Na pražském fashion weeku poslala na molo ženy, které jako by právě mířily na dovolenou – v lesklých koženkových minišatech, s elegantními kloboučky a retro siluetou inspirovanou šedesátkami. Módní návrhářka Valérie Jurčíková si jako téma své poslední kolekce zvolila letušky a letištní prostředí. „V letadle po mně nikdo nic nechce, nikdo mi nemůže volat, nemám stres z telefonu. Je to pro mně totální wellness,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch.

Valérie Jurčíková patří k nejzajímavějším jménům nastupující generace českých návrhářek. Vystudovala UMPRUM pod vedením Liběny Rochové, zkušenosti má nejen s vlastní značkou, ale i s návrhem kostýmů. A i když navrhuje hlavně pro konkrétní klienty, její modely už se objevily i v zahraničí – například na studentské přehlídce v nizozemském Haagu.

Jurčíková začala šít ještě jako dítě. „Od první třídy jsem chodila do výtvarky a na ZUŠku. Na figuríně jsem si aranžovala látky, obšívala panenky. Máma mě učila šít, nebyla profesionálka, ale šila na stroji a viděla, že mě to baví,“ popisuje módní návrhářka.

Po základní škole pak nastoupila na uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, její další kroky vedly na UMPRUM. „Věděla jsem, že kdyby UMPRUM nevyšlo, půjdu úplně jiným směrem. Nikde jinde to pro mě nedávalo smysl,“ popisuje.

První přehlídku absolvovala už v roce 2021, ještě během studia. „Bylo mi jednadvacet, vlastně jsem byla ještě dítě. Zpětně si říkám, že jsem mohla počkat, ale jsem ráda, že jsem si to vyzkoušela tak brzo,“ říká.

Na vysoké dělala podle vlastních slov spíš umělecké, sošné věci. Od té doby se ale její přístup k tvorbě proměnil. „Teď už cítím mnohem větší tlak – aby to bylo dobrý, aby se to líbilo, aby si to někdo koupil. Člověk už z toho potřebuje platit účty. Dřív jsem dělala kolekci lowcostově, teď už do toho sypu víc peněz. Musím vložit kapitál a doufat, že se to vrátí. Je to taková loterie,“ míní Jurčíková.

Zatímco se tak ve škole soustředila na experimenty, dnes ji zajímá i to, aby byly věci nositelné. „Zlom přišel na magistrovi, kdy jsme měli zadání ‚moje značka‘. Tehdy mi došlo, že chci, aby si to lidi mohli koupit a obléct. Chci dělat věci, které bych sama chtěla nosit,“ vysvětluje.

Jurčíková zároveň naráží i na téma toho, jak složitá je situace v českém oděvním průmyslu. „Někdy mě překvapí, jak je těžké najít švadlenu. Řemeslo zaniká, většinu modelů si šiju sama, stejně jako řada dalších lokálních návrhářů. Všichni chtějí být designéři, ale chybí ti, co by to zrealizovali,“ říká.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Valérie Jurčíková (@valerie_jurcikova)

Sama si šila i modely, které před pár týdny ukázala na Mercedes Benz Prague Fashion Week. Jejím tématem bylo letištní prostředí šedesátých let. „Zbožňuju dlouhé lety. V letadle po mně nikdo nic nechce, nikdo mi nemůže volat. Je to pro mě osobní wellness,“ vysvětluje a dodává: „Toužila jsem jet na dovolenou, tak jsem si vytvořila dámy, které letí na dovču ve stylu.“

Inspiraci hledala v 60. a 70. letech i ve vintage uniformách světových aerolinek. „Chtěla jsem čepice, dělali jsme je s kloboučnicí Jolanou Kotábovou. Původně jsem tam chtěla i šátky, ale ve finále už to nefungovalo. Chtěla jsem, aby letušky působily plastově, tak jsem zvolila lesklou koženku a mini délky.“ U modelů cestujících pak vycházela z kaftanů a rozevlátých siluet, pro které se inspirovala v práci italského designéra Emilia Pucci.

Pokud zrovna nevytváří kolekci pro týden módy, šije Jurčíková oblečení na objednávku. „Nevyrábím do skladu, věci tvořím pro konkrétní lidi. Modely z přehlídek pak půjčuju nebo prodávám jako sample,“ říká s tím, že se jí občas ozývají i obchody ze zahraničí – ona ale nemá kvůli zakázkové výrobě co nabídnout. „Kvalitou jsme konkurenceschopní, jen nemáme prostředky.“

Problém vidí Jurčíková i v extrémních rozdílech mezi Prahou a zbytkem Česka, které se o mladou tvorbu příliš nezajímá. „Chápu to – nemají tolik možností, chybí tam nabídka, nemají třeba ani tolik peněz. Těžko jim to vyčítat. Ale myslím si, že se to zlepšuje. Mladí lidé se víc zajímají o lokální věci – nejen módu, ale třeba i jídlo nebo produkty obecně. Je to otázka času a generace,“ míní návrhářka.

Vedle vlastní značky navrhuje i kostýmy – tvorbu Jurčíkové tak na sobě měla třeba zpěvačka Ewa Farná a objevila se i v koncertním představení Jesus Christ Superstar v pražské O2 areně, na kterém návrhářka spolupracovala se stylistou Filipem Vaňkem a výtvarnicí Zuzanou Strakovou.

Právě u takových projektů je podle Jurčíkové klíčová funkčnost a práce s pohybem. Přesto zůstává otevřená i dalším formátům – třeba navrhování uniforem pro aerolinky. „Kdyby za mnou přišla aerolinka, že viděla moji show a chce uniformy, jdu do toho hned,“ směje se a dodává: „Doufám, že teď zvládnu konečně i tu dovolenou – třeba mě tam zase něco napadne.“