Více než sto let. Tak dlouho společnost Karma vyrábí plynové spotřebiče a její jméno se za tu dobu stalo synonymem pro průtokové ohřívače podobně jako slovo lux pro vysavače. Ostatně – kdo by neznal slavnou koupelnovou scénu z filmu Pelíšky, ve které Jaroslavu Duškovi právě od karmy vzplanou vlasy? Ve své moderní éře se Karma stala osudovou záležitostí pro Pavla Janečka a jeho dceru Kateřinu Kubištovou, kteří navazují na odkaz zdatného prvorepublikového továrníka a vynálezce, jenž by si zajisté rozuměl i s Járou Cimrmanem.

Zapomeňte na moderní haly, robotické linky a dokonalý pořádek. Výrobní prostory českobrodské Karmy již mají něco odžito a je to na nich znát. Jsou však důkazem dlouhé výrobní tradice i toho, že některé nápady jsou v podstatě nesmrtelné. Od 20. let minulého století se zde vyrábí plynové průtokové ohřívače vody známé jako karmy a plynová podokenní topidla nazývaná vafky.

V druhé polovině 90. let vstoupil do výrobních prostor coby spolumajitel Karmy Pavel Janeček. Přebíral firmu, která nebyla po komunistickém a následném porevolučním hospodaření v nejlepší kondici. Své produkty dodávala jen na český a slovenský trh. S jeho příchodem se daly věci do pohybu a už v roce 1999 Karma exportovala až 70 procent své produkce do zahraničí. „Zájem byl v zemích bývalého Sovětského svazu i jihovýchodní a západní Evropě. Dodávali jsme na trhy, jako je Německo, Švýcarsko, Rakousko, Itálie či Belgie,“ vysvětluje Janeček s tím, že na těchto trzích funguje Karma dodnes.

„Co se Evropy týče, tak už moc velkou konkurenci nemáme. U nás probíhá výroba, ale produkty se prodávají i pod jinými značkami, než je ta naše,“ doplňuje Janečkova devětadvacetiletá dcera Kateřina Kubištová, která má ve firmě na starosti marketing. „Cirka čtyřicet procent topidel prodáváme pod značkou Karma, ale zbylých zhruba šedesát procent jsou další značky, jako je Vaillant, Oranier či Gebe,“ dodává.

Další Remoska

Hlavní část byznysu společnosti s přibližně 100 zaměstnanci dnes tvoří výměna původních plynových topidel za nové, nicméně firma se rozhodla nabízet i něco zcela nového. Jak Kubištová připomíná, Karma v minulosti vyráběla například i remosky, na které držela patent, po revoluci o něj ovšem přišla. „Remoska samozřejmě nemá žádnou souvislost s plynovým vytápěním nebo ohřevem vody, ale je na tom vidět, jak důležité je, aby měla firma široké portfolio produktů,“ vysvětluje Kubištová.

Foto: Karma

Kateřina Kubištová, marketingová ředitelka Karmy

Karma se proto pustila do vývoje a výroby plynových ohnišť a luxusních plynových krbů pod značkou Karma Premium, které na první pohled vypadají jako skutečné. Za sklem se mihotají plameny, které od reálných nejde rozeznat. Keramické „dřevo“ žhne a krb sálá do místnosti příjemné teplo. Výhodou zařízení je, že jej lze propojit s chytrou domácností a jednoduše tak ovládat například intenzitu vytápění, výšku plamene či jeho tvar. „Krby mohou mít výkon tři až 13 kW, což je naprosto dostačující pro vytopení místnosti,“ dodává.

S tímto produktem měla Karma plány uspět v západních zemích, zatímco se svými plynovými ohřívači vyrazila na východ. V hledáčku měla státy jako Srbsko, Ázerbájdžán, Ukrajinu, Gruzii či Kazachstán, tedy ty, které využívají plyn ve velkém a pro firmu mají značný potenciál. Covid ale tyto vize přerušil, ačkoli na obratu společnosti se tolik nepodepsal. To se změnilo s příchodem konfliktu na Ukrajině, který způsobil uzavření některých trhů, zkomplikoval přístup na další teritoria a vyvolal i nejistotu týkající se dostupnosti a ceny plynu.

„Navíc koncept bezuhlíkové ekonomiky, nesmyslný Green Deal a novinové titulky popisující plyn jako fosilní a přechodové palivo komplikují situaci. Plyn je přitom zcela základním palivem pro energetický mix České republiky,“ říká Janeček, jehož Karma měla ještě v roce 2021 obrat přes 150 milionů korun, v minulém roce už ale výrazně klesl.

Nabízí se otázka, zda bude pro českého zákazníka i do budoucna vytápění plynem stejně lákavé jako v předválečných letech. Cena plynu vzrostla a v Česku se začaly ve velkém prosazovat alternativní zdroje energie, jako jsou tepelná čerpadla a fotovoltaika. Janeček, který plynu zasvětil celý život a dlouhé roky působil i jako ředitel Pražské plynárenské, má ale v této otázce jasno.

„Když v Praze vidím střechy pokryté fotovoltaickými panely a u historických domů tepelná čerpadla, tak mi to přijde absurdní. Za mě je potřeba si zachovat zdravý rozum a vyjednat v Evropské unii právo na individuální energetický mix, kde je plyn jedním ze základních stavebních kamenů,“ dodává. Jeho firma nicméně v poslední době začala s výrobou kamen na dřevo.

Ve šlépějích zapáleného plynaře

Karel Macháček, který Karmu v roce 1910 zakládal, by coby zapálený plynař s Janečkem nejspíše souhlasil. Do svého plynárenského dobrodružství se pustil hned po té, co nasbíral dostatek zkušeností u německé společnosti Junkers. Výrobu spotřebičů zahájil v Libni a rozhodnutí věnovat se plynu bylo tehdy odvážné.

„V té době bylo vytápění plynem vcelku marginální záležitostí. Karel Macháček byl jedním z těch, kteří přesvědčili veřejnost, že je to dobrý způsob, což přineslo dramatický posun v komfortu bydlení,“ vysvětluje Kubištová.

Foto: Karma

+2

Na kontě měl řadu patentů. Mezi ty největší patří průtokový ohřívač či průtokový ventil pouštějící plyn v pravý čas do spotřebiče, jehož princip je využíván dodnes. Mimo to držel patent i na i plynový opékač topinek, pražič kávy, ožehovač chlupů a peří, plynovou žehličku, sporák, radiátor, pec, udírenské potřeby a další. Pokud by měl možnost setkat se s velkým Járou Cimrmanem, zajisté by si měli o čem vyprávět.

„Po mnoho let zaměstnával velké množství lidí a velmi dobře se o ně také staral. Například pro ně vybudoval ubytovnu. Bohužel si lidé spojují Karmu hlavně s průtokovým ohřívačem a to je trochu nespravedlivé. Málokdo si uvědomuje, jak obrovskou práci pan Macháček odvedl,“ doplňuje Kubištová.

Karel Macháček o Karmu přišel v roce 1952, kdy došlo k jejímu znárodnění. Český továrník a vynálezce zemřel dva roky poté, a nemusel tak přihlížet nešťastnému hospodaření s jeho odkazem. Zdecimovaná Karma se znovu postavila na nohy až po revoluci, ovšem až v momentě, kdy z ní vystoupili zahraniční majitelé.

Její osud je ovšem nejistý i dnes. Přestože se podle Kubištové lidé začínají k plynovým topidlům opět vracet a v Karmě v letošním roce očekávají růst obratu, výroba v České republice podle ní začíná být extrémně drahá.

„V posledních dvou letech se dramaticky zvyšují všechny vstupy a stát nevytváří vůbec žádné podmínky pro zachování průmyslu. Pokud bude situace i nadále stejná, tak se budeme bavit o tom, kde vůbec vyrábět, zda v jihovýchodní Evropě, Indonésii či jinde,“ uzavírá.