Kočičí hříčka Stray učarovala uživatelům na Steamu, kde se stala dokonce tou vůbec nejočekávanější videohrou. Jen tři procenta z 65 tisíc hráčů, kteří si ji tam od vydání zakoupili, hru hodnotí jinak než kladně. Nemůžete se tedy divit, že chlupatá horečka zachvátila i naši redakci. Dobrodružství zrzavého ztracence zlákalo nejednoho redaktora CzechCrunche, a tak vám přinášíme své dojmy.

Jste kočka. Ztracená v podzemním městě. Kolem ani živáčka. Ale zato je tu spousta robotů. Kam se všichni lidé poděli a co je tohle podivné místo zač? Jestli vás tento námět a hádanka na první dobrou nezaujmou, Stray nejspíš není pro vás. Ale jestli vám odhalování tajemství, skládání střípků informací a především možnost hrát za kočku zní jako dobrý recept na pár hodin zábavy, na hře od francouzského studia BlueTwelve si pochutnáte jako kočka na myši.

Jen se připravte na to, že příběh budete poodhalovat spíš v náznacích a že ani hra samotná úplně neprověří vaše reflexy a nezavaří mozek. Ale víte co? Ono to zase tolik nevadí. Hráčem ovládaná zrzavá kočka se totiž chová, inu, jako kočka. Mňouká, běhá, skáče a nechá se drbat. A to samo o sobě přináší nemalou část zábavy. Další porci pak zařizuje prostředí města, ve kterém roboti napodobují lidské chování a kde se tu a tam skrývají indicie o jeho minulosti. Ale jestli je najdete, to záleží především na vaší vlastní zvídavosti. Příliš překážek v jejich odhalení vám totiž Stray neklade.

Zapšklý škarohlíd, který navíc určitě nemá rád zvířata, a tudíž ani lidi, by dokonce mohl namítnout, že dobrá polovina hry spočívá v pohybu vpřed vymezeným koridorem a v občasném stisknutí tlačítka pro skok. Že se všechno prostě děje tak trochu mňautomaticky bez nějakého většího zásahu, natož volby hráče. Jenže když už si říkáte, že je toho poměrně přímočarého kočičení bez opravdového hraní moc, tak se objeví vtipná scénka, dialog s dalším odhalením osudu města anebo třeba hádanka k vyřešení.

Byť to tedy nebývají zádrhely kdovíjak náročné. Buď v některé z mála otevřenějších části hry prošmejdíte pár podezřelých míst a objevíte hledané předměty, nebo třeba dovalíte prázdný barel pod otevřené okno, na které byste jinak nedosáhli. Případně se pokoušíte překonat záplavu všežravých zmutovaných zurků, nebezpečných klíšťákoidních zrůd. Přece jste si nemysleli, že přátelští roboti jsou jedinými obyvateli podzemní metropole?

Nicméně na zahnání pochybností o tom, jestli je to opravdu hra, nebo jen simulátor kočičího klusu, tyto sekvence bohatě stačí a jsou dávkované s dostatečnou frekvencí. Ale určitě ze Stray nedělají hratelností překypující titul, který by snad pro jiné než sváteční hráče představoval významnou výzvu. Přitom radost z překonání překážek obecně bývá klíčovým prvkem nejen videoher. Ve Stray však hraje prim dojem z okolí a zážitek ozvláštněný kočičí perspektivou.

A ten je velice povedený. Není to nutně vrchol grafických možností současných videoher, ale vše vypadá velice dobře. Neony svítí do tmy přesně tak, jak se to od kyberpunkového města očekává. V úzkých uličkách, kanálech a na střechách by se mohli prohánět klidně protagonisté Cyberpunku 2077 nebo Blade Runnera. A zubem času poznamenané nápisy na zdech, předměty odkazující na svět tam venku, ale i chování robotů dávají tušit, že tohle místo má tajemství, které je potřeba odhalit.

Aby to odhalování v roli kočky dávalo ve sci-fi městě smysl, dostanete navíc v úvodu hry parťáka. Komunikační bariéru mezi chlupatým čtyřnožcem a robotími humanoidy vám pomůže překonat létající sonda B-12, která je současně vypravěčem, pomocníkem i způsobem k porozumění okolí. V rámci příběhu hry to dává smysl, mechanicky je to pak elegantní způsob, jak interagovat s herním prostředím, když jste kočka a ne lidský akční hrdina.

Přes to všechno je ale potřeba říci, že potenciál na hratelnější a ve výsledku o pár chlupů zajímavější hru by zde jistě byl. Každý z desítek robotů má své jméno a kratičký dialog, ale převážně jsou pouhou pasivní kulisou. Všechny ulice a zákoutí futuristického města lákají k objevování, ale až na pár příběhem přesně vymezených výjimek jsou jen prázdné pozlátko, které nehraje žádnou roli.

Zkombinování existující atmosféry s mnohem větší dávkou kočičího parkouru a s akčnějším průzkumem by jistě pro mnohé hráče – včetně mňautora tohoto textu – bylo zárukou ještě zábavnějšího titulu. Ale nač plakat jak kocour nad miskou rozlitého mléka. Taková očekávání nejsou vůči malému titulu od drobného studia fér. A třeba by podobnými změnami půvabné putování ztratilo něco ze svého současného kočičího kouzla, které je nepopiratelné.

Foto: Annapurna Interactive

Stray vás zavede do futuristického města plného robotů

Protože když v robotím baru najdete pro posun v ději absolutně nedůležitý notový zápis, donesete ho za rohem sedícímu kyberkytaristovi, načež ten ho s radostí přijme a vybrnká vám podle něj melodii… Tak v takový okamžik musí na pár okamžiků zaplesat i tuhým křemíkem obalené srdce toho nejkompetitivnějšího hráče honícího se za vrcholky žebříčků a všemi achievementy světa.

A takových chvilek je zde dost. Strčíte hlavu do pytlíku? Připravte se na zmatení reprezentované prohozením ovládání. Zamňoukáte na robota? Na obličejové obrazovce se mu (většinou) rozjasní digitální úsměv. Vyskočili jste na stůl s klávesnicí? Vaše pochodování přes ni zaplní příkazovou řádku na displeji nesmysly. Vykračujete si po poličce? Samozřejmě jako správná kočka shodíte letmým pohybem packou každou láhev nebo krabičku v cestě. Jsou to drobnosti, které se ale hezky nastřádají.

Na devět životů vám tak Stray zábavu neposkytne. Ale na tři večery jí má v sobě za sedmadvacet eur na Steamu nebo osm set korun na PlayStationu tak akorát. Je trochu škoda, že je to spíš takové veselé kotě než pořádné rozdováděné kocouřisko. Ale hře se zaslouženě daří a jako dobrá kočka myšilovka sklízí samé pochvaly. Takže kdo ví, třeba ještě vyroste.