Tak trochu Wikipedie v kostce. Poprvé v češtině vychází kniha Čísla nelžou od Václava Smila, kterou si oblíbil i Bill Gates

Jiří SvobodaJiří Svoboda

cisla-nelzou-smilKomentář

Reprofoto: Bill Gates/YouTube

Čísla nelžou od Václava Smila

0Zobrazit komentáře

Jméno plzeňského rodáka a uznávaného vědce Václava Smila možná více než v Česku rezonuje ve světě. Ostatně už dlouhá léta si buduje kariéru za oceánem, kde se z něj stal kanadský občan a také autor literatury faktu, kterou si oblíbil i Bill Gates. A jak ukazuje jeho poslední výtvor, také milovník statistik. Kniha, kterou Smil vydal původně v říjnu 2020, dostala název Numbers Don’t Lie a nyní vychází také v českém překladu jako Čísla nelžou v nakladatelství Kniha Zlín. CzechCrunch přináší její recenzi.

Spoluzakladatel Microsoftu Bill Gates už dříve nazval tuto publikaci tou nejpřístupnější, kterou kdy Václav Smil napsal. Jednoduše řečeno, podtitul knihy 71 věcí, které byste měli vědět o světě říká v podstatě přesně to, co na zhruba 360 stránkách najdete.

Sedmasedmdesátiletý kanadský autor českého původu si totiž dal ambiciózní úkol: co nejobsáhleji, přitom stručně a výstižně popsat v číslech, jak funguje dnešní svět. Jednasedmdesát krátkých kapitol je rozděleno do několika tematických bloků: lidé, státy, stroje, paliva a elektřina, doprava, potraviny a životní prostředí. O mnoha z nich přitom mluvil i na nedávném Týdnu inovací, na němž například kritizoval internet i energetiku.

Taková malá encyklopedie

Knihu díky tomu ani není třeba číst od začátku do konce. Pokud je vám to po chuti, můžete s ní zacházet jako s s malou encyklopedií a otevřít na náhodné stránce – téměř s jistotou se dozvíte nějakou zajímavou statistiku, informaci či neočekávanou souvislost. Oněch 71 kapitol na sebe jen zřídka navazuje. Chvílemi se tak můžete cítit, jako když otevřete Wikipedii a od částicového urychlovače se proklikáte až k egyptským faraonům.

V případě Smilovy knihy to není ani trochu nadsázka: od nezaměstnanosti v USA se během půl hodiny dostanete k nejstaršímu člověku na světě, přes k informaci, že nejlepší maratonci vypíjí za závod jen 200 mililitrů tekutin, až ke způsobu, jakým naši předkové naháněli antilopy. Proto snad ani nelze popsat, o čem přesně tato kniha vlastně je. Je o světě, o lidech, o naší planetě… tak nějak o všem.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Krátké kapitoly však rozhodně neznamenají, že by autor šel v tématech kdovíjak po povrchu. Naopak – je ohromující, jakou míru zajímavých detailů se povedlo na malý prostor nahustit. Až na výjimky autor čerpá čísla z oficiálních statistik nadnárodních organizací nebo renomovaných výzkumných agentur. Tvrdá data tak stojí jako základ celé knihy. Méně pozorní čtenáři nicméně mohou díky tomu sem tam ztratit niť, ale časté grafy a vizualizace umožní si všechny informace lépe představit.

Kompozice knihy má ale i své nevýhody. Kapitolky jsou sice nahuštěné statistikami, ale jinak jsou poměrně stručné. Místo hlubokého náhledu do nějaké problematiky tak autor ukazuje spíš úvod do mnoha z nich a ponechává na čtenářích, zda budou chtít hledat informace o každém fenoménu i jinde. K vybavení mnoha fakty, kterými můžete oslňovat přátele v debatách u piva, to je ale více než dost.

Čísla nelžou, ale záleží na interpretaci

Václav Smil na sebe nicméně nechává velké břímě. V publikaci jsou doslova tisíce míst, kde by se mohl dopustit nechtěného omylu nebo překlepu v důležitém čísle. Ne, že by se tak stalo, ale jako čtenář zkrátka musíte věřit, že po faktické stránce je kniha v nejlepším pořádku, protože není v silách běžného smrtelníka každou ze statistik ověřovat. Pro datové nadšence však Smil uvádí na konci knihy kompletní seznam zdrojů.

Kámen úrazu ale může být především v interpretaci. Čísla totiž mají jednu velmi nebezpečnou vlastnost: vyvolávají důvěru. Lidé tak na ně často pohlížejí nekriticky. Samy o sobě obvykle skutečně nelžou, ale to, jak k nim lidé došli, a především, jak si je vyloží, už je podmíněno předsudky a mentálními modely každého z nás.

Je třeba tak mít na paměti, že (ač to není a priori špatně) určité pohledy na věc i předsudky má také Václav Smil. Výsledkem je, že pokud se v některém z jednasedmdesáti témat vyznáte, možná narazíte na momenty, kdy se vám některé Smilovy interpretace čísel nebudou úplně zdát.

„I poměrně spolehlivá – skutečně, dokonce bezchybně přesná – čísla, je třeba vidět v širších kontextech.“

Například v kapitole Rosteme do výšky autor rozebírá výšku lidí v jednotlivých národech světa. Dochází k závěru, že nejvyšší národy jsou takové, kde bylo historicky k dispozici hodně mléka – třeba Nizozemsko, Belgie nebo i Česká republika. Na první pohled logický argument – mléko je nutričně výživné a může proto přispět k vyšší výšce. Smil tak zakončuje kapitolku tvrzením, že nejlepším způsobem, jak zlepšit šance dítěte na vyšší růst, je dohlédnout, aby pilo hodně mléka.

Jenže na další argumenty o tom, co dalšího může k fyzické výšce přispívat, vůbec nepřijde řeč. Čtenář tak může snadno nabýt nekritického dojmu, že více mléka = větší výška. Taková argumentace ale spíš připomíná Pepka námořníka a jeho oblibu ve špenátu jako jediného zdroje větších svalů.

Ne zcela vědecky si autor počíná i o pár stránek dříve, kde například píše, že fyzicky vyšší generální ředitelé působí statisticky ve firmách s většími aktivy. To je možná tak vtipný fakt, s nímž opět můžete ohromit kamarády na pivu, ale informačně zcela zavádějící: neexistuje totiž důvod, proč by výška generálních ředitelů měla souviset s velikostí aktiv firmy.

Jinými slovy (a trochu v akademických termínech) Smil naznačuje kauzalitu, přitom jde o docela náhodnou korelaci. Z podobných, náhodných souvislostí, si dělá legraci třeba web Spurious Correlations, který s trochou číslené magie dokáže najít i souvislost mezi počtem utopených lidí za rok a počtem filmů, v nichž hrál Nicolas Cage.

Paradoxní je, že Smil sám v krátkém závěru knihy (žádné velké sumáře nečekejte) píše, že čísla možná nelžou, ale dává do vzduchu otázku, jakou pravdu vlastně sdělují. „I poměrně spolehlivá – skutečně, dokonce bezchybně přesná – čísla, je třeba vidět v širších kontextech,“ píše autor.

Kniha Čísla nelžou, kterou lze koupit v nakladatelství Kniha Zlín i v dalších obchodech, je tak nakonec skutečně docela přesná analogie k Wikipedii. Na pár stránkách kondenzuje ohromující množství detailů a zajímavostí o světě kolem nás, rychle přeskakuje mezi tématy, ale sem tam nějaký odstavec zavání chybnou interpretací nebo vlastním názorem. Je tak potřeba zůstat během čtení na pozoru a rozlišovat, kdy autor vnáší do věci vlastní názor a kdy naopak ne.

I tak je ale poslední publikace Václava Smila fascinujícím čtením, v níž si najde to své každý zvídavý člověk. Kniha Čísla nelžou je navíc jednou z mála, kterou si může tuzemský čtenář přečíst v rodném jazyce. Emeritní profesor University of Manitoba ve Winnipegu totiž publikuje převážně v angličtině a v češtině vyšlo z jeho desítek titulů pouze pár z nich. Například Globální katastrofy a trendy či průvodce pro začátečníky světy Ropy Energií.

Mark Zuckerberg chce, aby se lidé přesunuli do jeho virtuálního světa. Ale zapomněl, že rádi žijí i v tom reálném

Jiří SvobodaJiří Svoboda

meta-zuckKomentář

Foto: Meta

Mark Zuckerberg a jeho virtuální klon v metaverzu

0Zobrazit komentáře

Když zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg odhaloval, že se jeho společnost přejmenuje na Meta, byla to trochu surrealistická podívaná. Zatímco jedna z nejmocnějších firem světa má problémy snad na všech frontách kromě výdělečnosti, její šéf s úsměvem oznámil, že hlavní priorita už není sociální síť Facebook, ale metaverse – jakýsi virtuální vesmír z dílen jeho firmy, který by v mnohém měl úplně nahradit ten reálný. Jako by všechny dosavadní problémy Facebooku zmizely a máme se zaměřit už jen na novou (virtuální) realitu.

Ale budiž. Dejme tomu, že na chvíli odvrátíme zrak od všech kontroverzí s monopolními praktikami, sociálními problémy, výpadky či uniklými informacemi a položíme si otázku, co že je ten metaverse vlastně zač. Podle Zuckerberga půjde o službu na základě virtuální reality, kde bude možné… tak nějak všechno.

„Můžete se setkávat s přáteli a rodinou, pracovat, učit se, hrát si, nakupovat, tvořit a také mít zcela nové zážitky, které do dnešní představy o počítačích a telefonech vůbec nezapadají,“ napsal Zuckerberg na Facebook. Doufá také, že metaverse vymaže z našich životů záležitosti, jako je dojíždění do práce, protože ve virtuálním světě budete vždy tam, kde potřebujete, a nakonec se díky tomu třeba i sníží naše uhlíková stopa.

Představa Marka Zuckerberga je totiž taková, že začneme fungovat úplně jinak, než jsme zvyklí, z čehož může leckomu běhat mráz po zádech. Podle sedmatřicetiletého zakladatele největší sociální sítě světa se totiž naše životy přesunou do jiného, virtuálního světa, kterému budou vládnout hologramy.

fb_meta

Foto: Meta

Facebook a jeho nová identita

„Zamyslete se nad tím, kolik fyzických věcí, které dnes máte, by v budoucnu mohlo být jen hologramem. Vaše televize, dokonalá pracovní sestava s několika monitory, stolní hry a další – místo fyzických věcí sestavených v továrnách to budou hologramy navržené tvůrci po celém světě,“ představuje svou vizi o naší společné budoucnosti Zuckerberg.

Ve virtuálním světě Facebooku, dnes již vlastně Mety, bude možné doslova cokoliv, minimálně cokoliv, co bude chtít sám Zuckerberg nebo jeho algoritmy. Káva s drahou polovičkou? Výlety do přírody? Návštěva u kamaráda? Nebo i čas s kolegy v kanceláři? Ale jasně, není problém – jen s tím, že toto všechno zažijete v okleštěné podobě a v brýlích od firmy Oculus (kterou Mark Zuckerberg také vlastní) z gauče ve svém obýváku.

Tedy alespoň taková je zřejmě Zuckerbergova představa ideálního světa. V rozhovoru pro magazín The Verge řekl, že „v příštím desetiletí bude většina lidí trávit čas v plně pohlcující 3D verzi internetu“. Za sebe bych rád řekl: ne, děkuji. V takové „plně pohlcující“ verzi internetu asi žít nechci. Ale ještě více nechci, aby případně existoval společenský tlak na to v ní participovat. A už vůbec ne, aby ji měl pod palcem Mark Zuckerberg.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Bavíme se stále o té stejné firmě, jejíž seznam skandálů by vydal na pořádně tlustou knihu a kterou například uznávaný technologický novinář Walt Mossberg nazval jako „od základu neetickou“ a Zuckerberga jako člověka bez zábran – čímž se mimochodem podle Mossberga liší od všech ostatních technologických gigantů v Silicon Valley.

Jako by nestačil fakt, že služby Facebooku, respektive dnes již mateřské společnosti Meta, pod níž spadá i třeba Instagram nebo WhatsApp, jsou už tak návykové a v některých zemích je Facebook de facto ekvivalentem internetu. Už tak trávíme s facebookovými výtvory několik hodin denně a Mark Zuckerberg chce získat ještě více našeho času. Skoro to vypadá, jako že se pokouší vymýšlet alternativní vesmír, abychom zapomněli na to, co už stihl udělat v tom reálném.

Myšlenka metaversa jako taková není nová a není ani nutně zavrženíhodná. Poprvé se objevila – jako spoustu věcí – ve sci-fi literatuře, ale dnes jí rozpracovává i mnoho dalších společností. Třeba český startup Somnium Space již má fungující prostor tohoto druhu, ale jejich vize ani v nejmenším nevypadá tak dystopicky a působí spíš jako rozšíření existující reality. Ne její náhrada. Ostatně sám zakladatel se proti Facebooku značně vymezuje.

facebook-meta2

Foto: Meta

Párty podle metaverza od Facebooku

Důležité je, že celý svět Somnium Space je sice zcela smyšlený, ale zároveň je transparentní (což je kvalita, kterou Zuckerbergovy firmy opravdu nedisponují), protože veškeré operace se zde vedou na blockchainu. Stejně tak místní ekonomika je poháněna decentralizovanou kryptoměnou ethereum a zakladatel Somnium Space Artur Sychov říká, že byznys se sbíráním dat určitě dělat neplánuje, stejně jako nechce nikoho sledovat.

V případě mateřské firmy Facebooku není ale decentralizovaného a v zásadě ani transparentního nic a nikdy nebylo – důkazem je nejen fakt, že Mark Zuckerberg firmu plně ovládá držením nadpoloviční většiny hlasovacích práv, ale i třeba způsob, jakým se ve zlém rozešel se zakladateli WhatsAppu a Instagramu po jejich koupi.

Metaversum samo o sobě tak není zlé – různé fiktivní světy vznikají v herním či filmovém světě celé dekády a budou stále dokonalejší a přenášeny přes dokonalejší metody. Problém je, že se ho bude pokoušet nastolit Mark Zuckerberg zhruba polovině světové populace. S ohledem na velké a vleklé problémy Facebooku je však možné, že se přepočítal, a je otázka, zda na podobný projekt bude mít ještě dostatečnou důvěru veřejnosti.

Mám rád normální svět

Kromě toho zapomněl na jednu zdánlivou banalitu. Někteří lidé, včetně mě, totiž mají ten reálný, přirozený a nedokonalý svět mimo virtuální brýle docela rádi. Mám rád procházky, setkání s kamarády, řízení auta, vůně v přírodě nebo cvičení ve fitku. A nebo se někoho dotýkat.

I na tuhle věc by zřejmě měl Zuckerberg odpověď. Chce totiž, aby byl metaverse co do kvality požitku docela jinde než dnešní virtuální realita. „Charakteristickým rysem metaverza bude pocit přítomnosti – jako byste byli přímo s jinou osobou nebo na jiném místě. To je největším snem sociálních technologií,“ napsal na Facebook.

Zuckerbergův technooptimismus mi vyráží dech. Ne proto, že by třeba technologie na simulaci dotyku neexistovala – už existuje (a pracují s ní i v Somnium Space), jistě bude rozšířená a lidé ji budou využívat. Ale vyráží mi dech proto, že si zřejmě myslí, že se svým virtuálním světem plně nahradí fyzický, prožitý a citově naplněný život.

ezgif-com-gif-maker

Foto: Meta

Metaverse má zahrnovat i třeba virtuální narozeninové oslavy

Virtuální světy dnes především slouží jako nadstavba toho reálného. Nefunguje to naopak a měli bychom zabránit čemukoliv, co se o převrácení této logiky pokouší. Z vyjádření zakladatele Facebooku přitom není patrné, že by mu na nějakých fyzických životech ještě záleželo. Srovnejme to s přístupem tuzemského Somnium Space, jehož zakladatel mluví o tom, že jeho virtuální systém je „pouze“ budoucnost našeho online života.

Zuckerbergovo uvažování mě fascinuje ještě více v dnešní době, rok a půl od začátku pandemie, během které každý z nás zažil časy, kdy byl odkázaný na videohovory, zprávy a nulový kontakt s nejbližšími. Poznali jsme na vlastní kůži, co je to tzv. zoom fatigue, a také víme, že to není nic moc. A přece Zuckerberg nabízí obdobnou možnost, ale ne na pár hodin denně – natrvalo.

Dle všech objektivních měřítek žijeme v nejlepší době v historii lidstva, která se ještě stále odehrává ve fyzické realitě. A přece se nám Zuckerberg snaží představit svět virtuální, který je jím vytvořený, a nemá realitu rozšiřovat, ale nahrazovat. Jak bude přesně vypadat, je zatím spíš na papíře, takže není nutné technologii odsoudit jako celek. Ale za předpokladu, že ji budou tvořit stejní lidé, stejné algoritmy a tedy i stejné problémy jako Facebook, je nemorální, aby vůbec vznikala.

Snad nejhorší na celém nápadu metaverza ale je, že Mark Zuckerberg sám nejspíš věří, že dělá dobrou věc. Myslí to naprosto vážně. Tak vážně, že jen letos na jeho tvorbu alokuje astronomických 10 miliard dolarů.