Stvořil Justina Biebera a za drama s Taylor Swift ho nenáviděli. Teď jeho éra vlivného manažera končí

Scooter Braun patří k osobnostem, jež pomohly formovat popovou scénu. Jeho éra ale nebyla růžová – a teď se s ní po více než 20 letech prý loučí.

Filip HouskaFilip Houska

Scooter Braun a jeho dvě největší hvězdy, Justin Bieber a Taylor Swift

0Zobrazit komentáře

Byla to náhoda, kterou přinese zřejmě jen život. Když brouzdal na YouTube, omylem kliknul na video, na kterém hrál malý chlapec na kytaru. Ihned v něm uviděl talent, asi ani on ale netušil, že právě objevil budoucí obří popovou hvězdu. A její jméno? Justin Bieber. Od té doby se Scooter Braun staral o celou řadu velkých hudebních umělců jako jejich manažer… Jenže pak jeho renomé utrpělo. Výrazně. Teď – po více než dvaceti letech z byznysu hudebního managementu – odchází. I když…

Scooter Braun není v české hudební branži tolik známý, ovšem kdyby nebylo jeho, celosvětová popová scéna by nejspíš vypadala jinak. Když studoval na vysoké škole, pořádal mejdany, pak se mu ale naskytla příležitost dělat takzvané after parties během koncertů, kde vystupoval například Eminem. Zlom v jeho životě přišel v roce 2008, kdy narazil na tehdy sotva čtrnáctiletého – a zcela neznámého – Justina Biebera, kterak sháněl peníze do rodinné kasičky skrze veřejné hraní na kytaru.

Spojil se s jeho matkou, následně se setkal s Justinem samotným a poté s ním začal spolupracovat prostřednictvím vydavatelství Raymond-Braun Media Group (RBMG), které založil s R&B zpěvákem Usherem především kvůli tomu, aby s vycházející popovou hvězdou uzavřeli smlouvu. Pak se rozjel kolotoč. Bieber pod jeho křídly vyrostl do obrovské velikosti a stal se jedním z nejslavnějších hudebních idolů planety. Najednou se o Braunovi začalo mluvit, což mu otevřelo dveře dál.

Výrazným zářezem do jeho manažerského portfolia bylo i upsání neméně populární zpěvačky Ariany Grande, přičemž měl podíl i v hudebních i marketingových úspěších Kanyeho Westa (dnes známého jako Ye), DJů Martina Garrixe nebo Davida Guetty nebo kapely Black Eyed Peas. Nic ale není růžové. I když jeho jméno rostlo a umělci pod taktovkou jeho vydavatelství nabírali na síle, šrám na slušně rozjeté kariéře si připsal kvůli svému nákupu práv na alba Taylor Swift.

Kanadský zpěvák Justin Bieber

Nejslavnější zpěvačka současnosti svých prvních šest alb nahrála pod vydavatelstvím Big Machine Record Group. Jelikož ale Swift podepisovala smlouvu v začátcích své kariéry, vzdala se v ní práv na takzvané masters neboli originální nahrávky, z nichž se následně vytváří kopie k distribuci. Hudba, kterou (spolu s dalšími) napsala a nahrála, jí jednoduše legálně nepatřila. Proto v roce 2018 přešla jinam, přičemž Big Machine Record Group koupil právě Braun – a vlastnil tak její tvorbu.

Swift brala tento krok za podraz, na veřejnost navíc začaly prosakovat informace o tom, že vztah mezi Swift a Braunem nebyl dlouhodobě v pořádku. Jak uvádí například americký Forbes, Braun ji měl šikanovat a odmítal jí původní nahrávky prodat.

To byl jeden z hlavních důvodů, proč se Swift odhodlala přenahrát veškerou svou původní tvorbu, aby ji mohla vlastnit, což zabralo roky. To celé přispělo k tomu, že se ze zpěvačky stal nový fenomén, které hýbe i ekonomikami některých zemí.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Po této kauze se okolo Brauna začalo smrákat. Podle magazínu Variety vyšly na povrch zprávy o nespokojenosti dalších klientů, což vygradovalo do situace, kdy už s ním minimálně dva roky nespolupracuje ani Justin Bieber, ani Ariana Grande. V mezičase se zbavil také svého největšího projektu, obchodní skupiny Ithaca Holdings, kterou prodal do rukou jihokorejské zábavní firmy Hybe za zhruba miliardu dolarů. A právě do společnosti, která proslavila virální boyband BTS, teď Braun naskakuje v rámci své nové štace.

Hudební manažer oficiálně potvrdil, že odchází z branže, ve které byl třiadvacet let, a stává se šéfem americké divize zmíněné společnosti Hybe. Tam se nadále bude věnovat hudebního průmyslu, ovšem nikoliv jako někdo, kdo by se profesně staral o umělce a umělkyně. Konkrétní náplň jeho práce je zatím neznámá, má prý ale v plánu se také věnovat víc rodině a své nadaci Braun Foundation.

Zisky rostou, akcie posilují, exkluzivity ubývá. Elektromobilita dohání Ferrari, staví novou továrnu

Ferrari vyrábí každý rok stále více vozů, loni jich bylo přes 13 tisíc a výhledově má být roční produkce až 20 tisíc kusů.

sf90-2

Ferrari SF90 Stradale

0Zobrazit komentáře

O čem ve Ferrari původně nechtěli ani slyšet, se pomalu ale jistě stává realitou. Legendární italská automobilka přivádí k životu svůj první čistě elektřinou poháněný model. Pro potřeby jeho produkce Italové přistavěli i kus nové továrny, ze které by měly brzy sjíždět elektromobily jako na běžícím pásu. Ferrari se totiž mění stejně jako celý automobilový průmysl. Jenže s touto změnou mohou nesouhlasit petrolheadi i tradiční zákazníci značky.

Na přelomu milénia dodalo Ferrari svým zákazníkům něco málo přes 4 tisíce kusů vozidel, v roce 2010 to bylo již 6,5 tisíce kusů, loni 13,6 tisíce a nyní se hovoří o nárůstu produkce dokonce na 20 tisíc kusů vozidel ročně. Pokud by se Ferrari drželo výrobního tempa z přelomu milénia, za posledních dvacet let by dodalo na trh přibližně tolik vozů, kolik se jich nyní chystá dodávat každé čtyři roky.

Díky tomu rostou zisky, ovšem klesá exkluzivita vozů. Loni Ferrari vydělalo 1,4 miliardy dolarů, což je o třetinu víc než rok předtím. Investorům se to líbí, od vstupu automobilky na burzu v roce 2016 stoupla hodnota jejích akcií o 850 procent. Zároveň je Ferrari extrémně ziskové na každém autě – podle serveru CarExpert vydělá na každém vozu skoro 135 tisíc dolarů, což je skoro pětkrát víc než Porsche, jež pohání ziskovost koncernu Volkswagen (Ferrari je většinově ovládané Fiatem).

Automobilka roztáčí svá produkční kola stále rychleji z důvodu obrovského zájmu ze strany zákazníků, a to i z Česka, kterých je nyní tolik, že se čekací lhůty počítají nikoliv v měsících, ale letech. Kdo si objedná Ferrari dnes, musí počítat s tím, že se vozu dočká nejdříve v roce 2026. Veškeré objemy produkce roku 2025 má totiž Ferrari již dopředu rozprodané.

purosangue2

Foto: Ferrari

Pohled na čelní masku modelu Purosangue s LED denním svícením

Snaha uspokojit masivní poptávku však není jediným důvodem, proč automobilka do produkce tolik šlape. Ferrari, to už nejsou jen rudé placky poháněné spalovacími motory s vysokým počtem válců. V produktovém portfoliu automobilky se dnes objevuje i SUV model Purosangue, hybridní model Ferrari SF90 Stradale, koncem příštího roku dorazí první čistokrevný elektromobil a s ním se začíná mluvit i o začínajícím vývoji dalšího elektromobilu.

Vývoj novinek, které vyžadují zákazníci a evropské normy, automobilku stojí nemalé peníze, stejně jako budování potřebné výrobní infrastruktury. Pro potřeby produkce hybridů a elektromobilů nyní v Maranellu rozšiřují továrnu, díky které by se Ferrari mělo dostat na oněch 20 tisíc vozidel ročně. Pro srovnání, neméně exkluzivní Rolls-Royce dodal minulý rok něco málo přes šest tisíc vozů, Lamborghini ovšem už také pokořilo v roce 2023 hranici 10 tisíc dodaných aut. Vysoké náklady automobilky na vývoj elektromobilů se odráží v ceně těchto modelů. Hybridní Stradale se prodává za částku okolo 12 milionů korun. Podobně drahý by měl být i nejnovější elektromobil, u kterého stále neznáme podobu, technické parametry ani jméno.

V porovnání s jinými vysoce výkonnými elektromobily od značek jako Porsche či Tesla se jedná o extrémně vysoké sumy, na které nejsou zvyklí dokonce ani sami zákazníci Ferrari. V prvním čtvrtletí tohoto roku u automobilky utráceli v průměru za jeden vůz 350 tisíc eur, tedy částku o téměř 3,5 milionu korun nižší, než za jakou Ferrari nabízí své elektromobily. Zmíněná dvanáctimilionová suma zde navíc představuje jen základ bez jakýchkoliv příplatků, které cenu vozu obvykle navyšují i o desítky procent. Ostatně na webu prémiového prodejce aut Advantage Cars se i Purosangue nabízí za bezmála 24 milionů.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Pokud bude Ferrari produkční tempo v podobném duchu navyšovat i nadále, bude generovat větší zisky, přičemž jen za letošní rok očekává provozní profit ve výši nejméně 2,45 miliardy eur (v přepočtu 61 miliard korun). Nicméně riskuje postupnou ztrátu pověstné exkluzivity, která je spolu s charakteristickým designem a nekompromisním výkonem tím, co klienti u Ferrari hledají.

V neposlední řadě je současná strategie značky nemilou zprávou i pro všechny pravověrné petrolheady. Nástup elektrických modelů je i u Ferrari nevyhnutelný. Automobilka odhaduje, že by do roku 2030 měly představovat až 40 % celkových prodejů a spolu s hybridy by měl podíl vyšplhat až na 80 %.

Elektrické Ferrari přitom bude jiné než klasické Ferrari, což připustil i šéf produktového marketingu automobilky Emanuele Carando. Ten na adresu chystané elektrické novinky prohlásil, že se nebude snažit uměle napodobovat projev svých spalovacích příbuzných, ale Ferrari chce maximálně vytěžit potenciál elektromotoru. Jenže blesky budou znít jinak než oheň.