Ukládání oxidu uhličitého do země jako benefit. Projekt Carboneg jej nabízí firmám pro boj s uhlíkovou stopou

Václav Kurel, zakladatel projektu Carboneg

Foto: Carboneg

Kam s ním? To je otázka, na kterou bychom měli v případě oxidu uhličitého nalézt odpověď co nejrychleji. Nápad, jak znečišťování životního prostředí řešit, přináší i Václav Kurel ze společnosti Benefit Management, která se dlouhodobě soustředí na zaměstnanecké bonusy. Nyní ale zaměřila svou pozornost i na problematiku ukládání CO2 do země. A stejně jako své další projekty i tuto možnost nabízí jako zprostředkovatelskou aktivitu.

Uhlíková neutralita se totiž stává pro řadu firem stále palčivějším problémem. Přestože mnoho z nich není přímým emitentem emisí, do jejich uhlíkové stopy se započítávají znečištění generované dodavateli. I pro řadu bank a IT společností je tak uhlíková stopa tématem. Jednou z cest, jak mohou tu svou” zahladit, jsou investice do projektů, které emise z ovzduší odčerpávají. A přesně na tomto principu stojí Kurelův projekt Carboneg.

Jeho cílem je kooperovat se zemědělci a motivovat je k takzvané regenerativní péči o půdu, což má jednak zvýšit kvalitu a odolnost zemědělské půdy, a také přispět k ukládání vyššího množství CO2. Za tento přístup nabízí Carboneg finanční odměnu poskytovanou právě tou společností, která o dosažení uhlíkové neutrality usiluje.

„Záleží nám na tom, co po nás zůstane pro budoucí generace. Že je třeba zbrzdit klimatické změny, je jasné. Je to obrovský a naléhavý problém, k jehož řešení chceme přispět. Součástí poselství regenerativního hospodaření je předání půdy budoucím generacím v lepším stavu, než jsme ji přijali,“ říká Václav Kurel.

carboneg3

Regenerativní zemědělství může být cestou, jak zlepšit stav půdy v České republice

Foto: Carboneg

„Když jsme v loňském roce cíleně hledali nový projekt, kterému by se firma mohla věnovat a postavit na něm svůj další růst, tak jsme se zaměřili na příležitosti v boji proti klimatické změně. Objevili jsme přitom obrovský smysl a potenciál právě v podpoře regenerativního zemědělství. V zahraničí, a zejména pak v USA, už podobné projekty existují několik let,“ doplňuje šéf společnosti Benefit Management, jak se myšlenka na Carboneg zrodila.

Hospodaření jako za starých časů

Pod pojmem regenerativní zemědělství se rozumí taková forma zemědělství, jež se snaží o napodobování přírodních a ekologických procesů, které v přírodě přirozeně probíhají. Tedy hospodaření s co možná nejmenším zásahem lidské ruky. To v praxi znamená omezení mechanického a chemického narušování půdy, které má negativní vliv na půdní strukturu nebo množství vody a organických hmot v půdě. A zároveň pozitivně ovlivňuje množství v půdě přítomných mikroorganismů, hmyzu a dalších živočichů.

„Regenerativní zemědělství využívá síly fotosyntézy a půdní mikrobiologie. Rostlina nejprve díky fotosyntéze získá uhlík z atmosféry. Následně většinu využije na svůj vlastní růst, ale významnou část posílá jako cukry svými kořeny do půdy, kde tím živí půdní houby a bakterie, které jí výměnou za to zpřístupňují půdní živiny,“ vysvětluje Kurel.

„Tímto přírodním procesem dochází k navyšování organické hmoty, která zvyšuje úrodnost půdy a její schopnost zadržet vodu. Zdravá půda je tak stále živá, optimálně provzdušněná, lépe odolává větrné a vodní erozi,“ dodává.

Regenerativně udržovaná půda by měla být celý rok pokrytá rozmanitou vegetací, která by měla být minimálně pod povrchem po celý rok živá. Zároveň by měla být na zemědělské plochy integrovaná hospodářská zvířata, která regeneraci půdy dál podpoří a zvýší obsah organické hmoty v půdě. A ta je pro úspěch celého projektu Carboneg klíčová.

Co nejvíce lapeného CO2

Právě organická hmota, jinak také humus, totiž absorbuje oxid uhličitý z ovzduší a do půdy jej ukládá ve formě uhlíku. Jak efektivně se jednotlivým partnerským zemědělcům podařilo oxid uhličitý během roku „polapit“, bude tým kolem Václava Kurela zjišťovat prostřednictvím každoročních měření.

První takové měření nastane v momentě, kdy se uzavře smlouva. Měření se následně zopakuje každý rok, čímž se zjistí nárůst množství organického uhlíku ve vzorku. Na základě této hodnoty se vypočítá odměna, kterou zemědělec za svou snahu obdrží. Podle Carbonegu lze v závislosti na množství a rozsahu uplatňovaných principů očekávat odměnu v rozmezí 2 500 až 15 000 korun za rok na jeden hektar.

carboneg1

Václav Kurel, zakladatel projektu Carboneg

Foto: Carboneg

Podle Kurelových slov je celý projekt aktuálně ve fázi navazování jednotlivých spoluprací s přibližně dvaceti zemědělskými subjekty, které dohromady hospodaří na zemědělské ploše o výměře přibližně pět tisíc hektarů, další postupně přibývají. První takzvané offsety, tedy kompenzace za vytvořenou uhlíkovou stopu či její část, by se měly dostat do prodeje v tomto roce, přičemž zájem již mělo projevit několik významných společností.

Na podobných principech již v zahraničí funguje několik firem. „To podstatné, co nás odlišuje, je věrohodnost a dlouhodobá udržitelnost. Neprodáváme nic předem, jak se tomu děje u projektů, které prodávají již v době, kdy například teprve malé vysazované stromy z logiky věci nemohou vzhledem ke svojí velikosti oxid uhličitý reálně stahovat v inzerovaném množství,“ říká Václav Kurel.

Carboneg proto chce podle něj nabízet až skutečně uložený oxid uhličitý v podobě uhlíku v půdě, která je obhospodařovaná regenerativním způsobem. „Tím jsme zásadně jiní,“ říká autor myšlenky. Jak ovšem upozorňuje server Aktuálně.cz, respektive jím oslovený expert Jan Frouz, ředitel Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, odhady Carbonegu týkající se dopadu celé služby mohou být až příliš optimistické.

Podle Frouze nejsou zemědělské pozemky pro ukládání uhlíku příliš perspektivní. „Ty totiž uhlíku mají už docela hodně, takže tam se pohybujeme v potenciálu (navýšení o) maximálně tunu uhlíku na hektar a rok,“ uvedl Frouz. Václav Kurel pro magazín Ekonews připustil, že se jedná o názor mnoha českých odborníků.

carboneg4

Součástí unikátního způsobu zemědělství je i větší počet domácích zvířat na pastvách

Foto: Carboneg

„Je to dáno tím, že oni nikdy žádný nárůst nenaměřili a ani nemohli, protože se nikde nehospodaří regenerativním způsobem. To, že někde přidávají do půdy organický materiál, totiž zdaleka nestačí, protože tím jen kompenzují ztráty v důsledku orby a dalších činností. A zkušenosti a výsledky v zahraničí se u nás neberou vážně, protože máme ‚specifické‘ podmínky,“ říká Kurel.

Přesto se oba shodují na tom, že ukládání CO2 pomocí regenerativního zemědělství je cesta, která přináší pouze samé benefity. Díky Carbonegu to nemusí být jen půdě a samotnému životnímu prostředí, ale také ekologicky odpovědným společnostem, které by o službu mohly mít zájem, jak potvrzuje Ondřej Rybka z PricewaterhouseCoopers, mezinárodní sítě poradenských společností, která poskytuje auditorské, daňové a další služby.

„Dlouhodobě sledujeme a posuzujeme chování firem mimo jiné z hlediska zodpovědného přístupu k životnímu prostředí. Projekt Carboneg podle našeho názoru splňuje kritéria pro kvalitní uhlíkové kredity, které budou firmy čím dál více poptávat. Jejich velkou výhodou jsou i vedlejší benefity, které přináší zavádění regenerativního hospodaření,“ uzavírá Rybka.

Partnerem článku je společnost Carboneg. V rámci CzechCrunch Premium spolupracujeme s vybranými partnery, se kterými připravujeme obsah na míru. Více najdete zde.

Fanoušek projektů Elona Muska a všeho, co dělá z budoucnosti současnost. Milovník historie, dobrého humoru, kostkovaných flanelek a soli ve vlasech.