Jak už to tak v Holešovicích bývá, i tady byl dřív výrobní prostor a na velkých, vzdušných místnostech je to pořád znát. Začátkem léta tu probíhala výstava slovenské malířky Dominiky Kováčikové, která byla plná růžové barvy a bílých králíků, a aktuálně je k vidění skupinová expozice ještě studujících autorů, které spojuje název Update. Ta má ukázat, jak vypadají umělecké standardy nejmladší nastupující generace. Což skvěle vystihuje to, o co Oldřichu Hejtmánkovi v jeho projektu jde.

„V nadsázce bych řekl, že jediné, co mají naši autoři společného, je to, že ještě žijí. Zatím jsme opravdu ještě nevystavovali někoho mrtvého, ti nejmladší jsou ještě právě na škole, nejstaršímu bylo kolem sedmdesáti,“ odpovídá napůl v žertu, napůl vážně na otázku, podle čeho s kolegy výstavy vybírá, majitel a zakladatel Bold Gallery.

„Ale doopravdy – to nejdůležitější pro mě je, a to mají všechny naše výstavy společné, že autorům věřím to, co dělají. Že nejde jen o nějakou pózu nebo aktuální trend,“ doplňuje galerista, který se nijak netají tím, že k práci se současnými autory se dostal až postupně. Naplno ho ale pohltila a ze všeho nejvíc právě tím, že se s jednotlivými umělci může o jejich dílech, záměrech a inspiraci bavit, a ne se jen dohadovat, co za jejich prací stálo. „Pro hodnotu díla je to podle mě to nejdůležitější a velice mě tyto interakce baví,“ míní.

Foto: Pavel Sinagl / Bold Gallery

Oldřich Hejtmánek je členem známé pražské rodiny milovníků umění

Sám Oldřich Hejtmánek je s uměním spjatý bez nadsázky od narození a poznal ho z mnoha stran. Pochází totiž z restaurátorské rodiny. A i on restaurátorství vystudoval, pak si ale uvědomil, že to nebude povolání pro něj. „Asi se to celé začalo ukazovat už tam, protože mi chyběli lidi. Restaurování je o tom, že se na celý den zavřete s obrazem a pak jdete domů. A to mě nebavilo,“ krčí rameny.

Se svým bratrem Tomášem tak místo restaurování rozjel společnost Art Consulting, v níž svým klientům pomáhali sestavovat umělecká portfolia, a později přidali i aukční síň Arcimboldo. Z ní jeho bratr po čase ale vystoupil a založil vlastní projekt Arthouse Hejtmánek.

Oldřich Hejtmánek, který je mimo jiné velkým milovníkem asijského umění a provozoval obchod s uměním ve Washingtonu, pak ještě rozjel na Malé Straně galerii Kunstkomora. Její jméno stejně sice jako Arcimboldo odkazovalo na dobu Rudolfa II., už se v ní ale začal projevovat jeho rostoucí zájem o současné umění – ve svých výstavách ho totiž kombinoval s tím starým.

„Byl to takový můj experiment, protože mě neustále štvalo, že přišel pan X a pohanil všechno současné umění, že to jsou blbosti a že jediná jistota je ve starých mistrech, a pak dorazil pan Y a ten říkal, že ze všeho starého lezou brouci a jen to hnije, kdežto současné umění pulsuje životem,“ vzpomíná. „Podle mě je to hloupost. Umění je přeci o tom, jestli mě oslovuje, nebo ne. A každé bylo jednou současné a každé bude jednou staré,“ říká dnes.

Nakonec se jeho zájem plně překlopil na stranu žijících autorů, z čehož se zrodila právě Bold Gallery. Její název odkazuje na odvahu a přesně taková tahle holešovická galerie je. Oldřich Hejtmánek a jeho tým s ní přežili nejen otvíračku načasovanou přesně do rozjedu covidu v Česku, ale také v ní sebevědomě skládají výstavy – ročně tak sedm až osm – podle svého a jednoduše ukazují, co dle jejich mínění stojí za pozornost.

„Autory, doma či v zahraničí, vybíráme podle instinktu. Rád bych řekl, že jeho součástí je i odhad toho, co se může zhodnotit, protože i to je pro galerii důležité, ale pořád je to pro mě až na druhém místě. A chtěl bych toho ukázat strašně moc. Kdybych si mohl vybrat a měl na to energii a peníze, tak bych si otevřel ještě jednu galerii, abychom měli třeba patnáct nebo dvacet výstav ročně, protože autorů, kteří si zaslouží pozornost, je tolik,“ poodhaluje Hejtmánek své sny.

Hodně toho ale ukazuje už v Bold Gallery, kde často záměrně sází na skupinové výstavy, jako je i ta právě chystaná. „Upřímně musím říct, že nejsou tak úspěšné, jako expozice jednotlivých autorů, protože na nich logicky není tolik místa, abychom ukázali, jak o svých dílech přemýšlí. Kdybyste se mě ale zeptala, jestli bych něco udělal jinak, tak neudělal,“ říká Hejtmánek, do jehož galerie coby kmenoví autoři patří uznávaní umělci jako Radka Bodzewicz, Moemi Yamamoto, Sota Sakuma nebo Kristýna Matalová, úzce spolupracuje ale například i s Annou Ruth či Janem Urantem.

Pro budoucnost Bold Gallery má pak zcela konkrétní plány: „Líbilo by se mi, kdyby se jedna výstava ročně věnovala fotce. Rád bych dal víc prostoru plastice a celkově se více zaměřil na současné zahraniční autory,“ říká. „Koupit si rumunského umělce je totiž pro Francouze úplně běžná věc. Češi ale mají strach z toho, že dělají krok do neznáma, a nemají na to dostatek sebevědomí. Je to práce na dlouho, ale je potřeba pro to něco dělat, a tak to dělám,“ říká. Jak se mu to daří, můžete v Bold Gallery posoudit sami.