Jihomoravská společnost Kornfeil patří k málo známým globálním úspěchům českého byznysu. Rodinná firma vyrábí pekárenské pece a vyváží je do celého světa. Z Čejče, vesničky u Brna. Společnost s půlmiliardovým obratem dnes řídí dcera zakladatele Martina Kornfeilová, která v podcastu Money Maker otevřeně hovořila o těžkostech při předávání podniku z otce na dceru. Popsala ale také úplné začátky rodinného podnikání nebo jaké to bylo vyrůstat obklopená pekárenským byznysem: „Mně to dlouho přišlo strašně trapné.“

V nedávném dílu Money Makeru, který si můžete pustit v přehrávači níže nebo na všech podcastových platformách, přišla ale řeč na mnoho dalších témat – kdo jsou zákazníci Kornfeilu, jaké má Martina Kornfeilová plány, proč se jí nevyvedla její osobní kariéra mimo Kornfeil či jak dlouho vlastně dohadování uvnitř rodiny o tom, kdo a jak firmu povede, trvalo. Nyní přinášíme výtah toho nejzajímavějšího, co v rozhovoru padlo.

O založení firmy po roce 1989

Můj tatínek je neuvěřitelně akční člověk. Ten příběh je vlastně celkem jednoduchý, klasický. Devadesátá léta, JZD, přidružená výroba pekařských pecí. Komunismus padl a táta si řekl: V tomhle budu pokračovat. Minulý týden jsem se ho na to znovu ptala a on mi potvrdil, že celý areál, ve kterém dnes sídlíme, tehdy opravdu koupil za necelých 130 000 korun. Říkala jsem si: Ty jo, to jsi úplně vyhrál v loterii! A on mi na to odpověděl: Byl jsem ve správný čas na správném místě. Dneska už by to takhle udělat nešlo.

Táta tehdy oběhal všechny kamarády, půjčoval si po dvou třech tisících, protože ty peníze zkrátka neměl. Nakonec to koupil, postavil první pec a protože je obchodník tělem i duší, šel a řekl: Mám jich už vyrobených pět, kup si jednu ode mě! Ve skutečnosti měl tehdy jen jednu, ale tímto způsobem pomohl vzniku asi čtyř pekáren na jižní Moravě.

O vyrůstání s pekárenským byznysem na očích

Mně to přišlo strašně trapné, vážně strašně trapné. Pamatuju si, když jsem šla na vysokou do Prahy a na chvíli pracovala v Ogilvy. Říkala jsem si: To je tak super pracovat v Ogilvy, organizovat akce ve velkém světě reklamky! To jsem byla já – chtěla jsem dělat něco velkého, hlavně ne ty „trapné“ pece.

Ježišmarjá, Čejč! To je fakt konec světa. My si to vždycky říkáme – jedete uprostřed ničeho, najednou obrovská továrna a pak zase dlouho nic. Strašně jsem chtěla být Pražačka, chodit na kafíčka, do Alahobaru, do Blue Lightu. To byl můj svět. Připadala jsem si tam jako ryba ve vodě, potkávala strašně slavné lidi, které byste v Čejči rozhodně nepotkali.

A pak jsem dělala jeden event pro banku v Ostravě a nějaká manažerka na mě začala křičet, že jmenovka není správně umístěná, a že nám proto nezaplatí. A v ten moment přišel bod zlomu. Řekla jsem si: Ty jo, přece můžu dělat něco svého, co už táta začal budovat.

Rozhodla jsem se to zkusit a domluvila se s tátou, že se stáhnu z Prahy. Moje „stažení z Prahy“ ale nakonec vypadalo tak, že jsem měsíc a půl bydlela u našich v Čejči – což byl naprostý kulturní šok. Nakonec jsem si musela pronajmout byt v Brně, protože přechod z Prahy rovnou do Čejče byl prostě brutální.

O zákaznících Kornfeilu

Naši klienti zahrnují široké spektrum – od menších pekáren až po ty největší. Pokud mohu jmenovat, v Praze je to například Alf & Bet, což je jedna z našich menších pekáren, která používá naši technologii. Pečou přibližně 200 až 300 chlebů denně. I takový klient spadá do našeho portfolia. Pak máme středně velké pekárny, jako jsou Kabát nebo Merhaut, které už mají více poboček. A samozřejmě mezi naše klienty patří i největší hráči na evropském pekařském trhu, například Kuchenmeister nebo Penam.

Umíme tedy obsloužit všechny – od malých až po největší pekárny. Můj táta založil Korfneil s tím, že spolupracoval hlavně s malými pekaři, kteří si v devadesátých letech zakládali své pekárny. Tito malí pekaři postupně rostli a někteří z nich se stali velkými hráči v oboru. Díky tomu dnes pokrýváme skoro celé spektrum.

Jediné, co neumíme, je obsloužit ty, kteří do našeho zaměření nespadají. Ty úplně nejmenší pekárny. Například karlínská pekárna Praktika, jejichž chléb mám opravdu ráda, je pro nás příliš malá. Naše pec by se jim tam ani nevešla.

O hádkách s otcem při přebírání firmy

Takže to vygradovalo, tatínkovi jsem poslala výpověď a řekla mu, že takhle dál fungovat nemůžu, že končím. Hrozně mě to mrzelo, mám Kornfeil ráda, ale pevně jsem věřila, že se uživím i jinak, protože jsem velmi podnikavá dívka. Táta mi ale po třech týdnech zavolal. Celou tu dobu jsem vůbec nebyla v práci.

A hlavně jsem skoro nespala, protože jsem uvnitř strašně bojovala s pocitem, že jsem zradila všechny lidi ve firmě. Celý rok jsem jim tvrdila, že to budu řídit já, že firmu proměníme, že ji transformujeme. A teď jsem od toho odešla. Byla jsem na sebe strašně naštvaná, že jsem ty lidi nechala na holičkách. A hrozně jsem se bála jejich pohledů. Ty jo, rok nás tady masíruješ, ať zůstaneme, ať to dáme dohromady, že Kornfeil má budoucnost… a teď najednou končíš?

O dalších plánech s firmou

Myslím, že táta konečně vidí, že se firmě extrémně daří. Skutečně rosteme, letos asi o 22 procent. Předběžná výsledovka, kterou teď viděl (a proto říkám, že mi věří sotva pár dní), ho asi utvrdila v tom, že to děláme dobře. Jeho reakce na pěknou výsledovku byla: Jo, dobrý. Obratově jsme loni byli na 487 milionech, takže z našeho pohledu je ten nárůst velmi dobrý. EBITDA nám vzrostla přibližně o 22 milionů, přesné procento teď nevím.

Říkala jsem si do budoucna: Prostě tu miliardu tam střihneme! Pak jsem šla za naším výrobním ředitelem a zeptala se ho: Můžeme to vůbec vyrobit? A on na to: Hele, jo, když pojedeme dvousměnný provoz, tak v pohodě. Říkám: Díky, to mi stačí jako odpověď.