly, odkud je hned vidět výrobní linka, několik žlutých robotů, jaké jsou známé třeba z automobilových továren, a další konstrukce, na kterých se budou studenti učit.

Aby studenti nepřišli při manipulaci s roboty k úrazu, jsou zakryti průhlednými zábranami. „Myslím, že byste byl překvapený, kdybyste viděl, jak rychle a precizně se pohybují,“ ukazuje Úředníček za zábranu a doplňuje, že nároky na opakovaně rychlé a precizní pohyby jsou na trhu čím dál tím větší.

Přes tři desítky milionů stála nová laboratoř i proto, že žlutí roboti typu Scara patří k tomu nejnovějšímu na trhu. Prodávat se začaly teprve na začátku letošního roku, a tak studenti budou moci pracovat s tím aktuálním a na trhu relevantním hardwarem. Roboti jsou tak třeba schopni rozeznat materiál, který k nim po dopravníku přijede, zmiňuje první příklad Úředníček.

„Představte si, že takový robot může fungovat v továrně, kde se vyrábějí světlomety do Škody Citigo a zároveň do Rolls-Royce. Je proto schopný se sám přeprogramovat, aby s každým světlometem zacházel na míru,“ vysvětluje zkušený pedagog, který se robotice věnuje celou kariéru.

Roboti jsou schopni fungovat spolu a koordinovat pohyby tak, jak je to již dnes běžné v průmyslové výrobě. Zároveň mohou pracovat například na jednom automobilovém dílu a pomocí chytrých kamer dokáží rozeznat správné kusy materiálu od špatných a podle toho je naložit do jiného robota, nebo kus naopak úplně vyřadit z linky.

Na přepravu se v nové laboratoři používá nepřekvapivě taktéž robot, který je podobný tomu, jakého ve svých skladech využívá například Amazon. V prostoru se sám pohybuje a po naložení automaticky doveze materiál – v tomto případě kousky plastické hmoty – k jiné části dopravní linky, kde si je opět přebere jiná robotická ruka.

Speciální místo má v hale i takzvaný kolaborativní robot od firmy ABB, který dokáže pro změnu koordinovat pohyby s člověkem. Můj dnešní průvodce ho nazývá šlágrem současnosti, protože částečně může nahradit člověka v úkonech, na které lidé nestačí.

„Lze je použít třeba při jemné elektromontáži v automobilovém průmyslu,“ popisuje s tím že člověku se tak nechají úkony, které by byly na naprogramování příliš drahé, zatímco robot udělá úkony, které jsou pro něj jednoduché. Díky jeho použití například eliminuje u dělníků onemocnění karpálních tunelů.

Studenti modelují pohyby robotů

A jakou roli tedy mají v celém procesu studenti? Ke všem zmíněným činnostem musí linku někdo kompletně naprogramovat. Mezi vitrínami, dopravníkem a roboty se tak nacházejí stoly s počítači, které na ovládání slouží. Studenti už ale nemusí složitě programovat, pohyby robotů či dopravní linky si mohou namodelovat v grafickém programu.

„Mohou si vymyslet jednotlivé pohyby a pak sledovat, jak přesně je daný robot vykoná. Díky softwaru v podstatě nasimulují celý pohyb v počítači, včetně toho, aby do sebe při vzájemné kolaboraci nenaráželi,“ vysvětluje Úředníček, jenž je členem ústavu automatizace a řídící techniky.

Laboratoř využijí například studenti bakalářského oboru Inteligentní systémy s roboty. V něm se nemají roboty ani tak učit stavět, ale především je programovat, a to pro konkrétní úkony na každém pracovišti. Obor fakulta otevřela už čtvrtým rokem a počet zájemců o něj stoupá.

V rámci takzvaného Průmyslu 4.0, který v oboru značí trend digitalizace a s roboty spojené automatizace, lze celý systém navíc programovat přes internet, což s sebou nese spoustu nedořešených otázek i pro jiné obory na fakultě.

„Představte si, že takové roboty máte v reálné fabrice. Když je připojíte k internetu, vzniká tím spousta kybernetických rizik,“ popisuje pedagog, k čemu všemu může nová laboratoř při studiu sloužit. Právě tato funkce je přitom jednou z klíčových charakteristik Průmyslu 4.0 a stejně tak už jsou moderní roboti nachystány například na internet věcí.

Univerzita pro trh

I tak samozřejmě vyvstává otázka, proč má být laboratoř, která patří k české špičce, zrovna ve Zlíně. I na to má Zdeněk Úředníček odpověď. Při bližším prozkoumání je totiž jasné, že Fakulta aplikované informatiky není úplně typickým akademickým orgánem. Snaží se mít blízko k firmám, kde se následně studenti uplatňují, a tak zřízení robotické laboratoře ve Zlíně dává smysl.

„Jsme opravdu technologicky zaměřená univerzita. Naše bakalářské práce jsou z 80 % produktové, neděláme tady vědu. Máme průmyslovou radu, kde se schází zástupci firem a univerzity a společně určují kurz studia tak, aby nabyté znalosti studentům v praxi skutečně pomohly,“ popisuje Úředníček fungování fakulty.

Studenti se tak uplatňují například v Mohelnici, kde v podniku Hella vznikají světlomety pro největší světové automobilky. „A to je plně robotizované pracoviště. Naši studenti jsou tak schopni vybrat na trhu správného robota a naprogramovat ho,“ říká s tím, že o studenty s tímto vzděláním je na trhu velký zájem.

Robotickou laboratoř začnou studenti využívat už příští akademický rok nejen na Fakultě aplikované informatiky, ale i v rámci studia na Fakultě managementu a ekonomiky. Peníze na ně pocházejí z velké většiny z evropských fondů, pět procent ze 34 milionů korun, tedy necelé dva miliony, dodala fakulta sama.