Pavlína Němcová byla jednou z prvních československých teenagerek, kterým tehdejší šéfka agentury Czechoslovak Models Milada Karasová těsně před sametovou revolucí na ulici zaklepala na rameno a poslala je vstříc modelingovému světu do Paříže. Němcová tam, shodou okolností, obývala byt společně s dalšími ikonami své doby –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Evou Herzigovou a Terezou Maxovou. V rozhovoru pro CzechCrunch vypráví, proč pro ni modeling nikdy nebyl vysněnou prací a jaké jsou její nejbližší plány.

„Holky zpoza železné opony“ byly pro západní svět začátkem devadesátých let velmi exotické. I to přispělo k celkem rychlému proslavení celé jmenované trojice. Němcová se brzy stala tváří značek, jako jsou například Dior, Cartier či Yves Saint Laurent a brzy poté začala pracovat i v USA.

„Zásadní setkání pro mě tenkrát bylo s Gianfrancem Ferrém, který byl v té době hlavním návrhářem pro Christiana Diora a otevřel mi pomyslné dveře do top modelingu. Pro mě to byl takový kouzelný elegantní dědeček. Z nějakého důvodu si mě oblíbil a dal mi první dvě velké zakázky. Nejdřív jsem šla jeho přehlídku v Miláně a potom také Dior přehlídku v Paříži. Tam jsem se poprvé setkala s topmodelkami jako Naomi Campbell nebo Cindy Crawford,“ vzpomínala Němcová letos v lednu pro českou Elle.

Navzdory všem očekáváním život v Paříži ale nebyl růžový. Práce pro agenturu byla tvrdá a Pavlínu Němcovou modeling zas až tak nebavil. Jaksi „bokem“, aby dodržela slib, který dala rodičům, vystudovala práva na pařížské Sorbonně. Po překonání osobních peripetií se pak vrhla na film. Zahrála si menší roli v americkém snímku Princ a já 2 nebo v britském televizním filmu Útěk z Colditzu. Hrála také ve francouzském filmu o Edith Piaf a v česko-italské adaptaci stejnojmenného románu Michala Viewegha Případ nevěrné Kláry. V současnosti žije v Praze, podniká v kosmetickém odvětví a občas se, teď už dokonce i ráda, vrací k modelingu.

V 90. letech vytvářely ženy z východní Evropy v modelingu jakýsi wow efekt. Kdo je wow teď?
Dnes už wow efekt moc není, to bylo před těmi 35 lety. Hodně se to změnilo kvůli sociálním sítím. V 90. letech neexistovaly, modeling byl opravdu obor jako takový. Dnes se už rozmělnil a vytratil, byť stále existují modelky, které předvádí na molech pro velké módní domy. Už se ale zredukoval jejich počet, stejně tak i výdělky. Dříve si značka vybrala jednu modelku, která byla tváří celosvětové kampaně, za což ji také náležitě odměnila bohatým honorářem.

Dnes je potřeba získat tisíce, ne-li desetitisíce různých influencerů. Čím víc bude značka vidět na sociálních sítích, tím lépe. Posledními topmodelkami jsou Gigi Hadid nebo Kendall Jenner, i když ta se k tomu ale dostala díky celosvětové show. Dnes se zkrátka člověk musí proslavit něčím jiným.

Jaké to bylo, když jste do Paříže přijela jako holka ještě z komunistického Československa?
V Paříži došlo k takovému rozčarování a otevření očí. Byl to úplně jiný, barevnější svět. Zároveň ale snové dny v Paříži, které jsem si plánovala, nenastaly. Agentura nás okamžitě poslala do fotografických studií, kde nám nafotili takzvaný book, a s tím jsme každý den objeli tak deset patnáct konkurzů. Já si z té doby pamatuji Paříž hlavně z metra, protože tím jsem každý den křížem krážem jezdila na patnáct různých míst. A také jsem celoživotně spíš introvert než extrovert, takže ze začátku pro mne bylo těžké se nechat fotit. Musela jsem překonat samu sebe.

Jak bude vypadat práce modelky, jste netušila?
Vůbec ne. V té době modeling v Československu prakticky neexistoval. My jako mladé holky jsme vůbec netušily, že taková profese existuje. Setkaly jsme se s ním až na místě v Paříži.

Váš dream job to tedy nikdy nebyl?
Nikdy. Já jsem k tomu přišla doslova jako slepá k houslím. Bylo těsně před revolucí v roce 1989, když si mě Milada Karasová, šéfka Czechoslovak Models, vyhlídla a změnila mi definitivně život. Přišla s tím, že pojedu do Paříže na měsíc, to pro mne v březnu 1989 bylo jako pro studentku gymnázia něco nemyslitelného. Říkala jsem si –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ty jo, já uvidím na měsíc Paříž, no tak to je pecka. To bylo pro mne tím hlavním motivem, proč jsem tam vůbec jela. Chtěla jsem vidět to město.

Bydlela jste tam společně s Evou Herzigovou a Terezou Maxovou. Staly se z vás kamarádky? Stýkáte se doteď?
My jsme s Evou byly ty úplně první vlaštovky a Tereza dorazila měsíc po nás. V kontaktu jsme, Evička tedy žije v Itálii, ale Tereza je také v Praze. S oběma jsem ve spojení.

V Paříži jste nikdy nechtěla zůstat?
Celou tu dobu jsem toužila vrátit se do Prahy. Paříž jsem doslova přežila. Možná to bylo způsobeno i mými osobními problémy, které jsem tam řešila a nebyly hezké. O to víc jsem ale toužila vrátit se. Víte, já si myslím, že tu máme neuvěřitelně nádherný život, oproti tomu, jaký může být život venku. Já vždycky těm lidem, co tady nadávají na všechno, říkám, že nic není dokonalé, ale ať si zkusí žít chvíli někde jinde a uvidí sami.

Proč jste u modelingu zůstala?
Nastoupila jsem do vlaku, ze kterého jsem nechtěla vystupovat. Byly jsme tehdy pro Francouze hodně exotické, první vlaštovky zpoza železné opony. Takže jsme najednou měly spoustu práce. Je pravda, že se mi na tom velmi líbilo, že za tak jednoduchou práci, že se nechám vyfotit, jsem dostala víc peněz než někteří odborní pracovníci na univerzitách u nás. Hlodalo mě, že mi rodiče vštěpovali, abych šla na vysokou školu, ale zase jsem si řekla, že s těmi penězi můžu zabezpečit rodinu. A že bych byla sama proti sobě, kdybych toho nevyužila.

Nakonec jste ale na Sorbonně vystudovala práva.
Ano, k tomu mne vedli rodiče.

Evu Herzigovou také vedli rodiče k tomu, že má vystudovat ekonomku, a ona toho nakonec nechala.
No jo, protože Evičku modeling opravdu bavil. Ona tím žila. Já ne, měla jsem ho opravdu jen jako práci a výdělek. A potřebovala jsem si něčím naplnit hlavu. Takže jsem si splnila přání své i svých rodičů. Sice jsem to místo pěti let studovala deset, ale dala jsem to.

A živit se jako právnička jste nikdy nechtěla?
To opravdu ne. To bych si netroufla. Studovala jsem opravdu jen pro rozšíření obzorů. Ale samozřejmě v normálním životě mi to často pomohlo a pomáhá dodnes, umím trochu líp číst ve smlouvách.

Kromě jiného taky občas hrajete ve filmu. Jaké to bylo, zahrát si ve snímku o Edith Piaf?
To byl zážitek. Paradoxně se ale celá Edith Piaf natáčela tady u nás v Čechách, jenom ta část, ve které hraji americkou novinářku, se točila v Malibu na pláži.

Máte nějaké herecké plány i do budoucna?
Ráda bych. Je to moje vášeň odmala, ale maminka mě znala, jsem odjakživa spíš introvert, takže mě od herectví spíš odrazovala a vedla mě naopak směrem ke vzdělání. Během modelingu jsem se přece jen nakonec přihlásila na kurzy herectví, abych si sama mohla říct, jestli ve mně něco je, nebo ne.

Bylo to ale dost náročné a člověk tomu musel něco obětovat. Před těmi patnácti lety vzniklo v návaznosti na to hnutí Me Too. Mnohokrát jsem se tehdy setkala s tím, že jsem mohla směrem herectví jít, ale s ohledem na mé životní i lidské hodnoty to pro mě absolutně nebyla ta cesta.

Co se filmu týká, teď připravujete i jeden český projekt, že?
Se spisovatelkou Bárou Nesvadbovou máme v plánu zfilmovat její knihu Přítelkyně. Už máme napsaný scénář, máme za sebou i schůzky s producenty. Něco tam ale asi působí špatnou energii, protože se to pořád nezrealizovalo. Ale nevzdáváme se.

Také už prý zase chodíte po mole?
Chodím a sama tomu nemůžu uvěřit (smích). Myslím si, že je to trend dnešní doby. Já jsem byla v modelingu nejvíc aktivní v devadesátých letech, to ženy po padesátce v byznysu už prakticky neexistovaly. Teď ale klienti, kteří působí v různých odvětvích módy a kosmetiky, chtějí prezentovat své produkty na ženách toho věku, pro který jsou určené. Vědí, že už nemohou ukazovat krémy proti vráskám na dvacetiletých modelkách. A to nahrává nám, starším modelkám. Ale pro mne už je to opravdu spíš radost a užívám si to. Před tím to byla taková povinnost. V době, kdy jsem se soudila s bývalým manželem ve Francii o syna to byla opravdu jediná možnost, jak v Paříži vydělávat peníze.

Jaké máte nejbližší plány?
Za pár dní bude uveden na trh můj produkt „Longevity by Pavlína Němcová“, který mě zaměstnává nejvíc. Jde o doplněk stravy pro lidi od 35-40 let. Věnuji se také svému kosmetickému studiu s liftingovými masážemi obličeje. Je toho nad hlavu, do toho ještě ty aktivity z modelingu. Ale dnes už žiju ze dne na den. Na molu v blízké době nebudu, ale nějaké focení stále mám. Toho je pořád dost, i třeba v rámci reklam.