Za necelý týden rozzáří Prahu Signal Festival. V jeho programu nebude chybět ani umělecké dílo, na jehož tvorbě spolupracuje Signal Festival s PrusaLabem, prototypovou dílnou Josefa Průši. Společně v rámci otevřené výzvy nejdříve mezi umělci hledají nápad na tu nejzajímavější instalaci navrženou na míru programu festivalu a následně ji realizují. Nejenže iniciativa vede ke vzniku jedinečných uměleckých děl, ale Josefu Průšovi pomohla posunout dál i relativně novou část jeho aktivit. „Díky tomu, že jsme si u instalací ozkoušeli naše schopnosti, jsme si troufli spustit startupový akcelerátor, který nás docela zajímavě byznysově posunul,“ vysvětluje Průša.

Od 10. do 13. října budou návštěvníci Signal Festivalu moci obdivovat řadu uměleckých děl, mezi kterými bude i téměř osm metrů vysoký rezervoár naplněný speciálním médiem pojmenovaným Spektraflux. Ten díky polarizaci procházejícího světla dokáže měnit svou barevnost. Intenzitu změn a výsledné organické motivy řídí systém interpretující elektromagnetické vlnění v okolí instalace, projíždějící tramvaje, elektronická zařízení, telefony apod.

Autorem instalace nazvané Audire Fluctus, která se pohybuje na pomezí světelného objektu a interaktivního díla, je umělec a laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého Kryštof Brůha. Celý nápad realizoval v rámci již pátého ročníku výzvy Signal Calling. Tu vyhlašují představitelé Signal Festivalu v čele s ředitelem Martinem Poštou, a dílna PrusaLab, spadající pod známého výrobce 3D tiskáren Prusa Research. V rámci výzvy hledají nápad na jedinečnou instalaci přesně zapadající do konceptu festivalu.

„Před pěti lety jsme přemýšleli, jak naše schopnosti a možnosti 3D tisku a dalších technologií co nejlépe ukázat veřejnosti. A Martin přišel s nápadem spojit síly, dát umělcům zajímavé podhoubí a nám zase možnost, jak ukázat, co se stroji umíme,“ popisuje vznik spolupráce Ondřej Kašpárek, ředitel PrusaLabu. „Jedním z našich cílů je podporovat nové, začínající a ne tolik etablované umělce, kteří mají skvělý nápad, ale chybí jim technologie,“ dodává Martin Pošta s tím, že umělcům jsou znalosti a schopnosti expertů ze Signalu i Průšovy dílny k dispozici zdarma.

Reflexní zrcadla i špenát a Aspirin

Hned první ročník této otevřené výzvy odpálili jeho autoři ve velkém stylu. Tehdy realizovali nápad architektů Petra Vacka a Adama Ciglera na fasádu budoucnosti odrážející denní světlo. Společně vytvořili dílo pojmenované Reflexe, tedy soubor 90 hexagonálních zrcadel měnících v reálném čase svou polohu a tím i odraz okolí. „Představte si gigantický čip osázený zrcadly, která se vychylují ve dvou osách. Celé to má vlastní choreografii, kdy se odrážené světlo postupně rozšiřuje a zase zužuje. Je to prostě úžasné,“ popisuje instalaci Josef Průša.

„Kluci měli skvělou myšlenku a koncept, ale bez technologie by dílo nikdy nevzniklo. Možná by se k němu dopracovali, ale daleko déle a bolestivěji,“ dodává Martin Pošta a tak trochu nastiňuje náročnost celého procesu vzniku vybraných instalací.

Z přihlášených návrhů, kterých bývá i několik desítek, vybírá porota složená z expertů Signal Festivalu a PrusaLabu projekt, který musí splňovat hned několik parametrů. Měl by určitým způsobem souznít s tématy aktuálního ročníku festivalu, vejít se do stanoveného rozpočtu a být technologicky proveditelný. Jak ovšem dodává Ondřej Kašpárek, vždy by se mělo jednat o výzvu. „Vždy rádi přijímáme projekty, které jsou trochu za hranou toho, co víme, že jsme schopni udělat,“ říká s úsměvem a dodává, že v projektech nutně nemusí hrát žádnou roli elektronika ani 3D tisk, tedy hlavní stavební kameny projektů Josefa Průši.

Naopak, některé projekty do PrusaLabu přinášejí zcela nečekané výzvy, a to i přesto, že má firma k dispozici celou armádu expertů z různých oborů. „Měli jsme tu například špenát, Aspirin a hadičky, o kterých jsme doteď nevěděli tolik, co víme dnes,“ říká Josef Průša a naráží na instalaci nazvanou Nezmar.

Ta byla v rámci výzvy Signal Calling realizována v roce 2022 a využívala soustavu hadic napuštěnou roztokem ethanolu a špenátu. Díky chlorofylu špenátu měl roztok zelenou barvu, která se po osvícení UV světlem změnila na sytě rudou. „Byla to reakce na téma daného ročníku se silným zaměřením na ekologii. Snažit se používat přírodní materiály a poukazovat na funkce přírody, jak nás ovlivňuje planeta a jak my ji. Bylo to docela obskurní,“ dodává Kašpárek.

„Často je za projekty hrozně moc fyziky, kinetiky, modelací, celkově prostě vědy. V České republice se málokdy vidí, aby za dílem stálo tolik znalostí jednotlivých profesí,“ dodává Martin Pošta s tím, že i díky Průšům dnes Signal Festival platí za jednoho z největších producentů nového českého umění, kdy v rámci dvanácti ročníků vyprodukoval i se Signal Calling instalacemi na 120 nových uměleckých děl.

Život po Signalu

Při výběru díla, do jehož realizace se všechny tři strany, tedy autor návrhu, Signal Festival a PrusaLab, pustí, ovšem hraje nemalou roli i celková životnost projektu a jeho potenciál překonat hranice celé akce. Jak Josef Průša říká, kolik do všech výzev již nateklo peněz, neví. Vzhledem k tomu, že letošní rozpočet na dílo byl 180 tisíc korun určených výhradně na materiály, a není tedy započten čas všech zúčastněných, jedná se zřejmě o milionové náklady.

Cílem proto je, aby vytvořené dílo bylo schopné pokrýt alespoň náklady na svou realizaci. Cesty, jak toho dosáhnout, jsou dvě. Buď se dílo podívá na další festivaly podobné Signalu, v takovém případě mezi požadované parametry patří i rozložitelnost a možnost přepravy. Dílo pak může putovat třeba do Francie či Španělska, kde se audiovizuální festivaly ve stylu Signalu těší velké popularitě.

Druhou možností je komerční využití, kdy by instalace byla součástí audiovizuálního doprovodu uměleckých vystoupení a podobně. Ukázkou toho, kam až se může projekt vyvinout, je instalace pojmenovaná Fluidum. Tu Průša představil i v českém domě na Expo v Dubaji, kde mimo jiné ukázal také svou automatickou 3D tiskovou farmu. Fluidum je spin-off zmiňované Reflexe, tedy nestále se proměňující plastika tvořena hexagonálními segmenty.

Zkoumat u každé instalace míru zapojení každé ze stran je podle Josefa Průši nemožné. Proto jsou zisky vždy děleny mezi tři strany rovným dílem, přičemž jsou často investovány zpět do dalšího vývoje instalace. Jak Martin Pošta vysvětluje, autor návrhu by měl mít zájem věnovat se dílu i po skončení Signal Festivalu. Podle Josefa Průši to ovšem neplatí vždy.

„Někdy mi přijde, že autoři mají nápady, ale nemají drive to posunout dál. Dílo se vytvoří a tím to končí. Je to pro ně uzavřené,“ říká Průša. Většina přihlášených projektů totiž pochází od mladých umělců, kterým nápad již ležel nějaký čas v šuplíku, a Signal Call je pro ně impulzem jej realizovat. Často však pracují i na jiných projektech a do dalšího života vzniklé instalace již nedávají tolik energie jako při její tvorbě.

Akcelerace nápadů

I proto by autoři výzvy byli rádi, pokud by se do projektů začali hlásit třeba i zkušení umělci, pro které se může jednat o možnost, jak si vyzkoušet něco nového. Autorům se navíc mohou otevírat i zcela nové dveře. Například jeden z tvůrců Reflexe Petr Vacek se díky spolupráci s PrusaLabem dostal k designování dalších projektů, které vznikly v PrusaLab hardware akcelerátoru, programu na podporu hardwarových startupů.

Ten Josef Průša označuje za důležitou součást mise svého podnikání. Nastartoval projekty jako je chytrá kabelka Irma s bezpečnostními prvky, chytré zámky FlockLock zabezpečující stáda na pastvě či 3D tištěná cyklistická sedla Posedla, která designuje právě Vacek. „Spolupráce se Signalem nás fakt nakopla. Když přišel covid, byli jsme nuceni dílnu zavřít, a kdybychom neměli ozkoušenou tuto spolupráci, tak se asi nevrhneme do hardwarového akcelerátoru pro startupy. Je to dost podobné, ale zatímco spolupráce se Signalem je na artových věcech, akcelerátor je pro byznysové věci,“ uzavírá Průša.