Tak velké množství arašídů na křupky nakonec zvládli s manželem vyrobit, ale hodně se u toho nadřeli: jejich pražící stroj měl malou kapacitu, takže museli pražit nonstop a střídat se u něj po 12 hodinách, v jednu chvíli jim zařízení dokonce začalo hořet. „Když jsme ale zakázku dodělali a odevzdali, měli jsme z toho dobrý pocit. A uvědomili jsme si, že by to mohl být zajímavější byznys než pražení kávy, které tehdy moc lukrativním oborem nebylo,“ říká třiašedesátiletá dáma.
To se psal rok 1993 a Kremlovi v ten moment byznysově válčili na třech frontách – začínali zpracovávat oříšky, pražili kávu a manžel měl pořád ještě pletárnu sportovního vybavení. Postupně z toho ale zůstala jen dnešní Alika, tedy oříškové hájemství. „Pavlova pletárna ještě chvilku jela, měl tam zaměstnankyně, pořídil si i poloautomatické stroje. Jenže práce kolem oříšků bylo čím dál víc. V podstatě obětoval svoje podnikání.“
Alika dnes sídlí ve velkém areálu po bývalém JZD v Čelčicích u Prostějova, svého času ovšem sídlila třeba i v budově historického mlýna, který předělali na pražírnu oříšků a vzali si na něj hypotéku s úrokovou sazbou 22 procent. „Když dnes slyším, jak se lidi hroutí se sazbou šest procent, a vzpomenu si na naše začátky, přijde mi to hodně humorné,“ směje se Jana Kremlová.
Foto: Alika
Zakladatelka Aliky Jana Kremlová
V rodinném podniku postupně vykrystalizovaly dvě obchodní nohy: jednak vlastní produkty, jako jsou arašídy či všechny druhy ořechů pod značkami ArRashid nebo KK, jednak dodávky pro obchodní řetězce, z nichž ty první byly Makro a Kaufland. A spolu s tím, jak sílil byznys a podnikání se rozvíjelo, vtahovali Kremlovi do firmy i své dcery Petru a Markétu. Ty nyní, když Alika slaví 31. narozeniny, společnost od svých rodičů definitivně převzaly: starší Petra Vránová je generální ředitelkou, mladší Markéta Pavlínová je předsedkyní představenstva a zároveň zodpovídá za výrobu.
Jejich cesty, jak se do života Aliky zapojily, se ale dost lišily. „Motaly jsme se tu odmalička, nejprve brigádně a po střední škole jsem nastoupila do firmy nejdřív na pozici fakturantky, potom na pozici celní deklarantky. Mezitím jsem měla možnost vycestovat do zahraničí a studovat jazyky v Kanadě a později ve Španělsku. Ale celou svou kariéru mám spojenou s Alikou,“ líčí nynější CEO společnosti, dvaačtyřicetiletá Petra, která přiznává, že ani nezkoušela jít na vysokou a spokojila se s maturitou ze strojní střední školy, protože, jak říká, nikdy nebyla moc studijní typ.
O čtyři roky mladší Markéta ale na univerzitu zamířila a hlavně si pro sebe vůbec neplánovala, že v Alice bude působit: „Já jsem naopak byla studijní typ, takže po gymnáziu jsem nastoupila na vysokou školu veterinární a docela dlouho jsem si myslela, že se budu starat jenom o zvířátka, protože s lidmi úplně nevycházím.“ Ale? Na konci univerzity jí matka sehnala práci pro jinou potravinářskou firmu, které pomáhala s nastavováním kontroly kvality, s audity a certifikacemi.
A protože do toho přišla rodina – první syn se jí narodil ještě při škole, druhé dítě těsně po ní a mít babičku s dědou poblíž nebylo od věci – slovo dalo slovo a nastoupila do Aliky, aby firmě rodičů pomohla dát do pořádku to, co už v té době uměla: kontrolu kvality a všechny papíry s tím spojené. „Já jsem se v tom docela našla, nemusím tolik mluvit s lidmi. A co se zvířat týče, máme stáje a koně, takže o to jsem také nepřišla,“ usmívá se.
Alika má dnes roční obrat přes půl miliardy, zhruba 60 procent připadá na B2B klienty, jako jsou výrobci čokolád nebo müsli tyčinek, kterým dodávají oříšky a další produkty připravené pro jejich výrobní procesy, zbývajících 40 procent je retail, tedy jejich vlastních šest značek a pak privátní značky jednotlivých maloobchodních řetězců. Firma má stovku zaměstnanců a její hrubá ziskovost EBITDA (tedy zisk před daněmi a odpisy) se pohybuje kolem 25 milionů korun.
Co jsou pro ně teď hlavní výzvy? Především pokračovat v automatizaci, do které v posledních letech investovali Kremlovi desítky milionů, často i na úkor ziskovosti, plánují rozšiřovat nabídku produktů, velký potenciál prý cítí třeba v olejích pro studenou kuchyni a pak také připomínají postupné posilování přítomnosti v e-commerce. Už několik let totiž provozují e-shop zdravéořechy.cz, který ale dosud nebyl v centru firemního dění.
Foto: Alika
Nová generální ředitelka Aliky Petra Vránová
„Musíme ale být opatrní, protože někteří naši velcí klienti, jako je třeba Grizly, jsou pak našimi hlavními konkurenty. A chceme si s nimi udržet korektní vztahy,“ krčí rameny Petra Vránová, která ještě z pozice marketingové ředitelky, jíž zastávala před nástupem do nejvyšší funkce, právě internetový obchod před lety – v době, kdy oříšky na webu nebyly ještě zdaleka takový hit – rozjížděla.
Jestliže ale celá rodina spolu podniká a i bydlí kousek od sebe, není to nápor na psychiku? Nepřemýšleli, že by společnost třeba prodali nebo do ní přivedli investora? „Je to plně v režii děvčat. Kdyby se firma jednou prodala a peníze se použily třeba na rozvoj jiného podnikání, bude to jejich rozhodnutí. Alika není dogma, nikdy jsme neřekli, že nesmí dělat nic jiného než ořechy. To, o co opravdu jde, je rodina. Pokud by byznys měl v ní dělat problémy, bude lepší ji prodat, firma nesmí poškodit naše vztahy. Nikdy. Nemáme žádnou smlouvu, nemáme žádný svěřenský fond, vše máme na bázi důvěry,“ říká Jana Kremlová a kouká při tom na své dcery. Ty přikyvují: „Vnímáme Aliku jako dlouhodobý závazek. Co víc dodat?“