Co se snižování emisí skleníkových plynů týče, řešení máme celou dobu rovnou pod nosem. Ideálním úložištěm oxidu uhličitého je totiž půda. Ovšem jen za předpokladu, že je zdravá a dostatečně biologicky rozmanitá. Významnou roli v boji s klimatickými změnami tedy hraje podpora udržitelného nakládání se zeminou v podobě regenerativního zemědělství. K přechodu na tento způsob hospodaření s půdou motivuje zemědělce český projekt Carboneg – za každou tunu uloženého plynu jim nabízí finanční odměnu. Po prvním roce zapojeným farmářům vyplatí 12,3 milionu korun, které nastřádal z prodeje „odpustků“ pro firmy, které chtějí být uhlíkově neutrální.

Plány, jak dosáhnout uhlíkové neutrality využitím půdního a lesního hospodaření, vznikají v posledních letech na mezinárodní úrovni. Evropská komise regenerativní zemědělství považuje za jeden z pilířů strategie pro zdravou zeminu, jejímž cílem je zlepšit její stav do roku 2050. Už jen odklon od konvenčního zemědělství totiž snižuje množství vyprodukovaného oxidu uhličitého. Ruku v ruce s lepším stavem půdy jde navíc její schopnost efektivněji ukládat uhlík.

Rostliny mohou totiž díky fotosyntéze měnit přebytečný atmosférický oxid uhličitý na uhlíkaté látky. Ty pak rostlina ukládá do půdy, ale jen tehdy, pokud dobře funguje její symbióza s půdními mikroorganismy. Pokud je zemina zdravá, může tímto způsobem pojmout až několik miliard tun uhlíku ročně. Ačkoliv vyšší koncentrace obávaného plynu v atmosféře vítána není, v půdě je tomu naopak – díky němu totiž dlouhodobě mnohem lépe prospívá.

Podle odborníků jde tak v současné době o nejefektivnější způsob ukládání uhlíku. „Minimálně pro období přechodu na obnovitelné zdroje energie umožní snáze dosáhnout cílů Pařížské dohody. Kromě uložení části emisí produkovaných průmyslem a energetikou – podle našich odhadů je možné ukládat po dobu přibližně dvaceti let až 25 procent těchto emisí – mají opatření vedoucí k uložení uhlíku v půdě také řadu výhod pro její úrodnost, zadržení vody v krajině, omezení eroze, biodiverzitu a další,“ vysvětluje Karel Klem z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR.

Foto: Carboneg

Měření koncentrace uhlíku v půdě

Počet zemědělských podniků a drobných farmářů, kteří své lány obhospodařují v souladu s principy udržitelnosti, v Česku postupně roste – nyní jich je několik desítek. Carboneg se k tomuto přechodu snaží motivovat další subjekty, pro start nové éry jejich byznysu jim tak nabízí finanční podporu, kterou čerpá díky prodeji uhlíkových kreditů firmám. „Zemědělce odměňujeme za každou tunu oxidu uhličitého uloženou do půdy. Průměrná odměna v prvním roce fungování projektu činila 6123 korun za hektar a celkový příjem pro zemědělce je 12,3 milionů korun,“ uvádí Václav Kurel, ředitel projektu Carboneg.

V roce 2021 se do projektu zapojilo 15 zemědělců, kterým se podařilo v půdě zachytit 49 213 tun oxidu uhličitého. Vyplývá to z prvního měření, které společnost Carboneg provedla po roce spolupráce se zapojenými podniky a farmáři. „Hodnota několikanásobně předčila naše očekávání. Proto jsme výsledky nechali ověřit v další laboratoři, kde se hodnoty potvrdily a my se tak ujistili v tom, že uhlíkové zemědělství má pro obnovu krajiny ohromný potenciál,“ dodává Kurel.

Zachycené množství oxidu uhličitého odpovídá podle Kurela ročním emisím obyvatel Mnichovic u Prahy, kterých jsou bezmála čtyři tisíce. První měření probíhalo za využití sond, které odebírají vzorek půdy z hloubky třiceti centimetrů na několika místech. Vzorek se následně posílá do laboratoře, kde se změří množství takzvaných kořenových exudátů – tedy uhlíku, který rostliny již převedly z plynu na drobné kapky, jež mohou využívat další půdní organismy.

Podle Karla Klema z Akademie věd je však problematický fakt, že v současné době neexistují metody, které by nám umožnily stanovit stabilitu uloženého uhlíku. „Uhlík, který se do půdy dostává a hodnotí se jeho navýšení, může v půdě zůstávat jen několik měsíců nebo i několik století. V první řadě se ale musíme naučit vyhodnocovat stabilitu uhlíku v půdě a tyto metody začít co nejvíce využívat tak, aby se skutečně v konečném důsledku platilo pouze za dlouhodobé uložení.“

Přístupy, které společnost Carboneg prosazuje, jsou však podle Klema v souladu s tím, co je pro zvýšení stability uhlíku v půdě potřeba udělat. Experimenty a praxe totiž dokazují, že uhlík do půdy úspěšně ukládat lze, jen to vyžaduje zásadní proměnu současného hospodaření. Systém regenerativního zemědělství je tak potřeba uplatňovat jako celek, který na rozdíl od toho konvenčního podporuje půdní mikrobiologii.

Důležité tak je, aby se regenerativní zemědělství prosazovalo ve větší míře. A dobrou motivací pro zemědělce, kteří na něj dosud nepřešli, může být právě finanční podpora. Proto Carboneg zavedl prodej uhlíkových kreditů určených pro firmy směřující k uhlíkové neutralitě. Některé se totiž na nulu nemohou dostat například kvůli tomu, že využívají služby třetích stran, které zatím nepřešly na zelenou energii. Jednu tunu oxidu uhličitého si tak mohou zakoupit za 500 korun. Prvními společnostmi, které prostřednictvím české firmy podporují zemědělce v jejich udržitelném snažení, jsou O2 a Deloitte DCE.

Foto: Carboneg

Václav Kurel, zakladatel Benefit Management a projektu Carboneg

Takzvané uhlíkové odpustky jsou jistě dobrou cestou, podle vědců dotázaných redakcí CzechCrunche bude ale v nadcházejících letech zásadní především to, zda se podaří prohloubit naše znalosti toho, jak uhlík v půdě ukládat co nejefektivněji a jak jeho koncentraci lépe měřit. Zároveň je také zjevné, že pokud chtějí zemědělci potenciál půdy využívat na maximum, musí zcela ustoupit od používání pesticidů – ty totiž hubí houby, žížaly a další mikroorganismy, díky nimž může celá uhlíková teorie fungovat v praxi.

„Nadějí, jak se zbavit oxidu uhličitého v atmosféře, příliš nemáme. A na přechodnou dobu, řekněme 25 let, než přeskočíme na obnovitelné energetické zdroje, je právě tento způsob naděje. Zemědělci, kteří přešli na regenerativní principy, už dnes vědí, jak uhlík v půdě ukládat. A dobře vidí, že je pak půda mnohem kvalitnější. Pojme například ohromné množství srážek. I mně ale říkají, že nyní od nás vědců potřebují poradit zejména v tom, jak uhlík do půdy dostat do větší hloubky,“ dodává pro kontext Jaroslav Záhora z Ústavu agrochemie, půdoznalství, mikrobiologie a výživy rostlin na brněnské Mendelově univerzitě.

V současnosti se do projektu Carboneg zapojilo již kolem třiceti farmářů, kteří celkově obhospodařují půdu o rozloze přibližně pěti tisíc hektarů. Nejde přitom pouze o české zemědělské podniky, ale také o slovenské a maďarské. Kurel plánuje aktivity Carbonegu rozšířit v nadcházejících měsících také do Rumunska, Kyrgyzstánu a Jihoafrické republiky.