Superhrdinská novinka Blue Beetle je tak trochu Ant-Man a tak trochu Spider-Man. Akorát že od DC

Latinskoamerická kultura, milující rodina a nehrdinský hrdina. Přijdou i slabší chvilky, ale tyhle ingredience ve filmu fungují dost dobře.

Michal MančařMichal Mančař

blue-beetle-boxed

Foto: Vertical Entertainment

Když není pokrytý mimozemským symbiontem, je Jaime Reyes docela obyčejný mladík

0Zobrazit komentáře

Blue Beetle. Superhrdina. Mimozemský skarab symbioticky spojený s lidským mladíkem. Že vám to nic moc neříká? Jasně, oproti Supermanovi, Batmanovi, Wonder Woman a podobným šampionům z komiksů od DC je méně známý. Pro českého fanouška to bude platit dvojnásob. Jenže ve filmové novince, která právě zamířila i do domácích kin, za slavnějšími superhrdinskými snímky – včetně posledních marvelovek – nezaostává. A konkurenci jako Shazam nebo Black Adam hravě strká za krovky.

Zdá se to jako nějaká hmyzí konspirace. Superhrdinská novinka podle komiksů od DC nejvíce připomíná marvelovky Ant-Man a Spider-Man. Tedy muže mravenčího a pavoučího. A Blue Beetle je sice mimozemským, ale přesto broukem. Náhoda? Nemyslím si! Zmiňované filmy od Marvelu totiž diváky dokázaly pobavit do té doby ne úplně prosazovaným přístupem, kdy spíš než na epické megabitvy hrdinů v různobarevných kostýmech sázely na docela lidské a ne úplně heroické hlavní postavy a jejich často zcela obyčejné, až komické útrapy.

Blue Beetle začíná přesně takhle. Mladý Jaime Reyes („Je to Chaime, ne Džejmí!“) se coby čerstvý absolvent práv vrací za svou rodinou do fiktivního Palmera City, které by mohlo být libovolnou americkou metropolí u Mexického zálivu. Latinskoamerická kultura je na každém rohu, rodina je nade vše, pro maminku je i dospělý Jaime stále tím malým děckem. Samozřejmě nesmí chybět moudrá abuela, tedy starostlivá a láskyplná babička.

Jasně, je to superhrdinský film, takže se něco semele a Jaime získá superschopnosti. Přímo před zraky svých nejbližších. Což je velmi příjemné, protože se kdovíjak neřeší tajné identity. Od začátku tu je podpora milující – i když docela praštěné – rodiny. A byť má snímek srdíčka dost, především sází na smích. Jaimeho sestra je tak akorát cynická, jeho strýc správně ujetý a konspiračně založený („Všichni nás sledují! Batman je fašista!“), rozpor hrdinových přání a mimozemského skaraba také pobaví. I ta milá babička v průběhu filmu odhalí tajemství své docela divoké minulosti.

Právě první polovina filmu, kdy se ne úplně hrdinský Jaime sžívá se svou novou rolí – anebo kdy se prostě baví s tátou či špičkuje se ségrou –, velice připomíná Ant-Mana se Spider-Manem. Za každou láskyplnou scénu s rodinou, která táhne za jeden provaz, vám pak Blue Beetle naservíruje dvě legrační. Třeba když něco ne zcela vhodného prohodí strýček Rudy, dost možná nejzábavnější postava celého i jinak vtipného filmu. Anebo když Jaime najde práci. Ačkoliv zrovna tyto momenty mají i vážnější nádech, film spolu s dveřmi do každodenního života Reyesových otevírá i téma imigrantů ve Spojených státech. Ale nikoliv nějak na sílu.

Příměr novinky od DC ke hmyzím marvelovkám je mimochodem vidět nejen v onom civilnějším a komediálnějším pojetí, ale i v některých detailech, jako je třeba existence dřívějšího hrdiny v komiksového kánonu. Vzpomeňte například na Michaela Douglase v Ant-Manovi. Znalci sešitů od DC Comics dobře vědí, že ve filmu zobrazený hrdina není prvním nositelem svého jména. A kolem objevů jeho předchůdce se pak točí zbytek příběhu. Věčná škoda, že od slibného úvodu se nedotočí k povedenějšímu závěru.

Superhrdinské prokletí – či snad únava – totiž zasáhlo i modrého brouka. Vtip a lehkost jsou postupně opuštěny a nahrazeny trikovým mlácením modře a červeně svítících postav. A příjemné rodinné scény se smrsknou na ta naprosto nejočekávatelnější klišé. I zde se vlastně připomíná hmyzí konspirace, zdravíme spidermanovského Petera Parkera… Abychom se ale jen netočili kolem filmů od Marvelu, tak po druhém Shazamovi a Black Adamovi s Dwaynem Johnsonem od DC je Blue Beetle navzdory výtkám povedenější počin.

Výše uvedené je totiž namířené vůči žánru obecně, Blue Beetle tím netrpí sám. Ve výsledku je to možná až překvapivě fajn podívaná. Do českých kin ji budou doprovázet nejspíš nevelká očekávání. Ale začne zábavně, ponoří vás do opravdu milého stereotypu milující latinskoamerické rodiny a rozesměje nenucenými hláškami a humornými okamžiky. Ani v tom Blue Beetle vlastně nedělá nic vyloženě jinak oproti konkurenci. V první půli to nevadí, dokonce baví. Protože takto vtipné pojetí se ještě u superhrdinů tolik nepřejedlo. Jen v té druhé je sázka na klišé otravná. Asi jako hmyz.