Trvalo přes deset let, než mohl těžit z pohádkového úspěchu své hry. Alexej Pažitnov totiž videoherní legendu Tetris stvořil v polovině osmdesátých let v Sovětském svazu. Tedy v podmínkách, které zbohatnutí z plodů vlastní práce příliš nepřály. Slavný programátor už začátkem prosince vystoupí po boku dalších osobností domácího i světového herního průmyslu na pražské konferenci Game Developers Session.

Skládáte na sebe padající kostky, a když z nich složíte plný řádek, zmizí. Tak jednoduchý recept na úspěch měl Tetris, naprosto stěžejní titul, který bývá pravidelně označován za nejslavnější a nejvlivnější videohru historie. Přitom jeho cesta nebyla vůbec snadná. Už proto, že byl dílem nikoliv japonských či amerických inovátorů, ale sovětského vývoje.

V polovině osmdesátých let minulého století ho ve výpočetním středisku Sovětské akademie věd stvořil třicetiletý Alexej Pažitnov. Prototyp vznikl během pouhých dvou týdnů. „Občas jsme dostali nový hardware. Abychom otestovali jeho výkon, napsali jsme pro něj nějaký jednoduchý program. Tím jsem získal výmluvu pro dělání her,“ vzpomínal Pažitnov ve svém komentáři pro britský deník The Guardian. A na počítači Elektronika 60 právě takhle vznikl Tetris.

Inspirací mu byly obyčejné dětské kostky, které byly složené z pěti čtvercových dílků, takzvaná pentomina: „Sadu tří takových hraček jste tehdy v hračkářství koupili za jeden rubl.“ Pro videoherní účely se Pažitnov rozhodl poměrně komplexní tvary o něco zjednodušit, a tak použil jen čtyřdílné hrací prvky – tetromina. Z řeckého slova tetra (čtyři) vznikl i název hry, a to kombinací s Pažitnovovým oblíbeným tenisem.

Podoba kostek se stala videoherní značkou, která je známá i téměř čtyřicet let po premiéře Tetrisu. Úplně první verze tvarů složených ze čtyř čtverečků ale čtverečková vůbec nebyla. Možnosti Elektroniky 60 umožnily jejich vyobrazení pouze pomocí znaků a písmen. Prvotní pokusy také neobsahovaly prvek s Tetrisem jinak zcela jasně spjatý: zmizení řádku zaplněného kostkami byste v úplně první podobě hry vytvořené v programovacím jazyce Pascal nenašli.

Složitá situace končící studené války se každopádně ani v nejmenším nedala srovnat se současností, kdy hru může doslova celosvětovému publiku zpřístupnit vývojář i z pohodlí domova. V Sovětském svazu sice tehdy roztávaly ty nejmrazivější autoritářské ledy a začínala takzvaná perestrojka, série ekonomických reforem iniciovaná Michailem Gorbačovem, přesto Pažitnov nemohl s Tetrisem jen tak jít na trh.

Moskevský rodák si přitom velmi dobře uvědomoval, že stvořil něco výjimečného. „Od první verze, od prvního prototypu jsem věděl, že by to mohla být opravdu dobrá hra. Už v té rané podobě totiž byla velice návyková. Ale nikdy bych si nedovedl představit, že takhle vejde do dějin,“ vzpomínal při příležitosti pětadvacátého výročí Tetrisu pro server GameDeveloper.

Práva na Tetris připadla podle tehdejších nařízení sovětské vládě na dlouhých deset let. Kostičková hra se nakonec stala jedním z prvních příkladů softwarového exportu ze SSSR, avšak způsob, jakým dobyla svět, byl zamotanější než leckterý špionážní thriller. Začalo to v okamžiku, kdy si v roce 1986 v Maďarsku všiml hry Robert Stein ze společnosti Andromeda Software. Ten zkontaktoval Pažitnova a jeho nadřízené a zakrátko se radoval z údajné dohody o pořízení práv. A začal Tetris licencovat dál.

Jenže ouha, v roce 1988 Steina zkontaktoval sovětský úřad pověřený kontrolou importu a exportu elektroniky. Kdepak, pár nezávazných papírů bez posvěcení úřadu nezaručovalo Steinovi práva na hru. Jenže to už se Tetris vesele prodával – ba co víc, přeprodávání licencí na různé platformy do hry vtáhlo desítku různých distributorů.

Jedním z nich byl i Henk Rogers. „Byl v tom naprostý bordel,“ vzpomínal po boku Pažitnovova komentáře v Guardianu. Rogers se jménem své firmy Bullet-Proof Software vydal do Moskvy zajistit práva na Tetris pro populární Game Boy od Nintenda. „A tam mi řekli, že nikdy nikomu žádná práva neprodali. Což pro mě znamenalo průšvih, protože v Japonsku se mi akorát vyrábělo dvě stě tisíc cartridgí,“ přiblížil složitou situaci konce osmdesátek.

A zatímco Tetris už vydělával všem, jen ne svému tvůrci, začala se právní síť rozmotávat. Pomalu a bolestivě, místy až neuvěřitelně. V Moskvě se prakticky v jeden okamžik vystřídali zástupci několika západních firem, aniž by o sobě věděli. Distributoři se obviňovali ze zneužití práv (která se na Západ sama dostala přinejlepším pochybně). Dokonce došlo i na soudní při, když se Nintendo nepohodlo s konkurentem Atari ohledně toho, kdo má práva na počítače, kdo na konzole, nebo co to vlastně počítač či konzole je.

Devadesátá léta ale kromě pádu Sovětského svazu přinesla i vyřešení situace. Práva na Tetris se v roce 1996 skutečně podle předchozí dohody vrátila do Pažitnovových rukou. To už ale tvůrce hry pět let pobýval ve Spojených státech. Počátkem dekády se stal ve videoherním světě lehce exotickou celebritou, dokonce USA navštívil – a svoboda i volný trh ho uchvátily natolik, že v roce 1991 do Ameriky emigroval.

V mezičase se navíc Pažitnov spřátelil s Rogersem, se kterým následně založili The Tetris Company. Společnost, která spravuje licencování Tetrisu pro bez nadsázky stovky jeho variant, odnoží, kopií a předělávek. A díky které se deset let po stvoření Tetrisu jeho autor konečně dočkal finanční odměny. „Dřív jsem moc peněz nevydělal. Ale byl jsem šťastný, protože mi šlo o to, aby si lidé mou hru užili,“ okomentoval historii svého díla Pažitnov.

Pažitnovovy schopnosti mu po odchodu z Ruska zajistily spolupráci s Nintendem, deset let pracoval i pro Microsoft. Tetris však zůstává jeho vrcholným dílem. Však se ho v různých variacích prodalo přes dvě stě milionů kopií. A snad pro všechny představitelné počítače a konzole. Dodnes se v něm pořádají soutěže a příběh o jeho vzniku inspiroval i zábavný, byť historicky ne stoprocentně přesný film od Applu.

Už za tři týdny Alexej Pažitnov vystoupí v Praze na konferenci Game Developers Session. Po boku dalších významných osobností herního průmyslu, jako jsou Brian Fargo, Josh Sawyer nebo Martin Klíma. Možná, že nebýt Tetrisu, sami by se ke hrám nedostali. Jak Pažitnov prohlásil: „Tetris ukázal lidem, že počítačů není potřeba se bát. U spousty obyčejných lidí zvyklých na tužku a papír totiž počítače stále vyvolávaly obavy. Ale když se na obrazovce objevilo něco tak jednoduchého a krásného, tahle překážka zmizela.“