Takto by mohly vypadat první obytné kapsle na Marsu, které vybrala a schválila NASA

Filip HouskaFilip Houska

mars1_czechcrunch
0Zobrazit komentáře

V kontextu vesmíru je Mars bezpochyby tou nejatraktivnější zastávkou. K dosažení milníku, kdy se nohy první lidské posádky dotknou povrchu Rudé planety, směřuje hned několik firem. Ať už jde o SpaceX Elona Muska, leteckého giganta Boeing, který se SpaceX prakticky soupeří o prvenství na čtvrté planetě sluneční soustavy, nebo Blue Origin zakladatele Amazonu Jeffa Bezose. Dlouhodobě se pochopitelně angažuje i NASA, která nově vyhlásila vítěze soutěže o ideální obydlí na Marsu.

Americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku, který na Mars před sedmi lety poslal průzkumné vozítko Curiosity a pro podobné účely postupně vyvíjí samolétající miniaturní helikoptéru, vybral v rámci soutěže rovnou 5 návrhů. Jak bylo stanoveno v pravidlech, kterými se všechny zúčastněné týmy po dobu 4 let vývoje řídily, výsledná obytná kapsle musí mít takovou strukturu, kterou lze vyprodukovat na 3D tiskárně.

Současně museli soutěžící respektovat odolnost použitých materiálů, a to vzhledem k odlišnému prostředí na Marsu, jež je zpravidla velmi nerovné a ostré. Navržená kapsle navíc musela být vejcovitého tvaru, který by měl pojmout minimálně čtveřici lidí. S tím se logicky pojí i potřebné vybavení pro minimálně roční přežití včetně nutného (specifického) nářadí. K tomu všemu mohly týmy využívat pouze speciální modelovací software, z něhož lze stvořit skutečně proveditelné obydlí. A takto vybrané koncepty vypadají:

5. místo – Northwestern University (Illinois, USA)

mars2_czechcrunch

Jádrem konceptu z dílen týmu z Northwestern University byla struktura, která má maximálně připomínat tradiční dům, alespoň vnitřním rozložením místností. Vedle toho také mířil na co nejjednodušší postavení, a to konkrétně stylem, kdy se hlavní buňka po spuštění na povrch Marsu (respektive na předem umístěný základ) automaticky nafoukne a následně se přiklopí ochranným krytem.

Podrobný vizuální popis:

4. místo – SEArch+/Apis Co (New York, USA)

mars1_czechcrunch

Hlavní myšlenkou obytné kapsle od SEArch+/Apis Co bylo vytvoření takového objektu, který má minimalizovat účinky radiace. Odpovídá tomu i rozestavení přístřešku, jenž je prakticky dvojitý a využívá šikmou plochu, která by se měla následně dát jakkoliv korigovat. Uvnitř kapsle to na první pohled vypadá poněkud stísněně a celý koncept připomíná stavbu ze sci-fi filmů.

Podrobný vizuální popis:

3. místo – Kahn-Yates (Mississippi, USA)

mars3_cc

Návrh od Kahn-Yates stojí v principu na předvytvořeném vejcovitém jádru, které se prakticky vyloupne z ochranné slupky ihned po přistání na povrchu Marsu. Jádra se následně mají chopit pětiosé ruce 3D tiskárny, jež se nachází ve vrchní části onoho jádra, a začnou dopracovávat zbytek celé kapsle. To vše za použití materiálu, který je na Rudé planetě k dispozici. Kahn-Yates mimo jiné také prezentuje moderní interiér celého obydlí a také miniaturní zahrádku se živými stromy.

Podrobný vizuální popis:

2. místo – AI SpaceFactory (New York, USA)

mars4_cc

Výzkumný tým z AI SpaceFactory přišel s nápadem, jak obytnou kapsli maximálně zabezpečit vůči možným „marsotřesením“ a atmosferickému tlaku. Jejich návrh se skládá z dvojité buňky, která je – stejně jako koncept od Kahn-Hayes – vytvořena ze surovin vytěžených a zpracovaných přímo na Marsu. Konkrétně z mixu čedičového vlákna a obnovitelných bioplastů vyextrahovaných z rostlin, které se mají na Marsu postupem času pěstovat.

Podrobný vizuální popis:

1. místo – Zopherus (Arkansas, USA)

mars5_cc

První místo zcela zaslouženě patřilo arkansaskému týmu Zopherus. Ten sice také navrhl modulární obydlí tvořené z materiálů vytěžených na Marsu včetně automatické stavby celé kapsle (tedy podobně jako AI SpaceFactory), nicméně s tím rozdílem, že vesmírný modul, který má naloženou speciální 3D tiskárnu, bude hledat to nejideálnější místo na povrchu, kde by mohl tiskárnu snést a ta by začala pracovat. Malé, jednoduché domečky by se pak následně mohly pojit k sobě, čímž by postupně tvořily jistou komunitu.

Podrobný vizuální popis:

Všechny vítězné týmy si následně rozdělily stanovenou finanční odměnu ve výši 100 tisíc dolarů, přičemž první dvě místa byla ohodnocena na necelých 21 tisíc dolarů a budoucí podporu od NASA a partnerů.

Foto: NASA

Japonský startup vyrábí umělé padající hvězdy na zakázku a slibuje novou úroveň zábavy

Jiří SvobodaJiří Svoboda

ALE Co Ltd ー Shooting stars On demand The Future of Entertainment in Space
0Zobrazit komentáře

Japonsko je zemí, odkud vzešly mnohé vynálezy, které udivují lidstvo ve zbytku světa, avšak tentokrát si tamní vědci vymysleli vskutku unikátní vizi. Projekt Sky Canvas společnosti Ale Co. totiž nemá za cíl nic jiného, než vytvořit umělé „padající hvězdy“ pomocí satelitů na oběžné dráze. Nový přístroj by mohl nabídnout jednak zcela nové možnosti zábavy a zároveň by chtěl zároveň pomoci s výzkumem atmosféry.

Přírodní efekt padajících hvězd vzniká, když prachové částice o velikosti několika milimetrů vzplanou v zemské atmosféře a při efektu zvaném plazmová emise vyzařují ostré světlo. Japonský tým pod vedením CEO Leny Okajima chce ve své podstatě tento proces uměle opakovat pomocí satelitů na oběžné dráze a celkem 800 míčků na jejich palubě. Ty budou vypuštěny směrem k Zemi a za stejného efektu jako přírodní padající hvězdy budou zářit na noční obloze.

Jejich chemické složení je přísně střeženým tajemstvím, nicméně je známo, že předtím, než shoří asi 70 kilometrů nad zemí v mezosféře, obletí zhruba třetinu obvodu Země. Zářící částečky by měly následně být vidět ze Země v okruhu 200 kilometrů. Vědci také počítají s přesným naplánováním každého úkazu, a tak bychom se mohli dočkat například koncertů či festivalů v doprovodu této hvězdné podívané.

Satelity budou na oběžné dráze zatím dva, přičemž jejich náklad by měl vystačit na 20 až 30 různých událostí. Pokud vše půjde dle stanoveného plánu, nosiče zářících míčků by měly začít obíhat na orbitu v únoru 2020. Na jaře téhož roku by mohl být viděn první úkaz nad Hirošimou, v případě nízké oblačnosti ho však uvidí i obyvatelé Tokia. Otevírají se tím tedy také možnosti využití během letních olympijských her, které v japonské metropoli začínají 24. července 2020.

akka1

Přečtěte si takéFrancouzi navrhli „létající vlak“, který chce spojit křídla s oddělitelnou kapslí pro pasažéryFrancouzi navrhli „létající vlak“, který chce spojit křídla s oddělitelnou kapslí pro pasažéry

Jak píše deník Japan Times, firma nesdělila, kolik budou umělé padající hvězdy stát, avšak téměř jistě nepůjde o žádnou levnou záležitost. Od roku 2011, kdy Ale Co. vzniklo, totiž firma investovala přibližně 20 milionů dolarů (přes 440 milionů korun) do vývoje dosavadního pokroku. Podle serveru Crunchbase má na kontě z roku 2016 také první investiční kolo, v němž vybrala v přepočtu 6,29 milionu dolarů.

Foto: Ale Co.