„Tahleta kreatura že je desetiletej Bart Simpson?“ Tato věta od mladších diváků Martinu Dejdarovi připomíná, že na Simpsonových pracuje už od roku 1993. Vojtěch Kostiha na nich zase posledních patnáct let dělá jako překladatel. Ale až teď se poprvé naživo potkali – na brněnském Comic-Conu Junior, kde se pro CzechCrunch rozpovídali o vtipných i vážnějších historkách spojených s nejslavnější kreslenou rodinkou na světě.

Na stánku Disney na Comic-Conu v Brně byste potkali i rytíře Jedi a droida R2-D2 ze Star Wars. Kolemjdoucí davy fanoušků ale nejvíc lákal jednoduchý nápis: Simpsonovi. Animovaný seriál o (ne)obyčejné americké rodině totiž v Česku neuvěřitelně zdomácněl. Především díky nezapomenutelnému dabingu herců, jako jsou Jiří Lábus, Vlastimil Zavřel nebo Martin Dejdar.

Právě s posledně jmenovaným jsme se potkali v zákulisí akce, na kterou zavítal i Lucius Malfoy z Harryho Pottera. Doplnil nás marvelovský, starwarsovský a samozřejmě simpsonovský překladatel Vojtěch Kostiha. Tak vznikl rozhovor s dvojicí, která na Simpsonových pracuje v součtu skoro padesát let. Rozhovor, v němž zazní i věta: „Zavři oči a mysli na Milhouse!“

Simpsonovi se vysílají už jednatřicet let a mají pětatřicet řad. Martine, řekl jste si někdy za tu dobu, že to je bomba, fenomén, že jste součástí něčeho takového – nebo se to prostě postupně nabalovalo a nikdy vás to neohromilo?
Martin Dejdar: Vždycky mě k tomu přivede někdo, kdo mi to připomene. Mně to tolik nepřijde, nejdřív to bylo deset let, pak dvacet, teď už přes třicet… Ale nejzábavnější připomínka je v okamžiku, kdy za mnou někdo přijde s dětmi a povídá jim, hele, podívejte, tohle je Bart! Děti se na mě nedůvěřivě koukají a myslí si: „Tahleta kreatura že je desetiletej Bart Simpson?“ No ale pak mě uslyší a uvěří. Mimochodem, zrovna před pár dny se ke mně dostala informace, že má přijít epizoda, ve které Bart oslaví jedenácté narozeniny. Čímž by se poprvé přiznalo, jak postavy stárnou.

Vojtěch Kostiha: To se klidně může stát. Jen aby to nebyl některý ze strašidelných čarodějnických dílů, ve kterých je všechno možné! A mimochodem, Martine, víte, kolik je Homerovi? Kolik byste mu tipoval?

MD: Já bych řekl tak padesát.

VK: Kolem třiceti osmi! Poznáte to podle věku dětí. Když jsem se to dočetl, sám jsem z toho byl perplex.

Bart Simpson je ikona, ale vy jste ikonický i rolí Ozzáka v Comebacku. Kdo je vašemu srdci bližší?
MD: To se nedá takhle říct. U toho Barta nejsem tvůrce, zato Ozzáka tvořím i po fyzické stránce. K oběma mám velmi blízký vztah, ale k Bartovi přece jen o něco bližší, jsme spolu už jednatřicet let, kdežto s Ozzákem jen šestnáct. Takže Ozzák je sice starší, ale déle jsem s Bartem.

Dovedete si představit díl Simpsonových o Ozzákovi?
MD: Jasně, že jo! Byl by o tom, jak se Ozzák seznámí s Homerem a u Vočka vypijou všechno, co tam najdou.

VK: Načež by ho Homer vzal k sobě domů…

MD: … a Duff Beer poteče proudem!

Ale zpátky k Simpsonovým. Díváte se na ně vůbec?
VK: Ano, stále mě baví.

MD: Ne.

Protože jste se jich už přejedl? Berete je jen jako práci, rutinu…?
MD: Kdepak, ale není na to čas! Vlastně ani nevím, kdy se vysílají. Snad někdy odpoledne? Každopádně rutina to není, každý díl je jiný, kupodivu mě dokážou pokaždé překvapit.

I když Martin na Simpsonových pracuje od roku 1993, Vojtěch už patnáct let a vaše pozice dabéra a překladatele jsou nutně propojené, tak vy dva jste se naživo nikdy nepotkali. Až teď a tady na Comic-Conu.
VK: Přesně tak. Já se s Martinem vlastně potkávám jen prostřednictvím své práce, protože pak samozřejmě všechny ty díly vidím.

MD: To vám nezávidím!

VK: Vůbec, jak jsem říkal, mám je rád. Moje práce je taková, že díl přeložím, pak ho dostane režisér Zdeněk Štěpán, který ho upraví, aby měl správný rytmus a dobře se daboval. A to Martin s kolegy natáčí.

Stává se často, že dabéři ve studiu překlad pozmění?
VK: Zdeněk Štěpán je zkušený a k podobným úpravám je svolný. Co já napíšu do překladu, nemusí být nutně to, co je slyšet z obrazovky, ale je to ku prospěchu věci. Ten překlad je základ, na kterém herci a režisér kreativně staví.

MD: Stává se to velmi málo, ale občas ano. Že vám třeba něco nesedí nebo to cítíte trochu jinak. A po dohodě s režisérem vás pošle do háje. Ba ne, často s vámi souhlasí. Jak tu zaznělo, Zdeněk je k tomu velice vstřícný a má pro to dobrý cit. Ví přesně, jak mají Simpsonovi znít.

Dostane se k vám takový feedback z dabingu, Vojtěchu? Anebo to slyšíte až z obrazovky.
VK: Ke mně se dostává feedback od diváků. A to je to nejhorší, když divák odhalí nedostatek, který celý ten náš řetězec nezachytil. Jednou jsem udělal chybu – ale tu neříkal Martin! – že jsem „lowest common denominator“ přeložil nikoliv jako správný „nejmenší společný jmenovatel“, ale jako „nejméně obvyklý“. Což je matematicky nesprávně a diváci si toho všimli, když už to bylo venku.

MD: Mě by zajímalo, v jakém stavu se Simpsonovými vlastně pracujete, když je překládáte?

VK: To právě herci moc nevědí, že dnes seriály nechodí v úplně hotových verzích. Může se stát, že vám postupně přichází pět šest variant, než je ten opravdu finální produkt hotový. Přibudou tam dialogy a výsledek je sestřih právě z těch různých verzí. A tam může dojít k chybě, že už jsem zblblej z toho, co už bylo a co nebylo, a zamotá se to.

Martine, vy jste služebně starší, u Simpsonových jste od začátku. Jak se za těch 31 let seriál a vaše práce na něm změnily? Říkáte si třeba, že už to není ten stejný Bart jako dřív?
MD: Já tam vidím vývoj směrem nahoru. Simpsonovi se hodně posunuli vizuálně. Bart baví stále stejně. A pro nás se za tu dobu hodně změnil styl práce. Co jsme dřív dělali čtrnáct dní, dneska dáme za pár hodin. Jediné, z čeho jsem měl trochu obavy, je naším pohledem až přehnaná opatrnost či korektnost.

Že se řešilo, jestli nějaké postavičky nejsou necitlivé karikatury nebo jestli by je neměl dabovat herec stejného etnika?
MD: Ano, právě takové věci. Říkal jsem, že jestli by někdy mělo přijít třeba rozhodnutí, že u nás Marge musí mluvit žena a ne Jirka Lábus, tak v tu sekundu se Simpsonovými končím.

VK: Já bych k tomu měl poznámku. I kdyby u nás tyhle trendy měly platit, tak to reálně nic neznamená. Protože i pokud by různé postavy dabovali herci daného etnika, ale narození v Česku, tak to podle hlasu stejně nepoznáte. Já jsem tomu zpočátku také zcela nerozuměl, ale pak jsem to pochopil – je to tím, že nejsme v Americe, kde je to velké téma a Simpsonovi jako seriál se snaží vyhovět všem, celé té rozmanité zemi. Jenže prostřednictvím kroků, které v Česku nemusí dávat smysl třeba z demografických důvodů. A já musím z pohledu produkce říct, že i když se s podobnými instrukcemi pro americký trh můžeme setkat, tak v tom českém kontextu se daří s nimi pracovat a situaci vysvětlovat. Protože ve výsledku jde jen o kvalitu dabingu a co nejlepší zážitek pro diváka.

Když jste nakousli téma řekněme korektnosti, tak se říká, že čeští Simpsonovi nejsou tak expresivní jako ti američtí. Jak to je?
VK: Teď už ne, ale ze začátku to tak bylo. Protože Česká televize je koupila jako seriál pro děti. A vy, Martine, jste měl být hlavní hvězda, jenže když si spočítáte, kdo má nejvíc replik…

MD: Tak je to Homer!

VK: Přesně. Ale Česká televize tehdy ještě neměla zkušenosti a myslela si, že animovaný seriál rovná se seriál pro děti. Ale jak se to vyvíjelo a Simpsonovy přebíraly jiné stanice a Disney+, tak už se nemusíme krotit.

MD: Navíc Simpsonovi nejsou sprostí. To na ně nesedí a toho si na nich hrozně cením. Nejsou vulgární, jsou dospělí.

VK: Ano, řeší třeba Homerovo pití, jak má rodina vyžít s jedním příjmem, jak se Šáša Krusty vyrovnává s tím, že jako klaun nemá rád děti… To byste u dětského pořadu nečekali.

I když má méně dialogů než Homer, tak postava Barta Simpsona je ikonická. Dal jste jí nějaký vlastní šmrnc, nebo už od začátku byly dané instrukce, že to má být přesně takový puberťák?
MD: Ta figura se tvořila s už zmiňovaným režisérem Zdeňkem Štěpánem, a než Bartův charakter dostal současnou podobu, tak to nějakou dobu trvalo. Je to vidět, když si pustíte úplně první epizody. Nikdo z nás tehdy nevěděl, jestli budeme dabovat jednu sérii anebo jestli jich bude pětatřicet.

VK: A objednané jsou přinejmenším další dvě.

Když na Simpsonových máte dohromady skoro padesát let a zjevně budete přidávat další, nechtěli jste s tím někdy v minulosti seknout, že už toho bylo dost?
MD: Nikdy mě to nenapadlo. Opravdu ne.

VK: Já myslím, že Martin by k tomu ani neměl důvod. Je to jedna z osobností, která ten seriál na českém trhu perfektně prodala. Lidi Simpsonovy milují, a to z velké části díky dabingu. Jsme zrovna na Comic-Conu spojeném s veletrhem Kniha Brno, jsou tady i simpsonovské komiksy – a když si je děti čtou, určitě jim při tom v hlavě zní hlas Martina Dejdara.

V zámoří je dabing Simpsonových dobře honorovaný, hvězdy berou stovky tisíc dolarů. V Česku to tak úplně neplatí…
MD: U nás je to o mnoho řádů níž. A „mnoho“ je ještě slabé slovo.

VK: Jsme menší trh, takže ani překlad logicky není tak honorovaný jako v jiných zemích. Ale už ta skutečnost, že překládám Simpsonovy, je pro mě nesmírně prestižní věc. Když mi to před patnácti lety nabídli, tak jsem bez ohledu na honorář věděl, že u toho chci být, chci s těmi lidmi pracovat, se Zdeňkem Štěpánem, být u té značky. A teď tu jsme a děláme o tom rozhovor, takže tenhle účel to plní stoprocentně.

Oba jste několikrát zmínili režiséra Zdeňka Štěpána. Dá se říct, že bez něj by Simpsonovi, jak je známe, nebyli?
MD: Určitě ne. To prvotní obsazení byl jeho nápad. Že obsadil Jirku Lábuse do role Marge? To by nikoho jiného nenapadlo. A já to slovo velmi málo používám a bojím se ho, ale to bylo naprosto geniální. Protože když ten dabing posloucháte, je naprosto famózní. Zdeněk je duchovní otec toho, jak Simpsonovi v Česku zní a že je lidé znají. A nejen u nás, dokonce i na Slovensku se Simpsonovy pokusili dabovat, ale stejně skončili s českou verzí.

VK: Což je dost výjimečné, protože kvůli slovenskému jazykovému zákonu už seriály obecně musí být ve slovenštině. My ale máme se Simpsonovými to štěstí, že tu jsme tak dlouho, že na ně platí výjimka a že mají tak dobrý dabing, který mají rádi i slovenští diváci. Víc než vlastní nebo anglický. Podobné je to mimochodem i u dabingu Deníku Bridget Jonesové, ten český mají z nějakého důvodu slovenské dámy raději.

Potkáváme se na Comic-Conu Junior, svátku popkultury, komiksů, her, seriálů. O vás, Vojtěchu, vím, že to je váš svět, jste překladatel Marvelu, Star Wars a tak dále. Ale co vy a popkultura, Martine?
MD: No, když mluvíte o komiksech, já skončil u Rychlých šípů…

VK: Ty tu taky jsou. Anebo třeba časopis ABC.

MD: Tak to je krásné, já zrovna Rychlé šípy v novém vydání získal. Je to moje dětství, první knížka, co mi četl otec před spaním, byla Chata v jezerní kotlině od Jaroslava Foglara. A hned nato přišly Rychlé šípy. Dokonce ještě na DAMU jsme je všichni četli. Širokko ve mně vyvolával hrůzu. Dneska když se řekne komiks, tak vás napadne něco jiného. Nebo jsem měl rád Čtyřlístek…

VK: I ten tady je.

MD: A přitom to jsou věci klidně padesát a víc let staré. A stále fungují. To je fantastické.

VK: To máte jako s Kofolou, která vytlačí Coca-Colu nebo Pepsi. Čeští tvůrci dokazují, že jsou relevantní. Například právě v komiksech.

Ale Star Wars a superhrdinové tedy nejsou váš šálek čaje.
MD: Star Wars vůbec, ale marvelovky nebo superhrdiny mám rád. Spider-Mana, Batmana, Supermana, takové ty spíš samostatné hrdiny, než se začali míchat dohromady. Víte co, já jsem třicet sedm let v Ypsilonce a náš cynický pohled na svět u mě dělá takový odstup od toho superhrdinského nadšení. Ale nesmírně obdivuju pokrok v té výrobě a vizuální triky. Když si třeba vzpomenu na krakena ze starého Souboje titánů, první Gappu nebo King Konga, ten posun je gigantický.

V něčem podobném byste si nechtěl zahrát?
MD: Nikdy jsem to nezažil a bohužel nejspíš nezažiju. Nebo spíš bohudík? To hraní před zeleným pozadím mi nepřijde úplně dobré. Mám rád, když hercům a kolegům vidím do očí a jsem v reálném prostředí. To ale nic nemění na tom, že ty vizuální výsledky moderních filmů jsou famózní.

Připomněl jste divadlo, zmiňujete skutečné herce. Nesmíchaly se vám tyhle světy a role někdy dohromady třeba právě s Bartem Simpsonem?
MD: Je to trochu přepínání, to ano, trošku se z toho vařívala hlava, ale po pár letech si zvyknete. Ale že bych promluvil Bartovým hlasem na jevišti, to ne. Tedy nanejvýš schválně. Při jednom z posledních představení, kde jsem hrál s Vlastíkem Zavřelem, který dabuje Homera, jsem to udělal. Je to skoro poslední scéna a já mu říkám: „Odpověz mi jako Homer!“ Načež přijdu a jako Bart povídám něco jako: „Tati, tady máš prachy a můžeš jít do hospody.“ On mi po simpsonovsku odpověděl – a divadlo se mohlo smíchy zbořit. Taky s Jirkou Lábusem jsme jednou něco podobného udělali. Ale jen jako fór, samozřejmě.

To jsou pěkné vzpomínky. Co vy, Vojtěchu, co ze Simpsonových vám zůstává v hlavě?
VK: Víte, ono to strašně splývá. Je to obrovská kadence, desítky dílů… Ale co si třeba pamatuju, tak krátce poté, co Simpsonovi přešli pod Disney, tak jsem překládal díl, kde se spolu baví Patty a Selma: „Máš cigáro?“ „Nemám, už jsme pod Disney.“ Anebo si vybavuju větu, kdy je Bart nemocný a Lisa mu musí strčit teploměr do zadku. Bart samozřejmě nechce, ale Lisa na to: „Zavři oči a mysli na Milhouse!“ A to mi přišlo, že už je celkem dost. Byl to pro mě další důkaz toho, že to není úplně dětský seriál! (smích)

Rozesmát vás umějí, ale přinesli vám někdy Simpsonovi naopak vážné ponaučení?
MD: Já si myslím, že skoro každý díl dává do života nějaký dobrý impulz. Přestože Homer škrtí Barta, přestože Bart dělá Homerovi samé levárny, s Lisou si dělají naschvály a kolikrát máte pocit, že se snad až nenávidí – tak každý díl končí tím, že se mají rádi a že ta rodina je pohromadě. To je obrovské poselství.