V pražském Suchdole se usadil neobvyklý dům. Má sice jen jedno podlaží, zato se sem vejde šestičlenná rodina. Jeho podobu předurčila láska k cestování a přírodě a také unikátní sbírka japonské whisky. Vznikl tak dům v japonském stylu s malou hernou.

Na pozemku kdysi stála klasická vila. Rodině ale nevyhovovala dispozice, navíc byla ve špatném technickém stavu. Rozhodli se ji proto zbourat a nedaleko Suchdolského náměstí vybudovat novostavbu. K tomu si investoři přizvali studio Lav.architekti tvořené Ladislavou Fialka Sobkovou a Elenou Fialkovou.

Prostor o rozloze 173 metrů čtverečních definovala především jedna linie, a sice patnáct metrů dlouhá a 1,3 metru široká chodba. „Odehrává se na ní veškerý denní ruch od ranního pobíhání dětí před odchodem do školy až po večerní setkávání s přáteli u kvalitního japonského čaje nebo whisky. Pokud vykročíte po podlaze z epoxidové stěrky, linie vás přirozeně dovede k vysokým posuvným dveřím, za kterými je obývák a kuchyň,“ popisuje Fialka Sobková.

Architektky si s uspořádáním domu vyhrály tak, aby vyhovoval každému. A tak zatímco ložnice je ryze soukromým prostorem, do kterého se vchází přes šatnu, vedle kuchyně vznikla herna, nijak neoddělená místnost, kde si mohou děti hrát a cítí se v bezpečí, navíc jsou tak na očích. Když se večer hračky sklidí, slouží místnost také jako taneční parket, dá se tu ale i cvičit, šplhat po stěnách nebo hrát na PlayStationu.

Dům je každopádně velkorysý a vešly se sem také dva dětské pokoje a pokoj pro hosty, stejně jako garáž či technická místnost. „Majitelé chtěli dům jednoduchý a minimalistický. Se šestičlennou rodinou do prostoru vnesete spoustu vjemů a předmětů jen samotným životem rodiny, základ měl být tedy opravdu jednoduchý prostor bez potřeby dalších dekorací,“ líčí architektka.

Onen minimalismus japonskému stylu nahrával, dokonal to ale fakt, že Japonsko je jedno z oblíbených míst rodiny a pán domu má navíc sbírku japonské whisky dovezenou z cest po světě. Právě pro tu vznikla také speciálně nasvícená police v kuchyni.

Dům je v českém prostředí netradiční díky jedinému podlaží. Architektky i majitelé ho zvolili proto, že uvažovali prakticky. „Klienti chtěli dům, kde by mohli setrvat až do stáří. V době, kdy jsme ho navrhovali, měli čerstvé miminko, během realizace přibylo další a schody klienti viděli jako riziko pro malé děti. Ale i jako riziko pro sebe v pokročilejším věku,“ dodává Fialka Sobková.

Stropy jsou vysoké tři metry, díky čemuž je interiér ideálně prosvětlený denním světlem. Právě tři metry jsou podle architektek ideální výška – pokud by byl strop níž, nebyly by místnosti vzdušné. Pokud by byl výš, interiér by nebyl útulný.

Materiály slouží v prostoru v podstatě jako navigační systém. Společná část domu je čitelná díky epoxidové stěrce, která je laděná do teplých tónů světle šedé barvy s lehkou betonovou texturou. V soukromých pokojích jsou pro změnu velkoformátové dubové parkety. Herna a také taneční sál v jednom má pak dotykově měkkou podlahu z polyuretanové sportovní stěrky.

Dominantou celého prostoru je kuchyň. Má desku z kvarcitu, ze stejného materiálu je i kuchyňský ostrůvek s barovým sezením. „Kámen kvarcit může mít mnoho podob – pro kuchyňský blok jsme zvolily verzi s elegantní a jemnou kaligrafickou bílo-šedou strukturou. Tvrdost kamene v kuchyni vyvažujeme dřevěným vestavěným nábytkem z dubové dýhy v jídelní části,“ říká Fialka Sobková.

Ve spojeném obývacím pokoji interiér doplňuje obrovský gauč, který sem vnáší také barvu – je ze sametové látky v temných tyrkysových tónech. Atmosféru tu pak dotváří krbový kout. Dubovou dýhu použily architektky také na vestavěné skříně ve společných prostorech, v pokojích rustikální dubovou podlahu doplňuje nábytek ve smetanové barvě. Dům je umístěný při hraně parcely, funguje tak zároveň jako bariéra k sousednímu pětipatrovému hotelu. Soukromí v zahradě pak zajišťují vzrostlé ořešáky.