Taneční klub Alta obnovuje zchátralý pivovar v Libni. Vyřizuje povolení a shání investory
Rekonstrukce Libeňského pivovaru je rozdělená do tří částí. První z nich by mohla být hotová do konce roku 2025. Další budou záležet i na penězích.
Ztratil svoji funkci, zkázu dokonalo ale až několik vln povodní. Libeňský pivovar zůstával dlouhá léta na seznamu prázdných pražských domů, letos se do něj ale nastěhovalo taneční studio Alta. To se řídí heslem „Neustále v pohybu“ a do pohybu nyní dalo i chátrající stavbu.
Pivovar patří do koloritu Libně dlouhá léta. První zmínka o něm pochází už ze šestnáctého století a kdysi byl součástí libeňského podzámčí, pivo se tu vařilo až do konce století devatenáctého. Co bylo, bylo. Pivo je dávno pryč. Teď našlo studio Alta stavbu v mizerném stavu. „Chybí veškerá stálá infrastruktura, vše tak táhneme dočasně. Čekají nás nové rozvody elektřiny, topení, vody i kanalizace a také celkové technické zajištění budov,“ vyjmenovává první úkoly výkonná ředitelka studia Ludmila Vacková.
Spodní budova pivovaru je nyní ve stavu, kdy potřebuje zásadní rekonstrukci včetně interiérů. To je ale zatím příliš velké sousto, nyní se tak studio organizuje ve druhé horní budově a dočasný provoz se soustředí hlavně na zahradu. Stavba je ale zajištěná, vyklizená a momentálně čeká na zahájení rekonstrukce, která ji má proměnit na kulturní a umělecké centrum. To je první fáze projektu, ke kterému si Alta přizvala ateliér 22:22 architekti.
Ten navrhl rozdělení prací celkem do tří fází. „Dnes na místě stojí srostlice několika vícepodlažních budov, které vznikaly postupně během celé historie pivovaru. Nelze snadno rozpoznat, že se jedná o bývalý pivovar, prvky a části pro tuto typologii typické, byly v minulosti zbourány. Od počátku jsme se se studiem Alta shodli, že chceme jít cestou minimálních zásahů do stávajících budov a spíš hledat způsoby, jak poměrně složitý kulturní provoz dostat do neméně složitého průmyslového objektu bez zásadních stavebních úprav,“ popisuje pro CzechCrunch architekt Martin Votřel.
Podle něj i jeho kolegů je v budovách zásahů už tolik, že by další stavební úpravy projektu jedině ublížily. Jak Votřel říká, proto bylo potřeba hodně přemýšlet a navrhovat tak, aby se toho stavělo co nejméně. Výhodou je nejen to, že na konci zůstane historicky autentický areál, ale také výsledná cena rekonstrukce.