Pokud patříte mezi pravidelné konzumenty obsahu HBO, jistě vás v uplynulých týdnech neminula minisérie Režim. Výrazně stylizovaná Kate Winslet v ní hraje autoritářskou vládkyni smyšleného středoevropského státu, která má zálibu ve vyzývavém oblečení a klamání sama sebe. Šestidílný cyklus ji sleduje v momentech, kdy se bojí plísně, brojí proti USA nebo jí hlínu. Ve chvílích, kdy se soustředí na její šílenosti, je zábavný, jeho politická kritika je ale relativně plochá, děj zamotaný a konec… zvláštní.

Minisérie, za kterou stojí spolutvůrce Boje o moc a absurdního filmu o podivínech ze světa vysoké kulinařiny Menu Will Tracy, má venku již pět dílů z šesti, ten poslední se na HBO Max i v televizi objeví v pondělí. My jsme ho již zhlédli a můžeme s klidným svědomím říct, že neotřele pojatý počin až do konce vypadal zajímavěji, než jaký ve skutečnosti je. Že tento názor nemáme sami, dokazuje i hodnocení, které se na ČSFD dostalo na 51 procent a na Rotten Tomatoes na 59, respektive 57 u běžných diváků.

Lákavých ingrediencí přitom měl Režim víc než dost – jak samotnou oscarovou Kate Winslet, která na HBO bodovala už jako Mare z Easttownu, tak propracovanou výpravu i potenciálně třaskavé téma o diktátorech, kteří, jak nám naše realita ukazuje dnes a denně, ani náhodou nevymřeli. Inspiraci pro ně Tracy sbíral leckde. V rozhovorech, které dával před uvedením seriálu, často mluvil o tom, že životopisy lidí jako Stalin nebo rumunský diktátor Nicolae Ceaușescu jsou jeho oblíbená plážová četba a už dlouho o nich toužil něco natočit.

Bezprostředním impulsem k Režimu, který se nezabývá velkou politikou a naopak rozebírá mikrosvět fiktivní političky Eleny Vernham, kancléřky bezejmenného státu kdesi na východ od západu a na západ od východu Evropy, ale měla být kniha o úpadku etiopského císaře Haileho Selassieho. Neoslovilo ho ani tak exotické prostředí, ale metoda, jakou její autor zvolil – místo velké politiky a jejích rozborů rekonstruoval díky výpovědím lidí, kteří se kolem císaře pohybovali, to, jak žil a uvažoval, i jeho každodenní rituály. Což Tracy dělá i v Režimu a je v tom jeho seriál nejsilnější.

A je jedno, jestli v kancléřce uvidíte hlavně paranoiu Vladimira Putina, utahování šroubů Viktora Orbána, urputnost Evy Perónové nebo snahu vystoupit ze stínu otce, kterou předvádí Marine Le Penová. Elena Vernham, která se mimochodem jmenuje stejně jako Ceaușescova žena, je symbolem, který toho do sebe absorboval mnoho, a každého osloví něco jiného. Také je velkou milovnicí upnutých modelů, což seriálu dodává zvláštní atmosféru, a všudypřítomnou ženskost podtrhuje i to, že ve vztahu ke „svým“ lidem mluví o lásce a vzájemném poutu, někdy i zpívá. A samozřejmě prožívá poměrně bouřlivé a erotiky plné propojení s druhou hlavní postavou, brutálním vojákem Zubakem, kterého hraje Belgičan Matthias Schoenaerts. Z něho jde místy až hrůza.

Občas ale budete koukat na jejich vztah a kroutit hlavou nad tím, co vám vlastně chce říct. Čímž se dostáváme k jednomu z problémů Režimu. Naťukává spoustu témat, projde jím hodně postav, ne všechno je ale srozumitelné nebo nutné a výsledná směsice působí rozpačitě a jakoby na půl cesty. Hvězdná Kate Winslet je v roli jednou nejisté, jindy kruté kancléřky, která působí přesně tak, jak by žádný lídr působit neměl, skvělá a předvádí, že bravurně zvládá i komické polohy. To je fajn, na komplexní dílo, které měl Tracy nejspíš v plánu, to ale nestačí. Ani když se vše natáčelo v Schönbrunu a každý díl provází tu více, tu méně podivnější nová skutečnost, chování nebo detail. Proč se s nimi víc nepracuje?

Rozebírat politiku sice nebylo jeho cílem, nicméně to, co nám Režim o ní říká, se dá shrnout do zjevného konstatování, že touha po moci se nevyplácí a ti opravdu mocní nebývají nutně lidmi, kteří jsou vidět. Od velkolepě pojaté satiry s oscarovou herečkou byste čekali trochu víc. Ve chvíli, kdy přestává sledovat absurdní chování kancléřky, zvážní a nakonec se přesouvá do thrilleru, což je případ posledních dvou dílů. Pak své kouzlo ztrácí úplně.

Tracymu se ani nepovedlo udělat to, co sliboval, a sice že nechce točit klišovitou karikaturu východoevropské diktatury. Svůj stát sice umístil někam do středu Evropy, ne na východ – a přisoudil mu mimochodem na místní končiny neobvyklou etnickou pestrost –, jinak si ale pomáhá řadou klasických berliček.

Elena sice nechová levharta, jak by se mohlo zdát ze seriálového plakátu, její země je ale pořád v dost rurálním stádiu. Těží kobalt, o který mají zájem světové mocnosti, podstatnou součástí ekonomiky je ale pěstování cukrové řepy, jejíž rostliny se dokonce oslavují. Nechybí ani zelí (možná kapusta) nebo skleněná rakev s Eleniným otcem. Vedle sebe má zemička také – překvapivě horské – sporné území. A všudypřítomní posluhovači, až na Zubaka, političce horlivě přikyvují. Když nic jiného, originální to příliš není.

V čem je Režim ale kromě Kate Winslet příjemně osvěžující, je jeho pojetí americké zahraniční politiky. Ukazuje ji jako typickou reálpolitiku, která nedbá ideálů ani rozdílů, ale jde si prostě za tím, co ztělesňuje její jméno a co se jejímu nositeli hodí. Možná ale právě to je moment, který seriál v jeho podivném závěru alespoň částečně zachraňuje. Ať tak či tak, kdo poctivě sledoval úvodní znělku, možná ho už tehdy při pohledu na plápolající vlajku napadlo, jak všechno dopadne.