Nové technologie na boj s klimatickými změnami se objevují poměrně často. Vznikají třeba různé bioreaktory pohlcující skleníkové plyny, elektroauta se stále lepšími bateriemi i rostlinné maso, které nahrazuje to „neekologické“. Známý dánský architekt Bjarke Ingels ale míní, že všechny potřebné technologie pro zastavení globálního oteplování už máme, jen je třeba je správně aplikovat. A proto přichází s vlastním plánem.

Ten nazývá Masterplanet a jeho základem je rozčlenění ekologických problémů do deseti kategorií ve dvou sekcích. Mezi vypouštěče skleníkových plynů patří transport, energie, jídlo, průmysl a zpracování odpadu, pět pilířů udržitelného života pak zahrnuje biodiverzitu, vodu, znečištění, zdraví a architekturu s urbanismem. Taková kategorizace má umožnit snazší organizaci jednotných účinných řešení v celosvětovém měřítku.

O podobně velkých plánech pro „ultimátní řešení lidského problému“ se většinou dozvídáme z úst bondovských záporáků nebo intergalaktických temných pánů v Avengers. Ve skutečnosti je lze označit za neproveditelné, ačkoliv překážkou není zrovna neexistence tzv. Kamenů nekonečna. Návrhy globálních plánů zkrátka působí naivně, protože nic podobného dosud nefungovalo.

Klimatické změny jsou ale pro lidstvo bezprecedentní výzvou a Bjarke Ingels, který se o svých plánech rozpovídal v rozhovoru pro magazín TIME, se nálepky blázna rozhodně nebojí. Ve světě architektury si ostatně udělal jméno řadou svých rozsáhlých a extravagantních projektů, u kterých je environmentální stránka naprosto zásadní.

Jeho studio Bjarke Ingels Group (BIG, tedy velký) navrhlo třeba velkou udržitelnou továrnu na zpracování dřeva, postavenou uprostřed lesa, nebo spalovnu přetvářející odpad na energii se sjezdovkou na střeše. Největší projekty ale obsahují celá futuristická města jako bezemisní Woven City na úpatí hory Fudži či soběstačné plovoucí město pro deset tisíc obyvatel podpořené OSN.

Udržitelnost je možná i s 10 miliardami lidí

Návrh řešení pro město a planetu přitom nemusí být principiálně odlišný. U obou je základem nějaký obecnější plán na to, jaké problémy chceme vyřešit, jakých cílů dosáhnout a co nás k tomu přiblíží. Rozdíl je samozřejmě v měřítku. „Když stavíte dům, můžete udělat několik věcí, třeba na střechu přidat solární panely. Většina z toho ale nemá příliš velký dopad,“ vysvětluje Ingels.

Ten se zvyšuje zcela proporcionálně k rozsahu projektu. Jednotlivé budovy ve městě mezi sebou mohou symbioticky spolupracovat k dosažení něčeho, co by jinak nebylo možné. Pokud tedy chceme vyřešit globální problém, kterým klimatické změny jsou, musíme k němu přistoupit na stejné škále. Nepředěláváme dům, sousedství nebo město, ale celou Zemi. Fakt, že se to na první či druhý pohled zdá šílené, není důvod k tomu, abychom se do toho nepustili.

Takovým způsobem alespoň přemýšlí Ingels v oboru, kde se ke změnám přistupuje právě spíše zdola nahoru než opačně. „Místo, abychom si stěžovali, že to nikdo nedělá, řekli jsme si OK, prostě to udělejme my,“ poznamenává. Zapojit se nakonec stejně musí všichni. Magazín TIME v souvislosti s tím cituje studii OSN, podle níž v roce 2018 až 39 % emisí uhlíku spojeného s energií vygenerovala konstrukce a provoz budov.

„Myslíme, že to může být užitečný nástroj pro shromažďování iniciativ pragmatickým způsobem,“ říká Ingels. Bude mít stejnou formu jako klasické plány používané architekty, takže v něm budou rozpočty, vymezení území, strategie vývoje nebo probíhající projekty. BIG přitom na prvním návrhu pracuje s experty na zpracování odpadu, dopravu nebo energii.

Podle jeho propočtů jsme se současnými řešeními schopni zajistit udržitelný a velice kvalitní život na Zemi pro deset miliard lidí. Takového milníku světová populace podle odhadů OSN dosáhne v horizontu třiceti let, tudíž je nejvyšší čas pustit se do práce. Jinak rok 2050 nebude příjemný, i kdyby se populace nezvýšila ani o jediného člověka.

„Mnoho lidí podle mě tak docela nechápe, jestli mají různé iniciativy různých zemí nějaké společné výsledky a jestli je eliminace uhlíkových emisí nebo jejich pohlcování kvůli složitosti všeho vůbec možná. Nakonec zůstává plno názorů a pocity beznaděje,“ dodává Ingels.

Globální spolupráce v post-koronavirové éře

Je otázkou, zda je situace opravdu tak špatná. Lepší organizace opatření proti klimatickým změnám by však přinesla efektivnější výsledky. Architekti, kteří se nemusí starat o volitelnost a na rozdíl od vědců jsou silně orientovaní na byznysově efektivní řešení, mají potenciál v tomto ohledu výrazně pomoci. I když jsou jejich návrhy jako Masterplanet poměrně nerealistické, mohou podle architekta Edwina Heathcoteho posloužit jako provokace vedoucí k reálným změnám.

Například celosvětově koordinovaná elektrická síť je díky šetření energie a zajištění jejího dostatku skvělá myšlenka. Polovina Země, kde je den, by dodávala solární energii druhé, tmavé polokouli. A naopak. Vytvořit něco takového se ovšem nedaří ani na úrovni mnoha států, natož kontinentů nebo celé planety. Pořád je tu ale provokace, ambiciózní plán ukazující, co je možné. Po současné pandemii může do této sféry podle Ingelse patřit více než dříve.

Koronavirus zasáhl naprosto celý svět a vlády všech zemích se tak ocitly před podobnými výzvami. Důležitá přitom byla, popřípadě stále je, koordinace mezi jednotlivými zeměmi a velká míra spolupráce, třeba při pomoci tam, kde je situace nejhorší. Tyto zkušenosti by mohly významně přispět ke změně perspektivy na globální spolupráce.

Obzvlášť proto, že vir představuje velkou, ale časově poměrně omezenou katastrofu, kdežto globální oteplování má velice dlouhodobé důsledky, jak nedávno varoval sám Bill Gates. Masterplanet je přitom plánem, jaký celému světu proti pandemii chyběl. Nenárokuje si definitivní autoritu, ale představuje rámec pro jednotlivé kroky – čím více iniciativ se zapojí, tím lépe.

BIG ale nepočítá s tím, že by návrh naplnilo samo, natož už za pár let. Vždy se ovšem k rozsáhlé spolupráci přesvědčuje mnohem lépe, když jsou jasně a přehledně definované problémy, cíle a možná řešení, i kdyby měla projít mnoha revizemi. Právě tak, s přispěním různých stran, mohou vzniknout funkční projekty a iniciativa na přetvoření celé planety. Máme vlastně jinou možnost?