Veronika Štěrbová miluje módu. Ráda sleduje, co se děje na přehlídkových molech, a pokochá se nápady, se kterými světoví návrháři přicházejí. Sama ale pracuje jinak. Ve své značce Sophistic by Veronika se rozhodla klást důraz na funkční kapsulový šatník. Ten spočívá v několika nadčasových kouscích, které jsou vzájemně kombinovatelné tak, že spolehlivě utvoří základ téměř jakéhokoliv outfitu a nejen mezi uvědomělými zákaznicemi nabírá na stále větší popularitě. „Oblečení je užité umění a mělo by tak sloužit,“ míní pražská návrhářka.

Její cesta k vlastní značce oblečení byla poměrně přímočará. „Už jako malá jsem se ráda parádila, neustále lezla mámě do skříně a pořád si něco kreslila a vymýšlela, logicky jsem pak šla na textilní průmyslovku, kde jsem se naučila základ řemesla a čerpám z toho dodnes,“ vypráví Štěrbová. Po střední pak zamířila na Fakultu umění a designu na univerzitě v Ústí nad Labem a současně i do práce.

Stala se návrhářkou v outdoorových značkách Timeout a Alpine Pro, paralelně ale ještě navrhovala a šila šaty pro své kamarádky a další zákaznice, které se k ní dostaly. To bylo v druhé polovině nultých let a s tím, jak objem práce mimo zaměstnání a školu narůstal, začala Štěrbová logicky uvažovat o tom, že se postaví na vlastní nohy. Že byl o její výtvory zájem, si ověřovala na akcích, jako byly festivaly pro mladé tvůrce Code:Mode, a když dodělala vysokou, dala i výpověď a pustila se do budování vlastního brandu.

„Dělala jsem fast-fashion. Její neudržitelnost a škodlivý dopad na planetu tenkrát ještě nebylo takové téma jako je dnes, mně ale vadilo i to, jak vzniká z pohledu návrháře – že děláte oblečení od počítače, komunikujete s výrobou na druhém konci zeměkoule a pak čekáte, až vám od nich dojde vzorek. To jsem nechtěla,“ popisuje Štěrbová. Svoji značku, kterou se chtěla odlišit od vysokoobrátkové produkce, z níž se podle některých statistik až jedna třetina vůbec neprodá, založila v roce 2010. A že bude jiná, jí vtiskla slovem Sophistic rovnou i do názvu.

Dnes se Sophistic by Veronika profiluje jako rádce, který staví na kapsulovém šatníku, má jeho vlastní řadu i několik dále rozvíjejících linií. To je ale záležitost zhruba posledních čtyř let. Do covidu fungovala Štěrbová zejména jako návrhářka, která individuálně pomáhala svým klientkám vyladit obsah jejich konkrétních skříní.

„Ze zpětného pohledu to byl vlastně takový předstupeň. Chodily ke mně ženy, které říkaly, že mají plné skříně oblečení, ale nedokážou ze všech těch věcí sestavit pěkný look. Tak jsme to dávaly dohromady. Vysvětlovala jsem jim, co je ten univerzální základ šatníku, proč jsou dobré neutrální střihy, čím se to dá oživit,“ vzpomíná Štěrbová. Zlom v uvažování o jejím podnikání přišel ve chvíli, kdy čekala první dceru. Aby si totiž klientky udržela a zároveň na ni měla dostatek času, navrhla svou první sérii oblečení. „To se velice osvědčilo, takže jsem v tom postupně pokračovala a následně představila náš koncept kapsule.“

„To, že téma kapsulového šatníku nabírá v poslední době na popularitě, je logický vývoj. Je to protitrend, taková reakce na stále se zrychlující produkci fast-fashion,“ popisuje návrhářka. Jde o sestavu několika málo nadčasových kusů, které mají všechny trendy přežít. Sama tato idea není nic nového, velkou propagátorkou, která odvedla velký kus práce na její popularizaci, byla například už v sedmdesátých letech americká návrhářka Donna Karan. Podle ní základ šatníku tvořilo těchto sedm věcí – body, sako, sukně, šaty, „něco koženého“, bílá košile a kašmírový svetr.

„Kapsule je racionální základ šatníku,“ je přesvědčená Štěrbová, „proto taky teď tak silně rezonuje společností. Jeho aktuální popularita je jasná reakce na nesmyslný boom fast-fashion, která je nejen neekologická a neudržitelná, ale už jí je tolik, že nám je z ní jako zákazníkům špatně,“ věří.

Její kapsule aktuálně tvoří osm kusů. Pracuje ale na rozšíření. Nejprodávanější jsou černé kalhoty, což je prý také kousek, který klientkám Štěrbové dlouhodobě v šatnících nejčastěji chyběl, respektive jeho správná verze. „Kapsule není jen o tom, že si pořídíte nějaké černé kalhoty nebo nějaký trenchcoat. I tyhle věci podléhají trendům, a když si koupíte nějaký hodně designový kousek nebo moc úzké nebo široké kalhoty, tu správnou službu vám neudělají. Musíte volit klasické, neutrální střihy, právě v nich je nadčasovost,“ vysvětluje návrhářka.

„Důležité také je, aby spolu ty jednotlivé kusy ladily. Nosit je pak můžete teď, za rok i za deset a to, abyste byly trendy, si obstaráte pár věcmi navíc, doplňky, make-upem nebo třeba účesem,“ dodává. Svůj byznys v souladu se svým přístupem k módě záměrně nežene nijak výrazně vpřed, loni byl obrat firmy kolem šesti milionů korun, meziročně to ale znamenalo šedesáti procentní růst, letos by si ho Štěrbová ráda zopakovala.

„Nikdy jsem netoužila dělat módu pro přehlídková mola. Jsem česká návrhářka, tvořím pro české ženy a nedává mi smysl udělat jednou v roce nádhernou věc, kterou ale odprezentujete jednou na stagi, pak ji možná půjčíte na focení, nakonec ale skončí uložená ve skladu. To svět nepotřebuje. Oblečení je užité umění, a když se v něm klientka cítí dobře a je šťastná, je to ta největší odměna,“ říká Štěrbová.

Jeden cíl ale přeci jen má, ráda by totiž přispěla ke kultivaci toho, jak se v Česku oblékáme. „Pojďme si upřímně říct, že těch čtyřicet let komunismu poznamenalo českou módu i její další vývoj. Ta doba temna v nás pořád jistým způsobem přetrvává. A já budu šťastná, když se ulice trochu promění a my budeme chodit stylověji a vkusněji oblečení. Dost nám s tím pomáhají mladší generace, jen my starší mileniálové se to musíme naučit.“