Sedět, stát či šlapat na rotopedu. Změna polohy je při práci důležitá, výškově nastavitelný stůl z Plzně vám ji připomene

liftor_boxed

Foto: Liftor

Zakladatelé Liftoru Václav Ortinský, Ondřej Jirovec a Pavel Petr

0Zobrazit komentáře

Když se tři kamarádi Ondřej Jirovec, Pavel Petr a Václav Ortinský vraceli z veletrhu technologických novinek v Asii, měli jasno v tom, že polohovatelný stůl, který tam viděli, chtějí přinést do Česka. Nikoliv však formou přeprodeje, ale vlastní výrobou. Sehnali prostory a nakoupili stroje, za které se sami postavili. Dnes již mají na výrobu truhláře a svou firmu Liftor stěhují do dvakrát větších prostor.

Na trhu je plzeňský Liftor teprve rok, již nyní však míří na obrat 25 milionů a v následujícím roce plánují majitelé tržby navýšit čtyřnásobně. Pomoct by k tomu měla také další expanze do zahraničí. Již v prvním roce zvládli rozšířit prodej na Slovensko a Polsko, letos firmu ještě čeká vstup do Německa.

„Příští rok máme v plánu další čtyři trhy. Pro každou zemi máme i vlastní komunikační strategii,“ říká marketingová manažerka firmy Pavla Maříková. Tuzemský zájem o ergonomické výškově nastavitelné stoly pak podle jednatele společnosti Pavla Petra výrazně stoupl během pandemie. Doma měl totiž jen málokdo vhodné podmínky pro každodenní práci za počítačem.

„Od začátku jsme vyráběli desítky kusů za měsíc, dnes jsme na čísle 300 a tendence je stále narůstající. Plány byly přitom nižší,“ říká Pavel Petr. Dnes je Liftor připraven přijímat korporátní objednávky klidně i na stovku stolů. Poměr objednávek koncových zákazníků a firem je nicméně vyrovnaný.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Za největší konkurenční výhodu považují majitelé to, že desky primárně vyrábí na míru, díky čemuž dokážou stůl zákazníkovi dodat v jakýchkoliv rozměrech, a to již do druhého dne. „Na našem webu lze ve speciálním konfigurátoru sestavit stůl zcela na míru od typu nohou, velikosti desky a jejího dekoru až po další příslušenství. Je to unikát v rámci segmentu,“ zmiňuje Maříková.

Při sestavování svého polohovatelného pracovního místa tak zákazník vidí okamžité změny rozměrů či dekorů. Konfigurátor je pro firmu klíčovou funkcí, klasické šablony e-shopů proto trojici přátel a zakladatelů společnosti nestačily, a tak si vyvinuli online obchod celý podle sebe.

liftor

Foto: Liftor

Zakladatelé Liftoru Ondřej Jirovec, Pavel Petr a Václav Ortinský

Nikdo z konkurentů na českém trhu se navíc podle zjištění Liftoru nesoustředí čistě na polohovatelné stoly. Od konkurence se Liftor také odlišuje edukací. „Šíříme osvětu na našem blogu, kam přispívají i fyzioterapeuti, a dokážeme zákazníkům poradit. Naším cílem není jen prodávat, ale také inspirovat veřejnost ke zdravějšímu životu, pohybu a work-life balance,“ říká Pavel Petr, který má ve firmě na starost provoz, zaměstnance a velkoodběratele.

Výběr vhodného stolu je podle něj stejně důležitý jako správná židle. I proto se Liftor na svém blogu snaží o vzdělávání lidí v tom, jak pracovat za počítačem efektivněji a zdravěji. „Při dlouhém sezení dochází k oslabení středu těla, ale i přetěžování vrchní páteře, ramen, zkrácení prsních svalů a ochabnutí mezilopatkových svalů. Trpí také oblast beder,“ vyjmenovává Maříková.

A Petr doplňuje, že se na to nabalují další problémy, jako jsou křečové žíly, obezita, nebo dokonce vyšší riziko infarktů. „Nejde však jen o zdravotní indispozice, ale i o produktivitu, která je při střídání práce vsedě a vestoje výrazně vyšší,“ poznamenává jednatel společnosti.

Klíčem k úspěchu je pravidelná změna poloh

„Neříkáme, že je nutné stát celou pracovní dobu. Největší zlo je setrvávat dlouho v jedné pozici. Během půl hodiny doporučujeme dvacet minut sedět, osm minut stát a dvě minuty se procházet,“ říká Maříková, která ve firmě působí i jako pohybová specialistka. Výhodou stolů Liftor je tak funkce alarmu, která po dvaceti minutách oznámí, že je čas na změnu polohy. V nabídce má firma kancelářské, herní, pracovní i dětské stoly včetně rozmanitého příslušenství od držáků monitoru až po židle.

V materiálech sáhla trojice podnikatelů po osvědčené dřevotřísce v úpravě lamino s dvoumilimetrovou ABS hranou. Dekory i materiály však postupně rozšiřují a z původních čtyř vzorů brzy nabídnou dvacet. A protože od zákazníků přichází také požadavky na stoly s deskami z masivu, rozhodli se majitelé vyjít jim vstříc.

„Vnímáme, že zákazník je ochoten si za kvalitní desku připlatit. Již dnes jsme schopni na míru dodat prakticky cokoliv,“ poznamenává Petr. Základní verze stolu vyjde na zhruba osm tisíc korun, navýšení ceny u prémiových modelů bude pak v řádech jednotek tisíců podle typu zvedacích nohou a velikosti a materiálu stolní desky.

Foto: Liftor

Práce ve stoje u polohovacího stolu

Správný stůl však není jediným nástrojem pro zdravější práci. Rozpohybovat lidi za počítačem se proto Liftor snaží všemožnými způsoby. Jako prevenci před oslabením středu těla z dlouhodobého sezení nabízí firma balanční stoličku. „Je určená pro aktivní sezení bez opěradla, musíte na ní držet balanc, neboť se neustále pohupuje. Je to zdravé pro páteř, pro soustředění a pro posílení středu těla. Zájem o ni je velký,“ popisuje jeden ze spolumajitelů Václav Ortinský, který se stará o import a logistiku skladu.

Do nabídky příslušenství stolů firma zařadila také rotoped bez řídítek. Při práci vestoje zase mohou lidé ulevit nohám na pěnové podložce s masážními reflexními výstupky. I obyčejné stání nicméně vyžaduje podle Pavly Maříkové pozornost a edukaci. „Správný postoj by měl být s nohama na šířku kyčelních kloubů, což zaručuje nejlepší stabilitu a umožní dobré rozložení váhy,“ vysvětluje marketérka, která se sportem a pohybem zabývá profesně dvacet let.

Základem je však správně nastavit výšku stolu, až poté se za něj správně postavit. „Lidé jej často dávají moc vysoko, vytáhnou pak ramena, tělo si začne ulevovat a stojí špatně,“ zmiňuje Maříková. Stůl by měl být pro práci vsedě i vestoje nastaven tak, aby byly lokty v pravém úhlu. Články na blogu a další osvěta jsou nicméně jedna věc, ale pobavit se s expertem a vyzkoušet stoly i příslušenství na vlastní kůži nic nenahradí. Zákazníci proto mohou zamířit do showroomu Liftoru v Plzni i pražských Malvazinkách.

Projekt Znesnáze21 už na pomoc lidem v nouzi vybral přes 100 milionů. Hlavní sezona příspěvků se ale nedostavila

Iva BrejlováIva Brejlová

cestmir2

Foto: Znesnáze21

Čestmír Horký, ředitel platformy Znesnáze21

0Zobrazit komentáře

Ohlásili překonání vybraných 100 milionů korun, a než jsme se stihli domluvit na termínu rozhovoru, milionů už bylo 117. Projekt Znesnáze21 založený miliardářem Karlem Janečkem přetvořil sbírky na dobročinné účely do moderní podoby a vybudoval bez velké nadsázky dárcovský lovebrand.

Na platformě přispělo už 120 tisíc lidí na 700 různých příběhů, a pokud se dá označit veřejné dárcovství jako trh, Znesnáze21 si z něj ukrojilo zhruba 12 procent. Podle ředitele platformy Čestmíra Horkého by to mohlo být dvakrát tolik. Ale je potřeba se brzdit.

„Mohli bychom mít 21 procent, ale dostali bychom se do role portálu GoFundMe, což nechceme. Většina sbírek tam jsou nesmysly nebo podvody. To my pečlivě hlídáme,“ popisuje Horký. V jeho očích je potřeba držet takzvaně kvalitu. Tedy pravdivost, spolehlivost a smysluplnost příběhů lidí, kteří žádají pomoc, a se kterými dárcovská platforma přichází.

Něco je špatně

Obvykle se na to dá spolehnout. Listopad a prosinec jsou pro dárcovské organizace hlavní sezonou. V kancelářích Znesnáze21 však ani během nich není větší ruch než jindy a Horký se usmívá, když si to představuje. „U nás to vypadá naprosto normálně jako na Wall Street na burze. Všech sedm zaměstnanců má telefony na uších. U jednoho se řeší smlouva, jiné pláče paní do telefonu se svým příběhem, jinde se zas radí o účetnictví,“ vypočítává.

Kdyby to byla běžná firma, označili bychom ji jako malou. „A tahle malá firma má obrat sto milionů. Jsme sociální pracovníci, kterým se to vymklo z rukou. V pozitivním slova smyslu,“ dodává Horký. Jenže i když tu teď telefony zvoní jako kdykoliv jindy, letos je atmosféra jiná. Na přelomu října a listopadu objemy vybraných sbírek naprosto nezvykle poklesly. Proč, to Horký nedokáže přesně říct. Ale popisuje, že čísla potvrzuje mimo jiné i spřátelená organizace Patron dětí.

karel-janecek-1

Foto: Znesnáze21

Karel Janeček

„Těch vysvětlení je víc, vykládáme si to dobou. Je po volbách, zvyšují se čísla nakažených covidem, takže u lidí je velká nejistota, co bude dál. Přichází vysoké zdražování energií i dalších věcí, úrokové sazby, ubývá reálná hodnota úspor kvůli vysoké inflaci. Nebo možná ten vrchol byl v létě a lidé se tehdy vydali z financí,“ popisuje. „Každopádně – něco se děje ve společnosti. A my musíme počkat,“ dodává.

Horký věří, že Češi se k dárcovství vrátí relativně brzy, sám odhaduje koncem roku. I proto na prosinec a leden společnost připravila speciální „akci“, ve které garantuje lidem, že se jí podaří vybrat potřebné množství peněz. Pokud by se nenašlo dost dárců, sama by částku dorovnala. Je to určitý druh marketingu, se kterým Znesnáze21 pracuje. Tím mnohem používanějším jsou ovšem samotné příběhy lidí. Jsou tak důležité, že ovlivňují celé dění v oblasti dárcovství. A lákají pozornost lidí, kteří na ně slyší. „Češi jsou extrémně štědří,“ zmiňuje Horký.

Největší fenomén za desítky let

Tomu odpovídá i rozvoj platformy. Teď zaměstnává sedm lidí na plný úvazek a dalších sedm jako externisty. Je to dvojnásobek od založení před necelými dvěma roky. Úspěch zažívá hned od začátku, jen za první týden vybrala přes 650 tisíc korun. Má silného mecenáše Karla Janečka, propracovanou platformu i fungující marketing. Přesto pro ni byl letošek velmi nestandardní. A nadále je.

„Pro fungování takové platformy je to vlastně dobré období. Děje se spousta věcí. Na jaře dobíhala covidová hysterie, přicházela náročná období pro samoživitelky a lidi bez práce, oboje jsme vnímali silně. Druhým velkým tématem bylo v červnu tornádo,“ popisuje Horký. To navíc přišlo v době, kdy je za jiných okolností pro dárcovství klidnější období. Dárci, ale i ti, kteří o peníze žádají, obvykle řeší jiné věci nebo si odlehčují o prázdninách.

tym-nfp

Foto: Znesnáze21

Tým Nadačního fondu pomoci

„Tornádo ale nemá obdoby. Je v dárcovství bráno za největší fenomén desítek let. To, co se stalo za vlnu solidarity, nemá obdoby. Na různých platformách se vybrala miliarda korun a jsem přesvědčen, že další miliarda mimo statistiky, které se dají zachytit,“ dodává Horký. Obrovská a zároveň rychlá solidarita ukázala neziskovým organizacím, že i ony potřebují být moderní a držet krok s technologiemi. Už tím, že na jejich weby chodily tisíce lidí a některé nápor nezvládaly.

Paradoxně přitom jinou než nenormální situaci Znesnáze21 téměř nezná. Celé své fungování totiž zažívá v rámci pandemie. Způsob, jakým v něm upravilo způsob darování, se však ujal, a některé další projekty jej už stihly napodobit. Jednoduše to shrnul matematik a miliardář Karel Janeček při zakládání, když zmínil, že platforma má být podobně jednoduchá jako přivolání odvozu v Uberu. 

Pro vysvětlení: vést veřejně prospěšnou sbírku má svá specifika, mezi které patří už to, že ji může zakládat jen právnická osoba. Musí mít povolení od krajského úřadu podle sídla a doložit řadu dokumentů. Přijít s takovou sbírkou podle všech předpisů trvá týdny. Ale Znesnáze má veřejnou sbírku dlouhodobě „otevřenou“, a jednotlivé příběhy tak může spustit v rámci minut od chvíle, kdy je pracovníci ověří.

Vložte zvířátko, zamlčte okolnosti

Čísla jsou pozitivní. Akce na škody po tornádu konkrétně tady sesbíraly 17 milionů korun. Přes 6,5 milionu získala sbírka na IT vybavení pro rodiny samoživitelů podpořená moderátorkou Norou Fridrichovou. Zhruba 4,5 milionu nedávno poslali lidé rodině zesnulého zpěváka a skladatele Davida Stypky. Překvapivě nejoblíbenější oblastí, kam lidé peníze posílají, jsou věda a výzkum. Až po nich následují rodina a děti a teprve za nimi hendikepovaní nebo sociálně znevýhodnění lidé.

Příspěvky v poslední době sice odpadají od těch firem, které procházejí nejistým obdobím, přesto se z dlouhodobého hlediska darům daří. Podle zkušeností platformy se částka průměrného daru významně zvýšila z 200 korun před pár lety až na tisícikorunu dnes.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Problém je ovšem podle Horkého tam, kde se ukazuje, že technologie nezaštiťuje kvalitu. „Stačí napsat poutavý příběh, vložit nějaké to zvířátko, zamlčet pár skutečností a lidé jsou tak ochotni přispět někomu, komu by vlastně vůbec nemuseli peníze posílat. Jeden příklad za všechny: sbírka na dovolenou v Benátkách,“ popisuje Horký příběh mimo vlastní platformu. Na ten se vybralo přes 160 tisíc korun.

Čestmír Horký řídí Nadační fond pomoci, založil platformu Znesnáze21 a zároveň je členem expertní skupiny k veřejným sbírkám pod úřadem vlády. Ta připravuje nový zákon, který by měl konečně reagovat na to, jak mění sbírky nové technologie. Na řadu online i finančních nástrojů není zákon aplikovatelný, což přináší velké problémy nejen pořadatelům, ale také administrátorům veřejných sbírek, popisuje jeho cíl vláda. 

cestmir-horky-reditel-nfp

Foto: Znesnáze21

Čestmír Horký řídí Nadační fond pomoci, který provozuje portál Znesnáze21

tomas_mraz

Přečtěte si takéMiton spojuje svých osm gastro projektů pod novou značkuMiton spojuje svých osm gastroprojektů pod novou značku. Letos cílí na čtvrtmiliardové tržby

Tak třeba přítomnost na sociálních sítích podle Horkého mnohdy svědčí o tom, že je sbírka špatně založená nebo rovnou podvodná. Transparentní účet na tom nic nemění. „Utvořila se tu velmi tenká hranice, na kterou zákon není připravený. Než se přenastaví, bude to ještě trvat. A do té doby mají prostor podvodníci, kteří jsou stejní jako takzvaní šmejdi s hrnci,“ popisuje.

Ovšem přemýšlet o smyslu je třeba i mimo sítě. Šéf platformy zmiňuje, že zbytečné jsou i akce typu sběr víček. Ty přes občasné kritizování odborníků fungují dodnes. Obrovské plastové pytle plné uzávěru od lahví se váží na kilogramy a bývá kolem nich velký rozruch. Jenže příjemci pomoci z jednoho kilogramu – tedy 500 víček – mají jen tři až pět korun.