Generační rozdíly jsou do velké míry patrné i na byznysovém trhu, kdy mentalita takzvaných old money podnikatelů, kteří tu působí od devadesátých let a dnes již mají úspěšné firmy, byla hrát sám na sebe. „Teď by mohli pomáhat dalším, včetně startupů. Ale nedaří se to,“ popisuje Petr Šíma z Depo Ventures, které u nás osm let buduje komunitu tzv. andělských investorů podporující právě mladé a nadějné firmy „Ale lepší se to,“ doplňuje Karel Obluk, známý například ze svého působení v AVG či aktuálně díky pozici partnera startupového fondu Evolution Equity Partners, které má na investice 26 miliard korun.

Oba se okolo andělských investorů pohybují už dlouho, v rozhovoru mluví o aktuálním stavu trhu a nabízí i tipy a rady pro zakladatele a investory. Šímu a Obluka také spojuje působení v České asociaci andělských investorů (CBAA), kde se snaží podporovat investice do startupů v raných fázích. „Investice nejsou raketová věda. Lidé by se ale měli nejdřív poradit. Existují pravidla a zákonitosti. Když je poruší, ublíží sobě, druhým, nebo oběma,“ popisuje Karel Obluk.

„Když lidé investují na burze, chápou, že nemohou mít jeden nebo dva tituly a musí si udělat portfolio. Andělští investoři si ale vyberou to nejrizikovější aktivum, udělají jednu, dvě investice a čekají, že jim vyjdou obě. To je nesmysl,“ doplňuje Petr Šíma. V dvojrozhovoru pro CzechCrunch mluví o tom, co by trhu v současnosti mohlo pomoci, ale také o nejčastějších chybách méně zkušenějších zakladatelů startupů či investorů.

O andělském investování se v posledních letech mluví stále víc. Kdy by měl startup anděly vůbec hledat a kde je najít?
KO: Nejdříve si ujasněme, co vlastně znamená andělský investor, názory se různí. My jsme se rozhodli nerozlišovat mezi andělskými a ostatními investory. Místo toho říkáme, že se soustředíme na podporu investic do startupů v rané fázi. Nemusí to být nutně andělský investor, ale obecně člověk či instituce, která přináší kapitál a expertízu, tedy včetně fondů rizikového kapitálu. Obecně přitom platí, že pokud startupu dochází vlastní peníze a potřebuje posunout svou myšlenku dál, je čas začít hledat investora, ať už anděla, nebo fond.

PŠ: Zakladatelé by měli hledat peníze ještě předtím, než je skutečně potřebují, budovat kontakty s investory by měli začít ideálně půl roku dopředu. Role andělských investorů a venture kapitálových fondů se dnes hodně prolínají a startup musí vědět, co vlastně chce – peníze, nebo pomoc? A pokud pomoc, jakou? Podle toho by měl hledat i typ investora.

Fondy jsou známé, protože mají velký objem peněz a jsou vidět v médiích. Naopak andělé bývají často skrytí a zaměřují se na specifické trhy. Kde je tedy najít?
PŠ: Je to těžké, všude na světě je hodně andělských investorů, kteří ale ještě andělskými investory nejsou nebo udělali jen pár investic. Oslovování andělů naslepo přes e-mail nefunguje. Když si ale zakladatel definuje, koho hledá a co od něj očekává, může hledat lidi s ideálním profilem a oslovit je, ať už to je, nebo není investor. Jestli chce pomoct s rozjezdem firmy, hodí se mu každých pár tisíc eur a hlavně někdo, kdo mu dá zkušenosti.

KO: Další důležitý aspekt je kvalita investorů. Ne každý, kdo má peníze, je pro startup vhodným partnerem. Ten, kdo vybudoval skvělou firmu, nemusí nutně rozumět investování do startupů. Zakladatel by se proto měl rozhlížet včas a mapovat si, koho oslovit, až přijde pravý čas.

PŠ: Z mého pohledu je často složitější otázka, kde mají investoři hledat dobré startupy. Každý dobrý zakladatel si cestu k investorům najde, protože je schopen potřebné informace najít například online. Ale když vidím startupy, které oslovují CBAA, tak mnozí z nich jsou úplně mimo. Dobří zakladatelé vědí, že to není záležitost jednoho dne, že je to dlouhodobý proces.

Jak pozná začínající startup, který nemá zkušenosti, že má co do činění s dobrým, nebo špatným andělem?
PŠ: Nejzásadnějším problémem je, když někdo požaduje příliš velký podíl ve firmě. Zakladatel by v prvním investičním kole neměl ztratit více než dvacet procent.

KO: Když někdo požaduje na úplném začátku třicet až čtyřicet procent, je to pro mě obecně blikající červená kontrolka.

PŠ: I když například náš kolega Petr Skrla je jiný typ investora a chová se jako spoluzakladatel. Vyhrne si rukávy a připojí se ke startupu, v takovém případě požaduje vyšší podíl. Některé startupy takového člověka potřebují.

KO: To je už ovšem v pozici spoluzakladatele a tam je takový podíl pochopitelně v pořádku. Pokud jde ale jen o strategické rady, otevírání dveří a peníze, rozhodně by za to zakladatel neměl odevzdávat čtyřicet procent firmy…

PŠ: Ano, nikdo by pak do takového startupu neinvestoval. Když má zakladatel po několika kolech financování jen dvacet procent firmy, ztrácí motivaci a zároveň nemá dostatek ekvity na pozdější kola. Investoři do takové firmy nebudou chtít vstupovat.

V takových případech pomáhá convertible note (konvertibilní dluhopis, kdy investor časem může „vyměnit“ dluh za firemní podíl – pozn. red.). Funguje tento model i v rámci andělského investování?
PŠ: Ano, rozhodně, většina našich investic je přes convertible note nebo americký SAFE (vzorová právní dokumentace pro startupy – pozn. red.) , který je sice pro investora méně výhodný, ale je rychlejší, na čemž u startupů velmi záleží.

KO: Nedávno jsme řešili jednu andělskou investici, kde vznikla dlouhá diskuze o valuaci. Zakladatel odmítl convertible note s tím, že nechce dluh, a raději přijal nižší valuaci. To je trochu neobvyklé, ale stává se to. Convertible note je přitom běžný nástroj, zejména ve světě a umožňuje odložit diskuzi o valuaci firmy až do pozdější fáze, kdy je už firma ohodnocená někým jiným. To šetří čas i náklady na právníky.

Myslíte, že za tím může být nevyspělost zakladatele, který se bojí dluhu, ačkoliv v podnikání je to běžný nástroj?
KO: Může to být nezkušenost zakladatele nebo jeho poradců. Třeba jeho právník může být skvělý v oblasti rodinného práva, ale nemá zkušenosti se startupy a jejich financováním. To může vést ke špatnému rozhodnutí. Nezkušenost se ale projevuje i na straně investorů. Někteří třeba nabídnou startupu půjčku, aniž by zahrnuli možnost konverze na podíl. Obecně využití nestandardních investičních nástrojů může startupy později dostat do problémů.

Často se setkáváte s těmito problémy při jednání s andělskými investory?
PŠ: Noví investoři těmto tématům často nerozumí, ale většina z nich si nechá poradit. Bohužel někdy se v prvním kole utrácí zbytečně mnoho peněz za právníky. Convertible note má sloužit k minimalizaci zbytečných nákladů.

Jak jste na tom vy sami? Považujete se za angel investory?
KO: Já se primárně věnuji správě venture kapitálového fondu, ale občas se drobně podílím i na andělských investicích, většinou do projektů, které mají lokální zaměření. Pomáhám startupům, které se rozjíždějí, to je moje motivace, ale nesnažím se budovat portfolio firem ve střední a východní Evropě, mimo Česko takovou motivaci nemám.

PŠ: Já jsem se dostal do zajímavé pozice. Místo toho, abych dělal pár svých investic, jsem vybudoval ekosystém, který umožňuje investice profesionálně řídit. Takže v podstatě sloužím jako VC pro angel investory. Poskytuji jim servis, který potřebují, aby mohli investovat efektivně.

KO: To hezky ilustruje rozmanitost členů CBAA. Máme tam venture kapitálové fondy, andělské investory, spoluzakladatele i lidi, kteří podporují celý ekosystém. Naším cílem je propojit všechny, kdo se pohybují v raných fázích investování.

Už jste to předtím nakousli – jak andělští investoři hledají startupy, do kterých by investovali?
KO: To je velký problém. Investoři se často ptají, jak najít pipeline zajímavých investičních příležitostí. Existují různé investiční kluby, kde se andělští investoři sdružují a sdílejí informace.

PŠ: Aby andělský investor našel dobré startupy, musí být vidět. Musí se zapojit do komunity a získat si pověst. Být dobrým andělským investorem je vlastně práce na plný úvazek. Děláme různá školení, ale spíš odrazujeme lidi, kteří nemají dostatečný čas a motivaci. Nechceme vidět investory jako náhodné střelce, kteří jen vystřelí, udělají všechno blbě a pak se diví, že to nikam nevedlo.

Mnozí lidé však nemají čas být full-time andělem. Mají sice peníze, ale možná také pořád budují svůj byznys nebo pracují v jiných firmách a u startupů hledají experimenty či doplnění portfolia o rizikový kapitál.
KO: Máte pravdu, andělským investorem může být i top manažer s volnými prostředky, který chce diverzifikovat své portfolio a pomáhat začínajícím firmám. Nemusí to být jen lidé s volným časem. Právě tito lidé se ale mohou připojit ke skupině, v níž jsou lidé, kteří investují profesionálně, a ostatní se pak mohou zapojit méně aktivně. Tento model funguje dobře pro obě strany.

Tímto se dostáváme k tematice tzv. old money a new money – jak propojit generace starších a mladších podnikatelů, aby sdíleli zkušenosti a podporovali se navzájem?
PŠ: To je svatý grál: přivést starou generaci podnikatelů, old money, kteří si něco pořádně oddřeli v devadesátých letech a teď by mohli pomáhat dalším. Ale nedaří se to. Mentalita devadesátek byla hrát sám na sebe, u andělského investování to tak nemůže fungovat. Všichni andělé by si měli najít důvod, proč do toho jdou. Každý chce vydělat, ale pak existují další motivace – třeba pomoci vlastnímu byznysu novými nápady a technologiemi. I když peníze prodělám, mám zkušenosti, které využiju dál.

KO: U old money podnikatelů je konzervativní přístup dán hodně i tím, že tady neexistovaly investice, tradice byla dlouho přerušená, peníze se jen dávaly do banky. Takže mají tendenci poradit se s bankéřem a jako rizikovou investici udělat private equity. Ale lepší se to. Naším cílem je přivést ať už old money generaci, nebo jejich následovníky v rodinných firmách, aby se k investování do startupů dostali více.

U new money je už přístup k andělskému investování lepší?
KO: Jasně, jde o lidi, kteří už vědí, jak fungují startupy, a vydělali často právě na nich. V investování mají motivaci, chápou, o čem to je a proč to dává smysl.

PŠ: New money jsou nejlepším investorem, protože mají dobrý mindset. Klasický old money investor vidí nejlepší zhodnocení v nemovitostech. Lidé, kteří vydělali peníze na startupech – a nemusí to být jen zakladatelé, jsou to i zaměstnanci –, si nedokážou představit nic lepšího, kde by vydělali peníze, než opět startupy. Akceptují a znají riziko. Dokud tato generace nebude silná, andělské investování nebude úplná masovka.

Jaký je potenciál, aby z něj masovka vyrostla?
PŠ: Pokud se podíváme na investiční scénu v západní Evropě, je tam mnohem více angel investorů než u nás. Máme obrovský prostor pro růst, naše scéna je stále relativně mladá. Problém je, že dokud zakladatelé nebudou vědět, že mají šanci sehnat investora, nebudou motivováni zakládat startupy. Potřebujeme více investorů, aby se ten poměr vyrovnal. Na druhou stranu je těžké najít investory, kteří by byli ochotni nést riziko, což stále brzdí růst startupového ekosystému.

KO: Když se podíváme například na Velkou Británii, kde mají andělských investorů obrovské množství, vidíme, že to není jenom o penězích, ale o celkovém ekosystému, který budovali po desetiletí. Tamní investiční scéna je podporována nejen soukromými, ale i státními iniciativami, které pro investory vytvářejí přátelské prostředí.

Když zmiňujeme státní podporu, u nás funguje většinou na principu rozdávání peněz, i když startupová scéna volá po něčem úplně jiném.
PŠ: Ano, stát si zvykne zasahovat penězi, ale často jen proto, že to ostatní dělají stejně. Velmi dobrým příkladem je Velká Británie s daňovým investičním schématem, kdy si investoři mohou investice odepsat z daní. Vedlo to sice k tomu, že investují převážně do britských startupů, a to zase vytváří určité deformace trhu, ale rozhodně existuje řada způsobů, jak ekosystém podpořit.

KO: Například Francie a Německo se snaží zavést opatření, kdy si investor může odepsat investici z daní, ať už investuje doma, nebo v zahraničí. Tyto nepřímé pobídky jako daňová zvýhodnění by mohly výrazně pomoci i u nás.

PŠ: Je fascinující, že stát má k dispozici různé fiskální nástroje, které by ho nestály vůbec nic. Jenže o tom nechce nikdo ani slyšet. Politici tomu často nerozumí a rozhodnutí pak závisí na několika úřednících, kteří to mohou zablokovat.