Dvacet let dělá právničku. Po špatné zkušenosti z porodnice začala zkoumat práva rodiček a teď vydává komiks

Andrea Zátková se už téměř dvacet let věnuje advokacii. Když ale čekala druhé dítě a neplánovaně ho porodila doma, obrátila svoje profesní nutkání jiným směrem: začala si dělat rešerši českého porodnictví, práv rodiček a lékařských postupů. Z původních poznámek postupně vznikla populárně-naučná komiksová kniha Miminku se to nelíbí, kterou doplnila zhruba stovkou vlastních ručně kreslených ilustrací a která právě vychází.

K právu přitom Zátková od dětství nijak cíleně nesměřovala. Na gymnáziu ji bavily hlavně jazyky, čeština a výtvarná výchova, práva nakonec zvolila spíš pragmaticky. „Byla jsem klasické dítě, které má spoustu zájmů a nikdy nebylo úplně vyhraněné,“ vzpomíná.

Právnickou fakultu Univerzity Karlovy nakonec dokončila v roce 2007 a praxi začínala v obchodním právu, které ji ale nebavilo. Změna přišla o dva roky později, když nastoupila do pražské pobočky mezinárodní kanceláře. Tam se začala věnovat především autorskému právu, ochranným známkám, IT a ochraně osobních údajů. Právě propojení práva s rychle se vyvíjejícími technologiemi ji nakonec u advokacie udrželo.

Foto: Archiv AZ

Andrea Zátková a její kniha o právech rodiček

„Legislativa nestíhá technologický vývoj. Příprava zákona může trvat roky a technologie mezitím skočí úplně jinam. Jako právník si musíte v danou chvíli umět poradit,“ říká Zátková.

Vedle práva se navíc vrátila ke koníčku, kterému se věnovala už odmalička: ke kreslení. Začala chodit na kurzy, kde ji nakonec nejvíc zaujal komiks. Když se o kreslení zmínila před svými klienty, začaly přicházet první zakázky a z volnočasové aktivity se postupně stala druhá práce.

Pro nadnárodní korporaci například vytvořila interní komiks o GDPR, pro Českou advokátní komoru zase ilustrovala vzdělávací materiály pro děti a mladé. „Jako právnička jsem věděla, co si můžu dovolit v textu vyhodit, aby to bylo pořád z právního hlediska přesné, a zároveň jsem to uměla zkrátit do ilustrace,“ vysvětluje.

Obě profese naplno propojila až po narození dětí. První dítě porodila během pandemie ve velké porodnici, druhé se však narodilo neplánovaně doma. S domácím porodem Zátková nikdy nepočítala, vše se ale rozběhlo tak rychle, že do porodnice už nestihli odjet. „Byl to nakonec neuvěřitelně odlišný zážitek, a to nejen samotný porod, ale i doba po něm. Najednou jsem viděla, jak to může vypadat, když vám do toho nikdo zbytečně nezasahuje. Bylo to pro mě šokující zjištění,“ popisuje.

Teprve díky této zkušenosti se začala zpětně vracet k prvnímu porodu. Ten probíhal během pandemie covidu, kdy si s sebou Zátková nemohla vzít ani porodní asistentku, a jako prvorodička navíc podle svých slov nevěděla, co přesně očekávat nebo jaké možnosti má. Vzpomíná například, že musela rodit na zádech, personál ji opakovaně vyrušoval a epidurál jí byl podle jejích slov vnucen s tím, že později už na ni anesteziolog nemusí mít čas. Některé okolnosti tehdy přičítala mimořádné pandemické situaci, po druhém porodu ale začala pochybovat, zda byly všechny postupy nutné. Bezprostředně po narození prvního dítěte je nicméně vytěsnila a soustředila se především na péči o něj.

K tomu se ale postupně přidávaly negativní zkušenosti dalších žen z jejího okolí. Zátková proto začala postupně zjišťovat, které zásahy jsou při porodu skutečně nutné, jak funguje informovaný souhlas nebo jaká práva rodičky mají. „Odkryl se mi do té doby netušený svět. Cítila jsem vztek, proč takovou fajn zkušenost nemůžou mít i jiné holky,“ vzpomíná.

Začala proto stejně jako u jakékoliv jiné práce rešeršovat. Knihu ale původně psát nechtěla, plánovala spíš několik příspěvků na sociální sítě nebo kratší brožuru. Poznámek v notýsku však postupně přibývalo, až jí manžel řekl: „Člověče, to vypadá jako kniha.“

A kniha nakonec opravdu vznikla a vychází teď v říjnu. Miminku se to nelíbí se věnuje období od plánování těhotenství až po šestinedělí. Probírá například vyvolávání porodu, císařský řez, kojení nebo poporodní depresi a zdravotní témata doplňuje o právní, psychologické a společenské otázky. Krátké texty navíc vždy doprovází komiksová ilustrace samotné autorky.

Foto: Archiv AZ

+2

Kniha, která je už teď dostupná na e-shopu, přitom nemá ženy přesvědčovat, aby rodily doma nebo odmítaly péči lékařů. Zátková ji pojímá spíš jako základní orientaci v tom, co se během těhotenství a porodu může dít, jaké postupy mohou zdravotníci navrhovat a jaká práva při tom rodičky mají. Chce, aby ženy do porodnice přicházely informovanější, dokázaly se ptát na důvody jednotlivých zásahů a nebály se ozvat, pokud něčemu nerozumí nebo se jim něco nezdá.

„Je to populárně-naučná knížka. Nejsem lékař, takže to není vědecká publikace, a rozhodně ani právní ve stylu nudných paragrafů. Je to rozcestník, který pomůže se zorientovat v těch nejklíčovějších situacích, co mohou nastat,“ vysvětluje Zátková a dodává, že medicínskou část konzultovala s porodní asistentkou Barborou Agner Březinovou z Unie porodních asistentek, hotový text následně prošel supervizí lékařů.

Skici kreslila ručně výraznými fixami na papír, a to třeba i v průběhu kojení nebo uspávání. Při hledání tiskárny ale zjistila, že zářivé odstíny fixu nedokáže běžný tisk věrně reprodukovat. Rozhodla se proto pro dražší technologii a zároveň knihu vydat sama. „Bála jsem se, že tolik peněz by do toho žádné nakladatelství nedalo, vytisklo by to klasickým tiskem a podle mě by to ztratilo polovinu potenciálu,“ říká ilustrátorka. Loni v prosinci tak spustila crowdfundingovou kampaň na Doniu, kde se podařilo vybrat přes 300 tisíc korun, a spolu s tím knihu propaguje na Instagramu pod jménem Madam Bouchon.

Práce na knize zároveň proměnila poměr mezi jejími dvěma profesemi. Během posledních let se podle ní advokacie a kreslení dostaly přibližně na polovinu. Letos tu první kvůli dokončování knihy utlumila, vzdát se jí ale nechce. Spíš hledá další možnosti, jak oba světy propojit. „Moje odbornost je v advokacii, která se dá podat lidsky. Takže kdoví, třeba neskončíme u jedné knihy,“ uzavírá Zátková s úsměvem.