Je to jedno z citoslovcí, které označuje zvuk zvonu. Je to ale také nástroj, který výrazně pomáhá ve stavění. Schovává se pod zkratkou BIM a do budoucna bude zásadní. V kostce jde o zdigitalizování stavby, které poukáže nejen na možné potíže při jejím vzniku, ale také po celý její životní cyklus. Od příštího roku bude s pomocí takzvaného informačního modelu stavby, tedy Building Information Model (BIM), stavět i stát.

„Bude se to týkat nadlimitních zakázek nad 150 milionů korun. Nyní se k tomu připravuje věcný záměr zákona, který by měl říct, jaká jsou základní pravidla, jakých organizací a staveb se to postupně týká,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch ředitel odboru Koncepce BIM Jaroslav Nechyba z České agentury pro standardizaci, což je státní příspěvková organizace, která má stát na start BIM připravit.

BIM má vést k lepší kontrole i úspoře peněz. Co všechno ale může být díky této digitalizaci přínosem, popisuje Nechyba v rozhovoru. A dodává, že není stavby, pro kterou by byl BIM nevhodný.

Pojďme na to od lesa. Co je to BIM?
To je přirozená otázka, na kterou ale není jednoduchá odpověď. Kdybych to přece jen měl zkusit, řekl bych, že to je správa informací o stavbách po celý jejich životní cyklus. To znamená od počátku stavby až do doby, než je někdo zbourá.

No vidíte, to je jednoduchá definice.
Ano, problém ovšem nastává v detailech a v tom, co si kdo pod jednoduchou definicí představuje. Pokud se bavíme o životním cyklu, v případě staveb jde o sedmdesát až sto let. To je obrovský časový úsek. A také velké penzum informací. Uřídit je, to je poměrně slušná výzva.

S čím vším může BIM pomoci? Je to lepší kontrola, úspora peněz, zapojení všech dotčených?
Všechno z toho, co jste zmínila. Rád říkám, že stát se rozhodl chovat inteligentně a sám sobě nařídil, aby se tak chovaly i všechny jeho organizace. Jednou motivací pro použití metody BIM je ušetření peněz, což chtějí všichni. Nejvíc přitom ušetříte na provozu, protože při šedesátiletém cyklu za něj logicky utratíte nejvíce peněz, a to až dvě třetiny nákladů na celý životní cyklus. Když máte informace na jednom místě, pak snáze najdete chyby a můžete jim předejít.

Stavba je velmi složitá věc a existuje velké riziko, že nějaké souvislosti nedohlédnete. Když třeba přesunete příčku jen o kousek, může to mít vliv na statiku, musíte přemístit vedení a tak dále. Má to prostě celou řadu dopadů. Běžně přitom zasahujete do stavby mnohem víc. Díky propojeným informacím máte všechny ty návaznosti šanci hned vidět, a tudíž se můžete rozhodnout kvalifikovaněji. A díky tomu i ušetříte.

Dočetla jsem se také, že BIM znamená méně papírů ke stavbě. To souhlasí?
Určitě, BIM je jeden z projevů digitalizace stavebnictví. Trend je postupně digitalizovat všechno. A to znamená i méně papírování.

Odpovídá BIM i na otázku, jak je stavba udržitelná?
Teoreticky ano. Když jdete do hloubky, zjistíte, že za slovíčkem informace se toho skrývá mnohem víc, než by si člověk při prvním dojmu připustil. Většina lidí ji vnímá jako nějaký dokument, kus papíru. Informací je ale i to, že někdo udělal nějaké rozhodnutí na základě určitých podkladů. Informace jsou tedy i procesy rozhodování, schvalování, řízení. A díky technologickému rozvoji je součástí BIM i tvorba projektů. To znamená, že projektanti mají nástroje k 3D projektování. To také znamená, že v modelu můžete například ke dveřím přidat další informace. Jestli jsou dřevěné nebo jakou mají barvu. To pak nejen jednoduše uvidíte v modelu, ale jde zároveň o informaci, kterou mohou využívat různé analyticko-simulační programy. To souvisí právě s udržitelností.

Jasně, hned uvidím, co dveře provedou s celkem, že?
Přesně tak. Když žádáte o stavební povolení, vámi navrhovaný dům je možné vzít a udělat z něj 3D model. Ten se pak zasadí do 3D modelu celého okolí. Tím pádem je hned vidět, jak bude ovlivňovat svoje okolí. To je možné udělat v průběhu celého dne. Zjistíte, jak na něj bude svítit sluníčko ráno, v poledne nebo večer, jestli to bude lepší, když bude jinak natočený, jak to působí na fasádu. Tohle všechno je možné, když systém dostane potřebné informace.

Jedním z přínosů BIM je tedy i to, že máte možnost se předem rozhodnout, protože můžete nasimulovat a následně zanalyzovat plno věcí ještě před tím, než půjdete a ten dům postavíte. To, jak bude stát, může být totiž rozdíl i v řádech desítek milionů korun při úsporách na provozu stavby.

Takže to není otázka, zda chci, nebo nechci mít udržitelný dům, protože by člověk byl sám proti sobě, kdyby to neudělal?
Může to být samozřejmě hnáno i nižšími pudy, třeba právě tím, že chcete ušetřit. Udržitelná stavba je logicky v celkových nákladech levnější, protože když budete mít špatná levnější okna, bude přes ně utíkat teplo, budete platit vyšší náklady za vytápění, a nakonec bude nutné je vyměnit a podobně.

Není ale problém, že je ten systém závislý na tom, jaké a kolik informací do něj člověk vloží?
Každá informace něco stojí, minimálně čas, protože někdo ji musí pořídit, někdo další přečíst. Jednou z důležitých věcí je proto sdílení informací. Když všechny poznatky dáte na jedno místo a zpřístupníte je, máte šanci zlevnit i zjednodušit jejich pořizování.

Dá se říct, kolik může BIM pomoci uspořit?
Říká se, že BIM je například méně sbíječek na stavbě. Kvantifikovat to je velmi složité. Můžete v počítači odhalit chybu, která by – kdyby v projektu zůstala – stála desítky milionů. Dopředu to ale nevíte. Zkusím uvést další příklad. Jedna velká stavební firma se před lety sama od sebe rozhodla, že u větších zakázek vždy pořídí takzvaný 3D model, přesněji to označujeme jako Digitální model stavby (DiMS). Bez ohledu na zadavatele. Prostě měli spočítáno, že se jim peníze, které do pořízení modelu sami vloží, mnohonásobně vrátí. U projektů, kde model měly, bylo mnohem méně nedodělků, vad, předělávek. To všechno stojí obrovské peníze, hrozí zdržení, a tím i penále.

Je stavba, pro kterou by BIM byl vyloženě nevhodný?
Myslím, že ne. Bavili jsme se o metodě BIM s lidmi, kteří dělali vodohospodářské stavby. Původně si mysleli, že BIM nepotřebují. Stavba je v jejich praxi ponton umístěný na řece, který je na místě půl roku. A na konci stavby je větší koryto. Jenže ještě před tím, než začnou hloubit, si skenují dno a přesně ví, kolik vytěží. Digitální model tak pro ně zajímavý není, ty informace ale pořád ano. Každou stavbu někdo zadává, někdo ji hlídá, někdo kontroluje. Každý, kdo stavěl rodinný dům, ví, jaké to je peklo, protože nikdo nikdy neví, kde má správnou verzi dokumentace projektu. Pořád se něco mění. Takže už jen benefit toho, že to máte na jednom místě, je k nezaplacení. Ale samozřejmě, a sama jste o tom mluvila, je to pořád závislé na lidském faktoru. BIM tedy není garance. Je to ale šance.

Když už jste zmínil ten rodinný dům, nakolik se v BIM zvládne zorientovat běžný člověk, který se rozhodl, že si postaví nové bydlení?
Ve stavebních výkresech se nevyznáte, v BIM vcelku jednoduše. I proto, že to vidíte ve 3D. Na stavbě za vámi pořád někdo chodí a ptá se, jak co chcete. Ve 3D to snadno vidíte, můžete se tou stavbou procházet a získat přehled. Mám známé, kteří mají doma sloup skoro ve dveřích, protože když jim ukázali výkresy, nikoho by to ani ve snu nenapadlo. Prostě to neviděli. Souvisí to i s urbanismem. Pokud nejste profesionál, dopředu si neuvědomíte, jak je stavba velká, jak bude působit, jak to ovlivní celé místo i panorama.

Praktické věci jsme si tedy v zásadě řekli, teď mi ještě povězte, jak jsme s tím daleko, aby BIM stát, potažmo kraje a města, využívaly?
Různě. Koncepce BIM vznikla před čtyřmi lety, jednotlivé kroky v ní jsou nastavené na deset let. Organizace by se nyní měly připravovat na ostrý start. Druhá věc ale je, že jsou připravené různě. Některé to pochopily už v roce 2018 a postupně svým tempem dělají znatelné pokroky a již dnes čerpají očekávané výhody. Jiné to ignorovaly a teď mají problém. A pak jsou bohužel pořád i takové, které zatím ještě ani neví o tom problému. Z toho, o čem jsme už mluvili, je přitom zřejmé, že to není věc, na kterou se připravíte za měsíc.

Odkdy to má být povinné?
Postupně od července 2023, a to u nadlimitních veřejných zakázek nad 150 milionů korun. Nyní se k tomu připravuje věcný záměr zákona o BIM, který by měl být relativně jednoduchý. Měl by říct, jaká jsou základní pravidla, jakých organizací a staveb se to postupně týká.

Kdo BIM využívá už dnes?
Privátní sektor, a to relativně významně. Stát se může vydat stejnou cestou, není nutné vymýšlet kolo. Existují pilotní projekty, na kterých dělají konkrétní organizace. Je to třeba právě Nejvyšší kontrolní úřad, hodně vepředu jsou s BIM v infrastrukturních stavbách, využívá ho třeba Správa železnic a Ředitelství silnic a dálnic. Ve veřejném sektoru se jedná ale pořád spíš o minoritu.

Jsou na tom výrazně lépe v zahraničí?
Určitě tady nejsme sto let za opicemi. V Evropě je vpředu Skandinávie, Holandsko, Anglie. Za nimi je lepší průměr, kam rozhodně patříme i my. A nakonec ti výrazně pomalí. Ve střední a východní Evropě k nám ale všichni vzhlíží. Je ale potřeba se na to podívat i z hlediska kontextu digitální vyspělosti celé společnosti, ve Skandinávii nebo třeba v Estonsku mají 99 procent agend digitálně a všichni mají podle zákona digitální podpis. My jsme se maximálně inspirovali v zahraničí, v mezinárodních technických normách. Evropa má jednotný trh, mluvíme o velmi složitých softwarech, ty jsou z osmdesáti procent nadnárodní.

Ano, viděla jsem, že mezinárodní organizace buildingSmart vyvíjí formát IFC, ve kterém se tohle všechno dá dělat. Je tento systém také bezplatný?
Jde o organizaci, která sdružuje firmy a subjekty, jež se chtějí podílet na vytváření standardů. Spravují také IFC formát, což je jeden z těch důležitých, protože se skrze něj přenáší digitální modely. Ten je otevřený, což je pro veřejný sektor naprosto klíčové.

Potřeba jsou samozřejmě i počítačové programy, za kterými stojí velcí globální hráči. Funguje to tedy tak, že každý software má nativní formát, který je většinou uzavřený a firmy mají snahy ho tlačit ostatním. Veřejný sektor by na to neměl přistoupit. I proto vznikl před třiceti lety buildingSmart. Pochopili, že musí vytvořit otevřený datový formát. A to IFC formát splňuje beze zbytku. My ho samozřejmě používáme v Česku.

A jak složité je se to naučit?
Těžké to není. Jde především o změnu myšlení. Ve chvíli, kdy k ní dojde, už lidé nechtějí zpátky. Projektanti se s tím naučí, problém je spíš u stavebníků, kteří jsou méně kvalifikovaní a pořád chtějí 2D výkresy. I ty ale můžete mít v tabletu. Do třetice uvedu ještě jeden příběh z mé předešlé praxe. Jeden nejmenovaný řetězec chtěl změnit způsob, jakým provádí kontroly svých prodejen. V praxi to znamená, že musí obejít každý obchodní dům, na papíře má napsáno, co všechno je potřeba zkontrolovat, v papíru si to odškrtává. Pak to dá do excelové tabulky, kterou rozešle. My jsme jim nabídli řešení v tabletu, ve kterém byly skeny půdorysu, ani to nebylo ve 3D. BIM lze používat i bez trojrozměrného modelu, stačilo PDF a elektronický formulář, který ukazoval, co všechno je potřeba.

Jaké byly reakce?
Jeden kontrolor, docela významně postavený, to odmítl. Za několik dní jsme se sešli jen s ním a vše si vysvětlili. Nakonec jsme s ním poslali na kontrolu jednoho našeho kolegu. V praxi to vypadalo tak, že náš člověk chodil s tabletem, vždycky jen někam kliknul, udělal fotky, zapsal to rovnou do toho půdorysu. Prostě klikl na dveře a napsal, že nefunguje klika. Na konci dne se mu vytvořily z pořízených záznamů čtyři seznamy podle typu závady a vzhledem k tomu, že tam měl automaticky předvyplněné i servisní firmy, prostě jen klikl na tlačítko rozeslat a každé se odeslal mail, kde byl jasně daný problém včetně fotek.

V tu chvíli byl ten odmítavý kontrolor náš, protože věděl, že on teprve pojede do kanceláře, tam bude hodiny vytvářet excelovou tabulku, udělá asi pět chyb a že spousta z toho se v mezičase někde ztratí. Po pár týdnech se stal tenhle kontrolor největším propagátorem BIM a jezdil o tom přednášet kolegům do Německa. A to je právě ta změna, která se týká nejvíc lidí z praxe.