Jak postavit investiční portfolio? Univerzální recept neexistuje, rozhoduje cíl, čas a riziko

Vybrat akcii, ETF nebo dluhopis je jedna věc. Mnohem složitější je rozhodnout, kolik prostoru má každá investice dostat v celém portfoliu. Právě jeho skladba přitom často rozhoduje nejen o budoucím výnosu, ale také o tom, jak výrazné propady musí investor zvládnout.

Univerzální portfolio pro každého neexistuje. Jinak může investovat člověk ve dvaceti pěti letech a jinak investor, který bude část peněz potřebovat za pět let. Do výsledné skladby vstupují příjmy, bydlení, rodina, další majetek i schopnost snášet výkyvy.

V posledním díle podcastové série Do Plusu proto ředitel české pobočky XTB Vladimír Holovka a hlavní ekonom společnosti Pavel Peterka vysvětlují, jak nad portfoliem přemýšlet jako nad celkem.

Portfolio do každého počasí má své limity

Jedním z nejznámějších příkladů práce s různými třídami aktiv je takzvané All Weather portfolio spojované s investorem Rayem Daliem. Jeho cílem není maximalizovat výnos za každou cenu, ale fungovat relativně dobře v různých ekonomických prostředích.

Akcie v něm tvoří přibližně 30 procent. Další část připadá na komodity včetně zlata a největší váhu mají státní dluhopisy různých splatností.

„Velmi zjednodušeně je to portfolio, které má být odolné ve všech možných scénářích, jež na finančních trzích mohou přijít,“ vysvětluje Peterka.

Ani taková konstrukce ale není neprůstřelná. Rok 2022 ukázal scénář, ve kterém se současně nedařilo akciím ani dluhopisům. Inflace přinutila centrální banky sazby zvyšovat právě v době, kdy byly pod tlakem také akciové trhy.

„Jasně se ukázalo, že neexistuje žádná skladba portfolia, která by vás připravila úplně na všechno a zároveň doručovala nějaké zajímavé výsledky,“ říká Peterka.

Nejdřív cíl, potom portfolio

Prvním krokem nemá být hledání ideálního poměru akcií a dluhopisů. Investor si musí nejdřív říct, proč peníze investuje a kdy je bude potřebovat.

Čím kratší je horizont, tím větší problém představuje výrazný propad akciových trhů ve chvíli, kdy investor potřebuje peníze vybrat. U dlouhodobých cílů lze naopak krátkodobé výkyvy snášet snáze.

Podle Holovky dnes u klientských portfolií často tvoří hlavní část široká akciová ETF. Vedle nich lze přidat stabilizační složku, například dluhopisy, a menší prostor případně vyhradit jednotlivým akciím, kryptoměnám nebo dalším aktivům.

Konkrétní poměr už vychází z cíle, horizontu a tolerance k riziku. Ještě před samotným investováním navíc přichází finanční rezerva, aby nečekaný výdaj nenutil investora prodávat dlouhodobé pozice v nevhodný okamžik.

I diverzifikace se dá přehnat

Diverzifikace patří mezi základní principy investování. Více pozic ale automaticky neznamená lepší portfolio. „Když bychom v portfoliu měli více než dvacet jednotlivých akcií, tak už si reálně můžeme koupit index,“ říká Peterka.

Problém je i praktický. Investor by měl u jednotlivých společností rozumět výsledkům, managementu a důvodům, proč akcii stále drží. U několika desítek titulů se portfolio pro běžného člověka rychle stává obtížně sledovatelným. Rozhodující navíc není jen počet firem. Osm technologických společností nemusí znamenat skutečnou diverzifikaci.

„S každým dalším titulem si potenciálně ubírám dosažitelný teoretický výnos,“ upozorňuje Holovka. Přílišná diverzifikace tak může snižovat nejen riziko, ale také potenciál výnosu.

Portfolio potřebuje údržbu

Ani správně sestavené portfolio nemusí zůstat správně rozložené navždy. Jednotlivé investice se vyvíjejí rozdílně a jejich váhy se v čase mění. Pokud například rizikovější část portfolia výrazně vyroste, může její podíl překročit původní nastavení. Řešením je rebalancing, tedy návrat k předem stanoveným vahám.

Psychologicky to nemusí být příjemné. Investor totiž prodává to, čemu se dařilo, a přikupuje aktiva s horším nedávným výkonem. „Řada lidí to nechce intuitivně dělat, protože vás to nutí prodávat to, čemu se dařilo, a nakupovat to, co ztrácelo,“ říká Peterka. Smyslem rebalancingu ale není odhadovat další pohyb trhu. Má udržovat portfolio v mezích původně nastaveného rizika.

„Nemůžeme brát, že toto nastavení portfolia mi vydrží až do penze,“ upozorňuje Holovka. S věkem, příjmy, rodinou nebo změnou cílů se může měnit i samotná konstrukce portfolia.

Jedno portfolio nefunguje pro celý život

Investor kolem pětatřiceti let s hypotékou a rodinou může potřebovat vedle dlouhodobé růstové části také stabilnější a likvidnější složku. U zkušenějšího investora s delším horizontem může dávat smysl ponechat vyšší podíl dynamických aktiv.

S přibližující se chvílí, kdy bude investor peníze potřebovat, se situace mění. „Jakmile mi zbývá deset let a méně třeba do penzijního věku, dává smysl rizikovější složky trochu stahovat ve prospěch stabilizačních prvků portfolia,“ říká Holovka.

Neexistuje přitom přesný věk, kdy by měl každý investor udělat stejnou změnu. Rozhoduje finanční situace, investiční cíl, ostatní majetek a především horizont.

Závěr celé osmidílné série je tak jednodušší než hledání dokonalého portfolia. Investor nepotřebuje vlastnit každou třídu aktiv ani odhadnout každý pohyb trhu. Potřebuje vědět, proč investuje, jak dlouho může peníze nechat pracovat a jaké riziko skutečně dokáže přijmout.

Investování je rizikové. Investujte zodpovědně.