S terapií červeným světlem se Vítek Schlesinger začal seznamovat ve Spojených státech asi před deseti lety. Tehdy byly červeně zářící panely novinka, která přecházela z programu NASA do amerického olympijského týmu. Dnes pozitivní vlivy světla, které k nám míří běžně ze Slunce, a jeho vliv na energii, regeneraci a protizánětlivé účinky potvrzuje na pět tisíc studií. Pro Schlesingera je světlo hack přítomnosti a budoucnosti. A přesvědčil o tom i vývojáře, kteří ho na základě jeho blogu oslovili a společně s ním vyvinuli pravděpodobně jeden z nejsilnějších panelů na světě, panel Lighthacker.

Šestatřicetiletý Schlesinger se od malička pohyboval ve sportovním prostředí. Hrál tenis, fotbal, v ping pongu patřil mezi nejlepší v republice, dodnes svou soutěživost uspokojuje v triatlonu nebo plaváním pod ledem. Poznání o tom, jak dosáhnout co nejlepších výsledků nejen ve sportu, se rozhodl předávat dál skrze osobní koučing, vedení vrcholových sportovců i byznysmenů a také prostřednictvím workshopů. Ty Schlesinger pořádá pod hlavičkou Sporthacking institutu.

„Manažer, sportovec nebo máma na mateřské mají stejné potřeby. Nevedu lidi primárně za větším výkonem, ale k poznání sebe sama a k vnitřní spokojenosti, která je sama dovede k nejlepším výkonům,“ říká Schlesinger, který vedle institutu založil také Sporthacking lab.

Právě tam vznikly panely Lighthacker a aktuálně se rodí i druhý produkt – samoochlazovací nerezová vana na otužování. Panelů Lighthacker zlínská firma zatím prodala pětasedmdesát. Pořídili si je podnikatelé, jednotlivci či sportovci z předních českých i zahraničních klubů. Ale také domovy důchodců.

Foto: Lighthacker

Vít Schlesinger, zakladatel Lighthackeru

„Infračervené světlo proniká do mitochondrií a působí silně protizánětlivě. Dodává fotony energie, tvoří kolagen, zvyšuje mikrocirkulaci… Lidé tak ztrácí bolest, cítí příval energie a zlepšují se jim i psychické funkce,“ říká Schlesinger. Pro sportovce má terapie červeným světlem přínos před výkonem i po něm. Hlavní roli hrají právě mitochondrie, tedy jakési buněčné elektrárny.

„Energie ze světla vstupuje do buněk, zvedá energii a připravuje tělo. Po výkonu světlo eliminuje tvorbu zánětu, a tělo tak mnohonásobně rychleji regeneruje. Kluby si panely berou, protože vidí prokazatelné účinky,“ říká Schlesinger. České panely tak svítí třeba na fotbalisty v Itálii nebo v Manchesteru United. A pořídily si je i některé české sportovní kluby. Třeba Baník Ostrava nebo fotbalisté Sparty či Slavie.

Místo Slunce čtvrthodina před panelem

Schlesinger se o efektech infračerveného světla dozvěděl poprvé na konferenci ve Spojených státech zhruba před deseti lety. Když zjistil, že červené a blízké infračervené světlo obsažené ve slunečním záření si může na sebe nechat svítit kdykoliv, ať je venku jaké chce počasí, neváhal a pořídil si panel domů. Již tehdy totiž panely vyzařující infračervené světlo používali američtí vrcholoví sportovci a pozitivní účinky na energii, klouby, spánek, hormony celkovou regeneraci potvrzovala NASA i řada dalších studií.

„Začal jsem se o to zajímat, psát články, načež mě kontaktoval vývojář z Česka, který je četl a zaujalo ho to taky,“ vzpomíná Schlesinger, který tehdy od vývojáře dostal nabídku na spoluvytvoření vlastních panelů. A tak vznikl Lighthacker brand, za kterým stojí dnes tříčlenný tým a tři druhy panelů vyráběné v Česku za použití německých světel a LED čipů o kapacitě sto tisíc světelných hodin.

„Světlo z nich prostupuje v optimálních vlnových délkách a intenzitě s takřka nulovým elektromagnetickým zářením. Kvalita je prostě jinde než u konkurence, kde veškerá optika a čipy pocházejí z Číny,“ říká zakladatel firmy. A konkurenci, byť ji za ni sám nepovažuje, má Schlesinger i v Česku ve společnosti Mito Light.

Nejmenší panel Lighthacker Gold je k dostání za necelých devatenáct tisíc korun, největší Lighthacker Platinum stojí skoro sto třicet tisíc. Podle Schlesingera vyvíjí Lighthacker zřejmě největší a nejsilnější panely na světě. „Konkurenční panely jsme rozebrali na součástky a s našimi se nedají porovnat. Především výkon průsvitu, osvit a síla předaných kilojoulů se diametrálně liší,“ vysvětluje.

Ideální je nechat panel zářit na nahé tělo, pak by mělo infračervené světlo proniknout až devětadvacet centimetrů pod kůži. Schlesinger si světlo pouští každé ráno. „Ráno dělá den, mozek je ráno lehce nastavitelný. Hodinu a půl vždy věnuji sobě. Cvičím, jdu si zaběhat, do fitka nebo si zaplavat, někdy jdu do sauny či studené vody. Potom jdu do labu, pustím si na sebe patnáct minut světlo a medituju,“ popisuje svůj ranní rituál, který zakončuje půlhodinovým vzděláváním.

„Dělám si výpisky ze studií, podcastů nebo z knih,“ dodává Schlesinger a otáčí se na knihovnu za sebou, ze které loví oblíbené tituly jako Flow nebo Relentless, které četl hned několikrát. V poslední době čte průběžně také knihu Světlo, lék budoucnosti. „Ve střední Evropě nemáme příliš slunečního svitu. Kromě toho trávíme devadesát procent času v interiéru. Když na sebe necháme patnáct minut svítit panel, ta energie je obrovská. Jste sám se sebou, dýcháte, meditujete. Po ránu to skvěle dobíjí,“ říká kouč.

Foto: Lighthacker

Průměrný člověk tráví dnes devadesát procent času uvnitř

O tom, že by panely Lighthacker byly dostupné někde na sdíleném místě za poplatek, podobně jako třeba solária, zatím Schlesinger neuvažuje. „Někde to takto funguje, ale my se do toho nehrneme. Spíš hledáme někoho, kdo by nám pomohl celý lab byznysově uchopit. Nejsem byznysmen, jsem spíš stratég a konzultant,“ přiznává. Lighthacker vnímá jako vedlejší projekt, ve kterém však vidí velkou hodnotu a potenciál. Vyzkoušet si panel tak mohou lidé zatím jen ve zlínském Sporthacking labu nebo na akcích, které Schlesinger pořádá pod Sporthacking institutem.

„Není to jen o mně, na workshopy je navázáno plno lidí. Akce jsou dost informační, ale i hodně praktické,“ říká kouč. Dechové techniky, práce s emocemi, rituály nebo chladová terapie mají u účastníků nabourat zajeté stereotypy a vybudovat nové zvyky. „Kádě na otužování jsme kupovali v ostravské firmě, která vyrábí sauny. Zjistili jsme, že nás sledují, a společně jsme vymysleli nový produkt, jehož vývoj právě finišuje,“ prozrazuje Schlesinger.

Vany, které ponesou název Coldhacker, budou obložené dřevem a uživatel bude moct zvolit teplotu na škále od čtyř do třiceti stupňů. O chlazení se postará systém podobný tomu, jaký je v mrazáku. Jen tišší a šetrnější na odběr energie. Systém čištění a další detaily ještě ostravští vývojáři ladí. „Sám se inspiruju Applem a chci uvádět na trh jen špičkové produkty od materiálu přes technologii až po krabici. Budeme si s tím hrát, dokud to nebude dokonalé. Nemáme důvod to tlačit ven dřív,“ vysvětluje Schlesinger. Na chladicí vany si tak zájemci možná ještě rok počkají.