Většina startupů a tuzemských byznysů, které přemýšlejí o expanzi, směřuje na západ. Ostatně právě o podnikání na západě, ať už je to nám nejbližší Německo nebo Velká Británie či pochopitelně Spojené státy, se nejvíce hovoří a píše. Stejně zajímavé však může být i to, když se se svým byznysem vydáte na druhou stranu zeměkoule.

Za svou první zahraniční misí směrem na východ se vydal šéf vývojářského studia Synetech Vratislav Zima, který pro CzechCrunch popisuje své dojmy a zkušenosti z cesty do Indie.

***

Skrytý trh plný netušených možností

Přemýšlíte o zahraniční expanzi se svým startupem? Pokud má co do činění s telefony, pak je pro vás zajímavou zemí Indie. Mobil zde vlastní přes 300 milionů lidí a smělým plánem místní vlády je doručit ho dalším 400 milionům lidí. Zatímco průměrný Čech používá v telefonu zhruba čtyři aplikace, běžný Ind jich aktivně využije klidně dvacet až třicet.

Z toho také plyne, že v Indii nemá smysl zkoušet prorazit zakázkovou výrobou aplikací, koneckonců ceny místního vývoje jsou levnější než ty evropské. Nabízí se tedy dvě jiné cesty. Buď se můžete stát partnerem indické agentury a pomoci ji na evropský trh, nebo se snažit v Indii prorazit s vlastním produktem.

Já jsem do Indie přivezl ukázat náš algoritmus pro rozšířenou realitu, který jsme naposledy využili například v aplikaci Festival svobody k 17. listopadu.

Teorie je jedna věc, jak to ale chodí v praxi?

Kontakty jsou v Indii základ. Zatímco v Česku je důležitá nízká cena a na Západě se hodně řeší kvalita aplikace, v Indii hrají při výběrových řízeních a byznysu obecně nejdůležitější roli vztahy. Pokud třeba vím, že se pes mého protějšku v indické firmě jmenuje Ťapka, nebo mám dokonce vřelý vztah s jeho rodinou, pak je s trochou nadsázky řečeno ruka v rukávě a (dlouhodobá) spolupráce je na světě.

I proto byl skvělý koncept mise, kterou české velvyslanectví připravilo, kdy nám domlouvali schůzky s představiteli místních vlád i korporací, zaměřené na to, abychom mohli představit své firmy a produkty. Indie a její představitelé mají totiž enormní zájem o spolupráci s Českou republikou, přes kterou se chtějí dostat do Evropy.

Právě proto v Indii vznikl i český inkubátor, založený naším honorárním konzulem. Mimochodem je třeba zmínit, že na velikost naší země má v Indii naše ambasáda mnohonásobně zvučnější jméno díky skvělému zastoupení Milana Hovorky a Milana Dostála.

Právě ti uspořádali tuto misi, zaměřenou na malé a střední podniky, které Česko i Indie považuje za základ ekonomiky. A že s námi cestovaly opravdu zajímavé projekty – od bezodpadového digitálního tisku textilu pikto.Digital až třeba po firmu Pragoterm, která se svou speciální směsí na zachování fasád domů chce natřít Tádž Mahal.

Schůzky v jiném světě

Jak už jsem zmínil, středobodem naší mise byly schůzky, při kterých jsme se dostali na různá místa a dvě mi utkvěla v paměti tak, že se o ně musím podělit. První byl areál podniku Infosys, který má po celém světě přes 200 tisíc pracovníků. Řekli byste si, že to je jak samostatné velkoměsto? Nebyli byste daleko od pravdy.

V Bengalúru, jinak přezdívaném Silicon Valley Indie, jsme navštívili jejich kampus, který je neuvěřitelným místem. V Indii je všudypřítomná špína, lidé jezdí, kudy chtějí, troubí, všude se práší… A najednou člověk přijede do areálu za obrovským plotem, kde jsou různé tvary budov, zeleň, chodí tu šťastní lidé.

Moderní, krásný a neuvěřitelný zelený svět odříznutý od zbytku země (kde je mimochodem přes 90 silnic a jezdí se tu na golfových vozících). Na tohle jsme koukali s otevřenou pusou snad víc než na legendární Tádž Mahal.

Druhá a neméně zajímavá lokalita byl inkubátor v Novém Dillí, který je zaměřený pouze na mobilní technologie a kde je každé patro budovy dedikováno něčemu jinému. Zatímco u nás tyto platformy řeší byznys obecně, v Indii jsou služby inkubátorů zaměřeny na konkrétní technologii, a tak tu bylo podlaží věnované internetu věcí, umělé inteligenci, rozšířené realitě, mobilním aplikacím a dalším. U nás něco nepředstavitelného, zde to ale dává perfektní smysl.

Jak jde vývoj? Inda se neptejte!

A když už jsem u specifik země – nikdy se neptejte Inda, zda dodrží deadline. I kdyby neměl napsanou ani řádku kódu, nikdy vám neřekne, že nestíhá, nebo že něco nejde. Není to tak, že by tu lidé lhali, ale prostě nechtějí říct ne, což je hrozná nevýhoda místní kultury. Sice to myslí dobře, ale byznys je tu pak složitější.

Z toho plyne také těžkost s hledáním spolehlivých programátorů. Ne, že by v Indii nebyli, k najití jednoho takového je ale třeba mimořádný průzkum trhu.

Kdo neexpanduje, jako by nebyl

To je indické motto a musím říct, že proti němu se nedá namítnout vůbec nic. Právě v takové obrovské zemi si totiž uvědomíte, že Česko je strašně malým trhem a být světový nemusí být tak složité, jak se z optiky naší země může zdát.

Koneckonců, jak mi trochu v žertu a trochu vážně řekli v Infosysu – při příští návštěvě by Synetech měl mít alespoň 250 zaměstnanců. Zda se to povede, je ve hvězdách, ale naše možné budoucí směřování je po návštěvě Indie rozhodně zaměřené na východ (ostatně v Indonésii naší aplikaci Oriflame už využívají desítky milionů lidí). S jakými českými firmami se tu za rok potkáme?