Akcie nejsou jen čára v grafu. Víte, co a za jakou cenu si na burze kupujete?
Akcie jsou pro mnoho lidí symbolem investování. Grafy, tickery, zelená a červená čísla, rychlé zprávy z burzy. Jenže za každou cenou v aplikaci je konkrétní firma. Má produkt, zákazníky, zaměstnance, dluhy, zisky, konkurenci a strategii. A právě na to podle Vladimíra Holovky, ředitele české pobočky XTB, začátečníci často zapomínají.
Ve třetím díle podcastové série Do Plusu se proto debata posouvá k samotnému základu akciového investování. „Akcie je podíl na firmě. Stáváte se jedním z majitelů dané akciové společnosti,“ říká Holovka. S tím se pojí právo na dividendu, možnost účastnit se valné hromady i šance vydělat na růstu ceny. Ale také riziko, že když se firmě nedaří, cena akcie klesá.
Akcie už nejsou papír do šuplíku
Technicky je dnešní vlastnictví akcií téměř plně digitální. Investor nedostane domů vytištěný cenný papír. Jeho podíl je vedený jako zápis v depozitáři a k nákupu se dostává přes brokera nebo banku.
„Dnešní doba je stoprocentně digitalizovaná,“ vysvětluje Holovka. Podle něj se běžný investor o technickou stránku prakticky nemusí starat. Důležité je, že broker musí oddělovat majetek klientů od svého vlastního. Pokud by se dostal do potíží, klientské akcie nebudou součástí jeho existenčních problémů a přejdou pod jiného brokera.
Cena akcie neřekne vše. Na co se zaměřit při nákupech na burze?
Cena akcie sama o sobě nic neříká, je třeba zvažovat mnohem více detailů. Na jaké se v první fázi zaměřit? I na to odpovídal ředitel české pobočky XTB Vladimír Holovka.
Cena sama o sobě nic neříká
Když akcie stojí 150 dolarů, není to samo o sobě ani málo, ani moc. Investor potřebuje kontext. Proto sleduje grafy, historické ceny a základní finanční ukazatele. Ne proto, aby měl křišťálovou kouli, ale aby věděl, jestli za aktuální cenou stojí skutečný byznys.
„Cena je jen koncentrované číslo, jak se danému byznysu aktuálně daří na burze. Vždycky za tím musíme vidět produkt, zaměstnance, strategii a trh,“ říká Holovka. Začít by se podle něj mělo otázkami, co firma prodává, komu, s jakou konkurencí a jestli trend hraje v její prospěch. Teprve potom dávají smysl ukazatele jako EPS, tedy zisk na akcii, nebo P/E, který říká, kolik investor platí za jednotku zisku firmy.
P/E není křišťálová koule
Price to earnings se počítá jako cena akcie dělená ziskem na akcii a hodnota kolem 15 se bere jen jako orientační historická hranice, protože férový násobek závisí hlavně na růstu zisků, odvětví, sazbách a očekávání trhu.
Nad ní může být akcie dražší, pod ní levnější. Jenže tak jednoduché to není. U růstové firmy, která může zisky rychle navyšovat, může dávat smysl i vyšší násobek.
Trhy se často koukají hodně dopředu a neohodnocují firmu podle toho, jaké má aktuální zisky, ale jaké bude mít zisky příští nebo přespříští rok.
Investor tak u firem v silném trendu, typicky dnes kolem umělé inteligence, neplatí jen za dnešní výkon, ale za očekávání budoucího růstu. Vedle P/E proto může dávat smysl sledovat i P/S, tedy cenu vůči tržbám. Ty se podle Holovky účetně obcházejí hůř než zisk: firma produkty buď prodává, nebo neprodává.
Růst, hodnota, dividenda
Akcie se dají jednoduše rozdělit na růstové, hodnotové a dividendové. U růstových firem investor platí hlavně za očekávání, že budou v dalších letech rychle zvyšovat tržby a zisky. Pokud se to naplní, může akcie dál růst i při vyšším ocenění. Pokud ale růst zklame, cena často padá rychleji než u stabilnějších firem.
Hodnotové akcie jsou jiný případ. Investor u nich hledá firmu, kterou trh podle jeho názoru oceňuje níž, než odpovídá její skutečné hodnotě. Nejde tedy jen o levnou akcii, ale o rozdíl mezi cenou na burze a vnitřní hodnotou firmy.
Nevíš, jak začít investovat?
Zajímá tě investování a potřebuješ poradit? Nech nám tu dotaz! Neboj se zeptat konkrétně a klidně vysvětli, jak to přesně myslíš.
„Hledám takové akcie, u kterých nesázím na rychlý, oportunistický růst. Koukám na takové, které jsou stabilnější a mají vyšší vnitřní hodnotu, než je jejich cena na trhu,“ říká Holovka. Právě odhad vnitřní hodnoty je ale citlivý na předpoklady, například budoucí zisky, marže, zadlužení nebo úrokové sazby.
Dividendové akcie bývají spojené se stabilnějšími firmami, které už nepotřebují všechen zisk vracet do rychlého růstu. Část z něj proto vyplácejí akcionářům jako dividendu, tedy podíl na zisku firmy.
„Nejsou to firmy, které najednou přicházejí s revolučními produkty. Jsou to zavedené byznysy, kde se pravidelně vyplácí dividenda,“ dodává Holovka. Pro investora to může znamenat průběžný příjem, ale ne automaticky nižší riziko, protože i dividenda se může snížit nebo úplně zastavit.
Nemusíte mít statisíce dolarů
Pokud je jedna akcie příliš drahá, investor si může koupit jen její část. To se hodí například u firem, jejichž akcie stojí tisíce nebo i statisíce korun.
„Pokud nedosáhnu na celou akcii, můžu koupit jen její část. Říká se tomu frakční jednotka nebo frakční akcie,“ vysvětluje Holovka. I u takové části má investor nárok na poměrný podíl z případné dividendy, pokud ji firma vyplácí. Frakční akcie tak snižují vstupní bariéru a umožňují skládat portfolio i s menšími částkami.
Investování je rizikové. Investujte zodpovědně.
