Právě na tenhle detail upozorňuje Vladimír Holovka, ředitel české pobočky investiční platformy XTB, v nové podcastové sérii Do Plusu. A rovnou přidává, co s tím: investovat. „Buďto je třeba se s tímto faktem smířit, nebo něco udělat a inflaci průběžně porážet. Čas totiž umí hrát proti vám, ale i pro vás,“ říká.

Zatím to ale vypadá, že se Češi s inflací více smiřují, než že by se ji snažili porazit.

Češi to zatím moc neřeší

Statistiky totiž naznačují, že obranu v podobě investování zvládají jen částečně. „Zhruba 40 procent Čechů se označuje za investory. V západních zemích je to často vysoko nad 60 procenty,“ popisuje Holovka.

Dodává také, že ani oněch 40 procent není tak investorsky růžových, jak vypadá: „Zhruba polovina z investorů považuje za investice spoření do spořicích účtů, do termínovaných vkladů a podobně. Což ve své podstatě není správná definice investice.“

Druhým českým fenoménem jsou pak nemovitosti. Holovka upozorňuje, že i tady je realita jiná, než jak ji mohou lidé vnímat. Především po výnosové stránce. „Pro někoho možná překvapivě nám na českých datech vyšlo, že nemovitosti rostly pomaleji než různé globální akciové indexy. To je samozřejmě nutné vyvážit jejich nižší kolísavostí výnosů, ale stále si myslím, že by měli investovat více do akcií,“ říká.

Cihla tedy podle něj není špatná investice, sama o sobě ale na inflaci dlouhodobě stačit nemusí. Průměrný výnos tuzemských nemovitostních fondů vychází na zhruba 5 až 7 procent ročně. Akciové indexy jsou výměnou za větší riziko štědřejší, dlouhodobý výnos amerického indexu S&P 500 je za posledních dvacet let na necelých 11 % ročně.

Klíčem je časový horizont a disciplína

Jak se tedy inflaci bránit? Holovka odmítá začít u výnosu a upozorňuje, že nejzásadnější je něco jiného. „Velmi důležitý faktor je časový horizont a cíl. To je alfa omega, možná mnohem důležitější než si v úvodu balancovat výnos versus riziko,“ vysvětluje. Základem tedy je ujasnit si na začátku investování, proč to dělám (přilepšení na důchod, ochrana kupní síly, bydlení nebo třeba auto) a na jak dlouho (v řádu jednotek i desítek let). Všechny tyto odpovědi mohou pomoci udržet se na investiční trati i v krátkodobých poklesech.

Čím delší horizont, tím víc si investor ve svém diverzifikovaném portfoliu může dovolit větší podíl akcií, protože ty historicky všechny krize ustály. „Krize byly, jsou a budou. Všechny ale dřív či později ustaly a trhy šly vstříc novým maximům,“ připomíná Holovka.

Druhou polovinou rovnice je disciplína. Místo časování trhu, tedy snaze nakoupit, když je trh levný a v poklesu, doporučuje takzvaný Dollar Cost Averaging (DCA), tedy pravidelné nákupy za stejnou částku. „Jednoznačně dávám hlas pro disciplínu a konzistenci,“ říká Holovka. Pro drobného investora má podle něj smysl prosté pravidlo: „Nastavit a zapomenout.“

S častou námitku „malá částka mě nespasí“ Holovka nesouhlasí. Důležitější než suma je návyk. „U studentského platu je to ve stokorunách, ale buduje se návyk. A ten návyk s vámi jde, když potom ve třiceti vyděláváte vyšší částky a ve čtyřiceti ještě vyšší,“ říká Holovka. Sám odkládá zhruba sedm až osm procent příjmu do ETF, u ročních bonusů pak uplatňuje pravidlo půl na půl.

Realistický výnos kolem deseti procent

A kolik lze od investic, které inflaci porazí, reálně čekat? Poslední roky s dvacetiprocentními přírůstky akciových trhů podle Holovky investory mírně rozmazlily. „Dlouhodobý realistický výnos se pohybuje mezi sedmi, maximálně devíti procenty,“ říká.

A zároveň také varuje před sliby, které jdou výš: „Padesát procent je velký vykřičník, dvacet procent je velký otazník.“

Dvě procenta inflace ročně tak sice znějí banálně, rozhodují ale o tom, jestli za deset let budete mít podobnou kupní sílu jako dnes, nebo ji z velké části ztratíte. A právě tuhle volbu má podle Holovky v rukou každý sám.

Investování je rizikové. Investujte zodpovědně.