Barbara Paldus se od dětství díky svému otci, významnému českému vědci a emigrantovi do Kanady Josefu Paldusovi, setkávala s držiteli Nobelových cen. Na univerzitě začala studovat v sedmnácti letech. Po získání doktorátu z elektrotechniky tak bylo její kariérní směřování celkem jasné. Mohla začít vyučovat na MIT nebo na univerzitě v Calgary. „Měla jsem ale pocit, že se o mě zajímají, protože jsem žena. Takže jim šlo hlavně o číslo do statistiky. Nikdy bych si tak nebyla jistá, jestli jsem pozici dostala proto, že jsem si ji zasloužila, nebo jenom proto, že vedení potřebovalo splnit kvóty,“ popisuje počátky přerodu z vědeckého do byznysového prostředí.

Nakonec se Barbara Paldus rozhodla jít svou cestou a s motivací udělat něco pro lidstvo založila v Silicon Valley nejprve firmu Picarro, jejíž technologie se dodnes využívají pro měření skleníkových plynů v atmosféře, později společnost Finesse Solutions. Právě prodej druhé zmíněné firmy jí a investorům v roce 2017 vynesl 225 milionů dolarů, její technologie dnes pomáhají mimo jiné při vyrábění vakcín proti covidu od firem Pfizer a Johnson & Johnson.

V roce 2018 založila vědkyně s českými kořeny kosmetickou firmu Codex Beauty, která se od základu odlišuje od jiných „beauty“ společností – slova inovace a udržitelnost totiž zbavuje marketingového balastu a podkládá je tvrdými daty klinických studií. V České republice nyní zahájila spolupráci s nadačním fondem Neuron jako ambasadorka vědeckého transferu. Také se stala mentorkou laureátů Ceny Neuron za mimořádné propojení vědy a byznysu.

„Doufám, že budu moct radit lidem, jak začít rozvíjet firmu. Chci jim ukázat, jak může věda najít praktické využití. Protože je důležité, aby věda nezůstala jen v publikacích, ale skutečně se dostala do světa, když mu může nějak pomoct,“ říká Barbara Paldus v rozhovoru pro CzechCrunch.

Pocházíte z vědeckého prostředí, váš tatínek Josef Paldus je uznávaný vědec v oblasti kvantové chemie. Vy jste ke zkoumání a řešení problémů tíhla už od dětství. Podporovali vás rodiče v tomto zápalu?
Naprosto. I když jsem zapálila záclony nebo jsem mamince vylila všechny parfémy, abych z nich vytvořila něco nesnesitelného. Neskutečně mě podporovali, a když zjistili, že mě baví chemie, otec mě začal učit, jak se dělají různé věci. Jednou jsme takhle doma udělali napalm. Rodiče mě podporovali i ve chvíli, kdy jsem začala chodit do školy.

Vyrůstala jsem v Kanadě, kde v 70. letech panoval na školách celkem silný sexismus. Matematiku a jiné exaktní obory vyučovali hlavně muži, kteří často tvrdili, že dívky by neměly například v matematice nějak zásadně vynikat. Můj otec byl v tomhle naštěstí velmi umíněný a na třídních schůzkách mým učitelům argumentoval tím, že dějiny vědních oborů jsou plné neuvěřitelných vědkyň. V naší rodině si nikdo rozhodně neříkal, že holka by neměla být dobrá v matematice. V tom jsem měla ohromné štěstí.

Tatínek byl vždy takový průkopník žen ve vědě?
Ano, vždy hledal studentky na doktorská studia, což bylo v té době velmi těžké. Ale čas od času se mu to povedlo. A vždy se o něm vědělo, že podporuje ženy ve vědě. Stejně tak když najímali první profesorky na univerzitě v kanadském Waterloo, kde byl profesorem, pomáhal jim na jejich vědecké cestě, aby nezmizely jen v číslech a statistikách, ale skutečně se o nich vědělo.

Vy jste zároveň odmalička byla obklopená renomovanými vědci. Ovlivnilo vás to nějak?
Vnímala jsem to jako samozřejmost. Až zpětně si uvědomuji, jaké jsem měla štěstí. Doprovázela jsem rodiče na různých večeřích, ať už ve Waterloo, nebo během cest po Evropě, a otec tam byl vždy obklopený tak třemi čtyřmi vědci. Vedli spolu zajímavé diskuse a já jsem je už jako dítě poslouchala a vnímala, i když jsem hovorům o kvantové chemii, matematických problémech a algebře ještě moc nerozuměla. A právě v tomhle prostředí jsem vyrostla. Otcův blízký přítel byl například fyzik a fyzikální chemik Gerhard Herzberg, který získal Nobelovu cenu, stejně tak i různí lidé, kteří měli nominace na Nobelovy ceny na starosti. Jednou mi otec na konferenci představil známého fyzika Richarda Feynmana. Bral to jako samozřejmost, já přitom toho člověka vnímala jako úplného boha.

Vědecké konexe vaší rodiny na vás měly příznivý vliv. Studovat na univerzitě ve Waterloo jste totiž začala poměrně brzy, že?
Na univerzitě jsem začala studovat v sedmnácti letech. Byl to čtyři a půl roku dlouhý program zaměřený na elektrotechniku a aplikovanou matematiku. K tomu jsme měli také praktickou práci, čtyři měsíce jsme byli ve škole a čtyři měsíce jsme pracovali. Ze začátku jsem pracovala v telekomunikačním odvětví, pak jsem se pod vedením profesorů začala věnovat výpočtům atomů a jejich fungování v molekulách, což byla také oblast, ve které jsem v 19 letech publikovala první studii. Nejprve jsem tak šla ve stopách svého otce, ale pak mě začalo více zajímat inženýrství, stavění věcí a řešení problémů – to, že člověk něco vytvoří, něco udělá pro lidstvo. Ne jenom publikační činnost.

Možná i tenhle přístup vytvořit něco hmatatelného vedl k tomu, že jste nakonec překročila z vědy do byznysu?
Přesně tak, protože když máte nápad, který získá jasné obrysy, chcete, aby se posouval dál a něco udělal pro svět. A to na akademické půdě není možné. Takže když jsem měla nápad, brala jsem ho jako takové svoje dítě, u kterého chci sledovat, kam až se bude moct rozvinout. A tak jsem se dostala do byznysového prostředí.

Co na to říkali rodiče?
Rodiče očekávali, že po získání doktorátu na univerzitě ve Stanfordu se dám na kariéru profesorky. V té době jsem už navíc absolvovala pohovory na MIT a univerzitě v Calgary. A najednou jsem přišla s tím, že založím startup. Rodiče to pochopitelně vůbec nepřijali dobře. Otec se chytal za hlavu a říkal, co to proboha dělám, že jsem se zbláznila, co mě to napadlo… Tou dobou jsem ale dokončila doktorát, bylo mi 28. Takže jsem jim řekla, že mi není ani třicet, tak ať mi dají pár let, a že když to nepůjde, vrátím se zpátky k vědě. Jenže to šlo dobře, takže jsem se k vědě nikdy nevrátila.

Co předcházelo založení vašeho prvního startupu?
Inspirací mi byli absolventi Stanfordu Bill Hewlett a David Packard, jejichž firma začala jako startup v garáži. A také můj dobrý známý, který žil v Silicon Valley. Byl to profesor na Stanfordu, který založil vlastní firmu a na vědeckou půdu se už nevrátil. Takže jsem se s ním hodně bavila o jeho cestě. Samozřejmě jsem obdivovala firmy jako Apple nebo Intel, které začaly z ničeho a vyvinuly transformativní technologii. Mikročipy, počítačová paměť, současné telefony, různé pokrokové analytické a medikální instrumenty se zrodily v Silicon Valley. Šíleně mě to tam táhlo, protože všechny zmíněné technologie změnily svět i to, jak se lidé dívají na věci, jak spolu komunikují. Jsou to technologie, které pomohly evoluci lidstva.

I s tímhle přístupem jste se postavila k budování prvního startupu Picarro? Abyste vytvořila něco, co může přispět k evoluci lidstva?
Absolutně. Bez vědeckého přesahu nemohou vzniknout inovativní věci. Jinak se totiž nedá dokázat, že skutečně fungují. V Picarru jsme se zaměřili na detekci skleníkových plynů, stabilních izotopů a stopových plynů ve vzduchu, vodě či půdě. Podařilo se nám vyvinout instrument, který lze umístit kdekoliv na světě a v různých podmínkách, díky čemuž se stal standardem pro lidi, kteří sledují například objem oxidu uhličitého v atmosféře. Pro sledování změn klimatu je v současnosti tahle technologie fundamentálním měřítkem, jelikož se dá s její pomocí porovnávat vzduch z různých částí světa.

Další vaší úspěšnou firmou je Finesse Solutions, v jejích zařízeních se dnes vyrábějí vakcíny proti covidu od společností Pfizer a Johnson & Johnson.
Ano, po působení v Picarru jsem se přesunula do oblasti biotechnologie. Zjistili jsme, že měření, která v této oblasti probíhala, totiž nebyla moc přesná, takže jsme začali vyvíjet jinou technologii. Vytvořili jsme i software a vybudovali celý systém kontroly, který vedl mimo jiné k usnadnění produkce vakcín. Výzkum se tedy vyvinul v produkci a nakonec vznikaly i celé budovy vybavené těmito nástroji.

I přesto, že byly obě společnosti velmi úspěšné, jste z nich vystoupila. Právě prodej Finesse Solutions vám a investorům vynesl 225 milionů dolarů. Proč jste se rozhodla odejít?
V Picarru došlo na scénář, který by byl dnes už nereálný. Byla jsem žena a byla jsem vědkyně. A investoři trvali na tom, aby společnost vedl muž. Takže vždycky přivedli šéfa, který měl MBA z Harvardu, aby všechno zkazil, a pak přišli za mnou, abych všechno spravila. Já to udělala a pak našli jiného muže, kterého nasadili do vedení firmy, což se během sedmi let opakovalo asi pětkrát. A když mi řekli, že důvod je vážně jen ten, že jsem vědkyně a vědkyně nejsou dobré na vedoucí pozici, řekla jsem si, že prostě odejdu. Ve Finesse Solutions byly za mým odchodem rodinné důvody. Mám třináctiletého syna, a když jsem působila právě v této firmě, tři týdny v měsíci jsem cestovala. Syn má ADHD a moji nepřítomnost těžce nesl, takže mi jeho psycholog řekl, že s tím musím něco udělat, než bude příliš pozdě.

Co se týče vámi zmiňovaného přístupu k ženám, setkala jste se s něčím podobným v oblasti vědy?
Vědecká obec je v tomhle mnohem otevřenější, alespoň v Americe. Posledních 20 let je velmi proaktivní, chce mít víc žen a také větší diverzitu. Univerzity totiž přinášejí peníze skrze programy, které podporují vlády. A vlády mohou říct, že potřebují, aby se do konkrétního výzkumu zapojila žena. Tímhle přístupem se počet žen postupně vyrovná a pak už to půjde samo od sebe. Ale byznysové prostředí je v tomhle ohledu mnohem uzavřenější. Hlavně v těch velkých firmách. Tam ke změně nedojde ještě tak dvacet let.

Mimo jiné jste založila kapitálový fond Sekhmet, tudíž jste nyní i v pozici investorky. Na základě čeho vybíráte projekty, do nichž investujete?
Zaprvé musí být na vědecké bázi. Zadruhé musí jejich zakladatelé přijít s nějakou skutečnou vědeckou inovací. A přes polovinu mých investicí tvoří firmy, které založily ženy. A ty mi musí slíbit, že když ony budou jednou investovat, budou podporovat další ženy. Můj první investor byl muž a stejně tak i on po mně chtěl, abych podporovala podnikatelky. Řekl mi, že když ženy nebudou podporovat ženy, nikdy se nic nezmění. Záleží mi také na tom, aby spolu jednotlivé firmy, které sdružujeme pod fondem Sekhmet, komunikovaly a pomáhaly si – takže vytváříme takový ekosystém.

V posledních letech se mluví především o vaší firmě Codex Beauty, která vyrábí přírodní kosmetiku, jejíž účinky jsou podložené klinickými studiemi. Codex jste založila kvůli tomu, že váš syn má alergii na fenoxyetanol, a vy jste se nespokojila s produkty, které byly na trhu dostupné.
Je to tak, synova alergie byla hlavní motivací. Zároveň mi dlouhodobě lezlo na nervy, že si kosmetické firmy o účincích svých produktů říkají, co chtějí. Chtěla jsem vytvořit kosmetiku, u které vše podložíme klinickými studiemi. Vývoj Codexu v průběhu těch čtyř let je tak díky tomu velmi zajímavý. Začali jsme jako kosmetická firma a dnes jsme už dermokosmetická firma. Ale více a více se pouštíme na pole medicíny, jelikož chceme skutečně řešit kožní potíže, jako jsou akné, psoriáza, rosacea a podobně.

V čem tedy ve vašem případě spočívá propojení vědy a kosmetiky?
Studujeme genetiku kožních buněk a účinky, které mají rostliny na lidský organismus. Jsme schopni určit, která rostlina pomáhá proti zánětům, která proti suchosti kůže. V současné době nám klinickou studií prochází nová řada kosmetiky proti akné, na které pracujeme společně s dermatology. Studie pak vyjde v American Dermatology Association. Takže jsem zpátky ve vědě, i když jsem z ní chtěla vystoupit. Ale nedá mi to, protože lidé s kožními problémy kupují kosmetiku v domnění, že jim pomůže, a přitom jsou to často lži. A na to se nemůžu dívat. Proto vyvíjíme technologii a kosmetiku, která skutečně pomáhá – a to jde jedině tak, když zapojíme vědu.

Kromě ryze kosmetických produktů plánujete zařadit do nabídky i něco dalšího? Zdraví pokožky se přece jen odvíjí od spousty biochemických procesů, které probíhají v těle.
Ano, propojení mikrobiomu ve střevech, mikrobiomu na kůži a psychiky je fascinující. A tahle oblast není ještě vědecky tak prozkoumaná, teprve s tím začínáme. Teprve nyní máme totiž k dispozici dostatečně levnou genetickou analýzu mikrobiomů, hormonů a podobně. Takže už letos budou moci dermatologové na základě genetické analýzy skutečně rozlišit, jestli je daný kožní problém ekzém nebo psoriáza. To do teď neuměli.

Co se týče vývoje našich produktů, přímo náš dermatolog už dvacet let zkoumá vliv různých medikamentů proti akné a jiným kožním problémům na střevní mikrobiom. A my mu dali možnost poznatky prakticky aplikovat, takže poslední tři roky vyvíjí doplňky stravy, které budou řešit právě tyhle problémy. Budeme mít doplněk stravy pro lidi trpící akné, další proti zánětlivým procesům v těle a jeden také jako podpůrný doplněk při užívání léků proti kožním potížím.

Zároveň vám také hodně záleží na tom, aby byly vaše produkty dostupné a udržitelné. Jak toho docilujete?
K vývoji produktů máme „čipový“ přístup. Obdobně jako cena mikročipů klesá s tím, jak se zdokonalují technologie jejich vývoje, i my tlačíme náklady dolů díky inovativním postupům. Týká se to třeba technologie kmenových buněk rostlin. Protože jsem přišla z oblasti biotechnologie, znám lidi, kteří je mohou skutečně vypiplat a produkovat za poměrně nízkých nákladů. Kmenové buňky jsou navíc neuvěřitelně úsporné – vypěstujete je v laboratoři, spotřebujete méně vody, méně energie a nemusíte kvůli nim trhat rostliny ze země, vliv to má tedy i na celkovou uhlíkovou stopu.

Když využijete biotechnologii jako základ pro kosmetické produkty, které vyrábíte, vytvoříte mnohem udržitelnější a také mnohem efektivnější produkt. Můžete totiž z rostliny izolovat jen ty buňky, jejichž účinky chcete využít. Zbavíte se tak případných alergizujících a jiných nežádoucích vlastností a vezmete si skutečně jen to, co potřebujete. Bez toho, abyste vyčerpávali přírodu. A to je něco, co je pro mě vlastně ze všeho nejdůležitější.