Někdo si z mládí pamatuje knížku Pán prstenů, někdo Hunger Games a někdo, jako třeba Filip Budník, zase knihu Bohatý táta, chudý táta. Není to sci-fi, fantasy ani sociální drama. Spíš taková bible. Byznysová bible od Roberta Kiyosakiho o tom, jak porozumět zákonitostem peněz. „Dal mi ji táta. Zhltnul jsem ji stejně jako další knihy o pasivním příjmu,“ líčí osmadvacetiletý ředitel investičního fondu Thein. Jeho táta, Tomáš Budník, sedí vedle u stolu a pobaveně poslouchá – Thein založil a vede. Podnikatelská cesta syna a otce byla ovšem mnohem krkolomnější, než by se teď mohlo zdát.

Tomáš Budník toho v byznysu zažil opravdu hodně a hodně vysoko i vystoupal. Nejprve v 90. letech založil vlastní firmu, kterou později koupila americká telekomunikační společnost GTS, v jejíž manažerských strukturách několik dalších let působil. Mezi roky 2009 a 2011 pro finanční skupinu Penta budoval jejího mobilního operátora U:fon. Pak vyslyšel volání Petra Kellnera a na dalších osm let spojil svou kariéru s PPF, kde to dotáhl na generálního ředitele O2 a následně i na šéfa celé telekomunikační sekce této mocné finanční skupiny. V létě 2020 se ale postavil na vlastní nohy a založil investiční fond Thein.

„Táta pro mě byl vždycky vzor. Ono to asi ani jinak nešlo, když jména jako Kellner byla na denním pořádku. Chtěl jsem proto dělat byznys, chtěl jsem se ukázat,“ směje se Filip Budník. A jeho otec dodává: „Určitě to nebylo tak, že bych ho k tomu tlačil. Ale samozřejmě to, co jsem dělal a o čem jsem mluvil, ho formovalo.“

Jenže volání byznysu bylo ve Filipově případě ještě silnější, než by si rodiče přáli. Když dodělal střední školu – samozřejmě obchodní akademii –, oznámil jim, že na vysokou nepůjde, protože by to byla ztráta času.

Jeho vzorem tehdy ještě o trochu víc než otec byli lidé jako zakladatel Snapchatu Evan Spiegel, Mark Zuckerberg z Facebooku nebo Jack Dorsey z Twitteru. Tedy nová generace technologických miliardářů, kteří opustili univerzitní auly, aby mohli rozvíjet své startupy.

„Tam jsme měli rozepře. Nelíbilo se mi to. Jenže Filip se v 18 letech odstěhoval, začal pracovat, nic po mně nechtěl. Tak co jsem mohl dělat?“ líčí Budník senior a dodává: „Zpětně vzato měl možná pravdu. V době, kdy jeho kamarádi opouštěli školu a rozkoukávali se, on už měl něco za sebou.“

Filipu Budníkovi to osamostatnění ale nešlo ani náhodou podle jeho teenagerských plánů – podle těch mělo být rozjetí byznysu strašně jednoduché, za pár let měl být milionář a ve Forbesu na obálce. „Táta mi vždycky říkal, že v byznysu nefungují zkratky. A víte co? Měl pravdu,“ rozhazuje rukama Filip, který je už také otcem. Tu pracoval jako obchoďák, tu jako projektový manažer, hrál si s akciemi, zkoušel podnikat s kamarády, což se ukázalo jako hodně špatný nápad… A pořád přemýšlel, jak se dostat na trh fúzí a akvizic.

Dokonce se ucházel o místo u velké poradenské čtyřky, tedy ve firmách EY, PwC, KPMG a Deloitte, ale v zásadě mu ani neodpověděly na inzerát. Po večerech si dělal rešerše, hledal firmy, které by mohly být na prodej, zkoušel se napojit na různé konzultanty a právníky.

„Byl dost neodbytný,“ kroutí hlavou dvaapadesátiletý Tomáš Budník. Právě za ním junior chodil s nápady, do čeho by mohli spolu investovat, jakou firmu by mohli koupit a zachránit. „Táta byl jediný, kdo měl peníze a koho jsem znal. Já nic neměl. A ještě, že tomu tak bylo, protože bych to poslal někam, kde by to nedávalo smysl. Chyběly mi zkušenosti a určitý klid,“ přiznává Filip.

Jejich vzájemné investiční debaty probíhaly většinou o víkendech nebo večer, protože oba měli normální práci, kde trávili většinu času. Od roku 2017 pár projektů posoudili, pak z nich ale z různých důvodů sešlo. Často junior dostal vyčiněno, že za tátou chodí s něčím, co si dostatečně neprověřil a nezanalyzoval. První společnou investici do strojírenské společnosti Ponec provedli až počátkem roku 2020, tedy souběžně s rozjezdem covidu. A těsně předtím než Tomáš Budník definitivně opustil PPF a založil vlastní fond. Ten měl přitom od počátku jasnou propozici – investice do IT firem a kyberbezpečnosti, což byla Budníkova dlouholetá doména. A strojírenství? To v původních plánech vůbec nebylo.

„Je to vlastně určitý paradox, ale strojírenská část našeho byznysu je z mé hlavy. Častější asi je, že mladá generace tlačí moderní technologie a jejich otcové jsou ti průmyslníci. Tady ne, mě internet přijde moc abstraktní, nemůžete si na něj sáhnout,“ směje se Filip Budník s tím, že jeho otec, rodák z Bohumína, je vzděláním strojař, takže to vlastně není tak překvapivé.

Každopádně ve fondu Thein mají aktuálně dvě základní investiční nohy. Jednak tu ajťácko-kybernetickou, s níž se počítalo od začátku, jednak tu průmyslovou se zaměřením na energetiku, kolejovou dopravu a čím dál víc i vodík, kterou si svou umanutostí tak trochu vykřesal Budník junior.

Technologická větev Thein Digital je samozřejmě výrazně větší, je v ní momentálně šest společností, které za rok 2021 vygenerovaly tržby přes dvě miliardy. Průmyslová část Thein Industry má pod sebou tři podniky, které loni utržily čtvrt miliardy a jejichž hrubý zisk před odpisy a daněmi, takzvaná EBITDA, byl 73 milionů.

„Protože se nám tato část začala pěkně rozjíždět, založili jsme pro ni letos vlastní separátní fond. Máme v něm aktuálně 200 milionů, ale vybíráme od investorů další prostředky. Rádi bychom se dostali na miliardu,“ říká Tomáš Budník a připomíná, že jedním z velkých témat do budoucna je využití a zpracování vodíku v dopravě, což je něco, čemu se v Theinu věnují a čemu hodně věří.

Filip Budník v otcově podniku pracuje jako investiční ředitel, který má na starosti právě průmyslovou větev. Do Theinu nastoupil sice hned při startu, ale souběžně s tím ještě pracoval jinde. Sžívání chvíli trvalo a jak říká jeho otec, museli si napřed pár věcí ujasnit.

„V byznysu jsem viděl mnoho případů, kdy rodiče zaměstnali své děti, protože je už jinde nechtěli. Nic takového jsem nechtěl dopustit. To poslední, co jsem chtěl, bylo, aby to kdokoli vnímal tak, že Filipovo povolání je syn.“ Dodnes je na něj prý přísnější než na jiné kolegy, vzájemně si toho řeknou víc a někdy ostřeji: „Jako všichni mladí lidé má spoustu nápadů a já ty vzdušné zámky dávám zpátky na zem.“

Pro oba teď začíná ale poměrně hektická doba, protože slovy Tomáše Budníka „přijde dokonalá bouře“. Už teď jim prý chodí desítky nabídek měsíčně, jestli by nechtěli koupit tu či onu strojírenskou firmu. V IT je prý zatím klid, ale je jen otázkou, kdy rozvlněné byznysové vody dolehnou i sem. Na vině jsou podle Budníků drahé energie a obecně únava starší generace podnikatelů, kteří se teď chtějí svých byznysů, jež nemají komu předat, zbavit, aby je nemuseli kormidlovat v krizových časech.

„Bohužel řada z nich si ne úplně uvědomuje realitu. Setkáváme se s tím, že za své firmy chtějí stejné peníze jako před covidem. Jenže realita a náklady se změnily,“ poukazuje Tomáš Budník. Jedním dechem pak dodává, že drtivá většina nabídek, kterou jim poradci a právníci posílají, pro ně není zajímavá, protože jde o podniky v problémech. „A ty my nevyhledáváme. Budujeme firmu, která by měla existovat dalších sto let. Nejsme spekulanti, kteří něco koupí, opraví a rychle to pošlou dál.“

Filip ho u toho poslouchá a souhlasně kývá hlavou. Když jeho otec hovoří o sto letech, o tradici, určitém klidu a opatrnosti, není to opak toho, co ho dosud pohánělo? Anebo se naplňuje to, co chtěl, tedy prosadit se a být tím milionářem? Jen jinak. A hlavně s otcem po boku, nikoli bez něj či dokonce jemu navzdory? „Mám pořád hodně kuráže a elánu, ale už jsem dávno pochopil, že úspěch se nerodí přes noc. Že si ho musíte odmakat. A že není kam pospíchat, musím se toho ještě strašně moc učit,“ usmívá se Budník junior.