Měl dobře placenou práci, ale ne čas na dceru. Vsadil tak na dřevěné hodinky, které si můžete sestavit sami

Jednoho večera v roce 2013 seděl podnikatel Martin Václavík u stolu, obklopený tisícovkou prázdných krabiček, do nichž společně s tehdy těhotnou manželkou skládali dřevěné hodinky. „Tohle si pamatuj, takhle vzniká milionový byznys,“ líčí stroze, co se mu tehdy honilo hlavou. A nepletl se. Dnes má ostravská značka TimeWood hodinky ve fanshopu fotbalové Sparty a jeden její kus dokonce vlastní i prezident Petr Pavel.

V roce 2011 přitom mohl jeho příběh nabrat úplně jiný směr. Jako produkční v reklamní agentuře tehdy připravoval pro firemní klienty návrhy reklamních předmětů. Jednomu z nich nabídl také hodinky, a to v několika variantách – kapesní, silikonové, kovové i dřevěné. Zákazník nakonec sáhl po kovu. Václavíkovi ale dřevěné hodinky nedaly spát. „Strašně jsem se pro to nadchnul a cítil jsem se zklamaný, že je tehdy klient nechtěl. A tak jsem se rozhodl založit jednu z prvních tuzemských značek specializujících se na dřevěné hodinky,“ vypráví.

Od nápadu k vlastnímu podnikání však vedla ještě dlouhá cesta. Václavík se značce začal naplno věnovat až poté, co zhruba rok pracoval jako obchodní ředitel v energetické společnosti. „Byl jsem tři až čtyři dny z týdne pryč a neviděl jsem dítě, které mi doma rostlo,“ vzpomíná.

Měl peníze, služební auto i zázemí, přesto do podnikání vložil 450 tisíc korun a jisté místo opustil. „Bylo to nejlepší rozhodnutí v životě. Ta nejlepší věc nebyla nezávislost nebo úspěch, ale to, že jsem mohl denně vidět vyrůstat svoji dceru,“ říká dnes.

Během prvního roku, kdy se TimeWoodu začal věnovat naplno, podle něj tržby vzrostly desetinásobně. „Měli jsme obrat nějakých 350 tisíc, a když jsem do toho fakt naskočil, za rok jsme udělali 3,5 milionu,“ líčí Václavík. Začínal přitom prakticky od nuly. Tvorbu webových stránek i online kampaní se učil za pochodu. „Bylo to až komické, amatérské. Byl jsem schopen udělat produkt, ale co s ním, jsem nevěděl,“ přiznává. V začátcích ale pomohly slevové portály. Přiváděly zákazníky, zajišťovaly rychlé prodeje a přinášely peníze na další rozvoj.

TimeWood dnes stojí především na Václavíkovi a jeho manželce, která má na starosti finance. IT, účetnictví, grafiku i sociální sítě zajišťují externisté. Zatímco součástky firma nakupuje od zahraničních dodavatelů, hodinky sestavuje ručně v Ostravě.

Vyrobit strojek nebo dřevěné pouzdro v Česku za cenu, kterou by zákazníci byli ochotni zaplatit, podle Václavíka není možné. „Na hodinky, které stojí 2 500, nemůžete dát kožený pásek za 1 500 až 1 900,“ vysvětluje. Pouzdra frézovaná z exotických dřevin proto nakupuje v zahraničí, stejně jako japonské quartzové strojky Miyota. Mezi zákazníky je podle něj nejoblíbenější santalové dřevo. „To bezesporu, často v černé variantě. Je to dřevo původem z jižní Asie,“ upřesňuje.

Česká stopa spočívá ve finální kompletaci, a především v ručně vyráběných cifernících ze dřeva a epoxidové pryskyřice, které Václavík léta tvořil sám. Řemeslo si ale vybralo svou daň. „Odpálil jsem si krční páteř a nejsem schopný už dlouho pracovat v jedné pozici,“ přiznává. U větších zakázek proto s nasazováním ručiček pomáhá brigádník nebo hodinář.

Limitované kusy pro fanoušky i hodinky pro prezidenta

K nejzajímavějším zakázkám společnosti patří limitované edice hodinek pro Spartu. Václavík je celoživotním fanouškem klubu a dlouho se snažil dostat své hodinky do jeho fanshopu na Letné. Nedařilo se mu to až do chvíle, kdy si pronajal prostory pro firemní zázemí od bývalého sparťanského fotbalisty Martina Čížka. Ten v showroomu uviděl vzorek hodinek inspirovaných klubem a slíbil, že mu pomůže.

Přes Čížka a jeho někdejšího kolegu Miroslava Baranka se Václavík dostal až k šéfovi letenského obchodu pro fanoušky. Na souhlas samotného klubu čekal půl roku a celá cesta od prvních pokusů k zakázce podle něj zabrala zhruba čtyři roky. Trpělivost se ale vyplatila, první edice čítala kolem sta kusů a celá se vyprodala. TimeWood obchodu dodal už pátý model a Sparta od něj odebírá také dřevěné brýle. „A spolupráce pořád pokračuje, chystáme další novinky,“ dodává.

Sparta ale není jediným známým jménem, které se s TimeWoodem spojilo. Speciální zakázky zamířily také do pivovaru Nachmelená Opice, na Rychlebské stezky nebo ke kapelám Wohnout či Morčata na útěku. Moravskoslezský kraj hodinky využívá jako dar pro významné hosty.

Jeden kus tak od tehdejšího hejtmana Ivo Vondráka dostal i prezident Petr Pavel. Na toho pak Václavík náhodou narazil u svého prodejního stánku na festivalu Colours of Ostrava. „Tehdy jsme si chvíli povídali, zatímco nás přísně sledovala jeho ochranka. Pan prezident si na dar od nás pamatoval. A dokonce na hodinky, co měl doma, na stánku ukázal,“ líčí Václavík.

Letní akce jsou pro TimeWood důležitým prodejním kanálem. Zatímco devadesát procent hodinek se prodá přes e-shop, u dřevěných brýlí je to přesně naopak. Zákazníci je kupují především na Colours of Ostrava, Rock for People nebo slovenské Pohodě.

Byznys likviduje Čína, workshopy mají být spása

Před covidem firma zažívala nejsilnější období a ročně prodala zhruba 1 500 hodinek. Pak ale přišel obrat. „Přes e-shop dnes prodá 20 až 30 kusů měsíčně, udáme tedy zhruba pětinu dřívějšího objemu,“ přiznává podnikatel. Souboj s levnými asijskými tržišti, jako jsou Temu nebo AliExpress, nese těžce. „Je to hlavně Čínou. Není to rovný boj a těžce ho prohráváme. Děláme krásné věci, ale prodat je koncovému zákazníkovi v dnešní době není snadné,“ říká.

Pokles prodejů se odráží i v účetnictví. Firma Aguazul, pod kterou TimeWood funguje, má záporný vlastní kapitál už od roku 2022. Loni se prohloubil na zhruba minus 2,1 milionu korun, přestože v roce 2024 firma ještě vykázala mírný zisk. Václavík upozorňuje, že před koncem roku nakupuje součástky na celý následující rok a loni k tomu přibyly také zásoby pro rozjezd workshopů.

Obrat teď mají přinést právě zážitkové akce. Lidé si na workshopech z připravených komponent sestaví vlastní hodinky. Sami si vybírají pouzdro, řemínek, podklad ciferníku i ručičky. Podle zakladatele tak mohou vzniknout až dva miliony různých kombinací.

„Na začátku si lidé nevěří a často se tváří zoufale. Postupně ale zjistí, že to zvládnou a jsou zpravidla nadšení,“ popisuje Václavík. Za zhruba dvě hodiny a něco přes čtyři tisíce korun si účastník odnáší vlastní funkční hodinky. Pomoc lektora potřebuje většinou až u nejsložitějšího kroku, kterým je nasazení vteřinové ručičky.

Workshopy firma spustila koncem loňského roku a hned první Vánoce jí pomohly s rozjezdem. Lidé je kupovali jako netradiční dárek. Zákazníky TimeWood oslovuje vlastní reklamou i přes zážitkové portály, které si z každé objednávky účtují provizi ve výši dvaceti až pětadvaceti procent. Letos se počet hodinek sestavených na workshopech blíží čtyřem stovkám. Zájem mají také firmy, například ABB nebo pivovar Bernard, které workshopy objednávají jako teambuildingy.

TimeWood už se rozjíždí také v zahraničí. První workshopy chystá v Krakově, Varšavě a Poznani, v novém roce chce přidat i Londýn. Do dvou let by Václavík rád vybudoval síť partnerských míst po celé Evropě a poté zamířil také do Spojených států. „Musíme to udělat rychle, aby nás nikdo nezkopíroval,“ říká. Přímou konkurenci podle něj akce zatím nemají. Hodinářské workshopy sice v zahraničí už fungují, zaměřují se ale na mechanické strojky, trvají celý den a stojí kolem 3 500 eur. Česká společnost chce nabídnout dostupnější a hlavně časově méně náročnou alternativu.