Smrt Green Dealu je nerealistický sen bývalých kapitánů průmyslu a starých struktur, míní šéf Portivy

Akcelerátorem změny energetického mixu budou sami lidé. Protože budou kvůli vysokým cenám energie aktivně hledat alternativní zdroje.

portivaRozhovor

Foto: Nguyen Lavin/CzechCrunch

Pavel Svoreň, šéf investiční skupiny Portiva

Spotřeba zemního plynu zemí Evropské unie je závislá z bezmála čtyřiceti procent na dodávkách z Ruska. V případě ropy je to kolem 27 procent. Invaze Moskvy na Ukrajinu přinesla kromě jiného debatu o tom, jak na starém kontinentu naložit s energetickým mixem nejen za desítky let, ale i ve velmi blízké budoucnosti. Debata se vede mimo jiné i o takzvaném Green Dealu – závazku, který má Evropu přenést k téměř bezemisní společnosti. Podle některých to znamená konec této dohody, podle jiných je živější než kdy dřív.

Podle generálního ředitele investiční skupiny Portiva Pavla Svoreně platí spíš to druhé, byť v onom krátkodobém horizontu nepřijde tak rychlý konec uhelných elektráren. Obnovitelné zdroje, které jsou hlavním zdrojem byznysu Portivy, ale podle něj budou na vzestupu. „Je to nezpochybnitelný trend a za deset let ode dneška bude všechno vypadat jinak. Energetika bude majoritně postavená na obnovitelných zdrojích, doplněná jádrem a pravděpodobně plynem. A i když to v Česku nikdy nebude ze sta procent, potenciál elektřiny z obnovitelných zdrojů je ohromný, klidně až sedmdesát procent produkce,“ líčí Svoreň v rozhovoru pro CzechCrunch.

Ve vašem portfoliu je především větrná a solární energie. Donutily vás současné události vaši energetickou strategii nějak měnit?
Naopak. Jsme jedním z největších provozovatelů obnovitelných zdrojů v Česku, máme projekty ve větrné energetice, fotovoltaice i v provozu tepelných hospodářství, tedy v oblasti vytápění pro domácnosti. Současná situace obnovitelným zdrojům nahrává a předpokládáme, že další rozvoj obnovitelné energie sehraje důležitou roli v nutné diverzifikaci zdrojů a osamostatnění se od ruských zdrojů.

Znamená to tedy především příležitost?
Zatím je celá situace hodně čerstvá. Věřím ale, že časem ano, stane se z toho příležitost. V Evropské unii i ve členských státech se nyní řeší agenda Green Dealu, jejímž cílem je, aby energetika byla do roku 2050 významným způsobem bezemisní. V Česku k tomu zatím přistupujeme velmi oportunisticky a díváme se především na to, kolik peněz můžeme z Green Dealu dostat. Konkrétní nástroje podpory a projekty ale zatím ještě nejsou správně a plnohodnotně uchopeny, tak jako tomu je v některých jiných zemích. Věřím ale, že v budoucnu budou další příležitosti.

Na jedné straně se hovoří o tom, že Green Deal je mrtvý, na druhé, že budeme muset více používat obnovitelné zdroje. Jak na vás ta debata působí?
Vůbec tomu nerozumím a celá diskuze mi přijde absurdní. Nechápu, jak někdo může říkat, že Green Deal je mrtvý. Smrt Green Dealu je nerealistický sen bývalých kapitánů průmyslu a starých struktur, kteří si přejí, aby byl náš energetický mix postavený na uhlí a na jádru, čímž chtějí udržovat status quo devadesátých let. Nic proti jádru, je to bezemisní zdroj. Není mi ale jasné, jak někdo může mluvit o nezávislosti na zdrojích jiného státu a odmítat obnovitelné zdroje. Žádný jiný zdroj nevychází při komparaci tak dobře jako zelená energie, protože jde o lokální a investičně i provozně nejlevnější zdroj. Ano, v krátkodobém horizontu, třeba do tří let, bude určitě velmi důležité využívat současné uhelné elektrárny. Z pohledu delšího než pět let, je ale Green Deal živější, než kdy byl.

To znamená, že nejsme schopní s obnovitelnými zdroji pracovat tak rychle?
Nevím. Rozvoj obnovitelných zdrojů je celoregionální a strukturální problém, jehož základ stojí na vícero aspektech. Nejde přitom jen o válku s Ruskem a jeho geopolitické hry s plynem. Je to i o vysokých cenách emisních povolenek, které zdražují elektřinu a umožňují zapojení starých zdrojů. V neposlední řadě je třeba vnímat, že loňský rok byl pro obnovitelné zdroje snad nejhorší za poslední dekádu. Letošek je pro změnu zatím nejlepší rok, jaký jsme měli asi za dvacet let. Suma sumárum, loni se sešlo několik velmi negativních faktorů unikátně dohromady, čímž se vytvořilo prostředí, které umožnilo efektivní ekonomickou výrobu z konvenčních uhelných elektráren a obrátilo mínění proti obnovitelným zdrojům.

Změní nějak konflikt na Ukrajině výši emisních povolenek?
To si netroufám hodnotit. Problém je ale obecně na jiné straně, než se říká. Viní se Evropská komise, že systém s povolenkami špatně nastavila. Povolenky ale vznikly v roce 2005 s cílem přinutit emitenty, aby modernizovali svoji výrobu, zaváděli úspory a snižovali emise. Po celou dobu byly ale povolenky extrémně levné a nikoho nemotivovaly, aby to udělal. Princip, že zmodernizujete, budete mít nižší emise, pak povolenky prodáte a investice se vám vrátí, nikdo nedržel. Speciálně ne v Česku, což asi nikoho nepřekvapí. Teď, když cena povolenek začala narůstat, najednou říkáme se jsou extrémně drahé. Celou dobu jsme ale přitom byli v limbu. A nikdo samozřejmě neřekne, že dvacet let neudělal nic nad rámec zákonných povinností.

Jak velkou míru energetické soběstačnosti by ale měly obnovitelné zdroje přinést?
Zcela majoritní. Energetika je ohromný byznys a kolos, který byl od druhé světové války v rukou několika významných hráčů, kterým se říká národní šampioni. V poslední dekádě se energetický průmysl od národních šampionů odvrací k energetice, která je velmi fragmentovaná. Objevují se desítky až stovky nových hráčů a procházíme zásadním předělem, který je do velké míry komplikovaný. Vždycky když se pak něco stane – méně fouká, invaze na Ukrajinu nebo cokoli jiného – národní šampioni a na ně navázané subjekty budou říkat, že to je všechno špatně. Je to ale nezpochybnitelný trend a za deset let ode dneška bude všechno vypadat jinak. Energetika bude majoritně postavená na obnovitelných zdrojích, doplněná jádrem a pravděpodobně plynem. A i když to v Česku nikdy nebude ze sta procent, potenciál elektřiny z obnovitelných zdrojů je ohromný, klidně až sedmdesát procent produkce.

Nejde jen o ohrožení Ruskem, mluvíme o tom, v čem budou žít naše děti a jestli budou vůbec v něčem žít.

Potrvá to tedy deset let?
Horizont, ke kterému se dívá Evropská unie, je rok 2050. Můj odhad je, že se k tomu dostaneme dřív. Vlády se na tento termín dnes dívají optikou, že rychlou dekarbonizací ohrozí průmysl a zaměstnanost. Existuje ale ještě druhá optika, mnohem důležitější. A to ta, že to udělat musíme, nemáme na výběr. Nejde jen o ohrožení Ruskem, mluvíme o tom, v čem budou žít naše děti a jestli budou vůbec v něčem žít. Věřím, že právě tato otázka brzy převáží nad tou ekonomickou. Jsem vděčný, že se EU nebojí převzít odpovědnost, bouchnout do stolu a říct, že půjdeme právě tímto směrem. A povinně. V Česku bychom totiž čekali do soudného dne, dokud se něco nestane. Pak bychom se divili, proč nám někdo neřekl dřív, že se musíme na životní prostředí ohlížet.

Fakt, že to všechno přijde dřív, bude ovlivněný i tím, co se děje na Ukrajině?
Myslím, že ano, ale politické elity podle mě nebudou jediným akcelerátorem. Budou to sami lidé, kteří se dnes cítí ohrožení cenami energií a sami budou aktivně vyhledávat fotovoltaiku na střechy a další alternativní zdroje. Tak by to mělo být, skrze tlak zespodu.

Dává dnes vlastně smysl solární panely budovat bez dotací? Vydělají si?
Při správné struktuře určitě ano. My se třeba chystáme stavět solární elektrárny na našich nemovitostech, které si na sebe vydělají bez jakékoliv podpory.

Analytik Michal Macenauer z EGÚ Brno předpovídá, že v rámci obnovitelných zdrojů by měl největší důraz jít na využití teplených čerpadel pro vytápění, pak na větrnou energetiku a následně na fotovoltaiku. Vidíte to stejně?
O tepelných čerpadlech toho úpřímně moc nevím, ale stoprocentně souhlasím se zbytkem vyřčeného.

pavel-svoren

Foto: Nguyen Lavin/CzechCrunch

Šéf investiční skupiny Portiva Pavel Svoreň

Macenauer dodává, že se rovněž navýší plochy pro pěstování biomasy, možná i cíleně. Přemýšlíte například, že se zaměříte i tímto směrem?
Chceme se především soustředit na to, co už děláme. Biomasa a bioplynové stanice jsou perfektní stabilní výrobny tepla i elektřiny, ale musíte mít zajištěný vstup. Pokud máte zemědělské družstvo, které pěstuje kukuřici a víte, že několik dalších let jí budete mít dostatek, abyste tím bioplynku živili, je to ideální věc. Nebo pokud máte lesní hospodářství a dostatek biomasy na spalování. Když jste ale samostatný subjekt a máte jen elektrárnu nebo teplárnu, pak jste závislí na vstupech a na aktuální úrodě. Nebo na tom, jestli budou zemědělci ochotní dodat to, na co máte optimalizovanou linku.

Vaše teplárny jsou postavené na plynu, i ten je hodně diskutovaný z hlediska zdražování. Co s tím, vždycky to zaplatí koncový zákazník?
Takové je specifikum teplárenství, čím vyšší jsou náklady na výrobu, tím vyšší je konečná složenka. Ale funguje to i naopak. Pohybujeme se pod silným regulačním dohledem a za žádných okolností nemůžeme vydělat více, než nám zastropuje ERÚ. Snažíme se optimalizovat výrobu, aby skoky pro klienty nebyly zásadní. I v našich teplárnách jsme ale museli zdražovat, asi o 34 procent, což není málo. Na druhou stranu to bylo z tepláren skoro nejméně. Byli i takoví, kteří podražili o sto procent. Nejde s tím udělat bohužel vůbec nic. Součástí Green Dealu je nahrazení plynu bioplynem, je ale zásadní položit si otázku, z čeho jej budeme vyrábět. Mimo to musí být také přesně definované specifikace, protože musíte mít optimalizovanou výrobní jednotku na daný vstup. Je v tom tedy zatím řada otazníků.

V reakci na krizi společnost Pale Fire Capital oznámila, že zafinancuje jednu z největších solárních elektráren v Česku. Bude podobných projektů přibývat?
Financování takových projektů prostřednictvím firem se děje běžně, takových případů, kdy firmy staví vlastní fotovoltaické nebo větrné elektrárny, jsou v Česku desítky a nejedná se o žádné solární barony. Pro mě je to ze strany Pale Fire trošku PR záležitost, čímž jejich snahu nechci nijak shazovat. Ale byť jde o velkou elektrárnu, podobných subjektů je opravdu mnoho.

Plovoucí fotovoltaika

Přečtěte si takéČEZ zkouší plovoucí fotovoltaiku. Do roku 2030 chce mít energii rovnající se třem Temelínům z obnovitelných zdrojů

Nakousli jsme, že si lidé budou chtít pomoc sami a budou používat různé produkty. Do jaké míry to ale pokryje jejich spotřebu?
V rozvinutém světě se spotřeba určitě snižovat nebude, protože oproti energetickým úsporám zároveň přichází například elektromobilita, která spotřebu zase navyšuje. Pokud mluvíme o snížení externí závislosti na centrálním zásobování teplem a velkých výrobnách elektřiny, bude to případ od případu. Pokud máte dost peněz, už dnes můžete postavit dům, který je prakticky nezávislý. Domácností i firem, které využívají fotovoltaiku, bateriové systémy a teplená čerpadla, je čím dál víc a je to prakticky jen o tom, jestli na to domácnosti mají kapitál, případně zda dostávají nějakou podporu. Ta by podle mě měla být masivnější.

Technologie zároveň pořád zlevňují. Historicky jsme stavěli fotovoltaiku s výkonem jednoho megawattu za 120 milionů korun, dnes to lze za patnáct. Stejně tak půjde cena dolů i u elektromobilů a celý zelený ekosystém bude výrazně dostupnější.

Jak může energetická soběstačnost Evropy narazit na to, že většina fotovoltaických panelů se vyrábí v Číně?
Jsou i evropské a americké panely, ty čínské ale dominují. Důvodem je cena závislá na dostupnosti křemíku, kterého je nepřeberné množství právě v Číně. Pokud budeme ochotní si za panely připlatit, můžeme mít soláry i z transatlantického prostoru. Ne ale za takovou cenu. A ne v takovém množství.

Je ale potřeba říct i to bé, a to, že panely mají ohromnou životnost. Dřív se mluvilo o tom, že panely degradují, že se budou muset velmi brzy recyklovat. Dnes vidíme, že mají velmi dlouhou životnost a závislost na dodávkách panelů nelze srovnat se závislostí na importu plynu nebo jaderných palivových tyčí.

Eliška Nová

Obdivovatelka měst i přírody. Obojímu se věnuje i ve svých článcích jako redaktorka CzechCrunche.

Obdivovatelka měst i přírody. Obojímu se věnuje i ve svých článcích jako redaktorka CzechCrunche.