Zatímco Netflix má pověst služby pravidelně vydávající velké množství obsahu, HBO si značku vybudovalo na vysoce kurátorované nabídce, kde se novinky objevují s menší četností, ale zato se stabilnější kvalitou. Zavedená prémiová televizní stanice ovšem vlastní obsah produkuje už více než dvacet let, takže je stále schopna zabavit na velmi dlouhou dobu. Navíc HBO GO samozřejmě nabídne i některé tituly jiných televizí a filmových studií.

Jelikož se většina knihovny HBO GO v určitém bodě objevila také v rámci televizního vysílání, na nabízené pořady narazilo více lidí než například na vysoce cílené algoritmy Netflixu. Přesto jsme se, stejně jako nedávno u Netflixu, pokusili vybrat několik titulů, které by pro velkou část čtenářů měly objevit „skryté poklady“. Abychom na ně však v hledání něčeho neznámého nezapomněli, zmíníme i několik populárnějších seriálů a filmů.

Co zná snad každý: Jistě existovalo období, kdy si mnoho lidí spojovalo značku HBO pouze s veleúspěšnou Hrou o trůny. Ta byla ovšem jen jedním z nejepičtějších vyústění dlouhé historie společnosti, kam patří nejoceňovanější televizní projekty v dějinách. Kdo neviděl Rodinu Sopránů, The Wire, Westworld, Bratrstvo neohrožených, Pacifik, Odpočívej v pokoji, Temný případ, Černobyl, Pravá krev, Sedmilhářky, Sex ve městě, Rome nebo i českou Pustinu a Bez vědomí, měl by mít večerní program jasný.

Nedávno se na streamovací službě objevila také Tarantinova novinka Tenkrát v Hollywoodu a rozšířila tak zdejší nabídku kultovního režiséra. Seznam hitů dostupných ke zhlédnutí pak stále neuzavírají například Živí mrtví a velká část filmů ze série Avengers.

Co je skvělé, ale méně rozšířené: Drama Ostré předměty nabídne podobně tajemné vyprávění s ženskými hrdinkami jako Sedmilhářky, ale výrazněji se zaměří na vykreslení psychologie hlavní postavy a jejích složitých rodinných vztahů. Loňská novinka Euforie dramatickým způsobem zachytí život středoškoláků v komplexním moderním světě drog, sexu a internetu. Seriál Watchmen zase kreativně navazuje na legendární grafický román, jehož politické a existenciální myšlenky zasazuje do blízké budoucnosti.

Komedie Girls o dvacátnicích v New Yorku a Larry, kroť se o úspěšném komikovi Larrym Davidovi mají velmi odlišné tematické zaměření, ale sdílejí chytrý humor plný neporozumění a nepříjemných situací. Ty nejsou cizí ani postavám Silicon Valley, které se čelíc jednomu bizarnímu selhání za druhým snaží vybudovat revoluční technologický startup. Minisérie Jedna noc pak opět patří mezi temnější dramata pokládající náročné otázky o lidské psychologii, soudním a vězeňském systému vypořádávajícími se s nejednoznačným zločinem.

Co možná neznáte, ale měli byste:

Producent a scenárista David Simon je známý především díky The Wire, který komplexně zachycuje kriminální scénu amerického města Baltimore. V minisérii podle skutečných událostí Najděte mi hrdinu se do středu zájmu dostává mnohem specifičtější problém, bytová krize ve městě Yonkers ve druhé polovině 80. let. Nový starosta Nick Wasicsko, ztvárněný Oscarem Isaacem, má zajistit vybudování nízkorozpočtového bydlení pro chudší obyvatele přímo v bílých středostavovských čtvrtích.

Okamžitě se kvůli tomu dostává do středu politické války poháněné z velké části rasismem obyvatel i samotných politiků. Necelých šest hodin dlouhé vyprávění minisérie zobrazuje Wasicskův vzestup, pád i všechny důležité okolnosti s nimi spojené. Zůstane mu přitom dostatek prostoru na silné příběhy jak několika rodin ze střední třídy, tak ekonomicky slabších lidí, vzhlížejících k možnosti lepšího života. Ačkoliv tvůrci Najděte mi hrdinu kladli velký důraz na kvalitní zpracování fakt, výsledkem je velmi emotivní dílo, které nemá jen historickou či politickou relevanci.

V roce 2014 Spojené státy i okolní svět šokoval případ sebevraždy mladíka, k níž ho přinejmenším z velké části textovými zprávami přivedla jeho sedmnáctiletá přítelkyně. Jak je vůbec něco podobného možné a jaký byl vztah mezi možnou příčinou a následkem, se snaží přiblížit dvoudílný dokument Miluji tě, teď zemři. Podobně jako ve výše zmíněném titulu se také zde skvěle daří vytvářet rovnováhu mezi nestrannou prezentací faktů a vzbuzováním empatie.

Cílem dokumentu rozhodně není využít téma k získání pozornosti ani jednoznačně odsoudit kteroukoliv ze stran. Místo toho subtilně zkoumá možné příčiny a motivace jejich činů. Poskytuje náročnou látku k zamyšlení nad tématy moderních komunikačních prostředků, jejich odosobněnosti, psychických problémů a formování identity v době posedlé získáváním sociální moci.

Dlouho předtím, než se Orange is the New Black stalo jedním z hlavních taháků Netflixu, vznikl seriál ze života ve věznici Oz. Zatímco však příběhy z ženské věznice s minimální ostrahou často střídají humor a drama, pořad HBO se v typickém duchu televize nebál zabřednout hluboko do temných zákoutí mysli vrahů, drogových dealerů a násilníků. Ačkoliv prostředí věznice s maximální ostrahou také skýtá prostor pro humorné odlehčení nebo soucítění se zločinci, recenze většinou vyzdvihují spíše brutalitu a komplikovanost materiálu.

Seriál Barry do hlavní role rovněž staví zločince, nájemný vrah potýkající se s depresí se ale rychle stává středem mnoha zábavných situací. Černá komedie sleduje postavu bývalého mariňáka, který se místo dokončení vraždy na zakázku rozhodne zúčastnit kurzu herectví. Vzápětí se pochopitelně ukáže, že vést dva velice odlišné životy ani vybrat si mezi nimi není vůbec jednoduché.

Podobnou rozpolcenost následuje také samotné zpracování seriálu, přecházející od seriózních a akčních scén k absurdnímu humoru. Jeho první dvě řady si díky tomu vysloužily celkem šest nominací na Zlaté glóby .

Treme je další projekt producenta Davida Simona, zaměřující se tentokrát na část amerického města New Orleans několik měsíců po řádění hurikánu Katrina. Jedno z celosvětových center jazzu se ani tváří v tvář následků jedné z nejničivějších přírodních sil nevzdává života a seriál na ploše čtyř řad sleduje jeho snahu o návrat k normálnímu fungování.

„Řekněme, že New Orleans kdysi bývalo skvělé město,“ říká reportér. Jedna z hlavních postav Treme ztvárněná Johnem Goodmanem na něj úsečně reaguje slovy: „Chcete říct, že New Orleans není skvělé město? Město, které žije fantazií celého světa?“ Seriál plný hudby se do velké míry vzdává snadno stravitelného epizodického vyprávění nebo uzavřených dějových oblouků ve prospěch detailních postav a jejich uvěřitelných příběhů.

Film Expres na západ se vydává v zásadě opačným směrem a svou zápletku redukuje až na události v jediném malém bytě. Zde probíhá rozhovor mezi dvěma muži, z nichž jeden se o několik hodin dříve pokusil spáchat sebevraždu. Necelých 90 minut dlouhá diskuze zachycená téměř v reálném čase se týká smyslu života, existence Boha, morální zodpovědnosti vůči druhým, osudu a podobně.

Zmíněná témata i způsob, jakým jsou probírána, se mohou zdát jako snadná příležitost k vytvoření patetické nudy. To by ovšem dvě postavy nesměli hrát Samuel L. Jackson a Tommy Lee Jones ve filmu podle scénáře Cormaca McCarthyho. Jeden z nejvýznamnějších žijících amerických spisovatelů pro televizní obrazovky adaptoval svou vlastní divadelní hru. Výsledek si od mnoha diváků vysloužil označení za hluboce podnětné dílo.

Seriál Devs je prvním televizním počinem režiséra a scenáristy Alexe Garlanda, jehož jméno je v posledních letech automaticky spojováno se sofistikovaným sci-fi díky filmům Ex Machina a Annihilation. Seriál velice rozvážným, silně atmosférickým stylem vypráví o tajném projektu kvantového počítače velké technologické společnosti. Ten svými schopnostmi zásadním způsobem mění, jak lidé chápu realitu samotnou.

Nejedná se o Matrix, konstrukce světa má v Devs snad ještě více zneklidňující povahu, protože k jeho akceptování nestačí se prostě odpojit a prozřít. Prozření má zde přesně opačné důsledky, vezme nám možnost se vzepřít. Jeden z hlavních hrdinů, charismatický génius hraný Nickem Offermanem, se o to přesto nějakým způsobem pokouší. Zároveň si ovšem bolestivě uvědomuje svůj úděl, s nímž se musí především smířit.

Nizozemské drama Dívka oceněné na prestižních filmových festivalech v Cannes a San Sebastiánu se odehrává ve světě baletu. V něm se snaží prorazit patnáctiletá Lara, která od narození žije v těle chlapce. Fyzická i mentální proměna následující osobní identitu je jedním z nejnáročnějších procesů, jakým se může člověk vystavit. Nezávisle na dalších okolnostech samotného dospívání a rozhodování se o budoucím životě.

Zásadním momentem filmu je podpora Lary od většiny jejího okolí, nejedná se tedy o stereotypní zpracování předsudků ve společnosti. Mezi nejsilnější scény naopak patří poetickým stylem zachycené chvíle upřímného štěstí, stojící v ostrém kontrastu k depresím a existenční nejistotě vycházejícím z propastí mezi myslí a tělem transgender člověka. Ačkoliv si Dívka vysloužila i kritické reakce za vyobrazování psychických problémů hrdinky, pro většinu diváků i kritiků drama představuje hluboce lidský příběh.