Technologie ve službách ohrožených druhů. Na africkou savanu si klestí cestu novinky, které bychom čekali ve městech

Strážci parku pózující u svých nových motocyklů

Foto: Cake

Rohy, kly či kožešiny, to jsou trofeje, kvůli kterým pytláci každoročně usmrtí tisíce kusů volně žijících zástupců fauny. Podle dat startupu Air Shepherd umírají v důsledku činnosti pytláků v Africe průměrně dva nosorožci denně a každých 14 minut jde zde zabit jeden slon. To je důvod, proč jsou v pralesích, buších i na savanách nasazovány technologie, které bychom čekali spíše v ulicích měst. Kriticky ohrožené druhy pomáhají chránit drony, systémy internetu věcí (IoT) či elektřinou poháněné dopravní prostředky.

Jedním z nejnovějších příkladů využití moderních technologií ve jménu vyšší bezpečnosti ohrožených druhů je dodávka elektrických motocyklů Cake strážcům v Krugerově národním parku, tedy nejstarším národním parku v Africe. Ten patří mezi nejnavštěvovanější a nejznámější turistické destinace v Jihoafrické republice a schraňuje na 137 druhů savců. Jsou mezi nimi i sloni, zebry, antilopy, levharti či gepardi, tedy živočichové, kteří mimo turistů do parku bohužel přitahují i nezvané hosty v podobě pytláků.

O bezpečnost zvířat v parku se starají místní ochránci, kteří se obvykle v případě potřeby přepravují na místa, kde byla zaznamenána činnost pytláků, s pomocí motocyklů. Ty přinášejí možnost rychlého průchodu i obtížným terénem, ovšem jejich nevýhodou je hluk, který dokáže pytláky s předstihem upozornit na blížící se hlídku.

safari2

Zebry pasoucí se na širých afrických pláních

Foto: H. Cornelissen/Pexels

Hluk motocyklů byl ostatně i jeden z důvodů, proč se Stefan Ytterborn, zakladatel startupu Cake, rozhodl vyrábět netradiční, elektřinou poháněné motorky. Pro potřeby strážců vyvinul švédský Cake model nazvaný Kalk Apod. Ten je nejen nehlučný, ale zároveň je koncipován pro pohyb v horkém, prašném a blátivém prostředí africké buše, ve které se dokáže pohybovat rychlostí přesahující 77 km/h.

To znamená, že se strážci parku dovedou přiblížit k pytlákům neslyšně a rychle. Na druhou stranu takové nenadálé vyrušení může vyústit ve velmi dramatické momenty, protože obě strany bývají většinou vybaveny palnými zbraněmi. Mezi další výhody využívání elektromotorek na podobných místech patří možnost nabíjet akumulátor energií získanou ze slunce, k čemuž Cake dodává i speciální nabíjecí stanice. Zároveň strážci svým pohybem po buši neznečišťují prostředí a hlukem neruší zvěř.

Elektrických motocyklů v rukou ochránců by mohlo časem přibývat díky charitativní kampani, ve které Cake umožňuje zájemcům složit 25 tisíc dolarů, tedy přibližně 560 tisíc korun, za něž obdrží motocykl pro sebe a druhý motocykl je i s nabíjecí stanicí předán organizaci Southern African Wildlife College, která zajišťuje školení a výcvik budoucích strážců parku.

Cake k celému programu přistupuje také jako k testování odolnosti svých motocyklů. Sám Ytterborn se nechal slyšet, že ochránci již nahlásili několik případů, kdy se baterie motocyklů zanesly nečistotami. Cake tak dostává důležitou zpětnou vazbu o slabinách motocyklu, na kterých je potřeba ještě zapracovat, aby bezchybně fungoval na savaně i v ulicích měst. „I když se to může zdát přitažené za vlasy, Afrika má co do činění s tím, jak se bude vyvíjet doprava v Londýně nebo ve Stockholmu,“ řekl Ytterborn.

safari4

Elektrický motocykl Cake určený na africkou savanu

Foto: Cake

 

Elektrické motocykly však nejsou ani zdaleka jedinou moderní technologií, která pomáhá správcům národních parků s ochranou tamní fauny. Mezi dnes již standardní zařízení patří obojky vybavené GPS modulem, díky nimž jsou ochránci přírody schopni sledovat pohyb ohrožených druhů a v případě nebezpečí rychle určit, do jaké lokality se mají za zvířaty přesunout.

Tato technologie, kterou pomáhá vyvíjet a také zvířatům nasazovat například projekt Wildlife Act, umí ovšem jít ještě dál a kromě samotné polohy dokáže díky řadě senzorů upozornit například na stres zvířete či další neobvyklé vzorce jeho chování. Některé z obojků jsou dokonce schopny vydávat poplašný zvuk, a tím vylekat nejen zvířata, ale i pytláky.

Ke sledování sloní populace ve vybraných afrických parcích začaly být v nedávné době využívány i satelitní snímky z družice, jak informovalo BBC. Družice obíhá 600 kilometrů nad zemským povrchem a během jediného dne dokáže zmapovat plochu až pět tisíc kilometrů čtverečních. Díky strojovému učení je navíc software schopen sám rozpoznávat slony a počítat jejich populaci.

Na vývoji tohoto systému se podílí společnost Maxas Technologies spolu s experty z University of Bath ve Velké Británii, kteří jsou pomocí softwaru schopni upozornit strážce parku na jakékoliv nesrovnalosti v počtu sloního stáda či na jeho neobvyklé chování.

fitting-gps-technology-photo-by-kelvin-trautman-min

Nasazování náramku na nohu slona

Foto: Wildlife Act

K monitoringu z výšin, i když ne tak vysokých, jsou využívány také drony. Jejich nasazení v ochraně ohrožených druhů testovala například nadace World Wildlife Foundation, která se zaměřila na kriticky ohrožené nosorožce.

Drony měly za úkol mapovat prostředí parků a pořizovat snímky činnosti pytláků, které byly následně využívány k jejich usvědčení. Podle kalifornského startupu Air Shepherd se pomocí dronů, jež nasadil v některých oblastech Malawi, Zimbabwe a Jihoafrické republiky, podařilo na daných místech výrazně, či dokonce zcela pytláctví vymýtit.

V neposlední řadě pomáhají k ochraně zvěře také nejrůznější senzorické mechanismy, jako jsou fotopasti a další IoT systémy. Na vývoji takového zařízení se podílí například i český startup Hardwario. Jeho řešení si klade za úkol monitoring teritorií sloní populace a rozpoznávání neobvyklých zvukových stop, jako jsou zvuky motorů či výstřely, které mohou prozradit přítomnost pytláků na daném místě.

Fanoušek projektů Elona Muska a všeho, co dělá z budoucnosti současnost. Milovník historie, dobrého humoru, kostkovaných flanelek a soli ve vlasech.