Šéf STRV jede po rekordním roce na dva měsíce vypnout. Pomůže mi to nakopnout celou firmu, plánuje

Ondřej HolzmanOndřej Holzman

lubo-smid4

Foto: Nguyen Lavin/CzechCrunch

Lubo Smid, výkonný ředitel STRV

0Zobrazit komentáře

Poslední lednový den si ze svého iPadu, který je jeho dvorním pracovním nástrojem, smaže aplikace, s nimiž běžně řídí firmu, a na dva měsíce odjede. Lubo Smid tak učiní s vědomím, že jeho technologická společnost STRV má za sebou nejlepší rok v historii, během kterého svůj byznys připravila na novou etapu. Chce více rozvíjet vlastní projekty a na to chce být maximálně připraven i její šéf a většinový majitel. Proto se Smid na čas vzdálí. „Ani jsem neměl čas promyslet, kam pojedu,“ usmívá se.

Dvouměsíční detox od své milované firmy, jak Lubo Smid svůj plán nazývá, startuje 1. února. Podle třiatřicetiletého podnikatele neexistuje správná doba, kdy takovou věc realizovat. „V kalendáři nikdy nenajdete vhodnou dobu na to, vzít si dva měsíce volno. Existuje jen velice špatná doba a ta teď není. Máme za sebou nejlepší rok v historii, sjednocený leadership tým a právě jsme naladili cíle na celý letošní rok,“ popisuje před svým odjezdem Smid, který věnoval maximální úsilí tomu, aby předal vše, co je potřeba, a firma se během osmi týdnů obešla úplně bez jeho asistence.

Důvodů pro takzvaný sabatikl má šéf STRV několik. Jeho vývojářská firma má za sebou dva náročné roky, během kterých si při startu pandemie sáhla na dno, aby se nakonec odrazila k dosud nejlepším výsledkům. Sám Lubo Smid se navíc během nich stal většinovým majitelem STRV, když postupně odkoupil podíly od spoluzakladatelů Davida Semeráda a Martina Šťávy, a o směřování celého byznysu již rozhoduje jen on sám. A tak když obrat STRV loni dosáhl na 400 milionů korun, rozhodl se o úspěch podělit se zaměstnanci a kontraktory.

Dva měsíce bez e-mailu a Slacku

Mezi desítky kolegů rozdělil v odměnách celkem 20 milionů korun. „Když jsem si odkoupil majoritní podíl, měl jsem pocit, že jsem v tom trochu sám. Chtěl jsem, aby v tom byli lidé se mnou. Navíc si myslím, že je dobré je motivovat i jiným způsobem než základní mzdou. Někteří jsou u nás přes pět let a chtěl jsem, aby se cítili být více součástí a měli důvod, proč tu být třeba dalších pět let,“ vysvětloval pro CzechCrunch Lubo Smid. Sám ve firmě 1. února oslaví deset let, i proto si tento termín symbolicky vybral pro svůj sabatikl. Další dekádu chce otevřít plný energie, která mu však jako velkému sportovci nikdy příliš nechyběla. Při odpočinku chce hlavně získat nový pohled na věc.

V STRV dokázali během uplynulých dvou let vyladit svůj klientský byznys, který generuje většinu příjmů. Vyvíjí weby a aplikace pro značky jako Autodesk, ClassDojo, Barry’s, The Athletic, Barnes & Noble a mnoho dalších velkých firem, které z důvodu mlčenlivosti Lubo Smid nesmí jmenovat. Historicky mezi největší zakázky patřily třeba i aplikace pro seznamku Tinder. Právě klientský byznys už je podle Smida odladěn a teď se chce se svými kolegy více soustředit na rozvoj vlastních projektů. V nich se lze více vyřádit a především slibují zajímavější zhodnocení. Po několika seznamovacích aplikacích a menších mobilních hrách mají letos přijít větší počiny.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Chceme se více zaměřit na vlastní projekty. Vnímám, že jsme dali dohromady jeden z nejsilnějších technologických týmů v naší oblasti, a tak je třeba toho využít. Proto chci přenastavit své fungování. Byl jsem dosud hodně ponořen v klientském byznysu, nově se chci více zaměřit na naše vlastní projekty, ale po těch letech to nejde udělat ze dne na den. Proto si na dva měsíce mažu e-mail a Slack, a až se vrátím, budu schopný nastavit některé věci a procesy úplně jinak, ještě lépe, abychom mohli ještě více nakopnout růst,“ plánuje šéf STRV, kterého neustále vidíte někde na kole, na surfu nebo v posilovně.

Právě sport bude určitě velkou součástí dvouměsíčního sabatiklu, který sice ještě nemá úplně jasný plán, ale jak Lubo Smid popisuje své představy, je jasné, že se během něj nezastaví. „Zatím vím jen to, že na začátku jedeme lyžovat. Mám pár aktivit, které bych rád absolvoval, třeba seminář s extrémním otužilcem Wimem Hofem, všechno se teprve ladí,“ vypočítává Smid. Úplně nezanevře ani na byznys, ale nebude to s přímým napojením na STRV, ale spíše obecnější rozvoj a přemýšlení, jak správně nakopnout firmu k dalším rekordním číslům.

S jistotou může na začátku svého dvouměsíčního detoxu říct Lubo Smid jen to, že bude hodně cestovat. Zavzpomíná tak na roky před pandemií, kdy kvůli byznysu létal na trase Praha–San Francisco klidně patnáctkrát až dvacetkrát ročně tam a zpátky. Teď už to nezbytné není, šéf STRV létá i kvůli pandemii třeba jen dvakrát do roka, vše už běží i bez jeho osobní přítomnosti. „Pomáhá mi trávit čas v Americe, narazíte tam na zajímavé lidi a získáte dobré kontakty, ale pro byznys samotný už na místě být nemusíte, v tom pomohla i pandemie,“ uzavírá Lubo Smid. Na cestách bude každopádně jako doma.

Ceny pražských bytů dál stoupají, dosahují 140 tisíc za metr čtvereční. V nejbližších letech se to nezmění, míní odborníci

Eliška NováEliška Nová

praha

Foto: František Zelinka

Praha jako na dlani

0Zobrazit komentáře

Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř, praví jedno pořekadlo. Obzvlášť to platí v případě ceny pražských bytů – opět je dráž, než bylo. A to o dost. Meziročně vzrostly ceny v posledním loňském čtvrtletí dokonce o 27,9 procenta. Metr čtvereční tak nyní v Praze dosahuje neuvěřitelné ceny 137 946 korun. Poslední den v roce byla průměrná nabídková cena dokonce 144 408 tisíc.

Analýzu bytového trhu provedly společnosti Trigema, Skanska Reality a Central Group. Zaměřily se mimo jiné i na to, kolik se loni prodalo bytů, konečné číslo je přitom rekordní. Nového majitele jich našlo 7 450, to je nejvíc za posledních třináct let. Rok 2021 byl rekordní ale i z té druhé strany, šlo totiž o rok, kdy byla nabídka bytů v metropoli na historickém minimu. Konkrétně šlo o 3 300 nabízených bytů, což je bezmála o dva tisíce méně než o rok dříve. Podobně nízko byl snad jen rok 2017, kdy bylo k dispozici 3 725 nových bytů.

„Nerovnováha mezi nabídkou a poptávkou stojí za nejvyššími cenami i nejrychlejším tempem růstu cen,“ stojí v analýze firem. Podle šéfa společnosti Central Group Dušana Kunovského bylo ještě v roce 2020 v nabídce přibližně šest tisíc bytů, zatímco loni to byla polovina. „Situace je kritická a v nejbližších letech se zřejmě nezmění, protože nový stavební zákon se bude odsouvat a měnit. Rychlejší povolování je přitom v ekonomickém zájmu státu. Jen v Praze je v přípravě 130 tisíc nových bytů, které by státu na DPH mohly přinést 155 miliard korun,“ uvedl Kunovský.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Podle předsedy představenstva společnosti Trigema Marcela Sourala stojí za velkými prodeji několik faktorů. Mezi nimi snaha ochránit své úspory skrze investici do nemovitosti a také fakt, že jde o bezpečné investování, které navíc dokáže generovat výnosy. Ředitel Skanska Reality Petr Michálek k faktorům přidal rekordní ceny materiálů, práce i energií.

Aby těch čísel nebylo málo, potřeba je přihodit ještě jeden údaj. A to je počet povolených bytů k výstavbě. Těch bylo loni 6 330, což je nejvíc od roku 2007. Pořád je to ale velmi málo. Developerům dávají za pravdu i odborníci. „Bytová krize má i globální rozměr, v určitý moment se do bydlení přesunuly velké peníze, protože to je bezpečná komodita. My na to ale nejsme schopní dostatečně rychle reagovat. Rozhodně tedy platí především to, že v Praze se málo staví,“ uvedl pro CzechCrunch ředitel pražského Institutu plánování a rozvoje Ondřej Boháč.

Nelze přitom podle něj argumentovat neduhy s Airbnb nebo s investičními byty, protože tvoří minimum problému. „Bytů je v hlavním městě 600 tisíc, Airbnb se týká sedmi tisíc bytů. Jde tedy o jiná témata, také vážná, ale nelze říct, že když zrušíme investiční byty a Airbnb, vyřešíme tak situaci na trhu,“ říká Boháč. Podle něj je v Praze nyní každý rok potřeba postavit aspoň deset tisíc bytů. V posledních letech bylo přitom toto číslo na polovině. A i když byl loňský rok rekordní, nic to nespasí, protože existuje velký vnitřní dluh.

Revoluce v územním plánování

Praha se chce i proto zasadit o to, aby proběhla změna v územním plánování, na které se poslední rekodifikace stavebního zákona vůbec nezaměřila. Cílem je přenést vytváření územních plánů na samotná města, aniž by jejich podobu musela roky konzultovat se státní správou. Ostatně obdobně to je nastavené i v zahraničí a funguje to. Velké změny v posledních letech proběhly podle Boháče především v Polsku, kde před lety proběhla reforma po vzoru německých a rakouských měst. A bytovou krizi tam nemají.

Zjednodušení územního plánování by mohlo znamenat úlevu, zprůhlednění a především urychlení celého procesu. Jsou to přitom právě procesní řízení, ve kterých Česko významně zaostává za vyspělými zeměmi. Připomeňme ještě hojně citovaný žebříček Světové banky Doing Business, který tradičně přípravu staveb v Česku zařazuje do čtvrté čtvrtiny seznamu bezmála dvou stovek zemí. Tradičně se tak tuzemsko vyskytuje za zeměmi jako Uganda nebo Tádžikistán.

Cena za průtahy je přitom vysoká. Institut plánování a rozvoje v roce 2018 spočítal, z čeho se skládá cena, kterou Češi za nemovitosti platí. Víc než polovinu tvořila takzvaná regulační daň, tedy procento tržní ceny, kterým stát, společnost či obec zatěžuje investora. Jednoduše řečeno, víc než polovinu ceny utváří to, jak je nastavený povolovací systém v zemi.

A tak zatímco v Praze tvoří tato regulační daň až 66 procent z ceny bytu, v Miami je to „jen“ čtyřicet procent, méně je to i v New Yorku, kde to na nejdražším Manhattanu dělá 56 procent. Vzorec je přitom v zásadě jednoduchý, od celkové částky za byt se odečte vše, co se dá vysledovat, tedy práce dělníků, materiál nebo zisk developera. Všechno ostatní je cena za regulatorní zásahy a administrativní zátěž.

Praha nyní dělá dílčí kroky, jak celý proces zlepšit. Snížení ceny bytů a urychlení výstavby si slibuje i od pravidel pro developery. Ta mají nastavit spolupráci mezi investorem a městem. A tak když chce developer někde stavět a je to zrovna v místě, kde to nedovoluje územní plán, město může za určitých podmínek jednoduše říct: Dobře, umožníme výstavbu, ale výměnou za to chceme v místě školku nebo náměstí. To vše jsou kroky, které by měly situaci zlepšit. To zásadní – změna toho, jak je nastavené územní plánování – ale zatím chybí.