Švédská jízda nazeleno. Kolik nabití potřebuje elektrické Volvo, aby objelo všechny obchody IKEA v Česku?

Eliška NováEliška Nová

volvo-ikea_1Story

Foto: Luboš Kreč/CzechCrunch

Volvo XC40 před ostravským obchodem IKEA

0Zobrazit komentáře

Prý je to vůz, který se stane vaším ideálním společníkem bez ohledu na to, kam vás život zavede. Hm, tak to se teprve uvidí. Rozhodli jsme se vyzkoušet nové, plně elektrické Volvo XC40 Recharge, na které firma láká právě zmíněným sloganem. Kam ale vyrazit se švédským mini SUV? Nabízí se objet třeba všechny losí farmy v Česku. Anebo všechny obchodní domy IKEA, které chtějí být podobně zelené jako Volvo. Ano. Druhá možnost vyhrává.

Je 8.30 ráno a švédský den začínáme netradičně – sice na dohled od IKEA v Praze na Zličíně, ovšem v restauraci McDonald’s. Ne snad proto, že bychom si museli za každou cenu dát zdejší snídani. Ani proto, že IKEA má ještě zavřeno. Důvod je mnohem prozaičtější, první nabíjecí stanice na naší dlouhé cestě. Zatímco auto hlásí, že budoucnost je elektrická, nabíjecí infrastruktura je tvrdě usazená v přítomnosti, takže je potřeba dobře plánovat. Nejde ani tak o počty nabíječek, ale o jejich výkon.

Zrovna ta od ČEZu u zličínského „mekáče“ umí nabíjet maximálně rychlostí 50 kilowatthodin, což je akorát tak na doplnění baterie, která je pořád ještě slušně nabitá. Z 85 procent dobíjíme co nejblíže stovce. I to ale trvá, a tak nás proudící elektřina donutí dát si americkou snídani. Při ní můžeme na telefonu sledovat, jak rychle auto sosá energii. „Zatím nás to stojí 32,60 za 4,345 kilowatthodiny. Možná ti to kafe trochu zhořkne,“ hlásí kolega s tím, že na sto kilometrů je potřeba asi třicet kilowatthodin. Po půl hodině můžeme vyrazit směr Brno.

Nejistý začátek

Začínám nejistě. V okamžiku, kdy nohu sundám z plynu, auto zastavuje. „To je takzvaný one pedal drive,“ vysvětluje kolega a já okamžitě prosím, aby funkci vypnul. On si ji později, když se vystřídáme za volantem, opět nastavuje, zefektivňuje to jízdu a využívá rekuperaci k dobíjení baterie. Proti gustu žádný dišputát. Ale teď už je čas jet. Když se vymotáme z parkoviště, dostane to grády.

Jenže nejsou grády jako grády. I kdyby auto s výkonem 400 koní rádo jelo jako o život, displej, který ukazuje spotřebu, už tak moc ne. Je to paradox. Volvo je i přes svůj rodinný výraz žihadlo, které by s trochou nadsázky zvládlo jen o kousíček méně než nedávnou jízdu Radima Passera po německé dálnici. Na to ale může řidič zapomenout. Tedy pokud chce někam dojet. Čím rychleji totiž auto jede, tím víc sosá energii.

exterie

Foto: Volvo

Volvo XC40 Recharge

Jasně, u benzinu to je stejně, ale až od 130 kilometrů za hodinu a výš. Někde mezi devadesátkou a sto dvacítkou si bere klasický motor nejméně, a tak s ním jízda po dálnici a mimo město bývá nejhospodárnější. Ne tak u aut na baterie, pro které je ideální rychlostí ta ve městě. Popojíždění, courání se, padesátka maximálně. Takže sedíme ve voze, který to z nuly na stovku dá za pět sekund, jenže, světe div se, většina aut nás předjíždí. Před sebou máme těsně za Zličínem dojezd 250 kilometrů a pravděpodobně budeme muset před Brnem ještě zastavit.

A to také děláme v Pávově u Jihlavy, tedy zhruba na půli cesty. Důvodem naší zastávky je největší nabíjecí lákadlo ze všech. Nabíječka Ionity, která s výkonem až 350 kilowatthodin slibuje, že se nebudeme muset na zastávce zdržovat příliš dlouho. Padesát procent nabijeme za třicet minut, ovšem pomalu stejně dlouhou dobu strávíme vymýšlením, jak zaplatit. A vyjde nás to pěkně draho.

Ke všem nabíječkám, které po cestě potkáme, přijíždíme jako k normální benzince – tedy bez tarifu a speciální zákaznické karty. Což je samozřejmě na účtech poznat, jenže to by pak člověk musel mít hned několik předplacených služeb. Ionity je v takové situaci zdaleka nejdražší. Zatímco u ČEZu stála jedna kilowatthodina osm korun, tady je to korun jednadvacet.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Když tedy vezmeme v úvahu zmíněný předpoklad, že na sto kilometrů je potřeba zhruba třicet kilowatthodin, vychází cesta z Jihlavy do Brna na šest stovek. Zatímco životní prostředí jásá, my jsme ještě před současným zdražováním pohonných hmot měli chuť volat: Ať žije benzín! S ním by cesta ještě před posledním únorovým týdnem vyšla na zhruba pětistovku.

V Brně nás konečně čeká zastávka u IKEA. Rozdělujeme se. Já jdu nakupovat, kolega znovu nabíjet. Než stihnu obejít nejmenší obchodní dům IKEA v Česku, volá, že jedna nabíječka ho vypekla a přemisťuje se tedy k té druhé. Než stihnu dojít k pokladně, volá znovu, že ani druhá nabíječka E.ON nám nepomůže. To znamená dvě možnosti: buď se vzdát masových kuliček a obědvat někde, kde se dá nabíjet, nebo se najíst a pálit čas, po který bychom mohli mít auto v nabíječce. Volíme možnost číslo dva, objednáváme masové koule. A netušíme, že přesně to nás večer dožene.

Kousek za Brnem se potkáváme na benzince s Teslou Model 3. Jejímu řidiči nezbývá, stejně jako nám, než čekat. Stojíme vedle sebe na nabíječce ČEZu s výkonem 50 kilowatthodin. Naše Volvo vyjde na podobné peníze jako jeho Tesla, tedy zhruba na jeden a půl milionu korun. Díky bohu, že je tak pohodlné, jinak by to čekání s výhledem na benzinku u Slavkova, kam přijíždí jedno auto za druhým a stejně rychle zase odjíždí, zhořklo ještě víc. Po čtyřiceti minutách a další kávě vyrážíme dál.

Nabito máme na sedmdesát procent, to v chladném únorovém počasí odpovídá dojezdu kolem 180 kilometrů. Bez problému tedy dojedeme k nabíječce ČEZu stojící kousek od ostravského obchodního domu IKEA. Nakoupeno už máme a kuličky jsou pořád v žaludku, tak tedy aspoň zákusek?

Před námi je poslední štace. Venku se stmívá, dálnice daleko a náš cíl je vejít se do dvanáctihodinového rytmu a stihnout před zavíračkou poslední, čtvrtý obchodní dům IKEA v Praze na Černém Mostě. Jenže… Rozhodli jsme se z Ostravy vyrazit na Čerňák nikoli znovu po D1, ale přes D35 a kolem Hradce Králové. Takže nás čeká zajížďka do Svitav.

Proč? Tušíte správně, normálně bychom tam nemuseli, do města ovšem odbočujeme, protože potřebujeme dobít a zastávka ve Svitavách nám přišla logisticky i finančně nejvhodnější. Mají tam totiž obchodní dům v podobných barvách jako IKEA, jen není ze Švédska. Tentokrát zastavujeme u Lidlu, který u svých nových prodejen buduje padesátikilowattové nabíječky, navíc zdarma přístupné. A co jinak ve Svitavách? Nic. Tma a parkoviště, jdeme tedy na nákup, na který jsme původně ani nechtěli. Máme aspoň půl hodiny času. Na cestě jsme už deset hodin.

700 kilometrů za 1 700 korun

Nabíjení z bezplatné nabíječky Lidlu nám každopádně vystačí až na Černý Most. Na chlup. IKEA už má zavřeno, nestihli jsme ji o pár desítek minut, takže končíme opět u McDonald’s. Na kafe už nemáme náladu, v autě jsme neprochladli, topení jsme kvůli spotřebě nijak nevypínali, takže volíme zmrzlinu. A také počítáme. Suma sumárum nás cesta dlouhá něco málo přes sedm set kilometrů vyšla na 1 700 korun. Kdybychom neměli bezplatnou zastávku ve Svitavách, bylo by to ještě zhruba o stovku víc.

e

Foto: Luboš Kreč/CzechCrunch

Volvo XC40 u nabíječky Lidl ve Svitavách

To je hodně podobná cena, jako bychom stejnou trať jeli s benzinovým motorem. Jeden základní rozdíl tu ovšem je. S konvenčním pohonem bychom na sedmisetkilometrové štaci nemuseli ani jednou zastavit. S elektrickým vozem, pořád ještě nedokonalými bateriemi a nedostatečnou infrastrukturou jsme u nabíjení ztratili přes dvě hodiny času.

Volvo XC40 to řidičsky zvládlo se ctí, autu vlastně nelze nic vytknout. Spíš naopak, i po zdolání trasy Praha – Brno – Ostrava – Praha neměl člověk dojem, že mu upadnou nohy. Největší problém elektromobility tak zůstává infrastruktura. Delší cesty je potřeba plánovat, zkoumat kde – a jestli vůbec – je nabíječka. Až se tohle odladí a až budou – tedy pokud budou – elektromobily vybavené výkonnějšími bateriemi, bude cestování s nimi na dlouhé trasy stejně komfortní jako ježdění po městě.

S přispěním Luboše Kreče.

 

Poslední část městského okruhu v Praze povede hlavně v tunelech. Bude dvakrát delší než Blanka

Eliška NováEliška Nová

blanka-boxed-2

Foto: Jan Kasl

Pokračování městského okruhu povedou po povrchu, ale převážně pod ním

0Zobrazit komentáře

Když se v roce 2015 otevřel v Praze tunel Blanka, příběh tím rozhodně neskončil. Stále je potřeba postavit poslední část městského okruhu, který má pomoci s dopravou v centru hlavního města. Takzvaná Blanka 2, nebo také Vlasta, má vést ve větší části pod zemí. Magistrát chce v druhé polovině roku zažádat o územní rozhodnutí.

„Dokumentace pro územní rozhodnutí je hotová, probíhají i navazující práce na aktualizaci posuzování vlivu na životní prostředí, aby bylo začátkem druhé poloviny roku zahájeno územní řízení,“ uvedl pro CzechCrunch mluvčí pražského Institutu plánování a rozvoje (IPR) Marek Vácha. Na postup v dostavbě vnitřního městského okruhu upozornily Seznam Zprávy. Náměstek pro dopravu Adam Scheinherr pro ně upřesnil, že by město mohlo žádat v září.

To znamená, že Praha ponese dokumentaci k pokračování městského okruhu na stavební úřad ještě před komunálními volbami, ke kterým má dojít na podzim. O co přesně jde? O trasu, která má v území Pelc-Tyrolka v Libni navázat na ústí tunelu Blanka. Dále má vést přes Libeňskou spojku až do Strašnic. Součástí má být i napojení na dálnici D8 směřující na Ústí nad Labem.

„Do nástupu naší koalice neexistovala rozumná a prosaditelná varianta dokončení městského okruhu. Připravili jsme ji až my. Klíčové části jsme namísto hlučných dálnic ve městě a násilného rozdělování čtvrtí od sebe navrhli citlivě zahloubit a odvést od zástavby a nejcennějších míst u řeky, která zůstanou pro procházky pěšky nebo na kole,“ řekl Scheinherr pro CzechCrunch. Dodal, že se vyprojektovala funkční varianta a paralelně s tím proběhl detailní geotechnický průzkum v budoucí trase okruhu.

O trase se vedly diskuze už v minulém volebním období. Bývalá koalice, nebo aspoň její část, už tehdy rozhodla o zahloubení. Teď došlo k dílčím úpravám. „Prakticky celá Libeňská spojka a většina okruhu mezi Pelc-Tyrolkou a mimoúrovňovou křižovatkou Černokostelecká je vedena v ražených či hloubených tunelech. Na povrchu je veden pouze úsek mezi Černokosteleckou a křižovatkou Rybníčky,“ popisuje Vácha.

blanka-1

Foto: Jan Kasl

Blanka 2 pracuje se zahloubením více než osmi kilometrů trasy

Zatímco původně měla Blanka 2 vést tunelem v délce 4,2 kilometru, nyní metropole pracuje se zahloubením více než osmi kilometrů. Dohromady má mít tato část okruhu přes deset kilometrů. Blanka, která vede z Pelc-Tyrolky na Malovanku, měla dohromady více než pět kilometrů. Zbývající část městského kruhu je tedy skoro dvojnásobná. To pravděpodobně bude znamenat také téměř dvojnásobné náklady, než měla právě Blanka. Půjde tedy o investici, jež zřejmě dosáhne téměř sto miliard korun.

Zahloubení skoro celé trasy vysvětluje Vácha tím, že pokud by vedla po povrchu, došlo by v místě k bariéře, která by svoje okolí obtěžovala hlukem a zplodinami. Řeč je především o Libeňské spojce, u které se argumentuje možností vést ji po povrchu, podle Váchy budou ale právě tu využívat desítky tisíc vozidel.

„Nové pojetí okruhu má také za cíl co nejvíce urbanizovat území, což by pozemní komunikace na povrchu znemožnila. Libeňská spojka byla i v předchozí dokumentaci plánovaná jako podzemní stavba. Nejde totiž o městskou třídu, ale o rychlostní komunikaci, která propojí městský okruh s D8,“ vysvětluje mluvčí IPR.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Úsek mezi Libní a Strašnicemi se desítky let plánuje právě v tunelech. Posledních zhruba patnáct let je to takto také ukotveno v územním plánu a v dalších dokumentacích. Další dílčí změnou, se kterou přišla současná koalice, má být svedení dopravy z Čuprovy ulice, stejně jako budou pod zemí rovněž přivaděče z Povltavské a Zenklovy ulice v Libni.

Zmíněný geotechnický průzkum na trase dokončila Praha loni. Ten doporučil při přípravě stavby vyhloubit tři průzkumné štoly. Výsledky, které magistrát získal na konci listopadu, přinesly podle Scheinherra spoustu informací. Další termíny, například kdy by se mohlo začít se samotnou stavbou, si nikdo netroufá komentovat. Snad i pro poučení, které přinesla Blanka, u níž se termín dokončení několikrát odkládal a účet několikrát navýšil. Nakonec vyšla na 43 miliard korun.

blanka-5

Foto: Jan Kasl

Takzvaná Blanka 2, nebo také Vlasta, má vést převážně pod zemí

Celý městský okruh se skládá ze tří částí. Hotové jsou však nyní pouze dvě. První byla postavená už v osmdesátých letech, druhá část se otevřela právě v roce 2015 a je jí zmiňovaný tunelový komplex Blanka. Z Pelc-Tyrolky nyní vede okruh směrem na Prahu 5 a 6, Strahovským tunelem a tunelem Mrázovka k Barrandovskému mostu a pak po Jižní spojce ke Štěrboholské radiále.

Stále na své dokončení čeká ale také vnější okruh kolem Prahy. Zatímco ten vnitřní je investicí pražskou, ten vnější – Pražský okruh – je záležitostí státu. U vnějšího okruhu chybí částí podstatně víc. V zásadě jde ale o severozápadní úsek a jihovýchodní úsek. Právě na existenci vnějšího okruhu kolem Prahy přitom závisí kolaudace městského okruhu – tedy i již několik let zprovozněného tunelu Blanka.