Symbol bezbřehého luxusu, tradice i životního stylu. Tím vším je legendární soška Spirit of Ecstasy, kterou automobilka Rolls-Royce zdobí přídě svých vozů už více než 100 let. Dáma v rozevlátém hávu si během tohoto období prošla řadou menších či větších proměn, přičemž další ji čeká s příchodem elektrické éry. Ta bude natolik svižná, že se musela trochu pokrčit v kolenou, aby ustála nápor větru.

Z pohledu běžného diváka by se mohlo jednat jen o malou estetickou úpravu. Soška, která původně stála s napjatýma nohama u sebe, se nyní trochu přikrčila a své pravé koleno jemně vysunula vpřed. Tato změna se ovšem spíše než v estetickém duchu nese ve jménu symbolickém. Dává totiž vědět, že Rolls-Royce je připravený udělat velký krok vstříc moderní éře elektromobility.

Oproti stávající verzi se soška zmenšila o 1,7 centimetru a změnila posturu. Jemně přepracováno bylo také její vlající roucho, které je mnohdy zaměňováno s křídly. To všechno se projevilo na koeficientu odporu uměleckého díla, který by měl činit 0,26. Rolls-Royce ovšem neuvedl parametry aerodynamického odporu dosavadní sošky, takže není možné porovnávat dopad změn.

Jisté je ovšem to, že se Spirit of Ecstasy ve své nové podobě poprvé představí v roce 2024 na modelu Spectre, prvním elektromobilu značky Rolls-Royce, který byl oznámen loni v září. Jak moc by současná soška mohla ubírat na jízdních vlastnostech elektrického kupé, je těžké odhadovat, přepracování jejího tvaru ovšem napovídá, že inženýři z Derby nechtěli nechat nic náhodě.

Samotná soška je součástí identity automobilky od roku 1911, kdy měřila úctyhodných osmnáct centimetrů. Dodnes se okolo jejího vzniku traduje řada legend, za jejichž vznikem stál příběh lásky, o které nesměl nikdo vědět.

Milenka, matka a múza

Tento příběh se začal psát v roce 1902, kdy John Montagu založil první britský automobilový časopis The Car Illustrated, ve kterém působil coby ilustrátor Charles Sykes. Po čase do redakce přišla také mladá Eleanor Thornton, kterou si Montagu osobně vyžádal poté, co ji potkal v automobilovém klubu, kde zastávala pozici asistentky Montaguova přítele a ředitele spolku Clauda Johnsona.

Mezi Montaguem a jeho o čtrnáct let mladší zaměstnankyní začal románek – v roce 1903 pak Eleanor otěhotněla. Ve snaze skandál zamést pod koberec se rodiče rozhodli dát dítě k adopci. Ovšem zatímco Eleanor svou dceru Joan po porodu již nikdy neviděla, Montagu ji svěřil do opatrovnictví svým známým a následně ji navštěvoval. A také ji co možná nejvíce podporoval coby hodný strýček John.

Svá tajemství však měla i Eleanor. Ještě předtím, než nastoupila do The Car Illustrated, si po nocích přivydělávala coby tanečnice a také jako modelka pro umělce ze čtvrti King’s Road v Chelsea. Výtvarníků, kteří ji malovali, bylo mnoho, velkou múzou se však v té době stala pro Charlese Sykese. Jaké asi bylo vzájemné překvapení v momentě, kdy se oba setkali v The Car Illustrated.

Sykes byl také skvělým sochařem, a proto dostal za úkol vytvořit trofej pro vítěze poháru Gordona Bennetta. Trofej měla podobiznu ženy nesoucí nápadně podobné rysy, jako měla i Eleanor Thornton. Ty se následně objevily i na dalších sochách, které Sykes vytvořil. Mezi nimi byla i malá soška nazvaná Whisper.

Jednalo se o malou hliníkovou sošku ženy ve vlajícím hábitu, která si ke svým rtům přikládala ukazováček. Dodnes není jasné, z jakého důvodu tato soška vznikla, zda se jednalo o přání Montagua či Eleanor. S jistotou ovšem víme, že nesla její podobu a zdobila Montaguův Silver Ghost coby symbol lásky, která musela zůstat v utajení. Montagu si ji následně instaloval na každý ze svých Rolls-Royců až do své smrti v roce 1929.

Spirit of Love

Whisper byla možná předchůdkyní Spirit of Ecstasy, ale oficiálním maskotem Rolls-Roycu se nestala. K jeho vzniku musíme do roku 1910, přímo do pracovny generálního ředitele automobilky, kde seděl Claude Johnson, bývalý ředitel Automobilového klubu.

Zakladatel automobilky Henry Royce neměl v této době potřebu hledat pro svou firmu symbol, protože mu nejrůznější čertíci, kočky a další obrázky, které si automobilky v té době braly za své, připadaly nevkusné. Johnson byl ovšem jiného názoru a nakonec Royce přemluvil, aby něco vlastního vytvořili. Tímto úkolem nebyl pověřen nikdo jiný než Charles Sykes.

Dostal zadání vymyslet něco, co by se podobalo okřídlené bohyni vítězství Niké ve splývavé tunice, která Johnsona okouzlila během jeho návštěvy pařížského Louvru. Sykes se však rozhodl pro návrh podstatně jemnější a éteričtější bytosti, která by více odpovídala ladnosti a jemné síle vozů Rolls-Royce. Tak vznikla soška Spirit of Speed, která byla v roce 2011 zaregistrována jako Spirit of Ecstasy.

Zda se i v její kovové tváři odráží rysy Eleanor, je dodnes předmětem sporů. Někdo namítá, že Sykesovou múzou byla v tomto případě jeho matka, ale objevuje se i názor, že Sykes podobu ženské siluety prostě jen svěřil své imaginaci. Ať už je pravda jakákoliv, faktem zůstává, že Spirit of Ecstasy nikdy neuhranula zakladatelům automobilky. Zatímco Rolls zahynul při letecké nehodě v roce 1910 (tedy ještě předtím, než spatřila světlo světa), Royce podobným figurkám nepřišel nikdy na chuť.

I to je jeden z důvodů, proč byla soška až do roku 1939 pouze volitelným doplňkem, pro který se rozhodlo pouhých 40 procent majitelů z přibližně dvaceti tisíc do té doby prodaných Rolls-Royců. Soška je dodnes vyráběna ručně pomocí metody odlévání do vosku, díky čemuž každá připomíná příběh značky Rolls-Royce unikáním způsobem.