Rodinnou firmu Ollies jsme s bráchou téměř položili. Teď víme, že v naší rozdílnosti je síla

Jak překonat úskalí rodinných firem? A proč už nefrčí klasické zákusky? Poslechněte si podcast BrandStories s kreativní šéfkou Ollies Terezou Gondkovou.

Když sourozenci Jakub a Tereza Gondkovi před 15 lety převzali rodinný cukrářský byznys Ollies, nejdřív ho málem položili. Dnes mají obrat 110 milionů korun a míří ještě výš – do pěti let by chtěli mít 30 poboček formou franšíz a expandovat do zahraničí.

Cukrářské impérium Ollies vzniklo v roce 2009 v Ostravě – dnes má kromě slezské metropole pobočky také v Olomouci nebo luxusní butikový take away koncept v komplexu Masaryčka v centru Prahy. Přitom to chvíli vypadalo, že z dobře rozjeté rodinné firmy nebude nic. Když rodiče Ivo a Olga Gondkovi v roce 2014 předali otěže rodinné firmy svým dětem Tereze a Jakubovi, na začátku to totiž mezi sourozenci–podnikateli nefungovalo. Vůbec.

„Neuměli jsme spolu komunikovat. Oba jsme měli velké ego, každý jsme žili ve svém světě, respektive části firmy, což pro zvládání krizových situací není úplně ideální. V nejhorší fázi jsme se spolu téměř dva roky nebavili. Až když byla firma těsně před bankrotem, nezbývalo nám nic jiného – buď jsme se mohli usmířit, nebo firmu položit úplně,“ popisuje Tereza Gondková v podcastu Brandstories. Pustit si ho můžete na YouTube, Spotify či v Apple Podcastech nebo v přehrávači výše.

Trvalo deset let, než k sobě sourozenci našli pracovní cestu a začali ve svých rozdílných pohledech a silných stránkách vidět výhodu. Zatímco Jakub Gondek působí v pozici výkonného ředitele a zodpovídá za exekutivu, procesy a peníze, Tereza se věnuje kreativnímu směřování firmy a vývoji produktu.

Pojedeš do Paříže, tam je to nejlepší. Několikaměsíční kurz ve Francii pro nás tehdy představoval velkou investici, ale právě díky tomu jsme se tak rychle posunuli.

„Brácha myslí ve velkém, nebojí se věci škálovat. Což je věc, ve které jsme si občas nerozuměli. Na druhou stranu máme společnou touhu se neustále posouvat. Když jsem například chtěla jít na cukrářský kurz, řekl: Pojedeš do Paříže, tam je to nejlepší. Několikaměsíční kurz ve Francii pro nás tehdy představoval velkou investici, ale právě díky tomu jsme se tak rychle posunuli,“ popisuje Gondková sourozeneckou dynamiku.

Když firmu od rodičů přebírali, činil obrat pět milionů ročně. Ollies tehdy ještě neměli žádnou vlastní pobočku, výrobky pouze zaváželi do ostravských podniků. Aktuálně roční obrat činí 110 milionů korun. K existujícím pobočkám a cateringovému byznysu plánují přidat franšízy v krajských městech a okukují terén pro expanzi ve střední Evropě.

„Zajímá nás Rakousko, Německo, Polsko, Slovensko. Myslím si, že tam velmi dobře může uspět i český věneček nebo větrník, jen jim dodáme trochu přívětivější podobu, aby byl atraktivní i pro tamní zákazníky – říkáme tomu Ollies twist,“ tvrdí Gondková.

Trendem jsou podle ní menší dezerty. Zákazníci si tak místo jednoho velkého kusu dortu raději objednají více menších zákusků, aby mohli ochutnat více variací a textur. Ollies také najíždí na vlnu „zdravých“ dezertů.

„Ptali jsme se našich zákazníků, jaké novinky by uvítali, a low-carb dezerty byly nejžádanější. Třeba náš dezert Bruno je úplně bez cukru a bez přidaných sladidel, bezlepkový – je vyrobený převážně z kokosu, kokosového mléka, hořké čokolády a lesního ovoce,“ říká cukrářka. Právě důraz na kvalitu a originalitu receptur je podle Terezy Gondkové důvodem, proč se lidé do Ollies vrací, i když se jedná o dezerty s vyšší cenovkou než v průměrné české cukrárně.

„Vždy tu bude část zákazníků, která upřednostňuje jen „něco sladkého“ v kdovíjaké kvalitě a s nižší cenou. My chceme i přes dynamický růst pořád zajistit maximální kvalitu a jedinečnost našich sladkostí. Abyste měl jako náš zákazník pokaždé pocit – jo, to musím mít znovu!“ říká podnikatelka.

Poslechněte si celý rozhovor v novém díle podcastu BrandStories na YouTube, Spotify či v Apple Podcastech. Dozvíte se v něm také:

  • Jak budou fungovat chystané franšízy?
  • V čem je mít rodinnou firmu motivační?
  • Které trendy dezerty v Ollies propadly a co je naopak favorit?
  • A co nejvíc frčí ve firemní cateringu?
CC Native

Partnerem článku je Ollies

CzechCrunch Jobs

CzechCrunch Weekly

V newsletteru Weekly vám každou neděli naservírujeme porci těch nejdůležitějších zpráv, které by vám neměly uniknout.

Jablonecký sirupový byznys vyrostl na 118 milionů. Budoucnost je v minerálce, říká zakladatel Kitlu

Před dvěma lety vrátil Jan Vokurka na trh Vratislavickou kyselku. Prodává se jí stále víc a jednou by měla tvořit polovinu byznysu celého Kitlu.

Ondřej HolzmanOndřej Holzman

vokurka-kitl

Foto: Kitl

Jan Vokurka, zakladatel společnosti Kitl

0Zobrazit komentáře

Jan Vokurka založil společnost Kitl v roce 2007. V názvu se nechal inspirovat postavou legendárního léčitele a doktora Jana Josefa Antonína Eleazara Kittela, který žil a působil v 18. století na pomezí Jizerských hor a Krkonoš. Dnes v Jablonci vyrábí sirupy, medicinální vína a medoviny a v loňském roce tržby Kitlu vzrostly na 118 milionů korun. Meziročně jde o růst o více než třináct procent. Byznys navíc roste dál i letos, Vokurka pro ČTK uvedl, že za první pololetí registruje růst tržeb zhruba o dvanáct procent.

Celkem na Kitl v loňském roce dodal 1,5 milionu lahví, přičemž třetina z toho byla Vratislavická kyselka. Tu se Jan Vokurka rozhodl vrátit na trh před dvěma lety. Historie Vratislavické kyselky přitom sahá až do roku 1862, kdy pramen objevil náhodou Karl Skollaude při hloubení studny pro bělírnu látek. Jde o středně mineralizovanou vodu s obsahem sulfátů, hořčíku a také křemíku, díky přirozenému obsahu oxidu uhličitého nemusí být minerálka na rozdíl od většiny minerálních vod na českém trhu uměle dosycena.

Loni dodal Kitl na trh sedmkrát víc lahví kyselky než v roce 2022. Minerálka přitom míří jen na tuzemský trh, zatímco sirupy firma vyváží i do okolních zemí. V Kitlu se specializují na výrobu bylinných a ovocných sirupů, s důrazem na využívání surovin z biologického a k přírodě šetrného hospodářství. Receptury čerpají z dobových regionálních pramenů a inspirují se historií prověřenými recepty.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Ekonomicky nás stále táhnou sirupy, ale cítíme, že budoucnost je v té minerálce,“ doplnil Vokurka. Do budoucna počítá s tím, že na tržbách firmy se prodej minerálek bude podílet polovinou. K tradičním kyselkám – přírodní, citronové a pomerančové – přibyla letos další příchuť. „První tři jsme uváděli před dvěma roky a cítili jsme, že je potřeba to trochu osvěžit. Zvolili jsme si maracuju jednak proto, že máme velmi úspěšný sirup, a za druhé, že se ta ovocná šťáva k té kyselce velmi hodí,“ dodal.

Sirupy vyráběl Kitl nejprve v Jablonci nad Nisou, počátkem roku 2021 se přesunul do areálu Vratislavické kyselky v nedalekých Vratislavicích nad Nisou. Do obnovy areálu dala firma přes sto milionů korun, ke stáčecí lince na sirupy přibyla linka na stáčení minerálky. Loni se podle Vokurky žádné velké investice nedělaly. „Připravujeme ale rozvoj celého areálu. Máme v plánu tu postavit ještě dvě skladové haly, pak dojde i na zámeček, v zimě jsme dělali statický posudek a v tuhle chvíli to mají architekti,“ dodal majitel společnosti.

S přispěním ČTK