Fena labradora Jennie má huňatou zlatou srst, lesklý čumáček, a když ji majitel pohladí, jemně položí uši dozadu a zavrtí ocáskem. Ne proto, že by cítila vděčnost, ale proto, že tak rozhodl algoritmus. Její chování řídí software, který tomuto nevšednímu robotovi vtiskla americká společnost Tombot. Právě s tímto vynálezem se společnost poprvé představila na letošním největším technologickém veletrhu CES 2026.

Projekt robopsa Jennie vznikl z osobní zkušenosti zakladatele společnosti Toma Stevense. Když jeho matka náhle onemocněla Alzheimerovou nemocí, netrvalo dlouho, než ji postupující choroba znemožnila starat se o jejího psa. Touha po blízkosti, doteku a každodenní přítomnosti psího parťáka u ní však nezmizela. A právě to Stevense přivedlo k hledání způsobu, jak lidem v podobné situaci nabídnout alternativu.

Design robotického štěněte velikosti malého labradora vytvořila legendární dílna Jima Hensona, tvůrce slavných Muppetů. Jennie je vybavená dotykovými senzory a reaguje na pohlazení, na hlasové povely odpovídá štěkáním, jehož tón generuje umělá inteligence. Jejím cílem je dělat společnost nejen seniorům s kognitivními poruchami, ale i lidem trpícím depresemi, posttraumatickou stresovou poruchou nebo prostě jen osamělostí.

Nejde přitom zdaleka o jediného robota, jehož účelem není úklid domácnosti, zvyšování produktivity ani zajištění bezpečí. Naopak trh s takzvanou „umělou náklonností“ roste bleskovým tempem a v době epidemie osamocení a s výhledem stárnoucí populace mohou podobné alternativy k domácím mazlíčkům působit lákavěji než kdy dříve. A klíčovou roli v tom hraje právě umělá inteligence. Ta umožňuje robotům vnímat základní lidské emoce, reagovat na hlas, mimiku nebo chování majitele a postupně si „pamatovat“, co má rád.

Kamery rozpoznají obličej, software sleduje opakující se vzorce chování a podle nich přizpůsobuje reakce robota. Výsledkem je iluze vztahu, pocit, že si robot na člověka zvyká, učí se od něj a vytváří si k němu osobní vazbu. Právě tato zpětná vazba pak u mnoha lidí vede ke vzniku skutečného citového vztahu k neživé věci.

Už v 90. letech na stejném principu stavěl fenomén Tamagotchi a jeho moderní pokračování v podobě kapesního mazlíčka Sweekar od firmy Takway AI nedávno také zazářilo na veletrhu CES po boku desítek dalších robotických společníků, jejichž hlavním smyslem je být roztomilí a vyvolávat emoce.

Velkou pozornost přitáhla také matná robo-surikata Poketomo od společnosti Sharp, určená především dospělým, k níž firma nabízí i průhledný batůžek pro neustálé nošení. Na stejný byznysový model sází i AI hračka Bibo inspirovaná estetikou populárních figurek Labubu. Všechny tyto produkty spojují senzory, paměť, schopnost rozpoznat svého majitele a snaha vytvořit mezi člověkem a digitálním mazlíčkem pouto.

Z analýzy společnosti Polaris Market Research vyplývá, že trh s technologicky vyspělými AI robotickými psy je v současnosti tažen především potřebou automatizace a bezpečnosti v průmyslovém, obranném a komerčním sektoru. Globální velikost tohoto trhu byla v roce 2024 vyčíslena na 505,85 milionu dolarů (přibližně 10,6 miliardy korun) a očekává se, že díky masivním investicím do výzkumu a vývoje vzroste do roku 2034 až na 2,76 miliardy dolarů (zhruba 57,7 miliardy korun).

Naproti tomu výzkum společnosti Market Research Future se zaměřuje na širší trh robotických mazlíčků, který je orientován na koncové spotřebitele a již nyní dosahuje výrazně vyšších objemů. V roce 2024 byla hodnota tohoto odvětví odhadována na 2,615 miliardy dolarů (cca 54,7 miliardy korun), přičemž do roku 2035 by měla narůst na 7,256 miliardy dolarů (přes 151,8 miliardy korun).

Trend robotických společníků se navíc netýká jen zahraničí. I v Česku jsou dostupní například robotičtí psi od čínské společnosti Unitree, jejichž ceny se pohybují od zhruba sta tisíc korun až po více než dva miliony. Vlastní robotické psy letos představila také brněnská firma Smart Informatics. Její robopsi ale nemají být „železnými mazlíčky“, ale právě technologickou platformou pro autonomní monitoring v průmyslu.